ECLI:CZ:NSS:2012:6.AS.3.2012:21
sp. zn. 6 As 3/2012 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: Z. P.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2011, č. j. 34 Ad 64/2010 - 109,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského
soudu, kterým jí nebyl ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[2] Žalobkyně podala žádost o invalidní důchod, která byla rozhodnutím ze dne 26. 5. 2010
zamítnuta, neboť lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín shledal v posudku pokles
pracovní schopnosti žalobkyně pouze o 10 %, a dospěl tedy k závěru, že není invalidní. Námitky
žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 26. 5. 2010 byly zamítnuty rozhodnutím žalované ze dne
23. 11. 2010. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala žalobu, kterou Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 24. 5. 2011, č. j. 34 Ad 64/2010 - 60, zamítl. Žalobkyně podala kasační
stížnost, v níž napadala zákonnost rozsudku krajského soudu. Dne 25. 8. 2011 bylo krajskému
soudu doručeno podání, ve kterém žalobkyně soudu sdělila, že spor ohledně invalidního důchodu
ukončuje. Téhož dne krajský soud vydal usnesení č. j. 34 Ad 64/2010 - 91, kterým řízení
o podané kasační stížnosti zastavil. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno, a zároveň
tak nabylo právní moci dne 2. 9. 2011. Dne 7. 9. 2011 žalobkyně adresovala krajskému soudu
další sdělení nadepsané jako odvolání, v němž uvedla, že se odvolává a bere zpět ukončení sporu
a žádá znovu o předložení kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Toto podání krajský
soud posoudil jako kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení. Žalobkyně požádala,
aby jí pro řízení o kasační stížnosti byl ustanoven zástupce a doložila pro tyto účely své osobní,
majetkové a výdělkové poměry.
[3] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 12. 2011, č. j. 34 Ad 64/2010 - 109, rozhodl
tak, že návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítl. V odůvodnění uvedl, že zástupce lze
ustanovit žalobci, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv. V projednávané věci ovšem žalobkyně nesplňuje podmínky pro
osvobození od soudních poplatků, neboť jí podaný návrh je zjevně neúspěšný. Krajský soud zde
vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Azs 82/2007, v němž stěžovatelka
vzala zpět úkon směřující ke zpětvzetí kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že skutečnost, že si stěžovatelka zpětvzetí žaloby rozmyslela, nezpochybňuje její předchozí projev
vůle vyjádřený ve zpětvzetí ani správnost rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení o neustanovení zástupce
kasační stížnost. V ní namítá, že kvůli celému sporu zůstala dva měsíce bez příjmů,
a z toho důvodu byla nucena požádat o předčasný důchod. Stěžovatelka má za to, že po dvou
provedených operacích a dvouleté práceneschopnosti má nárok na invalidní důchod. V doplnění
kasační stížnosti ze dne 19. 1. 2012 stěžovatelka dodala, že od 24. 5. 2011 jí nebyly vyplaceny
dávky v nemoci, a tím zůstala dva měsíce bez příjmů a zadlužila se. Stěžovatelka dodala, že další
informace předloží u jednání, včetně toho, jak byly různé nekalosti „zameteny pod koberec“.
Stěžovatelka se rovněž táže, z jakého důvodu je přiřazeno věci nové číslo jednací
(sp. zn. 6 As 3/2012).
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti a konstatuje,
že tato je podána včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen
„s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§102 s. ř. s.), z přípustných důvodů podle §103 s. ř. s.
Ačkoliv obvykle je pro přípustnost kasační stížnosti nezbytné také zastoupení advokátem (§105
odst. 2 s. ř. s.), k této podmínce Nejvyšší správní soud nepřihlíží, jedná-li se o kasační stížnost
proti rozhodnutí o neustanovení advokáta, neboť by se jednalo o řetězení téhož problému
(srov. rozsudky ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, nebo ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz). Kasační stížnost je tedy přípustná.
[6] Pro informaci stěžovatelce Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že nyní
projednávané věci byla přiřazena jiná spisová značka (sp. zn. 6 As 3/2012) z toho důvodu,
že se jedná o samostatnou kasační stížnost vedenou proti rozhodnutí o neustanovení advokáta,
tedy proti usnesení ze dne 19. 12. 2011, č. j. 34 Ad 64/2010 - 109. Původní kasační stížnost
stěžovatelky proti usnesení krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti
ve věci invalidního důchodu, ze dne 25. 8. 2011, č. j. 34 Ad 64/2010 - 91, je nadále vedena
pod sp. zn. 6 Ads 137/2011, a bude o ní rozhodováno posléze.
[7] Stěžovatelka se v kasační stížnosti domáhá ustanovení advokáta s odvoláním
na svou nemajetnost. Má za to, že má na jeho ustanovení právo, neboť je nemajetná. Další
její námitky se i po doplnění kasační stížnosti týkají věci samé, tedy důvodnosti rozhodnutí
ve věci invalidního důchodu.
[8] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve znění účinném ke dni rozhodnutí krajského soudu,
navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce.
Osvobození od soudních poplatků §36 odst. 3 s. ř. s. podmiňuje jednak doložením, že účastník
nemá dostatečné prostředky, jednak tím, že návrh účastníka není zjevně neúspěšný. S ohledem
na závěr krajského soudu, že v případě stěžovatelky je její kasační stížnost zjevně neúspěšná,
a tudíž nelze návrhu na ustanovení zástupce vyhovět, se dále bude zdejší soud blíže věnovat
pouze posouzení této podmínky.
[9] Podrobně dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu shrnul zdejší soud
v rozsudku ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 - 135; z rozhodnutí jsou relevantní zejména
tyto závěry: „Uvedenému pojmu lze proto podřadit takové návrhy, jejichž neúspěšnost je bez jakýchkoliv
pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Takovým „zjevně neúspěšným
návrhem“ může být např. opožděně podaná žaloba, opožděně podaná kasační stížnost; návrh na prominutí
zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který je výslovně (bez meritorního posouzení, povahy
žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání, jako je např. kasační stížnost proti usnesení
o přerušení řízení. Naproti tomu o „zjevně neúspěšný návrh“ nejde tehdy, je-li „zjevnost“ závislá na předběžném
zkoumání a posouzení povahy návrhu. (...) Existuje-li ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
(či rozhodnutí rozšířeného senátu) poskytující zcela jednoznačné závěry o nemožnosti samotného soudního
přezkumu určitého typu úkonu správního úkonu, lze pak žalobu napadající takový úkon považovat za zjevně
neúspěšný návrh.“ (pro další podrobnosti lze odkázat na uvedený rozsudek).
[10] Výše uvedená judikatura tedy pojem zjevné neúspěšnosti návrhu vykládá restriktivně
s cílem zasahovat co nejméně do přístupu účastníků k soudu. V pojednávaném případě byla
zjevná neúspěšnost návrhu shledána poté, co krajský soud vzal v úvahu ustálenou a nespornou
judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá zcela jednoznačně, že jednou projevenou
vůli vzít zpět návrh (zde kasační stížnost) není možné odvolat. Krajský soud zde odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu 27. 9. 2007, č. j. 4 Azs 82/2007 - 43).
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud sice poukázal na hlavní větev judikatury
zdejšího soudu ke zpětvzetí návrhu podle §47 písm. a) s. ř. s., nicméně opomenul jistou výjimku
z uvedených závěrů. Tou je případ, kdy odvolání projevu vůle směřujícího ke zpětvzetí návrhu
dojde soudu nejpozději současně se samotným zpětvzetím. Zdejší soud opakovaně shledal,
že v těchto případech se za použití §64 s. ř. s. aplikuje §41a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, podle něhož „úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději
současně s tímto úkonem.“ (srov. např. rozsudek ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 Azs 82/2007 - 43).
Nicméně ač krajský soud tuto judikaturu výslovně nezmínil, zdejší soud ze spisu konstatuje,
že stěžovatelka podání, jímž zamýšlela odvolat účinky zpětvzetí kasační stížnosti, zaslala nejen
poté, co již bylo krajskému soudu doručeno samo zpětvzetí, ale dokonce teprve dne 7. 9. 2011,
tedy několik dnů poté, co krajský soud rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti
a toto rozhodnutí stěžovatelce doručil. Za těchto okolností se Nejvyšší správní soud plně
ztotožňuje se závěry krajského soudu, že kasační stížnost stěžovatelky navrhující zrušení
rozhodnutí o zastavení by zjevně nebyla úspěšná. K tomu zdejší soud podotýká,
že v tomto případě nebylo ani sporu o tom, zda skutečně návrh na zpětvzetí kasační stížnosti
podávala sama stěžovatelka (a contrario srov. například rozsudek zdejšího soudu ze dne
18. 10. 2006, č. j. 8 Azs 10/2006 - 48), která tento návrh podepsala, jednoznačně formulovala,
a výslovně se na něj odvolává v dalším úkonu, kterým mínila zrušit jeho účinky.
[12] Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost shledal nedůvodnou a zamítl ji podle §110
odst. 1 poslední věty s. ř. s. Neshledal přitom ani důvody pro zrušení usnesení krajského soudu
z úřední povinnosti ve smyslu §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť stěžovatelka nebyla ve věci
úspěšná a správní orgán nemá na jejich náhradu právo ze zákona (§60 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu