ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.134.2012:38
sp. zn. 7 As 134/2012 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Ing. J. K.,
zastoupený JUDr. Janem Veselým, Ph.D., advokátem se sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 -
Břevnov, proti žalované: předsedkyně Krajského soudu v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5,
Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7.
2012, č. j. 11 A 99/2012 – 77,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací k rukám advokáta JUDr. Jana Veselého, Ph.D., soudní poplatek
ve výši 4.000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2012, č. j. 11 A 99/2012 – 77, byla
odmítnuta jako předčasná žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí
předsedkyně Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, č. j. Spr 4152/2010 – 135.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost. V průběhu řízení
o kasační stížnosti vzal kasační stížnost zpět s odkazem na rozhodnutí ministra spravedlnosti
ze dne 11. 10. 2012, č. j. 102/2012-OSD, kterým bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla
vrácena k dalšímu řízení. Za této situace podle stěžovatele odpadl předmět kasační stížnosti.
Žaloba i kasační stížnost však byly podány důvodně, protože napadené rozhodnutí bylo
nezákonné. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla vzata zpět pro pozdější chování na straně
žalované ve smyslu ust. §60 odst. 3 s. ř. s., navrhl stěžovatel, aby jí byla u ložena povinnost
nahradit mu náklady řízení o žalobě i kasační stížnosti.
V důsledku toho, že stěžovatel vzal kasační stížnost zpět, Nejvyšší správní soud
podle ust. §47 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. řízení zastavil.
Protože žalobu městský soud odmítl pro její nepřípustnost, přichází v úvahu pouze
posouzení naplnění stížního důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který je ve smyslu
ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu důvod speciální pro případ,
je-li žaloba odmítnuta (viz rozsudky ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 24/2004 - 49,
publ. pod č. 427/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publ. pod. č. 625/2005 Sb. NSS, či ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65, všechny dostupné
na www.nssoud.cz). Předmětem řízení o kasační stížnosti tak je pouze přípustnost žaloby
a Nejvyšší správní soud se mohl omezit pouze na posouzení, zda městský soud důvodně žalobu
podanou stěžovatelem odmítl, a tím vyloučil meritorní projednání věci. Proto nelze dospět
k závěru, že rozhodnutím ministra spravedlnosti odpadl předmět řízení o kasační stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 věta prvá (ve spojení
s §120 s. ř. s.), podle které žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Jak stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, podal ji pro případ odlišného právního hodnocení
otázky existence řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí. Podobně
z procesní opatrnosti podal i žalobu k městskému soudu. Obecně je představitelné, že určitá
právní otázka, jež doposud nebyla soudy judikována, může mít takovou povahu (zejména míru
složitosti či nejasnosti), že je na místě, aby účastník řízení z procesní opatrnosti chránil svá práva
více paralelními procesními úkony, z nichž jen jeden může být přípustný. Není proto vyloučeno,
aby účastník řízení napadl správní rozhodnutí jak žalobou podle ust. §65 a násl. s. ř. s. , tak
současně i odvoláním k nadřízenému správnímu orgánu a posléze rozhodnutí nadřízeného
orgánu o odvolání další žalobou. V takových případech může být výjimečně přiznáno žalobci
v řízení, které bude následně zastaveno pro zpětvzětí či skončeno odmítnutím žaloby
pro nepřípustnost, právo na náhradu nákladů řízení, jestliže s ohledem na jeho procesní úspěch
v paralelním věcně souvisejícím lze při celkovém zhodnocení věci dospět k závěru, že prostředky
soudní ochrany použil důvodně (§60 odst. 3 věta druhá s. ř. s.) a že s ohledem na povahu věci
(zejména míru složitosti či nejasnosti) nemohl s dostatečnou mírou jistoty volit jen jeden z nich.
V dané věci se však o takový případ nejedná, protože s ohledem na ust. §81 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (který stanoví, že účastník může proti rozhodnutí
podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak) je zřejmé, že odvolání proti rozhodnutí předsedy
krajského soudu rozhodujícího v postavení správního orgánu je přípustné, neboť žádný zákon
jinak nestanoví. Ostatně takto také předsedkyně Krajského soudu v Praze stěžovatele ve svém
rozhodnutí poučila včetně uvedení orgánu, který může o odvolání rozhodovat. Procesní
opatrnost, kvůli níž stěžovatel podal vedle odvolání také žalobu a následně kasační stížnost, je
nutno proto považovat za neopodstatněnou. Není proto důvodu přiznat stěžovateli náhradu
nákladů, jelikož pro aplikaci ust. §60 odst. 3 věta druhá s. ř. s. nejsou splněny podmínky.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Podle ust. §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, vrátí soud z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %,
nejméně však o 1.000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Při podání kasační
stížnosti stěžovatel zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, proto mu bude vrácen tento
poplatek snížený o 20 %, tedy ve výši 4.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu