ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.31.2012:44
sp. zn. Aprk 31/2012 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Družstvo
vlastníků domu Osadní 13, se sídlem Osadní 13, Praha 7, právně zastoupený JUDr. Viktorem
Pakem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 21, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát
hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 9. 2010, č. j. MHMP 645024/2010/DOP/04/Go, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 269/2010, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 9 A 269/2010
rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 31. 1. 2013.
II. Navrhovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále také i „navrhovatel“) podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) dne 30. 12. 2010 žalobu proti výše označenému rozhodnutí žalovaného.
Dne 3. 10. 2012 byl městským soudem Nejvyššímu správnímu soudu předložen návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který navrhovatel podal u tohoto soudu dne
18. 9. 2012. Uvedený návrh navrhovatel odůvodnil tím, že soud nerozhodl bez jednání,
třebaže s takovým postupem souhlasil, ani jednání ve věci samé dosud nenařídil. Dále uvedl,
že věc není nikterak složitá a účastníci k žádným průtahům v řízení nepřispěli.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím,
že ve věci byly učiněny přípravné úkony k rozhodnutí, dle podání žalobce ze dne 5. 5. 2011
žalobce nesouhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání (žalobce v návrhu na určení lhůty
mylně uvádí, že žalobce souhlasil, aby bylo rozhodnuto bez jednání). Po soustředění podkladů
pro rozhodnutí je věc připravena k projednání žaloby, ovšem v chronologickém pořadí napadlých
žalob. Dále uvedla, že v senátu 9 Ca a 9 A městského soudu předcházejí nevyřízené žaloby
staršího data, přičemž věci jsou zpravidla projednávány podle pořadí nápadu, nejde-li o věci
přednostní, mezi které věc žalobce nepatří; ve svém vyjádření rovněž poukazuje na změnu místní
příslušnosti krajských soudů rozhodujících ve správním soudnictví od 1. 1. 2012, senát nyní
nařizuje jednání ve věcech, které nebyly do 31. 12. 2011 přednostní, a ve věcech starší časové řady
(od 2. pol. r. 2009). Poukázala rovněž na to, že vyřizuje věci po dřívějším soudci JUDr. J. S.
Rozhodnutí ve věci žalobce se předpokládá v první polovině roku 2013. Podle jejího názoru by
vyhovění návrhu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb. bylo nepřiměřeným zvýhodněním žalobce
vůči ostatním žalobcům, jejichž žaloby napadly dříve, a kteří se rovněž domáhají projednání jejich
věci a rozhodnutí; závěrem poukázala v dané souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne
15. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 2427/11.
Z předloženého soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal shora
uvedenou žalobu u městského soudu dne 30. 12. 2010. Dne 17. 1. 2011 soud zaslal žalovanému
žalobu k vyjádření, současně ho vyzval k předložení správního spisu a seznámil ho se složením
senátu, který žalobu bude projednávat a rozhodovat. Dne 19. 4. 2011 soud obdržel správní spis
s vyjádřením k žalobě, které zaslal dne 20. 4. 2011 navrhovateli s oznámením o složení senátu.
Dne 5. 5. 2011 obdržel soud vyjádření navrhovatele, že nesouhlasí, aby soud rozhodl o věci samé
bez jednání. Od tohoto dne neučinil soud žádný procesní úkon směřující k rozhodnutí věci.
Nejvyšší správní soud posoudil postoupený návrh navrhovatele a dospěl k závěru,
že je důvodný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník
nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh
soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází
k průtahům v řízení.
Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení
lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze
excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li
v soudním procesu postupem soudu k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu. V řízení podle ust. §174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší
správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Tzn. pokud zjistí neodůvodněné průtahy
v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání
ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup
existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou,
usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci všechny procesní úkony soudu byly
učiněny v přiměřených časových lhůtách, avšak od 5. 5. 2011 do doby, kdy navrhovatel podal
návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byl soud zcela nečinný.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
podána v prosinci roku 2010 a lhůta, v níž není rozhodnuto (a s ohledem na argumentaci
městského soudu o stavu vyřizování žalob z roku 2009 v nejbližší době ani nemá být
rozhodnuto), je téměř 2 roky. Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou, a to bez ohledu
na skutečnost, že navrhovatel nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání,
třebaže ve svém návrhu tvrdí opak.
Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že vyjádření, které městský soud
předestřel, totiž že senát vyřizuje věci podle pořadí nápadu a že v současné době jsou
dokončovány spisy napadlé v době, která předcházela dni podání předmětné žaloby, neobstojí.
K tomuto tvrzení městského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že citované důvody žádným
způsobem nezpochybňuje, avšak přesto nemohou vést k vysvětlení průtahů v předmětném řízení.
Odkazy na pořadí vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být
interpretovány jinak než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži
navrhovatele. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu,
který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou
přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené
v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od
soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález
sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).
Poukazuje-li v dané věci městský soud na nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2012,
sp. zn. I. ÚS 2427/11, je třeba především uvést, že taková argumentace je zcela nepřípadná.
Nadto i v daném případě, jehož se městský soud dovolává, Ústavní soud konstatoval,
že k průtahům dochází, a že bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces; poukázal
však rovněž na specifickou situaci, která vyvstala u Okresního soudu v Ústí nad Labem
v důsledku zavedení nefunkčního systému elektronického vydávání platebních rozkazů (rejstřík
EC, desetitisícové nápady); tato situace je zcela nesrovnatelná s případem, který je nyní
posuzován. Ústavní soud zde rovněž konstatoval, že „(b)yť zpravidla nezkoumá, zda průtahy v řízení
spočívají na subjektivních či objektivních faktorech, je v daném případě nepochybné (bod 8,9 a 10) a zcela zřejmé,
že uvedené důvody průtahů jsou dány mimořádnou a tristní situací v agendě EC u Okresního soudu v Ústí
nad Labem, tedy jsou ryze rázu objektivního. Tento závěr Ústavního soudu nikterak nebagatelizuje
či neospravedlňuje dané průtahy v řízení, je však klíčový pro posouzení efektivnosti „tradičních“ preventivních
prostředků k ochraně práva stěžovatele...“
Ústavní soud v citovaném nálezu a priori závěr o možném porušení zákazu diskriminace
dalších osob, který městský soud účelově vytrhuje z kontextu, vyslovil za situace, kdy se jedná
ryze o objektivní důvody, pro které k průtahům dochází, přitom není objektivně v silách soudu
přijmout opatření k odstranění nepříznivého stavu. Jak však již bylo uvedeno výše, skutečnosti,
které vyplynuly z předloženého soudního spisu městského soudu, ryze objektivním důvodům
nenasvědčují.
Obdobně poukaz na změnu příslušnosti soudu k 1. 1. 2012 považuje Nejvyšší správní
soud za zcela irelevantní a v dané věci nepřípadný, neboť v projednávané věci se jedná o průtahy,
které byly založeny na nečinnosti soudu již v předcházející době; věci napadlé po 1. 1. 2012
nemohou na stavu věci ničeho změnit.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na složitost věci,
postup účastníků řízení, kteří se negativně nepodíleli na délce řízení, a na dosavadní postup soudu
dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání rozhodnutí,
přičemž zohlednil skutečnost, že termíny jednání senátu 9 A městského soudu jsou do konce
roku 2012 určeny a vymezeny pro věci přednostní či staršího data, v nichž se účastníci řízení
rovněž domáhají úkonů či rozhodnutí. Touto lhůtou je městský soud vázán.
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty
ust. §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Vzhledem
k tomu, že vznik takovýchto nákladů z obsahu spisu nevyplývá a navrhovatel ani žádné náklady,
které by mu v tomto řízení vznikly, neuplatnil, soud rozhodl tak, že se navrhovateli náhrada
nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné
(ust. §174a odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 17. října 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu