ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.54.2012:17
sp. zn. Nao 54/2012 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: F. O.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012,
č. j. 11 A 45/2012 - 14, o námitce podjatosti,
takto:
Soudce JUDr. Petr Průcha není v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí ve věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. 3 Aps 5/2012.
Odůvodnění:
Podáním označeným jako „Námitky k usnesení 11 A 45/2012 – 14 senátu Veberové
ze 14. 5. 2012 doručené 18. 5. 2012“, které bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne
21. 5. 2012, stěžovatel napadá usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2012,
č. j. 11 A 45/2012 – 14, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení
o stěžovatelově žalobě na ochranu proti tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného. Městský
soud v Praze posoudil uvedené podání podle jeho obsahu jako kasační stížnost proti uvedenému
usnesení a podle §106 odst. 5 s. ř. s. ji předal Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 6. 6. 2012, č. j. 3 Aps 5/2012 – 5, vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatele k doplnění kasační stížnosti. Stěžovatel nicméně v podání doručeném Nejvyššímu
správnímu soudu dne 14. 6. 2012 vyjádřil své výhrady proti tomuto postupu Nejvyššího
správního soudu. Z obsahu podání je dále patrné, že stěžovatel vyjádřil pochybnosti
o nepodjatosti JUDr. Petra Průchy, předsedy 3. senátu Nejvyššího správního soudu, jemuž byla
věc v souladu s rozvrhem práce přidělena. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že „[u]snesení
předsedy senátu Průchy je zcela zcestné, zřejmě proto, pokud si pamatuji, v téže věci závislé na rehabilitaci již
rozhodoval, a to si totalitní soudce Průcha zřejmě pamatuje. Z toho lze soudit, že moje osobnost a svědomí jsou
soudcům krajně nepohodlné. Namísto, aby Průcha poučil Veberovou o povinnosti dle §108 s. ř. s., aby doručila
žalobu žalované a její vyjádření žalobci, aby žalobce proti němu mohl formulovat kasační důvody, šikanuje Průcha
žalobce oplzlou předčasnou výzvou“.
Soudce JUDr. Petr Průcha se k uplatněné námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný
takový poměr k věci ani k účastníkům řízení, který by mohl vést k pochybnostem o jeho
podjatosti, spíše se domnívá, že předmětné vyjádření stěžovatele k jeho osobě je na hranici
obecné lidské slušnosti.
Poté, co byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena 5. senátu Nejvyššího správního
soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce JUDr. Průchy a stěžovatel byl o této skutečnosti
s náležitým poučením informován, bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 12. 7. 2012
stěžovatelovo podání, v němž stěžovatel vznesl další námitku podjatosti, kterou formuloval tak,
že z rozhodování ve věci jsou vyloučeni „též všichni soudci, kteří se podíleli na rozhodování v předchozích
soudních řízeních téže věci (…). A to jsou všichni soudci NSS (…). Podjatým je každý soudce, který Ústavou
a LISTINOU zaručená práva ignoruje a který dle §48 s. ř. s. rehabilitaci příslušným soudům nenařídí a který
nenařídí min. spravedlnosti podání stížnosti pro porušení zákona (…)“.
Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení námitky podjatosti směřující vůči
JUDr. Průchovi, zabýval se uvedenou námitkou podjatosti všech soudců Nejvyššího správního
soudu.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost mj. soudce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní
skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření
Nejvyšší správní soud.
Stěžovatelovo přesvědčení o tom, že všichni soudci Nejvyššího správního soudu jsou
z projednávání jeho věci vyloučeni, neboť se podíleli na rozhodování v předchozím soudním
řízení v téže věci, je třeba odmítnout. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že se na projednání
a rozhodnutí věci u městského soudu nepodílel žádný ze současných soudců Nejvyššího
správního soudu. Pokud jde o namítanou podjatost soudců, je třeba konstatovat, že podjatost
je podle citované právní úpravy koncipována jako faktor subjektivního vztahu soudce či soudní
osoby k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Ze stěžovatelova paušálního blíže
nezdůvodněného a nijak nespecifikovaného tvrzení o podjatosti všech soudců Nejvyššího
správního soudu ovšem nelze zjistit, v čem spatřuje individuální důvody podjatosti soudců
5. senátu Nejvyššího správního soudu rozhodujících o jeho předešlé námitce podjatosti, a nelze
se s ním proto jakkoli vypořádávat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 3 Ans 7/2011 – 180, dostupný na www.nssoud.cz). 5. senát Nejvyššího
správního soudu proto neshledal důvod pro postup podle §8 odst. 3 s. ř. s, tedy k tomu, aby věc
byla přidělena jinému senátu Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti
všech soudců Nejvyššího správního soudu, neboť uplatňuje-li stěžovatel takovou námitku, není
zde jiný senát Nejvyššího správního soudu, jehož by se tato námitka netýkala a který by tedy o ní
podle §8 odst. 3 a 5 s. ř. s. mohl rozhodnout.
Nejvyšší správní soud poté posoudil námitku podjatosti vznesenou vůči soudci
JUDr. Průchovi a dospěl k závěru, že není důvodná.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak,
jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně
a z opravdu závažných důvodů, které jsou založeny na objektivních skutečnostech, jež mu brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (viz judikatura Ústavního soudu,
např. nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, publikovaný pod č. 127, sv. 6 Sb. ÚS, nález
ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, publikovaný pod č. 42, sv. 44 Sb. ÚS, nález ze dne
3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, publikovaný pod č. 98, sv. 23 Sb. ÚS).
Z obsahu podání, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 14. 6. 2012,
je patrné, že stěžovatel spatřuje tvrzenou podjatost JUDr. Průchy v prvé řadě v tom, že jej jako
předseda senátu Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 6. 6. 2012, č. j. 3 Aps 5/2012 – 5,
vyzval k doplnění kasační stížnosti. Tato skutečnost ovšem nemůže být důvodem pro vyloučení
soudce JUDr. Průchy z projednávání a rozhodnutí ve věci, neboť podle §8 odst. 1 věty třetí
s. ř. s. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nelze přisvědčit ani tvrzení
stěžovatele, že JUDr. Průcha již v téže věci rozhodoval. Z obsahu soudního spisu je totiž zřejmé,
že v předchozím řízení byla věc projednána senátem složeným ze soudců Městského soudu
v Praze – předsedkyně senátu JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr.
Jitky Hroudové.
Důvodem podjatosti nemůže být ani stěžovatelem naznačované dřívější členství
JUDr. Průchy v KSČ. Podle judikatury není dřívější členství určitého soudce v KSČ samo o sobě
důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. K tomu, aby byla založena podjatost
soudce, by musely přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Účastník, který podjatost takového soudce namítá, musí uvést další konkrétní skutečnosti, pro
něž má za to, že daný soudce je z projednávané věci vyloučen. Vliv členství soudce v KSČ
na jeho nestrannost a nezávislost nelze totiž posuzovat paušálně, ale případ od případu, ve vztahu
ke konkrétním okolnostem projednávané věci (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 – 208, dostupné na www.nssoud.cz). V daném případě ovšem
stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti svědčící o podjatosti JUDr. Průchy neuvedl a věc, o níž
má senát vedený JUDr Průchou rozhodovat, tedy kasační stížnost proti usnesení městského
soudu, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě stěžovatele proti
tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného, takové znaky bez dalšího nevykazuje.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal ve stěžovatelem uvedených tvrzeních důvody pro
vyloučení JUDr. Petra Průchy z projednávání a rozhodnutí věci vedené před Nejvyšším správním
soudem pod sp. zn. 3 Aps 5/2012 , a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 26. července 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu