ECLI:CZ:NSS:2013:1.ANS.20.2013:11
sp. zn. 1 Ans 20/2013 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Statutární město České Budějovice, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1, České
Budějovice, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2013, čj. 10 Na 33/2012 –
45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobou podanou ke krajskému soudu se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti
žalovaného. Usnesením ze dne 14. 9. 2012, čj. 10 Na 33/2012 – 3, krajský soud vyzval žalobce,
aby ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení odstranil vady svého podání. Dne
21. 9. 2012 doručil žalobce krajskému soudu písemnost, ve které své podání specifikoval. Krajský
soud vydal dne 2. 10. 2012 usnesení čj. 10 Na 33/2012 – 7, ve kterém žalobce vyzval,
aby ve lhůtě sedmi dnů uhradil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2.000 Kč. Stěžovatel
ve stanovené lhůtě požadovaný soudní poplatek neuhradil. Krajský soud proto usnesením ze dne
23. 10. 2012, čj. 10 Na 33/2012 – 9, řízení zastavil. Dne 24. 10. 2012 doručil stěžovatel krajskému
soudu žádost o osvobození od soudního poplatku za žalobu spolu s prohlášením, ve kterém
stručně shrnul své majetkové poměry.
[2] Proti usnesení krajského soudu čj. 10 Na 33/2012 – 9 podal žalobce kasační stížnost. Dne
19. 3. 2013 vydal krajský soud usnesení čj. 10 Na 33/2012 - 31, kterým zrušil své unesení
čj. 10 Na 33/2012 – 9, neboť žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku byla krajskému
soudu doručena před právní mocí tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
rozhodnutím ze dne 4. 4. 2013 odmítl.
[3] Dne 7. 1. 2013 zaslal krajský soud žalobci výzvu k vyplnění potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech a jeho zaslání soudu ve lhůtě jednoho týdne. Žalobce
reagoval emailem, ve kterém uvedl, že výzvě nerozumí, že krajský soud obdržel prohlášení
žalobce již v říjnu 2012 a že řízení před krajským soudem bylo zastaveno.
[4] Usnesením ze dne 24. 1. 2013, čj. 10 Na 33/2012 – 23, krajský soud nepřiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků, jelikož žalobce nedoložil řádné doklady o svých majetkových
poměrech a navíc se jedná o spor, který se nedotýká životní sféry žalobce. Proti tomuto usnesení
brojil žalobce kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 5. 6. 2013 zamítl
a potvrdil tak závěry krajského soudu.
[5] Krajský soud následně usnesením ze dne 19. 9. 2013, čj. 10 Na 33/2012 – 41, vyzval
žalobce, aby zaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost, a to ve lhůtě 3 dnů
od doručení tohoto usnesení. Emailem ze dne 27. 9. 2013 žalobce požádal krajský soud
o prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku o několik měsíců, neboť nemá prostředky
na okamžité zaplacení. Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením zamítl žádost
o prodloužení lhůty a řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil.
[6] Proti usnesení krajského soudu žalobce (stěžovatel) podal kasační stížnost. V ní nejprve
brojí proti tomu, že soud líčí žalobu jako podání týkající se nespokojenosti s postupem
žalovaného. Pro zastavení procesu je podle stěžovatele zcela nepodstatné, že jeho žaloba byla
neúplná. Stěžovatel dále napadá postup asistentky soudců krajského soudu, která podle něj činí
úkony bez souhlasu členů senátu 10 Na, nazývá žádost přípisem (sdělením) či neví, že řízení před
Ústavním soudem není zpoplatněno. Podle stěžovatele není v napadeném usnesení zdůvodněno,
proč je jeho žaloba šikanózní a kverulační. Co se týče neprodloužení lhůty pro zaplacení
soudního poplatku, stěžovatel namítá, že osoba v hmotné nouzi nezaplatí soudní poplatek
snadno během půl roku nebo roku. Dále stěžovatel brojí proti rozhodnutí krajského soudu
o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
které závěry krajského soudu potvrdilo. Současně stěžovatel namítá podjatost všech soudců, kteří
byli členy 3. senátu Nejvyššího správního soudu v předchozím řízení.
[7] Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel ve své kasační stížnosti brojí proti výroku II. napadeného usnesení, kterým
krajský soud zastavil řízení. Stěžovatel ve své kasační stížnosti sice neuvedl, pod jaké zákonem
předvídané důvody podřazuje svoje kasační námitky, nicméně Nejvyšší správní soud vyhodnotil,
že stěžovatel brojí proti nezákonnosti usnesení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[11] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích
by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení krajského
soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. K danému srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
čj. 9 As 43/2007 - 77.
[12] Na úvod kasační soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je v nyní projednávané věci
usnesení soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
se proto bude věnovat pouze námitkám stěžovatele směřujícím vůči tomuto rozhodnutí. Nebude
se tak zabývat námitkou napadající rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků,
ani námitkou podjatosti soudců, kteří byli členy 3. senátu Nejvyššího správního soudu
v předchozím řízení.
[13] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“
Krajský soud tudíž postupoval v souladu se zákonem, pokud vydal usnesení o zastavení řízení,
jelikož ze strany stěžovatele nedošlo v určené lhůtě tří dnů k zaplacení soudního poplatku.
Zaplacení soudního poplatku je jednou z podmínek řízení, jejíž nesplnění má za následek jeho
zastavení [§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích za použití §47 písm. c) s. ř. s.].
[14] Co se týče kasační námitky, podle které krajský soud líčí žalobu jako vyjádření
nespokojenosti s činností žalovaného, tuto Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou.
Uvedené tvrzení bylo obsaženo pouze v rekapitulační části napadeného usnesení a nemělo žádný
význam pro odůvodnění rozhodnutí. To stejné platí i pro námitku spočívající v tom,
že pro rozhodnutí nebylo podstatné, že žaloba byla původně podána jako neúplná. Tuto
informaci taktéž krajský soud uvedl jen pro účely shrnutí skutkového stavu a nebyla tak nijak
relevantní pro samotné odůvodnění napadeného usnesení.
[15] Nedůvodnou spatřuje Nejvyšší správní soud také námitku stěžovatele brojící proti
postupu asistentky soudců krajského soudu. V této souvislosti je třeba upozornit, že asistentka
v řízení postupovala v souladu s jejími pravomocemi vymezenými v §11 zákona č. 121/2008 Sb.,
o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících
zákonů, ve spojení s §36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
[16] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou nepřiměřenosti lhůty k zaplacení
soudního poplatku. Předně je třeba zdůraznit, že v případě lhůty stanovené soudem se jedná
o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za žalobu je splatný již dnem jejího podání.
V usnesení ze dne 19. 9. 2013, jímž krajský soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku, byla stěžovateli určena lhůta tří dnů k vyhovění výzvě. Stěžovateli byla tato výzva
doručena dne 26. 9. 2013. Určenou třídenní lhůtu považuje Nejvyšší správní soud za zcela
adekvátní okolnostem případu, který krajský soud posuzoval.
[17] Pro takové hodnocení je podstatné, že stěžovatel byl vyzván k zaplacení soudního
poplatku již usnesením ze dne 2. 10. 2012. Stěžovatel tak byl prokazatelně zpraven o nutnosti
zaplatit soudní poplatek za žalobu téměř jeden rok před vydáním výzvy k zaplacení soudního
poplatku, proti které nyní brojí. Stěžovatel sice požádal o osvobození od soudního poplatku,
nicméně této žádosti krajský soud svým usnesením čj. 10 Na 33/2012 – 23 nevyhověl. Důvody
pro neosvobození od soudního poplatku následně potvrdil Nejvyšší správní soud, který zamítl
kasační stížnost proti uvedenému usnesení (rozsudek čj. 3 As 46/2013 – 20). Tento rozsudek
nabyl právní moci dne 21. 6. 2013. Od právní moci zmíněného rozsudku zdejšího soudu
do vydání výzvy k zaplacení soudního poplatku ze strany krajského soudu tak uplynuly téměř
tři měsíce, po které si musel stěžovatel být stále vědom nutnosti soudní poplatek zaplatit
a kdy navíc nemohl spoléhat na to, že usnesení krajského soudu o odnětí osvobození může
být zrušeno v řízení o kasační stížnosti.
[18] Za stavu, kdy si stěžovatel po dobu několika měsíců musel být vědom nutnosti zaplatit
soudní poplatek, na což se tak mohl i připravit, nelze již z tohoto důvodu třídenní lhůtu
k zaplacení soudního poplatku považovat za nepřiměřenou. Zde je navíc nutno zdůraznit,
že soudní poplatek lze zaplatit i po uplynutí k tomu určené lhůty, pokud je poplatek zaplacen
dříve, než nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
(srov. §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
V této věci lze odkázat na plenární nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 2/07. V něm Ústavní soud dospěl k závěru, že třídenní lhůta ke splnění poplatkové
povinnosti není dostatečná, avšak za situace, kdy je usnesení o zastavení řízení vydáno v určitém
časovém odstupu ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení obsahující výzvu k zaplacení
soudního poplatku, dochází k faktickému prodloužení lhůty stanovené soudem.
[19] Jako nedůvodnou shledává Nejvyšší správní soud také námitku stěžovatele, že krajský
soud nevysvětlil, proč považuje žalobu stěžovatele za šikanózní a kverulační. Toto tvrzení použil
krajský soud spíše jako podpůrný argument svědčící ve prospěch neprodloužení lhůty
pro zaplacení soudního poplatku. Odůvodnění neprodloužení této lhůty však obstojí i bez tohoto
argumentu, proto není pochybením krajského soudu, že podrobněji nevysvětlil, z jakého důvodu
žalobu stěžovatele označuje za šikanózní a kverulační.
III.
Závěr a náklady řízení
[20] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., jenž Nejvyšší správní soud provádí vždy
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod, pro který by mělo být napadené usnesení krajského soudu
zrušeno. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 s. ř. s., větou poslední,
zamítnuta.
[21] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné náklady
neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily
náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu