ECLI:CZ:NSS:2013:1.APS.6.2013:21
sp. zn. 1 Aps 6/2013 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7, ve věci ochrany
před nezákonným zásahem a na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2013, č. j. 3 A 25/2013 - 28,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se v žalobě doručené Městskému soudu v Praze dne 27. 2. 2013 domáhal
ochrany před nezákonným zásahem a ochrany proti nečinnosti žalovaného v souvislosti s jeho
žádostí o uznání rovnocennosti vzdělání z roku 2006. Současně žalobce městský soud požádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
[2] Městský soud přípisem ze dne 7. 3. 2013, č. j. 3 A 25/2013 - 7, žalobce vyzval, aby doložil
vyplněné potvrzení o majetkových a osobních poměrech, jehož formulář připojil k přípisu.
K tomu mu stanovil lhůtu 14 dnů. Žalobce městskému soudu poté zaslal podání označené jako
sdělení a žádost. Uvedl, že neví, které jeho žaloby se předmětný přípis soudu týká a požádal
o prodloužení lhůty pro odpověď. Žalobce dále poznamenal, že městský soud jeho osobní
a majetkové poměry již posoudil ve věci sp. zn. 3 Na 165/2012 a žádal o sdělení, zda i přesto
bude nutné vyplnit soudem zaslaný formulář. Konstatoval též, že trvá na ústním jednání ve věci.
K vyčíslení možných nákladů řízení uvedl, že nedokáže doložit vyčíslení těchto nákladů, řádově
se však bude jednat o statisíce či miliony.
[3] Městský soud přípisem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 3 A 25/2013 - 14, žalobci opětovně zaslal
formulář týkající se osobních a majetkových poměrů. K tomu žalobce vyzval, aby s ohledem
na jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce formulář vyplnil
a doložil příslušnými listinami ve lhůtě dvou týdnů. Žalobce reagoval podáním označeným jako
„stížnost na dosavadní průběh řízení a opakování dotazů“. Stěžoval si, že soud dosud neodpověděl
na jeho předchozí dotazy, např. označení jeho podání a vyplnění formuláře. Dále namítal,
že případ nebyl přidělen advokátce a nebyl stanoven termín ústního jednání.
[4] Usnesením ze dne 11. 7. 2013, č. j. 3 A 25/2013 - 20, městský soud zamítl žádosti žalobce
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (výroky I. a II.) a vyzval žalobce
k zaplacení soudního poplatku ve výši 4.000 Kč ve lhůtě sedmi dnů (výrok III.). V odůvodnění
uvedl, že žalobce ve smyslu §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), nedoložil nedostatek prostředků. Opakovaná výzva soudu k doložení osobních
a majetkových poměrů žalobce svědčí o jednoznačné vůli soudu zjistit a následně posoudit,
zda je žalobce v dané věci účastníkem, který nemá dostatečné prostředky na zaplacení soudních
poplatků. Snaha žalobce oddálit či vůbec neposkytnout soudu potřebné podklady pro posouzení
jeho návrhu vznášením výše uvedených dotazů a podmiňování poskytnutí těchto pokladů
poskytnutím odpovědí na předmětné otázky vyvolává důvodné pochybnosti o jejich účelovosti.
Jelikož žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, není mu pak možné
ani ustanovit zástupce. Skutečnost, že žalobci bylo usnesením městského soudu ze dne
14. 11. 2012, č. j. 3 Na 165/2012 - 16, přiznáno osvobození od soudních poplatků, není
pro věc rozhodná. Městský soud není tímto usnesením, které nadto neobsahuje žádné
odůvodnění, při rozhodování nyní projednávané věci vázán.
[5] Žalobce však svou povinnost stanovenou mu výrokem III. výše uvedeného usnesení
nesplnil a soudní poplatek ve výši 4.000 Kč nezaplatil, v důsledku čehož městský soud řízení
napadeným usnesením zastavil.
II. Kasační stížnost
[6] Stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení městského soudu včasnou kasační
stížností. Namítal, že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská práva, právní tradice,
zvyklosti a základní procesní zásady. Tvrdil, že městský soud žalobu odmítl zastavením řízení,
aniž by mu dal možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Městský soud v Praze podle jeho
názoru ignoroval jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, čímž
porušil zákon i práva garantovaná Ústavou a mezinárodními smlouvami. V řízení mu nebyla dána
možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání konkrétních usnesení či jiných rozhodnutí před
jejich vydáním, ačkoliv o to žádal. Současně stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[7] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve zhodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž
dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Důvodnost kasační
stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož
problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního
smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník
měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77).
V posuzovaném případě městský soud napadeným usnesením zastavil řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, tedy jako procesně odůvodněné se jeví na zaplacení soudního poplatku –
v souladu s uvedenou judikaturou – netrvat.
[11] Zdejší soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. „může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž
může být i advokát.“ Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval, zda jsou
u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval se pouze
hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v nynějším
řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci daných
možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené
usnesení městského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde o hodnocení otázky,
zda stěžovatel doložil v řízení před městským soudem svou nemajetnost, tedy z podstaty
věci nikoli o složitou právní otázku, ale o otázku skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí
pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele, proto
mu zdejší soud neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[12] Námitka stěžovatele, že městský soud jeho žalobu odmítl (zastavením řízení), aniž
by mu dal možnost se k věci vyjádřit, není důvodná, neboť městský soud ve věci samé vůbec
meritorně nerozhodoval, a tudíž stěžovatel nemohl být na svých právech namítaným způsobem
zkrácen. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, k čemuž byl ze strany soudu
dvakrát vyzván, řízení dále nepokračovalo, v jeho průběhu nebylo ani nařízeno ústní jednání
a soud řízení zastavil. Konečně pokud jde o námitku, že městský soud ignoroval žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, jakož i jeho návrh na ustanovení advokáta,
lze namítané pochybení podle Nejvyššího správního soudu podřadit pod kasační důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné v obecné rovině uvést, že osvobození
od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka,
který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze
výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[14] Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které
osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti
o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí,
popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
[15] V projednávané věci je přitom nepochybné, že městský soud dvakrát stěžovatele vyzval
k doložení jeho majetkových, výdělkových a osobních poměrů, aby mohl posoudit žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel však na tyto výzvy relevantně
nereagoval a žádné konkrétní skutečnosti, které by jeho žádost osvědčovaly, nedoložil. Podání,
která stěžovatel místo vyplněných formulářů městskému soudu adresoval, nejsou pro posouzení
jeho žádosti rozhodná. Bez vlivu je v nich uvedené tvrzení stěžovatele, že své majetkové,
výdělkové a osobní poměry osvědčil v jiném řízení před městským soudem, kde byl také
od soudních poplatků osvobozen. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že posuzování
žádosti o osvobození od soudních poplatků musí být provedeno vždy individuálně ve vztahu
ke konkrétnímu předmětu řízení a k okamžiku, v němž je vedeno. Na rozhodnutí městského
soudu v projednávané věci proto nemůže mít žádný vliv skutečnost, že stěžovatel údajně
potřebné dokumenty doložil v jiném řízení a že v tomto jiném řízení městský soud rozhodl
o jeho osvobození od soudních poplatků, zvláště došlo-li k tomu již před osmi měsíci. Pokud
městský soud opakovaně zaslal stěžovateli příslušný formulář, mohl jen stěží dospět k závěru,
že jej vyplňovat nemusí a že jeho žádosti bude i bez toho vyhověno. Lze tedy uzavřít, že zákonné
podmínky pro to, aby městský soud stěžovatele od soudních poplatků osvobodil, nebyly splněny.
[16] Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce správně uvedl již městský soud, že podle §35
odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát, pokud jsou splněny
předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení zástupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí
dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné
zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že městský soud neshledal
podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka
pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[17] Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že stěžovatel relevantně nereagoval na opakované
výzvy městského soudu, aby doložil své majetkové, výdělkové a osobní poměry. V důsledku této
skutečnosti jej soud vyzval k zaplacení soudního poplatku. Podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení
řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Městský soud tudíž postupoval v souladu
se zákonem, pokud vydal usnesení o zastavení řízení, jelikož ze strany stěžovatele nedošlo
v určené lhůtě sedmi dnů k zaplacení soudního poplatku. Zaplacení soudního poplatku je jednou
z podmínek řízení, jejíž nesplnění má za následek jeho zastavení [§9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích za použití §47 písm. c) s. ř. s.].
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal
důvod pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2013
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu