ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.100.2013:16
sp. zn. 1 As 100/2013 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2006, č. j. VS-229/RK/3-2006 a o návrhu žalobce na
obnovu řízení, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
14. 8. 2013, č. j. 46 A 62/2013 – 28,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se podáním nazvaným „Dotaz na iniciativu přidělené právní zástupkyně, návrhy
na obnovu, opakování žádosti“, ze dne 26. 6. 2013, dotazoval primárně na aktivitu ustanoveného
zástupce v řízeních vedených u Krajského soudu v Praze. Dále se domáhal obnovy všech řízení,
ve kterých od roku 2007 figuroval jako žalobce. Současně požádal o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce.
[2] Krajský soud na toto podání reagoval přípisem ze dne 3. 7. 2013, ve kterém žalobce
informoval o provedených úkonech ustanoveným zástupcem a upozornil jej na nutnost blíže
konkretizovat své podání. Závěrem žalobce upozornil na znění §111 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a na skutečnost, že žádná z předmětných věcí nebyla
krajským soudem projednávána meritorně, neboť nebyl soudem místně příslušným.
[3] Doplněním podání ze dne 18. 7. 2013 žalobce konkretizoval, že mj. požaduje obnovu
řízení vedeného pod sp. zn. 44 Ca 130/2007 a dále argumentoval k eventuální opožděnosti svého
návrhu.
[4] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce zamítl a návrh žalobce na obnovu řízení směřující proti
uvedenému usnesení krajského soudu odmítl. Soud dospěl k závěru, že se v případě návrhu
na obnovu řízení jednalo o zjevně neúspěšný návrh, neboť napadeným usnesením byla
věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Návrh na obnovu
řízení tak nemohl být přípustný, neboť nesměřoval ani proti rozsudku (formální hledisko),
ani proti rozhodnutí ve věci samé (materiální hledisko) a navíc se netýkal ani některého z řízení
vyjmenovaných v §114 odst. 1 s. ř. s. Na tomto nemůže nic změnit ani případné doplnění
učiněné ustanoveným zástupcem, neboť krajský soud v předmětném řízení vůbec meritorně
nerozhodoval.
II. Kasační stížnost
[5] Stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení krajského soudu kasační stížností. Namítal,
že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská práva, právní tradice, zvyklosti a základní
procesní zásady. Tvrdil, že městský soud (pozn. soudu: správě patrně krajský soud; stěžovatel
oba soudy v kasační stížnosti zaměňuje) žalobu odmítl zastavením řízení, aniž by mu dal možnost
se před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Krajský soud popřel jeho žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce. V závěru požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[6] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatele.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zhodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž
dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, by trvání
jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného
zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník
podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77).
[9] Následně se soud zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž
může být i advokát. Vzhledem k výše popsaným specifikům kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž
byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, se Nejvyšší
správní soud zabýval pouze otázkou, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho
práv. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.
[10] V kasační stížnosti je uvedeno, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí kasační stížnost
směřuje a kdy byla stěžovateli doručena. Stěžovatel napadá usnesení krajského soudu v celém
rozsahu a z důvodu porušení práv, garantovaných Ústavou České republiky a mezinárodními
dohodami. Stěžovatel dále uvádí, že se před samotným rozhodnutím nemohl vyjádřit
k podkladům pro vydání konkrétních usnesení. Namítané pochybení lze podle Nejvyššího
správního soudu podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[11] Kasační stížnost tedy splnila v rámci daných možností předepsané náležitosti. V dané věci
navíc jde o hodnocení otázky, zda jsou či nejsou příjmy stěžovatele dostatečné pro osvobození
od soudních poplatků, tedy z podstaty věci nikoli o složitou právní otázku, ale o otázku
skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně
třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku I.
[12] Po té soud přistoupil k přezkoumávání napadeného usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s. Přitom neshledal, že by řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel
přihlédnout z moci úřední i bez návrhu účastníka řízení. Po posouzení námitek uvedených
v kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud se plně ztotožnil s názorem krajského soudu týkající se zjevné
neúspěšnosti návrhu na obnovu řízení. Vycházel přitom shodně jako krajský soudu ze znění
§111 s. ř. s., podle kterého se na návrh účastníka obnoví řízení ukončené pravomocným
rozsudkem, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného
řízení může být pro něj příznivější. Z §114 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že [o]bnova řízení je přípustná jen proti
rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických
hnutí.
[14] Jak ostatně konstatoval i krajský soud, z úpravy v soudním řádu správním je zřejmé,
že návrh na obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek může směřovat pouze proti
meritorním rozhodnutím. Napadnout jím lze pouze rozhodnutí ve věci samé, nikoliv rozhodnutí
procesní vydaná v průběhu vlastního řízení nebo rozhodnutí ukončující řízení z procesních
důvodů, aniž by o věci samé bylo rozhodováno. Z §114 s. ř. s. navíc plyne, že obnovou řízení
lze napadnout pouze rozsudek soudu (nikoliv usnesení), a navíc jen ve dvou vyjmenovaných
typech soudního řízení správního (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2010, č. j. 6 Ads 88/2010 - 194). Neúspěšnost návrhu na obnovu řízení je tedy zcela
jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Krajský soud tedy nepochybil, pokud s odkazem
na §36 odst. 3 větu třetí s. ř. s. nepřiznal stěžovateli z důvodu zřejmé neúspěšnosti návrhu
osvobození od soudních poplatků.
[15] Z §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá přímá návaznost splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení zástupce. Jak Nejvyšší
správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, „přiznané
osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně
tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů
konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků tak vylučuje i právo
na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal podmínky pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem
ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[16] Krajský soud nepochybil, ani pokud návrh žalobce na obnovu řízení, které bylo vedeno
krajským soudem pod sp. zn. 44 Ca 130/2007, odmítl. Jak bylo uvedeno výše, návrh stěžovatele
na obnovu řízení není přípustný, neboť nesměřuje ani proti rozsudku (formální hledisko),
ani proti rozhodnutí ve věci samé (materiální hledisko) a navíc se ani netýká řízení
vyjmenovaných v §114 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud tedy postupoval v souladu s §46 odst. 1
ve spojení s §114 s. ř. s.
[17] V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svá předchozí rozhodnutí,
ve kterých mimo jiné uvedl, že není úkolem soudu dále vést řízení a rozhodovat např. o žádosti
navrhovatele o ustanovení zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s., pokud je v době podání návrhu zcela
zjevné, že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek
řízení je neodstranitelný. Naopak lze takové řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný
návrh dle §46 s. ř. s. odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno
(viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48,
č. 1741/2009 Sb. NSS). I v nyní posuzovaném případě se nepřípustnost návrhu promítla
ve zjevné neúspěšnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků. Nebylo tedy v souladu
s principem procesní ekonomie nutné samostatně rozhodovat o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal
důvod pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu