ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.102.2013:42
sp. zn. 1 As 102/2013 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o ochraně proti
nečinnosti správního orgánu, o návrhu žalobce na obnovu řízení, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. 46 A 64/2013 - 30, ve
znění opravného usnesení ze dne 30. 10. 2013, č. j. 46 A 64/2013 - 37,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podáním ze dne 26. 6. 2013 navrhl krajskému soudu „obnovu všech řízení, ve kterých
(...) od roku 2007 figuroval (...) jako žalobce“. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků
s ohledem na svou „velmi špatnou finanční situaci“ a ze stejného důvodu požádal o ustanovení
právního zástupce. Soud na toto podání reagoval přípisem, v němž žalobce upozornil na nutnost
blíže konkretizovat jeho podání a na skutečnost, že žádná z předmětných věcí nebyla Krajským
soudem v Praze projednávána meritorně, neboť nebyl soudem místně příslušným. Doplněním
podání datovaným dne 18. 7. 2013 žalobce konkretizoval, že mj. požaduje obnovu řízení ve věci
„č. j. 46 A 49/2012-139“.
[2] Krajský soud v záhlaví specifikovaným usnesením zamítl žádost žalobce o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce a odmítl předmětný návrh žalobce
na obnovu řízení. Konstatoval, že návrh na obnovu uvedeného řízení zjevně nemůže
být přípustný, neboť nesměřuje ani proti rozsudku (formální hledisko), ani proti rozhodnutí
ve věci samé (materiální hledisko), a navíc se ani netýká některého z řízení vyjmenovaných
v §114 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Návrh
žalobce na obnovu řízení zároveň ani nemůže být na základě doplnění učiněného případně
ustanoveným zástupcem upraven tak, aby byl projednatelným, neboť Krajský soud v Praze
v předmětném řízení vůbec meritorně nerozhodoval a návrh na obnovu řízení tudíž nemůže
směřovat ani proti jakémukoliv jinému jeho rozhodnutí v předmětné věci.
[3] Usnesení krajského soudu ze dne 14. 8. 2013, č. j. 46 A 64/2013 - 30 (spolu s dalšími pěti
usneseními téhož soudu), napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností. Namítl,
že vydáním citovaného usnesení a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byla porušena jeho
lidská práva, právní tradice, zvyklosti a základní procesní zásady. Krajský soud v Praze podle jeho
názoru ignoroval jeho opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce. Dále stěžovatel uvedl, že mu v řízení nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům
pro rozhodnutí před jeho vydáním. Zároveň požádal Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou.
[6] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla (kromě jiného)
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, by trvání
jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného
zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník
podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77).
[7] Zdejší soud se tak zabýval pouze žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. „může být navrhovateli, u něhož jsou dány
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven
zástupce, jímž může být i advokát.“ Z výše uvedeného důvodu zdejší soud neposuzoval, zda jsou
u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval se pouze
hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v nynějším
řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci daných
možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené
usnesení krajského soudu za nezákonné. Případné doplnění kasační stížnosti ustanoveným
advokátem by pak nemohlo na hodnocení věci Nejvyšším správním soudem nic změnit.
[8] Podle Nejvyššího správního soudu je totiž prima facie zřejmé, že krajský soud postupoval
správně, jestliže stěžovatelův návrh na obnovu řízení odmítl pro nepřípustnost a jestliže zároveň
zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Podle
§111 s. ř. s. se na návrh účastníka obnoví řízení ukončené pravomocným rozsudkem, „jestliže vyšly
najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny,
popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může
být pro něj příznivější.“ Z §114 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že „[o]bnova řízení je přípustná jen proti rozsudku
vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických hnutí.“
Z úpravy v soudním řádu správním je tak zřejmé, že návrh na obnovu řízení je mimořádným
opravným prostředkem, který může směřovat pouze proti meritorním rozhodnutím. Napadnout
jím lze pouze rozhodnutí ve věci samé, nikoliv rozhodnutí procesní vydaná v průběhu vlastního
řízení nebo rozhodnutí ukončující řízení z procesních důvodů, aniž by o věci samé bylo
rozhodováno. To naznačuje i název opravného prostředku – obnova řízení – který naznačuje
nové posouzení věci jako celku, nikoliv nové posouzení dílčích otázek typu osvobození
od soudních poplatků, místní příslušnosti soudu apod. Z §114 s. ř. s. navíc plyne, že obnovou
řízení lze napadnout pouze rozsudek soudu (nikoliv usnesení), a navíc jen ve dvou
vyjmenovaných typech soudního řízení správního (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 12. 2010, č. j. 6 Ads 88/2010 - 194).
[9] Návrh, kterým stěžovatel požadoval obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 46 A 49/2012,
byl tedy nepřípustný. Zároveň se jednalo o zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
Co se rozumí zjevnou neúspěšností, vymezil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku
ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72, podle něhož „[u]vedenému pojmu lze proto podřadit
takové návrhy, jejichž neúspěšnost je bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná
a okamžitě zjistitelná. Takovým ‚zjevně neúspěšným návrhem‘ může být např. opožděně podaná žaloba, opožděně
podaná kasační stížnost; návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze prominout; návrh, který
je výslovně (bez meritorního posouzení povahy žalobou napadeného úkonu) vyloučen z meritorního přezkoumání,
jako je např. kasační stížnost proti usnesení o přerušení řízení.“ Takovým případem byl evidentně
i stěžovatelův návrh, a tak nebylo důvodu jej osvobozovat od soudních poplatků a ustanovovat
mu zástupce (advokáta).
[10] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal
ani důvod pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl
kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu