ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.112.2013:13
sp. zn. 1 As 112/2013 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2013, čj. 8/13, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2013, čj. 10 A 42/2013 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí
správního orgánu, ochrany před nezákonnými zásahy žalované a rovněž brojí proti její nečinnosti.
Současně žalobce požádal městský soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce.
[2] Přípisem ze dne 18. 3. 2013 městský soud vyzval žalobce k osvědčení a prokázání
osobních, rodinných, výdělkových a majetkových poměrů. Žalobce dne 26. 3. 2013 soud požádal
o prodloužení lhůty k jeho odpovědi o jeden měsíc od doručení odpovědi na toto jeho podání.
Soudu dále sdělil, že mu již v jiném řízení před městským soudem bylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce. Emailovým podáním ze dne 22. 7. 2013
žalobce soudu připomněl, že žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
a požádal o nejméně jednoměsíční lhůtu k doplnění po něm případně vyžadovaných podkladů.
Dne 18. 7. 2013 na soud konečně podal novou žádost o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce a obecně soud požádal o součinnost.
[3] Městský soud následně žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce v záhlaví označeným usnesením zamítl. Soud především vycházel z obsahu podání
žalobce ze dne 12. 9. 2013 v jiné jeho věci sp. zn. 10 A 165/2013. Toto podání žalobce učinil
témuž senátu i témuž soudci zpravodaji. Na základě takto zjištěných poměrů žalobce soud dospěl
k závěru, že u žalobce nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků (první
výrok). Povaha projednávané věci (nejedná se o spor mající vztah k podstatným okolnostem
žalobcovy životní sféry) soud dále utvrdila v tom, že přiznání osvobození od soudních poplatků
(a taktéž ustanovení bezplatného zástupce) by nebylo na místě. Protože u žalobce nebyly splněny
podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohly být splněny ani podmínky
pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Městský soud tudíž druhým výrokem
citovaného usnesení zamítl i návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení před soudem.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá kasační stížností právě uvedené usnesení, kterým
nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Usnesením prý byla porušena jeho lidská práva, právní tradice, zvyklosti a základní procesní
zásady. Městský soud stěžovateli nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jejich
vydáním. Současně stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[5] Vyjádření žalované ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatele.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů; přitom ověřil, zda napadené usnesení netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Zdejší soud poznamenává, že v nynějším případě netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost a ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Pokud je předmětem kasačního přezkumu rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, trvání na podmínce uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost a podmínce povinného zastoupení, by znamenalo jen další
řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval,
a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom,
zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky NSS ze dne
24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 – 77).
[9] Nejvyšší správní soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou
dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv,
ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Zdejší soud tedy zkoumal, zda je právní zástupce
k ochraně stěžovatelových práv nezbytně potřebný. Kasační stížnost má předepsané náležitosti,
lze z ní seznat stěžovatelem namítané důvody nezákonnosti usnesení městského soudu.
Napadené usnesení není nijak komplikované. Proto k ochraně stěžovatelových práv není
nezbytně třeba ustanovit právního zástupce (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2013,
čj. 1 As 80/2013 – 28 v jiné věci téhož stěžovatele).
[10] Usnesení městského soudu stěžovatel napadá v celém rozsahu, neboť (jak stěžovatel
obecně ve svých opakovaných stížnostech tvrdí) byly porušena jeho lidská práva, právní tradice
či zvyklosti, základní procesní zásady a konečně i právní řád České republiky. Poněkud určitější
výtka je založena na údajném pochybení městského soudu, který nedal stěžovateli možnost
se k podkladům pro vydání rozhodnutí před jeho vydáním vyjádřit.
[11] Dle úvahy podle zdejšího soudu lze tyto namítané pochybení podřadit pod kasační
důvody podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[12] Rozšířený senát zdejšího soudu se k funkcím poplatkové povinnosti, která omezuje jinak
relativně široký přístup k soudům, vyjádřil
takto:„Smyslem právní úpravy poplatkové povinnosti spojené
s podáváním návrhů na zahájení soudního řízení je jednak určité snížení finanční zátěže státu spojené
s fungováním soustavy soudů a jednak i odrazení účastníků od podávání nesmyslných či šikanózních návrhů
(regulativní funkce). Tato právní úprava však nemůže vést k tomu, aby účastníkům byl v určitých případech
odepřen nebo podstatně ztížen přístup k soudu, který je jedním ze základních práv a je zaručen v čl. 36 Listiny
základních práv a svobod“ [viz usnesení ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 - 95 (č. 2163/2011 Sb.
NSS)].
[13] Účelem procesního institutu osvobození od soudních poplatků je zejména ochrana
účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proto je třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce.
[14] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 – 50
(č. 537/2005 Sb. NSS) vyslovil právní názor, že „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.)“ (srov. obdobně
např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011, čj. 2 Afs 36/2011 - 81). V této věci nutno zdůraznit, že městský
soud formalisticky netrval na vyplnění formuláře o majetkových poměrech stěžovatele,
ale naopak vyšel z podkladů, které stěžovatel městskému soudu ve stejné době v jiné jeho
souběžně posuzované věci poskytl. Městský soud tudíž zohlednil i skutečnosti známé z úřední
činnosti. Městský soud dále v souladu s judikaturou zdejšího soudu rovněž zohlednil povahu
sporu, který stěžovatel vede. Předmětem podané žaloby jsou obecné proklamace o porušování
práv stěžovatele ze strany třetích subjektů a státních orgánů, nikoliv spor mající vztah
k podstatným okolnostem stěžovatelovy životní sféry [viz rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011 – 66 (č. 2601/2012 Sb. NSS)].
[15] Zdejší soud má za to, že vyřčený právní závěr městského soudu je zcela správný, neboť
nebyly (a být ani nemohly) splněny podmínky pro to, aby stěžovateli bylo přiznáno
byť jen částečné osvobození od soudních poplatků. Dle výpisu z bankovního účtu stěžovatele
bylo v období od začátku ledna do konce června 2013 ve prospěch stěžovatele vyplaceno více
než 111.000 Kč. Stěžovatel proto měl v tomto období dostatečný průměrný měsíční příjem
(cca 18.500 Kč), jež by mu i po úhradě jeho pravidelných měsíčních výdajů (které jsou,
jak stěžovatel v prohlášení uvádí, minimálně 12.500 Kč) bez větších potíží umožňoval uhradit
soudní poplatek za žalobu v plné výši. Stěžovatel měl možnost nabýt finanční rezervu,
z níž by soudní poplatek za podanou žalobu uhradil. Městský soud navíc stěžovateli poskytl
nadprůměrně dlouhou dobu k předložení prohlášení o jeho poměrech nebo k předložení jiných
důkazů o jeho majetkové situaci (více než 8 měsíců).
[16] Kasační soud v žádném případě nehodlá nijak zlehčovat finanční situaci stěžovatele, která
je jistě ztížená i problémy s nalézáním pracovního uplatnění, nicméně za dané situace neshledal
zdejší soud v hodnocení majetkových poměrů městským soudem ve vztahu k nároku
na osvobození stěžovatele od soudního poplatku žádné pochybení (obdobný právní názor
ostatně vyslovil NSS v jiných věcech stěžovatele; např. v rozsudku ze dne 18. 7. 2013,
čj. 9 As 65/2013 - 14).
[17] Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce městský soud správně uvedl, že podle §35
odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát, pokud jsou splněny
předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení zástupce
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že městský soud neshledal podmínky pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem
ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[18] Stěžovatel dále namítá, že mu soud nedal možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí.
K tomu lze jen stručně uvést, že pokud soud vychází výlučně z podkladů, které sám žalobce
soudu předložil, bylo by bezúčelné, pokud by se tyto podklady měly žalobci opětovně předkládat
k jeho vyjádření.
[19] S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu