ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.84.2013:26
sp. zn. 1 As 84/2013 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15
Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem a ochrany proti nečinnosti žalovaného,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2013, č.
j. 11 A 158/2012 – 48,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 5. 10. 2012 se žalobce domáhá
ochrany před nezákonným zásahem a ochrany proti nečinnosti žalovaného v souvislosti s jeho
žádostí o dohledání písemností pro pozdější pořízení kopií. Současně žalobce městský soud
požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
[2] Městský soud žalobce přípisem ze dne 16. 10. 2012, č. j. 11 A 158/2012 – 7, vyzval,
aby ve lhůtě 10 dnů soudu vrátil vyplněné potvrzení o osobních, výdělkových a majetkových
poměrech, jehož formulář připojil k přípisu. Žalobce reagoval dne 22. 10. 2012 přípisem, v němž
žádal o upřesnění, které věci se výzva týká. Dále doložil vyplněný formulář , kopii daňového
přiznání za rok 2011 a čestné prohlášení. Dne 21. 12. 2012 žalobce soudu doručil další obsáhlé
čestné prohlášení týkající se jeho příjmů a výdajů.
[3] Městský soud usnesením ze dne 26. 7. 2013, č. j. 11 A 158/2012 – 48, žalobcovy žádosti
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zamítl. V odůvodnění podrobně
popsal, jaké příjmy a výdaje žalobce z jím předložených dokumentů zjistil. Dále konstatoval,
že soudní poplatek za žalobu na ochranu před nezákonným zásahem i za žalobu na ochranu proti
nečinnosti žalovaného činí 2.000 Kč. Jelikož žalobcův měsíční čistý příjem činí 23.000 Kč
a pravidelné měsíční výdaje 11.000 až 14.000 Kč, zbývá žalobci každý měsíc částka
9.000 až 12.000 Kč. S přihlédnutím k majetkovým a sociálním poměrům žalobce a k výši
soudního poplatku pak soud uzavřel, že v žalobcových možnostech a schopnostech je zaplatit
soudní poplatky v zákonem stanovené výši. Jelikož žalobce nesplňuje předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, nemohl soud vyhovět ani žádosti o ustanovení zástupce.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[4] Žalobce napadl v záhlaví označené usnesení městského soudu včasnou kasační stížností.
Namítal, že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská prá va, právní tradice, zvyklosti
a základní procesní zásady. Tvrdil, že mu v řízení nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům
pro vydání usnesení, ačkoliv o ni mnohokrát žádal. Městský soud v Praze podle jeho názoru
ignoroval jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, čímž porušil
zákon i práva garantovaná Ústavou a mezinárodními smlouvami. Současně žalobce požádal
Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
[5] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení o kasační stížnosti.
Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnut í, jímž byla zamítnuta žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, by trvání jak na podmínce uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo
jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti
sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr
o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná
na www.nssoud.cz).
[9] Zdejší soud se však zabýval žádostí žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž
může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval, zda jsou
u žalobce dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval se pouze
hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele v nynějším
řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci daných
možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu žalobce považuje napadené
usnesení městského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde o hodnocení otázky, zda jsou
či nejsou příjmy žalobce dostatečné pro osvobození od soudních poplatků, tedy z podstaty
věci nikoli o složitou právní otázku, ale o otázku skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí
pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba k ochraně žalobcových práv, proto
mu zdejší soud neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[10] Žalobce v kasační stížnosti uplatňuje námitku, že městský soud ig noroval jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků, jakož i jeho návrh na ustanovení advokáta. Usnesení
městského soudu proto napadá v celém rozsahu. Namítané pochybení lze podle Nejvyššího
správního soudu podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[11] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že osvobození
od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka,
který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tv rdým dopadem zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník
doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno.
[12] Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které
osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti
o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí,
popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
[13] V projednávané věci je přitom nepochybné, že městský soud žádost žalobce reflektoval,
neboť právě na základě této žádosti vyzval ža lobce k prokázání jeho osobních, majetkových,
rodinných a výdělkových poměrů.
[14] Při posouzení žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků vycházel městský soud
z výše uvedeného formuláře a z jeho čestných prohlášení ze dne 21. 10. 2012, 18. 12. 2012.
Žalobce v nich sám uvádí, že mu od října 2012 plynou příjmy ze zaměstnání, přičemž jeho čistý
měsíční příjem z tohoto zdroje se pohybuje okolo 12.000 Kč. Dále je z něj patrno, že žalobce
vykonává technický dozor investora na stavbě a za výkon této činnosti pobírá měsíční příjem
11.000 Kč.
[15] Na základě shora uvedených zjištění dospěl městský soud zcela správně k závěru,
že nejsou splněny podmínky pro to, aby žalobci bylo přiznáno byť jen částečné osvobození
od soudních poplatků. Žalobce měl v v době podání žaloby a žádosti čistý měsíční příjem ve výši
pohybující se kolem 23.000 Kč, což mu i po úhradě jeho pr avidelných měsíčních výdajů
bez větších potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatky za žaloby, které v obou
případech činí 2.000 Kč. Městský soud nepochybil, pokud nepřihlédl k závazku žalobce splácet
půjčku ve výši 50.000 Kč poskytnutou otcem žalobce; správně konstatoval, že úhrada zákonem
stanovené povinnosti zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu měla přednost před úhradou
smluvních závazků žalobce, tím spíše v situaci, kdy lhůta splatnosti předmětné půjčky nebyla
mezi stranami pevně stanovena a žalobce tak měl možnost odložit úhradu tohoto závazku
na dobu, kdy dojde k výraznému zlepšení jeho finanční situace.
[16] Soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží nejen k majetkovým
poměrům žadatele, ale také k výši soudního poplatku. Při hodnocení majetkových poměrů
žadatele je třeba zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních
prostředků, ale rovněž i jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí
vždy vycházet z konkrétního posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat
tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat
nebo bránit své právo. Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě,
která objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci
svých práv než cestou soudní. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním mož nostem žadatele
opatřit si finanční prostředky. Zhodnocení všech rozhodných okolností, které vypovídají
o poměrech žadatele, je věcí úvahy soudu a promítá se do jeho závěru, zda je žadatel s ohledem
na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky.
[17] Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se majetkovými poměry žalobce
podrobně zabýval a jeho aktuální majetkovou situaci ve vztahu k výši soudního poplatku
důsledně vážil a postupoval tak zcela v intencích ustálené soudní judikatury. Na základě
komplexního posouzení potom městský dospěl k závěru, že důvody pro osvobození od soudních
poplatků nejsou dány, neboť žalobce měl v rozhodné době čistý měsíční příjem ve výši
pohybující se kolem 23.000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravid elných měsíčních výdajů
bez větších potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatky za podané žaloby, které
v daném případě činí 2.000 Kč.
[18] S těmito právními závěry se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Kasační soud
v žádném případě nehodlá nijak zlehčovat finanční situaci žalobce, která je jistě ztížená
i problémy s nalézáním pracovního uplatnění, nicméně za dané situace neshledal zdejší soud
v hodnocení majetkových poměrů městským soudem ve vztahu k nároku na osvobození žalobce
od soudního poplatku žádné pochybení (obdobný právní názor ostatně vyslovil Nejvyšší správní
soud v jiné věci žalobce v rozsudku ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 65/2013 - 14).
[19] Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce správně uvedl již městský soud, že podle
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát,
pokud jsou splněny předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem
pro prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že městský soud
neshledal podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka
pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[20] Co se týče námitky, že žalobci nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům před
vydáním uvedeného usnesení, Nejvyšší správní soud konstatuje, že jediné podklady, na základě
kterých městský soud rozhodl, byly dokumenty poskytnuté žalobcem. Žalobce tyto listiny, které
sám vytvářel, jistě dobře znal, takže jeho žádost o vyjádření k nim nedává rozumný smysl. Pokud
jde o žádosti o ústní jednání ve věci, které žalobce uplatňoval ve svých podáních, Nejvyšší
správní soud neshledal, že by pro rozhodnutí městského soudu bylo nutno takové jednání
nařizovat. Jeho předmětem by mohlo být pouze naplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků, což ale mohl soud dostatečně posoudit na základě obsáhlých žalobcových podání.
Pochybení městského soudu v tomto směru Nejvyšší správní soud neshledal.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[22] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení ; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu