ECLI:CZ:NSS:2013:1.AZS.15.2013:45
sp. zn. 1 Azs 15/2013 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: M. A. A. A. S.,
zastoupený Mgr. Tomášem Petrů, advokátem se sídlem Pavlovova 586/8, 736 01 Havířov, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 9. 2013, č. j. OAM-152/ZA-ZA13-LE21-2013, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne
1. 10. 2013, č. j. 52 Az 2/2013 – 5,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2013,
č. j. 52 Az 2/2013 – 5, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
II. Ustanovenému advokátovi Mgr. Tomáši Petrů se nepřiznává odměna
za zastupování.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2013, č. j. OAM-152/ZA-ZA13-LE21-2013, žalovaný neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, avšak udělil mu doplňkovou
ochranu podle §14a téhož zákona na dobu 12 měsíců od právní moci rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočky v Pardubicích. Krajský soud usnesením ze dne 1. 10. 2013, č. j. 52 Az 2/2013 – 5,
odmítl žalobu. V odůvodnění uvedl, že podaná žaloba neobsahovala žádné individualizované
žalobní body (pouze výčet údajně porušených právních předpisů) a ve lhůtě pro podání žaloby,
jež v dané věci činí 15 dnů (§72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále
jen „s. ř. s.“, ve spojení s §32 odst. 1 zákona o azylu), nebyla o takové žalobní body doplněna.
Vzhledem k zákonné koncentraci řízení (§71 odst. 2 s. ř. s.) se absence žalobních bodů stala
uplynutím lhůty pro podání žaloby neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a soud proto
musel žalobu odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce včasnou kasační stížnost. Tvrdil, že žalobní
body formuloval, avšak nedostatečně přesně. Krajský soud měl proto postupovat podle §37
odst. 5 s. ř. s. a vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby, aby mohla být věcně projednána.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu podle žalobce plyne, že i v případě žaloby obsahující
jen odkazy na ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami je povinností krajského
soudu vyzvat žalobce k doplnění žaloby. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že k dané otázce existuje rozsáhlá
judikatura Nejvyššího správního soudu. Jelikož kasační stížnost směřuje výhradně do procesní
činnosti soudu, ponechává její právní hodnocení na Nejvyšším správním soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas a osobou
oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
[6] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti,
jak mu je uloženo v §104a s. ř. s., tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud hrubě pochybil při výkladu procesního
práva, přičemž rozhodnutí tohoto soudu může mít význam pro obdobné věty. Kasační stížnost
je proto přijatelná.
[7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Krajský soud při posuzování, zda žaloba obsahovala žalobní body či jejich náznak
a zda je nutno žalobce vyzvat k doplnění žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s., správně v obecné
rovině vyšel zejména ze závěrů rozšířeného senátu vyslovených v rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008-78, publikovaném pod č. 2162/2011 Sb. NSS. Podle rozšířeného senátu „je nutno
za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit,
že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby
dle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti
individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní
k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného
správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud
zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat jeho
přezkum. Bude-li žaloba podaná v zákonné lhůtě pro podání žaloby obsahovat žalobní bod (body) alespoň
ve shora vymezené míře konkrétnosti, vznikne vždy krajskému soudu procesní povinnost postupovat podle §37
odst. 5 s. ř. s., tj. vyzvat žalobce k odstranění vad žaloby tak, aby mohla být věcně projednána; v popsaném
případě vada spočívá v nedostatečné specifikaci žalobního bodu. Odmítnout žalobu, jak to učinil městský soud,
lze jen tehdy, když ve lhůtě pro podání žaloby žalobce nepředestřel žádný takový žalobní bod, popřípadě
jen natolik nekonkrétní, že žalobu nebylo možno projednat, a žalobce na výzvu soudu tuto vadu ve stanovené
lhůtě neodstranil.“ (body 33 a 34 rozsudku).
[10] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu tímto rozsudkem potvrdil i právní názor,
vyjádřený v rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 – 42, který se vyslovil
tak, že „[z]a žalobní bod, u něhož je třeba pokusit se o jeho doplnění a upřesnění, je nutno považovat každé
vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že tento má napadené správní rozhodnutí
z určitého důvodu za nezákonné. Pouze takovýmto – ve prospěch žalobce extenzívním – výkladem pojmu
žalobního bodu lze naplnit ústavní požadavek řádného přístupu k soudní ochraně před rozhodnutím veřejné
správy ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Koncentrace žalobních bodů daná lhůtou
pro jejich uplatnění nemůže být totiž vykládána tak, že by pro žalobce vytváří překvapivé situace a vysokou míru
nejistoty o tom, co ze svých námitek pro žalobou napadenému rozhodnutí se mu podařilo procesně účinným
způsobem uplatnit a co nikoli. Účelem lhůty k uplatnění žalobních bodů je totiž toliko časové fixování
základního rozsahu toho, co bude předmětem soudního přezkumu správního rozhodnutí, tak, aby byla zajištěna
patřičná míra právní jistoty účastníků řízení a rychlost řízení.“
[11] Z žaloby je v posuzované věci seznatelné, že žalobce s napadeným rozhodnutím
nesouhlasí a napadá je v celém rozsahu, jelikož byl v předcházejícím řízení zkrácen na svých
právech. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že mu nebyla udělena
mezinárodní ochrana ve formě azylu. Po procesní stránce pak žalovanému vytkl, že nepostupoval
v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti a v potřebném rozsahu, nepřihlížel pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo,
neprovedl potřebné důkazy, a nedostatečně své rozhodnutí odůvodnil; tím se měl dopustit
porušení §2 odst. 1, §3, §50 odst. 4, §52 a §68 odst. 3 správního řádu. Závěrem žaloby
pak žalobce uvedl, že odůvodnění žaloby doplní za pomoci právního zástupce. Z takto
formulované žaloby je sice patrné, jaké právní důvody nezákonnosti žalobce uplatňuje (uvádí
konkrétní porušená ustanovení právních předpisů), pokud však jde o tomu odpovídající skutková
tvrzení, není v žalobě uvedeno prakticky nic. Je tedy zřejmé, že žaloba sice splňuje minimální
požadavky na formulaci žalobních bodů, avšak bez dalšího (tedy bez jejího doplnění) není
meritorně projednatelná.
[12] Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že není povinností soudu
vyzývat žalobce k odstranění těchto vad v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod,
ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., za situace, kdy by doplnění žaloby ve lhůtě vyplývající z §71 odst. 2
in fine s. ř. s. již nebylo objektivně možné (viz například rozsudky ze dne 30. 5. 2007,
č. j. 2 Azs 158/2006 – 85, a ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný
pod č. 113/2004 Sb. NSS). Ustanovení §71 odst. 2, in fine s. ř. s. stanoví lhůtu pouze
pro rozšíření žaloby na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body,
a tedy (v souladu s konstantní judikaturou) i pro doplnění žalobního bodu do podání, které dosud
žádný žalobní bod neobsahovalo; tato lhůta však nedopadá na odstranění jiných vad žaloby. Vady
žaloby (tedy nyní posuzovaný případ, kdy je formulován alespoň jeden žalobní bod, avšak
způsobem, který není dostatečným pro jeho věcné projednání) jsou naopak odstranitelné
postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s., podle kterého předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu, která musí být přiměřená. Nejde-li
tedy o situaci, kdy podání neobsahuje žádný žalobní bod, ale kdy žalobní bod formulován byl,
avšak nedostatečně přesně, je soud povinen usnesením vyzvat podatele k opravě nebo odstranění
vad podání tak, aby mohlo být věcně projednáno (srov. k tomu judikaturu Nejvyššího správního
soudu předcházející i následující citovaný rozsudek rozšířeného senátu, zejm. rozsudek ze dne
25. 7. 2007, č. j. 1 Azs 69/2006 – 98, a rozsudek ze dne 16. 12. 2010, č. j. 2 Azs 47/2010 – 116).
[13] Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že žaloba žádné žalobní body neobsahovala.
Žalobce v žalobě formuloval obrysy žalobních bodů, a krajskému soudu proto vznikla povinnost
vyzvat žalobce k doplnění žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s., zejména o skutková tvrzení naplňující
tvrzené právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného. Jestliže tak krajský
soud nepostupoval, je jeho usnesení o odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
nezákonné.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.), a vyzve proto žalobce k doplnění
žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[15] V novém řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[16] Zástupci, který byl žalobci ustanoven soudem, nepřiznal Nejvyšší správní soud
mimosmluvní odměnu ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť tento neučinil ve věci žádný
úkon právní služby. Zdejší soud přitom setrvává na názoru, že za převzetí a přípravu věci
nelze považovat pouhé převzetí obálky s usnesením ustanovujícím advokáta zástupcem
nemajetného účastníka.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu