ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.56.2013:20
sp. zn. 2 As 56/2013 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Hynka Baňoucha a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) B. J. a b) J.
J., zastoupeni JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou se sídlem Tábor, Bělehradská 2759,
proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Praha 1, Staroměstské náměstí 6,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2013, č. j. MMR-36170/2012-83/2362, v řízení o
kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2013, č. j. 5 A
93/2013 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce a) a žalobkyně b) (dále „stěžovatelé“) podali dne 31. 7. 2013 kasační stížnost,
kterou se domáhali zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2013
č. j. 5 A 93/2013 - 16, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě,
jíž se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 29. 3. 2013,
č. j. MMR-36170/2012-83/2362. Kasační stížnost byla podána prostřednictvím advokátky, která
stěžovatele zastupovala jak ve správním řízení, tak v řízení před krajským soudem. Stížnost byla
podána faxem (č. l. 2) a následně byla řádně písemně doplněna podáním předaným k poštovní
přepravě dne 3. 8. 2013. Nejvyšší správní soud tak konstatuje, že kasační stížnost byla podána
včas (§64 zákona č. 150/2012 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s." ve spojení
s ust. §42 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, dále "o. s. ř.")
a stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[2] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení
ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[3] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že byli zkráceni na právu na přístup k soudu
a na právu na spravedlivý proces. Stěžovatelé požádali o osvobození od soudního poplatku
(č. l. 7), městský soud je výzvou doručenou dne 25. 6. 2013 vyzval k zaplacení soudního poplatku
ve lhůtě do sedmi dní. Stěžovatelé uvedli, že jako důchodci nemohli soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplatit a nebyli schopni ani zajistit si půjčení této částky. Současně požádali
o osvobození od soudních poplatků s ohledem na výši důchodu a nákladů na živobytí. Lhůta
je dle stěžovatelů krátká, ať už má jít o zaplacení, nebo o opatření všeho potřebného k doložení
listin potřebných pro případné osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelé obdrželi výzvu
od právního zástupce, odeslanou dne 26. 6. 2013, vhozením do schránky v týdnu od 8. 7. 2013,
až po návratu domů, kdy počátkem července využili volna k návštěvě dětí. Řízení bylo zastaveno
dne 15. 7. 2013. Stěžovatelé se cítí poškozeni, při stanovení delší lhůty, „zejména v době státního
svátku a dovolených“ by byli schopni si finanční částku zapůjčit, či zajistit listiny potřebné
k osvobození od soudních poplatků a zejména své požadavky a stanovisko sdělit právnímu
zástupci. Stěžovatelé rovněž požádali, aby byli buď zcela, nebo zčásti osvobozeni od soudních
poplatků a navrhli, aby bylo rozhodnutí o zastavení řízení zrušeno pro nezákonnost. Lhůta mezi
doručením výzvy dne 25. 6. 2013 a zastavením řízení dne 15. 7. 2013, byla dle stěžovatelů krátká
„s ohledem na komunikaci mezi zástupcem a zastoupenými“ a „na desetidenní lhůtu pro
doporučenou zásilku“, jakož i následně na odpověď, zejména v době dovolených a státních
svátků.
[4] Při posuzování splnění podmínek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud netrval
s ohledem na specifický charakter napadeného usnesení městského soudu na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost. V řízení o kasační stížnosti směřující proti usnesení o zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku totiž není namístě trvat na splnění vzájemně
propojených podmínek řízení, jak konstatoval zdejší soud například v rozsudku ze dne
13. 9. 2007, sp. zn. 9 As 43/2007 (publ. na www.nssoud.cz): „Jakkoliv poplatková povinnost vzniká již
podáním kasační stížnosti (ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a splnění této
povinnosti není nutně vázáno až na výzvu soudu, Nejvyšší správní soud již judikoval (rozsudek ze dne
25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz), že povaha rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku, proti němuž kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek
podmínky uhrazeného soudního poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž
se řízení o kasační stížnosti končí. Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo
k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného
problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti
rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy
povinnosti zaplatit soudní poplatek.“ Z obdobných důvodů, jakož i z důvodu procesní ekonomie,
soud netrval ani na formálním doplnění plných mocí pro právní zástupkyni, která v této věci
stěžovatele zastupovala v předchozích řízeních.
[5] Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 3,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z ustanovení §109 odst. 1, věty první s. ř. s.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Dle spisu Městského soudu v Praze podali stěžovatelé výše popsanou žalobu (viz bod [1])
dne 10. 6. 2013 současně faxovým a elektronicky nepodepsaným elektronickým podáním, která
doplnili písemným podáním daným k poštovní přepravě dne 13. 6. 2013. Městský soud v Praze
vyzval usnesením ze dne 24. 6. 2013 každého ze stěžovatelů k zaplacení soudního poplatku
ve výši 3000 Kč, tedy celkem 6000 Kč, a to ve lhůtě do sedmi dnů od doručení. Právní zástupkyni
stěžovatelů byla výzva doručena dne 25. 6. 2013. Žádná reakce na tuto výzvu ve spise založena
není. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2013, č. j. 5 A 9/2013 - 16 řízení zastavil.
Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatelů doručeno dne 17. 7. 2013 (doručenka na č. l. 16
soudního spisu).
[8] Podle §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích ve znění platném v době
podání návrhu (dále „zákon o soudních poplatcích“) platí, že: „poplatek je splatný vznikem poplatkové
povinnosti.“ Poplatková povinnost vzniká podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích
„podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení“. Jak stanoví §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení (…) zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Podle
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích pak „usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší
soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní
moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.“
[9] Stěžovatelé brojí proti zastavení řízení o jejich žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.
Nejvyšší správní ovšem shledává, že bylo namístě řízení zastavit. Jak bylo rekapitulováno výše,
stěžovatelé byli městským soudem řádně vyzváni k zaplacení soudního poplatku, byla jim
stanovena sedmidenní lhůta pro zaplacení, stěžovatelé ovšem nezaplatili ani dvacet dní poté,
co byla výzva doručena. Za této situace bylo i podle Nejvyššího správního soudu na místě řízení
o žalobě zastavit. Argumenty uváděné v kasační stížnosti na tom nemohou nic změnit.
[10] Namítají-li stěžovatelé, že pro ně byla sedmidenní lhůta příliš krátká, je vhodné
připomenout, že v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu byly za příliš krátké
označovány spíše lhůty ještě výrazně kratší, jak dokládá rozsudek zdejšího soudu ze dne
10. 4. 2008, sp. zn. 2 Afs 44/2007 (publ. na www.nssoud.cz), kde šlo o třídenní lhůtu.
Sedmidenní lhůta tak v posuzovaném případě nebyla příliš krátkou, bez ohledu na následné státní
svátky ve dnech 5. a 6. července 2013 a na dobu dovolených. Splatnost a výše soudních poplatků,
stejně jako následky jeho nezaplacení a možnost včas žádat o osvobození od soudního poplatku,
jsou objektivně známy, neboť jsou obsaženy v řádně vyhlášených zákonech (mj. §7 a §9 odst. 1
a 7 výše citovaného zákona o soudních poplatcích a §36 odst. 3 s. ř. s.). Stěžovatelé nadto byli
zastoupeni profesionální právní zástupkyní, u níž lze objektivně předpokládat, že má všechny
potřebné znalosti o právním prostředí, na základě kterých je nutno nastavit též režim komunikace
s klienty tak, aby zákonem předvídané lhůty k plnění procesních povinností neuplynuly marně.
Právo stěžovatelů na přístup k soudu ani právo na spravedlivý proces nemohlo být výš popsaným
postupem městského soudu porušeno. Nejvyšší správní soud konečně připomíná, že ustanovení
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích výslovně stanoví, že usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního
soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. V této konkrétní věci nebyla lhůta k zaplacení
soudního poplatku 7 dní, ale fakticky více než 20 dní, protože pokud by stěžovatelé poplatek
zaplatili do doby, kdy usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, řízení by běželo dále.
[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelů jako nedůvodnou ze shora
uvedených důvodů zamítl (§110 odst1 in fine s. ř. s.).
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první, ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Jak plyne z citovaného zákonného ustanovení, žalobce právo
na náhradu nákladů řízení nemá a žalovanému soud toto právo nepřiznal, protože mu nad rámec
běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu