ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.41.2013:26
sp. zn. 3 Ads 41/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Mgr. A. H.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376,
Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2013, č. j. 2012/95526-421, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne
14. 5. 2013, č. j. 58 Ad 5/2013 - 19,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 3. 6. 2013 kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) ze dne 14. 5. 2013, č. j. 58 Ad 5/2013 –
19, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí,
kterými byla zamítnuta jako opožděná žalobcova (dále jen „stěžovatel“) odvolání proti
rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky v Liberci ve věci vyřazení stěžovatele z evidence
uchazečů o zaměstnání. Důvodem odmítnutí správní žaloby byla skutečnost, že správní žaloba
neobsahovala žádný žalobní bod a tato vada nemohla být odstraněna do konce žalobní lhůty
dle §72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud po obdržení kasační stížnosti zjistil, že stěžovatel při podání
kasační stížnosti neuhradil soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (položka č. 19 sazebníku soudních
poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Proto jej usnesením ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 41/2013 – 6, vyzval k uhrazení soudního
poplatku ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení usnesení. Přípisem ze dne 17. 7. 2013 požádal
stěžovatel o úplné osvobození od soudních poplatků. Jeho žádost zdejší soud zamítl usnesením
ze dne 6. 8. 2013, č. j. 3 Ads 41/2013 – 16, neboť seznal, že kasační stížnost je návrh zjevně
neúspěšný ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud však dal stěžovateli možnost
poplatkovou povinnost dodatečně splnit, k čemuž mu stanovil lhůtu jednoho týdne od doručení
předmětného usnesení. V poučení tohoto usnesení bylo uvedeno, že pokud nebude poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví ve smyslu ustanovení §47 odst. 1 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“) ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Toto usnesení
bylo žalobci doručeno fikcí dne 26. 8. 2013.
Nejvyšší správní soud zjistil, že soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě, ale ani později
stěžovatelem uhrazen, ačkoliv lhůta k jeho uhrazení skončila 2. 9. 2013. Na dané usnesení
stěžovatel reagoval přípisem ze dne 3. 9. 2013, ve kterém požádal o poskytnutí náhradní lhůty
pro „adekvátní reakci“. Zdejší soud následně obdržel přípis, v němž se stěžovatel vrací
k odmítavému rozhodnutí krajského soudu. Domnívá se, že měl být krajským soudem vyzván
k doplnění žaloby, popřípadě mohl krajský soud sám „počítat s předpokládaným obsahem formálně
bezvadné žaloby“. Namítá také, že žaloba v základních obrysech žalobní body obsahovala a krajský
soud nepostupoval ve smyslu nalézání spravedlnosti.
Nejvyšší správní soud neshledal důvody, pro které by měl lhůtu k zaplacení poplatku
prodloužit nebo ji korigovat. S důvody, které stěžovatel nastínil v posledním podání ze dne
23. 9. 2013, se zdejší soud již vypořádal v usnesení ze dne 6. 8. 2013, č. j. 3 Ads 41/2013 - 16,
kterým zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Pro úplnost
však Nejvyšší správní soud konstatuje, že žaloba musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], čímž se striktně uplatňuje zásada
dispoziční. Přitom ze zákona vyplývá, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod
(viz věta druhá ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být
tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. – tím se zase uplatňuje zásada koncentrační (shodně se k dané
problematice postavil Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003
- 40, publikovaný ve sbírce NSS pod č. 113/2004). Je patrné, že uvedený závěr plyne přímo
ze zákona a nikoli pouze z judikatury, jak se stěžovatel chybně domnívá.
Krajský soud žalobu odmítl, neboť její nedostatky nebylo možné odstranit ve lhůtě
pro její podání. To, že byl jeho postup správný, bylo ověřeno a vysvětleno již v usnesení
č. j. 3 Ads 41/2013 - 16, a bylo by proto nadbytečné se danou problematikou hlouběji zabývat.
Zdejší soud proto setrvává na názoru, že kasační stížnost lze vnímat jako návrh zjevně neúspěšný
a jakýkoli zásah do stanovené lhůty pro zaplacení soudního poplatku se tak jeví naprosto
neopodstatněný. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší správní soud žádosti stěžovatele vyhovět.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §47 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s oud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon. Toto ustanovení se užije na základě ustanovení §120 s. ř. s.
v řízení o kasační stížnosti obdobně.
Nejvyšší správní soud shledal, že v řízení o kasační stížnosti proti napadenému usnesení
krajského soudu nemůže být dále pokračováno pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené
lhůtě, a proto rozhodl o zastavení tohoto řízení, jak je ve výroku uvedeno.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Proto Nejvyšší správní soud nepřiznal
náhradu nákladů řízení ani jednomu z jeho účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. října 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu