ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.130.2012:22
sp. zn. 4 Ads 130/2012 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: P. J., zast.
JUDr. Radko Polednou, advokátem, se sídlem K. H. Borovského 63, Sokolov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2012, č. j. 16 Ad
11/2012 - 100,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 3. 2. 2012, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2011, kterým žalobkyni
odňala invalidní důchod od 6. 12. 2011 podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle
posudku lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Sokolov ze dne 5. 10.
2011 žalobkyně není invalidní, protože míra poklesu její pracovní schopnosti činí pouze 30%.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že zdravotní stav pro účely řízení o
námitkách posuzuje lékař. Při novém posouzení zdravotního stavu žalobkyně lékař posudkové
služby vycházel z aktuálních lékařských zpráv. Lékař posudkové služby v posudku ze dne 13. 1.
2012 uvedl, že žalobkyně není invalidní. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu posudkový lékař stanovil postižení uvedené v kapitole X., odd. B, položce 5b
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), s mírou poklesu
pracovní schopnosti ve výši 30%. Jako rozhodující příčinu lékař určil intersticiální plicní fibrózu
s tím, že se jedná o lehké až středně těžké postižení, proto zvolil procentní míru na dolní hranici
vymezeného rozpětí pro středně těžké funkční postižení, a to přesto, že žalobkyně je bez
ventilační poruchy, jen s mírně sníženou difuzí-DCO 73%, beze změn saturace arteriální krve
kyslíkem (SaO2). HRTC nález posudkový lékař shledal jako dlouhodobě (od roku 2007)
stacionárním, žalobkyně je klinicky i funkčně stabilizovaná, bez terapie. Posudkový lékař
neshledal důvod pro snížení procentní míry podle §4 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudkový lékař
dospěl k závěru, že postižení žalobkyně nelze hodnotit prvním stupněm invalidity, neboť nebylo
doloženo, že se jedná o středně těžké postižení, kdy je přítomno snížení plicních funkcí o 35-50%
náležitých hodnot, v klidu SaO2 92 a vyšší, normální hodnota krevních plynů, snížení SaO2 nebo
PaO2 po tělesné zátěži. Subjektivní obtíže žalobkyně nemají podle posudkového lékaře objektivní
korelát v doložených odborných vyšetřeních. Žalobkyně není podle názoru posudkového lékaře
schopna těžké ani středně těžké fyzické práce, ale je schopna lehké práce. K námitkám žalobkyně
posudkový lékař uvedl, že zřejmě administrativní chybou došlo u posudku 1. instance
k neúplnému uvedení položky. Posudkový lékař stran námitek žalobkyně ohledně přiznání
nemoci z povolání (intersticiální plicní fibróza „hard-diseases“) konstatoval, že hodnocení
klinického stavu pro účely invalidity se provádí z doložených odborných lékařských vyšetření,
přičemž se hodnotí schopnost k pracovní činnosti obecně. Ohledně doloženého znaleckého
posudku posudkový lékař poukázal na to, že se zřejmě jednalo o pracovněprávní spor, tudíž se
jedná o zcela jinou problematiku. Posudkový lékař nevyloučil, aby žalobkyně k věci předložila
znalecký posudek, v posuzovaném případě však plně postačovala dokumentace kliniky TRN FN
Plzeň. Posudkový lékař nesouhlasil s argumentací žalobkyně, že nedošlo ke změně jejího
zdravotního stavu, protože podle ambulantního vyšetření ze dne 15. 7. 2011, provedeného
MUDr. K., je žalobkyně po dechové stránce stabilizovaná, cítí se dobře, bez bolestí na hrudi.
V případě žalobkyně se dle posudkového lékaře jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
který však neodpovídá žádnému stupni invalidity; žalovaná proto zamítla námitky žalobkyně
proti odnětí jejího invalidního důchodu.
[2] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou ze dne 6. 4. 2012, v níž vyjádřila
nesouhlas s formalistickým přístupem žalované k jejímu případu, neboť nedošlo ze strany
žalované k jakémukoli vyšetření jejími posudkovými lékaři, protože žalovaná vycházela pouze
z lékařské dokumentace. Žalobkyně z ustanovení §8 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), dovozovala, že žalovaná měla provést osobní
kontrolní lékařskou prohlídku, nikoli posouzení zdravotního stavu na základě lékařské
dokumentace. Žalobkyně vytýkala napadenému rozhodnutí, že odkazuje na ustanovení §5
písm. j) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který podle ní neexistuje;
odkaz na ustanovení §8 odst. 9 téhož zákona nepovažuje žalobkyně za místný, neboť se týká
invalidity dítěte. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s nedostatečným odkazem obsaženým
v rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2011, které její zdravotní postižení podřadilo pouze položku
5. Lékařské zprávy, kterými žalobkyně disponuje, nedokládají zlepšení jejího zdravotního stavu.
Za rozhodující příčinu jejího nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně považuje intersticiální
plicní fibrózu. S ohledem na výjimečnost svého případu proto žalobkyně požadovala vypracování
znaleckého nebo obdobného kvalifikovaného lékařského posudku spojeného s podrobným
vyšetřením jejího zdravotního stavu. Žalobkyně v neposlední řadě vytýkala napadenému
rozhodnutí, že se nevypořádalo se všemi jejími námitkami.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 19. 4. 2012, v němž poukazovala na to,
že vycházela z posouzení zdravotního stavu provedeného posudkovým lékařem, jež bylo
popsáno v posudku ze dne 13. 1. 2012, podle nějž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
žalobkyně neodpovídá žádnému stupni invalidity. Stejný závěr obsahuje posudek Okresní správy
sociálního zabezpečení Sokolov ze dne 5. 10. 2011, který rovněž konstatuje míru poklesu
pracovní schopnosti ve výši 30%. Žalovaná k podpoře svých závěrů navrhovala vypracování
posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí.
[4] Krajský soud v Plzni v řízení vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Plzni, ze dne 31. 5. 2012, č. j. 2012/281-PL,
podle kterého rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně
je intersticiální plicní fibrosa, která omezuje fyzické schopnosti žalobkyně. Posudková komise
dále zjistila, že žalobkyně trpí obezitou, která se podle posudkové komise může podílet na snížení
tolerance fyzické zátěže, cholecystolithiázou, která podle posudkové komise nemá dopad
na pracovní schopnost žalobkyně. Smyslové a duševní schopnosti žalobkyně nejsou omezeny.
Posudková komise uvedla, že posudkoví lékaři OSSZ i ČSSZ hodnotili její stav podle kapitoly X,
oddíl B, položka 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., (středně těžké funkční postižení) s mírou
poklesu pracovní schopnosti ve výši 30% (tj. při samé dolní hranici); posudková komise
se od těchto závěrů odchýlila a konstatovala, že od roku 2007 je zdravotní stav žalobkyně
stabilizovaný klinicky i funkčně, neboť dle kontrolního CT-HRCT plic z 12/2011 je nález
od roku 2007 stariconární, spirometrické vyšetření je bez průkazu ventilační poruchy, DLCO
jen lehce snížené (76%), nadto bez významnějších změn, saturace O2 opakovaně 96-98%.
Posudková komise odkázala na objektivní vyšetření, podle nichž nebylo prokázáno středně těžké
funkční postižení, protože nebylo zjištěno snížení plicních funkcí o 35-50%, náležitých hodnot
ani další kritéria svědčící pro významnější funkční postižení. Proto zdravotní stav žalobkyně
posudková komise podřadila pod lehké postižení, podle kapitoly X, oddíl B, položka 5a přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 10%. Posudková komise
dále zohlednila kvalifikaci žalobkyně (absolventka SŠ zemědělské s maturitou – obor pěstitel)
a její dosavadní pracovní kariéru (dělnická profese, administrativa) a zvýšila horní hranici míry
poklesu o 10% dle §3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., neboť pro zjištěné zdravotní postižení
nebude žalobkyně schopna práce v zemědělských profesích ani dělnické práce v prašném
prostředí či v nepříznivých klimatických podmínkách. Posudková komise vyslovila závěr,
že pro žalobkyni je nevhodná těžká fyzická práce, práce v prašném prostředí, v prostředí
s přítomností těžkých kovů a v zemědělských profesích. Žalobkyně však podle posudkové
komise má zachovánu pracovní schopnost pro práci fyzicky lehkou až středně těžkou,
má předpoklady pro výkon práce administrativního charakteru a vzhledem k dosaženému
středoškolskému vzdělání a věku má žalobkyně předpoklady i pro rekvalifikaci k jinému
vhodnému zaměstnání či novému pracovnímu uplatnění. Žalobkyně je proto dle posudkové
komise schopna vykonávat výdělečnou činnost za výše uvedených podmínek bez zhoršení
zdravotního stavu.
[5] Posudková komise se dále vyjádřila k námitkám žalobkyně týkajícím se posouzení
zdravotního stavu předchozími posudkovými orgány a uvedla, že posudkoví lékaři při posuzování
zdravotního stavu vychází zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, z výsledků funkčních vyšetření
a výsledků vlastního zjištění posudkovým lékařem. Vzhledem k charakteru onemocnění
žalobkyně je k vyšetření a funkčnímu zhodnocení příslušné odborné pracoviště – Plicní klinika
TRN FN v Plzni – kde je žalobkyně vyšetřována a léčena. Posudková komise dále odkázala
na obsah spisové dokumentace, podle které byla žalobkyně přítomna jednání před posudkovými
lékaři žalované. V případě žalobkyně byla provedena kontrolní lékařská prohlídka podle §8
odst. 3 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přičemž se vychází
z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu občanů
a přihlíží se i k výsledku případného vlastního vyšetření; rovněž posuzovaná osoba má povinnost
předložit lékařské nálezy ošetřujících lékařů ohledně jejího zdravotního stavu. K údajné
nepřezkoumatelnosti z důvodu nesprávného odkazu na právní předpisy posudková komise
konstatovala, že ustanovení §5 písm. j zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
v době vydání napadeného rozhodnutí byl součástí tohoto předpisu. Ustanovení §8 odst. 9
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení upravuje kompetence žalované v řízení
o námitkách, žalobkyně se týká část tohoto ustanovení ohledně posouzení invalidity.
K nedostatečnému podřazení zdravotního stavu žalobkyně pod příslušnou položku v posudku
OSSZ posudková komise uvedla, že se pravděpodobně jednalo o administrativní chybu. Ohledně
uznání plicního onemocnění jako nemoci z povolání posudková komise vyslovila závěr,
že nemá kompetence k posouzení, zda se jedná nebo nejedná o nemoc z povolání, pouze tuto
skutečnost bere na vědomí. Ve vztahu k závažnosti a výjimečnosti zdravotního stavu žalobkyně
posudková komise uvedla, že intersticiálních plicních procesů je cca 160 nosologických jednotek
majících různou etiologii. Při posuzování invalidity je však hodnocen dopad zjištěného
onemocnění na pracovní schopnost bez ohledu na etiologii onemocnění, přičemž hodnocení
klinického stavu pro účely invalidity se provádí z doložených odborných lékařských vyšetření
vzhledem k pracovní činnosti obecně. Posudková komise uvedla, že v době zjištění dechových
obtíží a během stanovení diagnosy včetně biopsie z pravého dolního plicního laloku v roce 2001
byla objektivizována středně těžká VP restrikčního typu 51%, s hodnotou RV zvýšenou na 126%,
při zahájení léčby Prednisonem, přičemž zdravotní stav nebyl stabilizovaný a prognosa dalšího
vývoje byla nejistá. Od zjištění onemocnění v roce 2001 došlo ke zlepšení funkčních parametrů
ze středně těžké ventilační restriktivní poruchy do poruchy lehkého stupně, nyní úplně
bez ventilační poruchy. Stabilizaci zdravotního stavu lze podle posudkové komise konstatovat
od roku 2007, kdy nedochází k významnějším změnám ve výsledcích vyšetření jak funkčních,
tak radiodiagnostických, s opakovaně konstatovanou klinickou stabilizací. Lékařské nálezy
doložené žalobkyní posudková komise náležitě zhodnotila, přičemž i tyto nálezy dokládají
klinicky i funkčně stabilizovaný stav s přetrvávajícím dráždivým kašlem s tím, že základní
onemocnění neprogreduje, ale že se jedná funkčně o lehkou poruchu plicních funkcí.
[6] Se závěry posudkové komise MPSV obsažené v posudku ze dne 31. 5. 2012 žalobkyně
nesouhlasila během výslechu provedeného při dožádání u Okresního soudu v Sokolově dne
9. 7. 2012. Žalobkyně spatřovala zásadní pochybení v tom, že její zdravotní stav nebyl lékařsky
zjištěn ani před vydáním napadeného rozhodnutí, ani po rozhodnutí posudkové komise.
Žalobkyně poukazovala na to, že je uznána osobou se zdravotním postižením prvního stupně.
Rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je plicní onemocnění,
které žalobkyni způsobuje dušnost a náchylnost k onemocnění virového či bakteriálního původu;
musí se proto vyhýbat kolektivům, prašnému, studenému prostředí a zimě. Příčinu nemoci
žalobkyně shledává v dlouhodobém vdechování prachových částic těžkých kovů (wolframu,
vanadia, kobaltu a dalších kovů) u svého bývalého zaměstnavatele SOBRA s.r.o. Z důvodu
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně nemůže sehnat zaměstnání. Je přesvědčena, že je
schopna práce fyzicky lehké (nikoli na celý pracovní úvazek), v administrativě (nemá ovšem
jazykové znalosti, ani praxi a potřebnou odbornost); její zdravotní stav by se výkonem práce
mohl zhoršit. Žalobkyně trvala na tom, že její případ je zcela atypický, v České republice
se nevyskytující, a poukazovala na to, že musela usilovat o to, aby jí byla uznána nemoc
z povolání – viz. řízení u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 12 C 211/2004. Žalobkyně
se dovolávala lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Plzeň, klinika TRN, ze dne 3. 7. 2012,
podle které došlo ke snížení DLCO na 66% jako známky poškození plicního intersticia,
a podle níž je klinicky a funkčně stabilizována s přetrvávajícím snížení DLCO s tím, že může
vykonávat pouze lehkou fyzickou práci v hygienicky nezávadném pracovním prostředí v teple,
nikoli ve velkém kolektivu. Žalobkyně se pozastavovala nad tím, že v mezidobí bylo provedeno
pouze toto vyšetření a že nejprve ji byl invalidní důchod přiznán, aby jí byl za nezměněného
nepříznivého zdravotního stavu následně odebrán. Zlepšení jejího zdravotního stavu nelze
ze zdravotní dokumentace dovodit.
[7] Krajský soud si dále vyžádal posudek vypracovaný MUDr. A. B. pro účely civilního řízení
proti bývalému zaměstnavateli žalobkyně ohledně toho, zda zdravotní stav žalobkyně představuje
nemoc z povolání. V tomto posudku znalkyně uvedla, že se u žalobkyně jedná o nemoc
z povolání (intersticiální plicní fibróza – „hard diseases“) ve smyslu nařízení vlády č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, a to podle kapitoly 3, položka 3.
[8] Krajský soud v Plzni si opatřil doplnění posudku Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Plzni, ze dne 7. 9. 2012, č. j. 2012/619-PL. Posudková
komise uvedla, že setrvává na předchozích závěrech obsažených v posudku ze dne 31. 5. 2012.
Posudková komise uvedla, že zdravotní stav žalobkyně byl lékařsky zjištěn, a to opakovanými
pravidelnými kontrolami na Klinice TRN v Plzni. Posudková komise si nadto vyžádala další
kontrolní vyšetření včetně zátěžového testu ze dne 27. 8. 2012. I tyto lékařské zprávy
podle posudkové komise dokládají klinicky i funkčně stabilizovaný zdravotní stav žalobkyně
bez zjištěné ventilační poruchy. Současný zdravotní stav žalobkyně je identický s jejím dřívějším
stavem a odpovídá lehkému postižení. Žalobkyně je schopna vykonávat fyzicky méně náročnou
práci v hygienicky nezávadném pracovním prostředí mimo riziko prochlazení. Ve vhodném
pracovním zařazení není důvod ke zkrácení pracovní doby. Podle posudkové komise je v případě
plicního onemocnění intersticiální plicní fibrosou za zjištění konkrétní škodliviny podstatné
vyřazení z pracovního prostředí, které zapříčinilo onemocnění touto nemocí. Pro zhodnocení
zdravotního stavu za účelem posouzení invalidity však podle posudkové komise není rozhodující
etiologie onemocnění, ale funkční postižení. Zánik invalidity posudková komise stanovila k datu
jednání OSSZ Sokolov dne 5. 10. 2011 s ohledem na doložené lékařské zprávy.
[9] Během jednání soudu dne 24. 10. 2012 žalobkyně se závěry posudkové komise obsažené
v posudku ze dne 7. 9. 2012 opět nesouhlasila a dovozovala neobjektivní zhodnocení jejího
zdravotního stavu. Žalobkyně vytýkala posudkové komisi, že dospěla ke zcela jiným závěrům
než posudkoví lékaři žalované a že nespecifikovala, v čem spočívá zlepšení zdravotního stavu.
Žalobkyně proto dávala na zvážení soudu vyžádání znaleckého posudku vypracovaného znalcem
z plicního lékařství. Ačkoli došlo ke zlepšení zdravotního stavu od zjištění původu plicního
onemocnění a přiznání invalidity, toto zlepšení není dle žalobkyně tak výrazné, aby nebyla uznána
invalidní pro invaliditu v prvním stupni.
[10] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. 10. 2012, č. j. 16 Ad 11/2012 - 100, žalobu
zamítl. V odůvodnění uvedl, že subjektivní pocit žalobkyně ohledně nutnosti ponechání
invalidního důchodu pro invaliditu první stupně nemůže být sám o sobě důvodem pro ponechání
invalidního důchodu, neboť stěžejním je objektivně zjištěný zdravotní stav. Za irelevantní
ve vztahu ke zjištění podmínek trvání invalidity krajský soud rovněž považoval i uznání nemoci
z povolání v soudním řízení. Při posouzení zdravotního stavu krajský soud vycházel z posudku
posudkové komise MPSV, který považoval za přesvědčivý, úplný a celistvý, neboť je
v něm popsána hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, míra
funkčního postižení vyplývající z jejich onemocnění a je řádně odůvodněn posudkový závěr. Míra
poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí pouze 20%, tudíž nedosahuje zákonné hranice 35%
pro ponechání invalidity prvního stupně. Hodnotit zdravotní stav pro účely invalidity
podle krajského soudu mohou pouze posudkoví lékaři, a to na základě doložených výsledků
odborných vyšetření, tedy i bez osobního vyšetření.
[11] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2012,
č. j. 16 Ad 11/2012 - 100, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž uvedla, že napadá rozsudek z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka tvrdila, že její zdravotní stav nebyl objektivně posouzen, neboť posudková komise
konkrétně neuvedla, v čem mělo spočívat ono zásadní zlepšení jejího zdravotního stavu.
Pokud došlo ke stabilizaci jejího zdravotního stavu, pak je podle stěžovatelky pojmově vyloučeno
jeho kvalitativní zlepšení odůvodňující odnětí invalidního důchodu. Stěžovatelka poukazovala
na to, že posudková komise dospěla k odlišným závěrům ohledně stanovení závažnosti
zdravotního postižení než posudkoví lékaři žalované. Stěžovatelka tvrdila, že posudková komise
není objektivní a nezávislý orgán. Opakovaně zdůrazňovala, že její zdravotní stav je způsoben
zcela specifickou nemocí, pro kterou nemá vyhláška č. 359/2009 Sb. speciální podpoložku,
ale která musí být podle stěžovatelky pro svou specifičnost zvláště zkoumána, což posudková
komise v daném případě neučinila, neboť se nezabývala odlišnými a těžkými následky
a komplikacemi oproti běžným plicním onemocněním. Stěžovatelka poukazovala na to,
že se musela uznání své nemoci jako nemoci z povolání zdlouhavě domáhat v soudním řízení
a že pro výše popsanou specifičnost měl být soudem vyžádán znalecký posudek.
[12] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřila.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[13] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.),
kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny
důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[15] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek pouze podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 – 47), ačkoli se stěžovatelka dovolávala důvodů podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé.“
[16] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[17] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že její zdravotní stav neodpovídá
žádnému stupni invalidity, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního
důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení
zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí, a proto je nutné klást důraz na správnost,
přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54). Proto Krajský soud v Plzni
nepochybil, když si v řízení vyžádal posudek posudkové komise MPSV se sídlem v Plzni
a k námitkám stěžovatelky ještě i doplňující posudek téže komise.
[18] Nejvyšší správní soud neshledává posudek a doplňující posudek posudkové komise
vnitřně rozporným, případně nesouladným s posouzením učiněnými posudkovými lékaři
žalované v rámci správního řízení. Určité rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení
o invalidní důchod pravidlem; toliko z faktu, že posouzení ve správním řízení a řízení soudním
jsou v určitých aspektech poněkud odlišná, nelze ničeho dovozovat, zejména pokud se ve svých
závěrech o řešené otázce v podstatné míře shodují. Doplnění dokazování v řízení před soudem
má sloužit právě k doplnění skutkových zjištění učiněných správním orgánem.
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Sokolov ze dne
5. 10. 2011, č. j. LPS/2011/1223-SO_CSSZ, je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky je zdravotní postižení uvedené v kapitole X., oddíl B, položka 5
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti 30%. Posudkový lékař
uvedl, že stěžovatelka je v péči plicního oddělení pro intersticiální fibrozu, dle posledních plicních
nálezů klinicky i funkčně stabilizovaná, dle CT stacionární nález bez progrese, spirometrie
bez ventilační poruchy, nadále bez léčby. Posudkový lékař konstatoval, že stěžovatelka trpí
intersticiální plicní fibrózou při „hard-metal lung disease“, st. p. artificiálním partiálním PNO
pravé plíce po VTS s kompletní resorpcí, hemangiomem v játrech a obezitou.
[20] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku
ČSSZ Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Plzeň ze dne 13. 1. 2012,
č. j. LPS/2011/654-NR-PLZ_CSSZ, vydaného v řízení o námitkách, se v případě stěžovatelky
jedná o intersticiální plicní fibrózu „hard-metal lung disease", přičemž se jedná o funkční
postižení hraničně lehké až středně těžké. S ohledem na dělnickou profesi žalobkyně posudkový
lékař zvolil dolní hranici vymezeného rozpětí pro středně těžké funkční postižení – a to přesto,
že stěžovatelka je bez ventilační poruchy, jen s mírně sníženou difuzí-DLCO 73%, bez změn
saturace arteriální krve kyslíkem (SaO2), HRCT nález je dlouhodobě od roku 2007 stacionární,
stěžovatelka je klinicky i funkčně stabilizovaná, bez terapie. Zdravotní postižení stěžovatelky
nemůže posudkový lékař hodnotit jako první stupeň invalidity, neboť není doloženo, že se jedná
o středně těžké funkční postižení, se snížením plicních funkcí o 35-50%, náležitých hodnot,
v klidu SaO2 92 a vyšší, normální hodnota krevních plynů, snížení Sa02 nebo Pa02 po tělesné
zátěži (např. 6 minutový test chůze). Subjektivní obtíže stěžovatelky nemají objektivní korelát
v doložených odborných vyšetřeních. Stěžovatelka podle posudkového lékaře není schopna
těžké ani středně těžké fyzické práce, ale je schopna lehké práce. Ohledně nedostatečně
zpracovaného posudku OSSZ Sokolov ze dne 5. 10. 2011 posudkový lékař uvedl, že se jednalo
o administrativní chybu v případě bližšího neuvedení konkrétního bodu položky vyhlášky
č. 359/2009 Sb. Ohledně složitosti případu stěžovatelky a její nemoci z povolání posudkový lékař
uvedl, že zdravotní stav je hodnocen ve vztahu k možné pracovní činnosti obecně a že otázka
nemoci z povolání představuje zcela odlišnou problematiku. Posudkový lékař nevyloučil
vypracování znaleckého posudku, ale v posuzovaném případě shledává za dostačující
dokumentaci kliniky TRN FN Plzeň. Posudkový lékař dále poukázal na lékařskou zprávu ze dne
15. 7. 2011, podle níž je stěžovatelka po dechové stránce stabilizovaná, cítí se dobře, bez bolestí
na hrudi. Posudkový lékař proto zdravotní stav stěžovatelky podřadil pod kapitolu X, oddíl B,
položku 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 30%,
přičemž neshledal důvod pro její změnu s ohledem na §3 a 4 citované vyhlášky (zvýšení
nebo snížení míry poklesu s ohledem na specifika případu).
[21] Pro zdravotní postižení zařazená pod kapitolu X (Postižení dýchací soustavy), oddíl B
(Dolní dýchací cesty), položka 5 (Jiná postižení plic, pohrudnice; Vrozené vady, stavy po plicní
embolii, intersticiální fibróza, postižení plic při systémových postiženích, jizevnaté srůsty
pohrudnice, stavy po operacích plic) platí toto posudkové hledisko: Při stanovení míry poklesu
pracovní schopnosti je třeba zhodnotit zejména rtg plic, HRCT, funkční vyšetření plic - ventilaci,
transfer faktor, plicní poddajnost, krevní plyny v klidu a po tělesné zátěži a jiné. Pro stanovení
míry poklesu pracovní schopnosti je rozhodující porucha ventilace a respirace. Lehké funkční
postižení (zařazené pod položku 5a) je charakterizováno
takto:restrikční, obstrukční
nebo smíšená porucha ventilace beze změn saturace arteriální krve kyslíkem (SaO2), snížení
hodnot plicních funkcí o 10-34% náležitých hodnot. Míra poklesu pracovní schopnosti činí 10%.
[22] Pro zdravotní postižení zařazená pod položku 5b (středně těžké funkční postižené), platí
totéž posudkové hledisko, přičemž pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je
rozhodující porucha ventilace a respirace. Středně těžké funkční postižení je popsáno
takto:
snížení plicních funkcí o 35-50% náležitých hodnot, v klidu SaO2 92 a vyšší, normální hodnota
krevních plynů, snížení SaO2 nebo PaO2 po tělesné zátěži (např. 6 minutový test chůze),
podle stupně snížení plicních funkcí. U této položky je stanovena míra poklesu pracovní
schopnosti 30-50%.
[23] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje v této souvislosti na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 3. 2. 2012.
[24] Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném
od 1. 1. 2010 se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je
pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[25] Ohledně posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se tedy jedná o otázku odbornou –
medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí
soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže
učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku.
[26] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení §16a
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru
posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit
též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek,
který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn,
aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti,
na nichž posouzení invalidity závisí především. Nejvyšší správní soud tedy zdůrazňuje,
že případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují
jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud s ohledem na výše nahradit vlastní úvahou,
jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti
(obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2009,
č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).
[27] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (ustanovení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009,
přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl
a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu
pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí.
[28] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že posudek Posudkové
komise MPSV v Plzni splňuje výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného
lékařského posudku a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném
případě posudková komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezila rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako intersticiální plicní fibrosu,
přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009
posudková komise uvedla kapitolu X, oddíl B, položku 5a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[29] K totožnému závěru ohledně příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
dospěla i Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Plzeň v posudku ze dne
13. 1. 2012, č. j. LPS/2011/654-NR-PLZ_CSSZ, a posudkový lékař OSSZ Sokolov v posudku
ze dne 5. 10. 2011, jež byly vypracované v průběhu správního řízení před žalovanou. Posudky
vypracované v průběhu správní řízení však na rozdíl od posudku posudkové komise
MPSV zařazují zdravotní stav stěžovatelky pod kapitolu X, oddíl B, položku 5b přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb. I podle těchto posudků vypracovaných posudkovými lékaři
však stěžovatelčin zdravotní stav není natolik nepříznivý, aby odůvodňoval ponechání invalidity
prvního stupně. Odchylnosti v závěrech posudková komise MPSV odůvodnila, když uvedla,
že se v případě stěžovatelky nejedná o středně těžké funkční postižení, neboť nebylo zjištěno
snížení plicních funkcí o 35-50%, které představují kritérium pro uznání středně těžkého
funkčního postižení. Posudek ze dne 13. 1. 2012, č. j. LPS/2011/654-NR-PLZ_CSSZ,
nadto vysvětluje, že se u stěžovatelky nejedná o středně těžké funkční postižení,
ale že k podřazení pod položku 5b posudkový lékař přistoupil zřejmě z důvodu předchozí
dělnické profese stěžovatelky.
[30] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry svou kasační stížností napadá, ale nepřináší
argumentaci, která by byla s to posudkové závěry zpochybnit.
[31] Dovolává-li se stěžovatelka toho, že posudková komise neuvedla, v čem má spočívat
zásadní zlepšení jejího zdravotního stavu, když naopak konstatuje jeho stabilizaci, Nejvyšší
správní soud odkazuje na ustanovení §39 odst. 4 písm. b) zákona o důchodovém pojištění,
podle kterého se při určování míry poklesu pracovní schopnosti bere v úvahu, zda se jedná
o stabilizovaný stav. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 – 46
(ve vztahu k právní úpravě účinné před 1. 1. 2010) dospěl k právnímu závěru, že „při odnímání
pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je posudková komise
MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce
při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána
na základě posudkového omylu.“
[32] Nejvyššímu správnímu soudu z tohoto vyplývá, že rovněž z důvodu posudkově
významné stabilizace zdravotního stavu může dojít ke snížení procentní míry poklesu pracovní
schopnosti. Posudková komise v tomto směru nekonstatovala absolutní uzdravení stěžovatelky
nebo výrazné zlepšení jejího zdravotního stavu, jak stěžovatelka fakticky dovozuje a napadá,
ale pouze uvedla, že v důsledku dlouhodobé výrazné stabilizace zdravotního postižení
stěžovatelky bylo nutné přehodnotit posouzení tohoto zdravotního stavu s ohledem na §38
a násl. zákona o důchodovém pojištění ve spojení s vyhláškou č. 359/2009 Sb. Posudková
komise uvedla, že stěžovatelka nadále trpí intersticiální plicní fibrosou a že se jedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav (srov. ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění), ale že její
zdravotní stav s ohledem na doložená plicní vyšetření již není nadále tak závažný,
aby odůvodňoval ponechání invalidity byť jen prvního stupně. Posudková komise v tomto směru
jasně uvedla, že „od roku 2007 je zdravotní stav žalobkyně stabilizovaný klinicky i funkčně,
neboť dle kontrolního CT-HRCT plic z 12/2011 je nález od roku 2007 stariconární, spirometrické vyšetření
je bez průkazu ventilační poruchy, DLCO jen lehce snížené (76%), nadto bez významnějších změn, saturace O2
opakovaně 96-98%“ a že tyto výsledky prokazují pouze lehké funkční postižení. Na závěr posudku
posudková komise dále uvedla, že od zjištění onemocnění v roce 2001 došlo ke zlepšení
funkčních parametrů ze středně těžké ventilační restriktivní poruchy do poruchy lehkého stupně
a nyní úplně bez ventilační poruchy. Stabilizaci zdravotního stavu lze konstatovat od roku 2007.
[33] Poukazuje-li stěžovatelka na odchylné závěry posudkových lékařů žalované, Nejvyšší
správní soud uvádí, že podle žádného posudkového zhodnocení není zdravotní stav stěžovatelky
natolik nepříznivý, aby odůvodňoval ponechání invalidity prvního stupně. Z posudku ze dne
13. 1. 2012, č. j. LPS/2011/654-NR-PLZ_CSSZ, Nejvyššímu správnímu vyplývá, že stěžovatelčin
zdravotní stav byl podřazen pod položku 5b (středně těžké funkční postižení) s ohledem na její
dělnickou profesi, přestože vyšetření neprokazuje závěr o středně těžkém postižení
a naopak hovoří o stabilizaci zdravotního stavu; zdravotní stav byl podle tohoto posudku
hraniční mezi položkou 5a a 5b s tím, že zdravotní stav stěžovatelky ale zjevně neodpovídá
invaliditě prvního stupně. Posudek posudkové komise ze dne 31. 5. 2012, č. j. 2012/281-PL,
však v tomto směru dospěl ke zcela jednoznačným závěrům v tom směru, že se jedná
pouze o lehké funkční postižení, ale že je s ohledem na pracovní zařazení stěžovatelky navýšit
procentní míru poklesu pracovní schopnosti na celkových 20%.
[34] Ohledně dalších nedostatků posudků vypracovaných v průběhu řízení před žalovanou
(nekonkretizování příslušné položky v posudku ze dne 5. 10. 2011) Nejvyšší správní soud uvádí,
že za stěžejní v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podmíněného
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje to, zda řádné a úplné posouzení
zdravotního stavu proběhlo u posudkové komise. Stěžovatelka v tomto směru posudkové komisi
vytýká nesprávnou interpretaci lékařských zpráv, ale nepředkládá Nejvyššímu správnímu soudu
nic, z čeho by bylo seznat, že se tak skutečně stalo. Naopak všechny posudky vypracované
žalovanou i posudkovou komisí MPSV hovoří na základě dostupné zdravotní dokumentace
o stabilizaci zdravotního stavu stěžovatelky a o lehkém funkčním postižení.
[35] Tvrdí-li stěžovatelka, že posudková komise MPSV nemůže být objektivní, Nejvyšší
správní soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 92/95,
podle kterého „k této námitce navrhovatele, a na to navazujícímu vyjádření Vrchního soudu ohledně pravomoci
Ústavního soudu přezkoumat protiústavnost jednotlivých předpisů se uvádí, že úpravu §4 odst. 2
zák. č. 582/1991 Sb. neshledal Ústavní soud protiústavní (čl. 37 Listiny), a to právě s ohledem na ustanovení
§250q o.s.ř. i §246c o.s.ř., která umožňují aplikaci zásady skutečného stavu věci prováděním i jiných důkazů
a dále též s ohledem na složení komisí upravené v §3 vyhl. č. 182/1991 Sb., proto také Ústavní soud
ani nepostupoval dle §78 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.“ Ze samotného faktu, že posudkové komise
MPSV jsou zřízeny Ministerstvem práce a sociálních věcí proto nelze dovodit jejich neústavnost
či neobjektivnost jejich posudkových závěrů. Stěžovatelce nic nebránilo předložit další lékařské
zprávy a zejména posudky posudkových lékařů vyvracející závěry posudkové komise MPSV.
Neučinila-li tak, nelze dovozovat neobjektivnost posouzení zdravotního stavu provedeného
posudkovou komisí MPSV.
[36] Poukazuje-li stěžovatelka v neposlední řadě na to, že její onemocnění představuje nemoc
z povolání, Nejvyšší správní soud odkazuje na posudek posudkové komise ze dne 7. 9. 2012,
č. j. 2012/619-PL, podle něhož je irelevantní, zda příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu je nemoc z povolání či nikoli, ale jaký má tato příčina vliv na pokles míry pracovní
schopnosti. Posudkové komisi byl znám závěr o tom, že se v případě stěžovatelky jedná o nemoc
z povolání, přesto však s ohledem na doložené lékařské zprávy a vlastní kontrolní vyšetření
dospěla k závěru, že zdravotní stav stěžovatelky, byť podmíněný následky nemoci z povolání,
není tak vážný, aby odůvodňoval ponechání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně.
[37] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s požadavkem stěžovatelky na vypracování dalšího
znaleckého posudku znalcem z oboru lékařství. Nejvyšší správní soud v tomto směru v rozsudku
ze dne 19. 4. 2012, č. j. 4 Ads 50/2012 – 22, judikoval, že „soudní znalec, který není znalcem z oboru
posudkového lékařství, nedisponuje odbornou kompetencí k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí
posudkových závěrů o invaliditě.“ Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku dále uvedl, že „podle názoru
Nejvyššího správního soudu by měl krajský soud v řízení, ve kterém je třeba posoudit zdravotní stav a pracovní
schopnost účastníka, vycházet především z posudku posudkové komise. Shledá-li takový posudek neúplným
nebo nepřesvědčivým, případně vznese-li účastník řízení námitky, které úplnost či přesvědčivost posudku
zpochybní, měl by si krajský soud od téže posudkové komise vyžádat doplňující posudek a v žádosti přesně
označit skutečnosti, tvrzení či jiná zjištění, k nimž se má posudková komise v doplňujícím posudku vyjádřit.
Krajský soud by v žádném případě neměl rezignovat na hodnocení vypracovaného posudku ve vztahu k námitkám
účastníka řízení, které nemusí být vždy oprávněné či relevantní. Teprve v situaci, kdy ani doplňující posudek
posudkové komise nesplňuje podle názoru soudu požadavky na úplnost a přesvědčivost, může si soud vyžádat
posudek od jiné posudkové komise, případně znalecký posudek. Při volbě znalce by měl soud klást důraz na to,
aby se jednalo o znalce z oboru posudkového lékařství, který si případně může přibrat konzultanta s určitou
specializací.“ Posudek vypracovaný posudkovou řízení MPSV v předmětné věci podle závěru
Nejvyššího správního soudu je úplný a přesvědčivý, proto krajský soud neměl za povinnost
provádět další dokazování v podobě znaleckého posudku znalcem z oboru posudkového
lékařství.
[38] Na tomto místě proto Nejvyšší správní soud shrnuje, že na základě shodných závěrů
posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a posudků vypracovaných
ve správním řízení nelze mít žádných pochyb o správnosti zjišťované klinické diagnózy
stěžovatelčina onemocnění. Posudková komise z ní při zaujetí posudkových závěrů důsledně
vycházela. Přesvědčivě rovněž odůvodnila, z jakého důvodu je třeba rozhodující zdravotní
postižení stěžovatelky podřadit pod kapitolu X, oddíl B, položka 5a přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., u níž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je stanovena 10%,
a proč jej navýšila na celkových 20%. Vysvětlila rovněž, že pro stanovení vyšší procentní míry
poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky neshledala podklad v její zdravotní dokumentaci,
tudíž neshledala důvod pro uznání invalidity jakéhokoli stupně.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[39] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody
podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití ustanovení §109 odst. 3
a 4 s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle §110 odst. 1
poslední věty s. ř. s. zamítl.
[40] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalované však nelze podle ustanovení §60 odst. 2
s. ř. s. přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve věci týkající se důchodového pojištění,
ačkoli byla procesně úspěšná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu