ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.3.2013:19
sp. zn. 4 Ads 3/2013 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: A. S.,
zast. JUDr. Josefem Šlampou, advokátem, se sídlem Komenského 617, Kyjov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2013, č. j. 41 Ad 38/2012 –
29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 27. 7. 2012, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 5.
2012, kterým zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu podle ustanovení §41
odst. 3 a pro nesplnění podmínek §39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékařské posudkové služby Okresní
správy sociálního zabezpečení Hodonín ze dne 26. 4. 2012 není žalobce invalidní pro invaliditu
třetího stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. V odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaná uvedla, že zdravotní stav pojištěnce pro účely řízení o námitkách posuzuje
lékař posudkové služby. Při novém posouzení zdravotního stavu žalobce lékař posudkové služby
vycházel z aktuálních lékařských zpráv, přičemž v posudku ze dne 24. 7. 2012 uvedl, že míra
poklesu pracovní schopnosti žalobce činí 50%, což odpovídá invaliditě druhého stupně. Jako
rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudkový lékař určil stav po
implantaci endoprotéz obou kyčelních kloubů, jenž podřadil pod kapitolu XV, oddíl B, položku
8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní
schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro
účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity, dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“). Vzhledem
k dalšímu postižení žalobce posudkový lékař navýšil míru poklesu pracovní schopnosti o 10% na
konečných 50%. Rozhodující příčinou je tedy stav po implantaci TEP obou kyčelních kloubů pro
pokročilou artrózu kloubů (v roce 2004 a 2006), v terénu po operacích kyčelních kloubů v dětství
pro vrozenou luxaci. Operacemi byla odstraněna i nestejná délka dolních končetin, v současné
době se jedná o uspokojivý pooperační stav, s omezením rozsahu pohybů v kloubech středního
stupně, bez svalových atrofií na končetinách, se značným snížením celkové hybnosti, kdy některé
denní aktivity jsou omezeny. Z vedlejších onemocnění posudkový lékař popisoval sekundární
vertebrogenní algický syndrom polytopní, s lehkou poruchou statodynamiky v celém rozsahu –
Laseg negativní oboustranně, předklon bez omezení, Menel negativní, stoj na patách a špičkách
svede, chůze bez omezení, končetiny bez paréz, bez známek kořenového dráždění, bez poruchy
sfinkterových funkcí; jedná se o lehké funkční postižení. Podle urologického vyšetření žalobce
trpí hypertrofií prostaty s prostatlithiasou, stavem po URS vlevo s odstraněním konkrementu a
dysfunkční poruchu erekce; jedná se o lehké funkční postižení. Interní vyšetření ze dne 10. 4.
2012 podle posudkového lékaře vylučuje ischemickou chorobu srdeční při záchytu
paroxysmálmní fibrilace síní, popisuje stabilizovanou hypertenzi bez patologického nálezu na
očním pozadí, taktéž kompenzovaný diabetes mellitus, bez pozdních komplikací a hypokalémie.
Žalovaná uzavřela, že zdravotní stav posudkový lékař posoudil objektivně na základě dostatečně
doložené zdravotní dokumentace jako stav stabilizovaný (při dodržování léčebných a režimových
opatření) umožňující výkon přiměřeného zaměstnání při dodržování preventivních zdravotních
a pracovních opatření. Žalobcem nově dodané lékařské zprávy na výše uvedených závěrech
podle posudkového lékaře ničeho nemění. Již v posudku ze dne 26. 4. 2012 bylo přihlédnuto
k nálezu ze dne 12. 4. 2012, přičemž zdravotní postižení popisované v tomto nálezu bylo
uváděno jako hlavní zdravotní postižení, posudkově významné. Nelze však prokázat těžké
poruchy, s uvolněním jedné nebo obou komponent nebo s progresí deformace nebo s neúplnou
zlomeninou dříku nebo s úplnou zlomeninou nebo s recidivující subluxací nebo luxací
endoprotézy nebo s infikovanou endoprotézou nebo stavy se závažnou pooperační poruchou
motorických funkcí na obou dolních končetinách. Posudkový lékař proto zdravotní stav žalobce
hodnotil při horní hranici stanoveného rozmezí, přičemž míru poklesu pracovní schopnosti
navýšil o dalších 10% s ohledem na ostatní zdravotní postižení – sekundární vertebrogenní
algický syndrom při popisovaných degenerativních a diskogenních změnách, stabilizovanou
hypertenzi a kompenzovaný diabetes mellitus. Žalovaná proto dospěla k závěru, že nebyly
splněny podmínky pro invaliditu třetího stupně a tudíž ani pro změnu výše invalidního důchodu.
[2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 13. 8. 2012, v níž vyjádřil
nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu učiněným žalovanou. Dovozoval, že žalovaná
vycházela „z nedostatečně zjištěné diagnostické průkaznosti posouzení míry jeho schopností
vykonávat práci, která vychází jen z domněnky a osobního posouzení posuzovatelů,
bez jakýchkoli objektivních opěrných důkazů“. Poukazoval na to, že invalidní důchod mu byl
přiznán z důvodu vrozené dysplazie kyčlí. Po nahrazení obou kyčelních kloubů endoprotézou
mu jeho zdravotní stav nedovoluje plně se zapojit do běžného života, zvláště
když se u něj projevily problémy s páteří. Žalovaná přitom nevzala v potaz neurologické vyšetření
v Nemocnici Kyjov. Žalobce navrhoval provedení důkazu spočívajícím v posouzení
jeho zdravotního stavu nezávislým diagnostickým pracovištěm či znalcem určeným soudem.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 21. 9. 2012, v němž poukazovala na to,
že v rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobce znovu přezkoumán, a to s přihlédnutím
k jeho námitkám. Podle posudku ČSSZ, pracoviště Brno ze dne 24. 7. 2012 činí míra poklesu
pracovní schopnosti 50%. Tímto posudkem je žalovaná při svém rozhodování vázána, považuje
jej za objektivní a komplexní, žalobu proto shledává nedůvodnou. K důkazu navrhuje posudek
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
[4] Krajský soud v Brně v řízení vyžádal posudek Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně, ze dne 28. 11. 2012, č. j. 2012/2686-BR.
Posudková komise posuzovala žalobce jako středoškolsky vzdělaného, u nějž diagnostikovala
stav po kloubní náhradě obou kyčleních kloubů v r. 2004 a 2006 z důvodu postdysplastických
artrotických změn. Pro vrozené postižení kyčlí byl žalobce operován již v dětství, ale postupně
u něj došlo k rozvoji těžkých artrotických změn s nutností provedení kloubních náhrad. Žalobce
dále trpěl chronickými vertebrogenními algiemi s převahou v krční a bederní oblasti. Žalobce byl
uznán plně invalidním v letech 2005 – 2008 pro těžkou artrosu obou kyčelních kloubů,
která vedla k chirurgickému řešení – tj. k postupné náhradě obou kyčlí umělým kloubem.
Při kontrolní lékařské prohlídce v roce 2008 byl konstatován stabilizovaný stav po oboustranné
kloubní náhradě a plná invalidita byla snížena na částečnou, po změně právní úpravy se jednalo
invaliditu II. stupně. K datu vydání napadeného rozhodnutí posudková komise žalobcův
zdravotní stav vyhodnotila jako rovněž stabilizovaný po oboustranné kloubní náhradě kyčlí,
bez známek uvolňování implantovaného materiálu. Provedenými operačními zákroky v letech
2004 a 2006 bylo dosaženo rovněž srovnání délky dolních končetin z původní diference 2,5 cm.
Přes vyrovnání délky končetin u žalobce přetrvával narušený stereotyp chůze,
který se spolupodílel na vertebrogenních obtížích. Hybnost obou kyčelních kloubů byla
podle posudkové komise omezena o 1/3 pohybového rozsahu, avšak u dolních končetin nebyl
prokázán neurocirkulační deficit. Proto posudková komise nepodřadila žalobcův zdravotní stav
pod položku 8c – funkční poruchy těžké po endoprotézách kyčelních kloubů, neboť nebyla
zjištěna přítomnost uvolněných komponent, zlomeniny dříku, recidivujících subluxací
nebo infekcí protézy, ani nebyla shledána závažná pooperační porucha motorických funkcí
na obou dolních končetinách. Posudková komise proto u žalobce konstatovala funkční stav
po endoprotézách obou kyčelních kloubů s reziduální středně těžkou poruchou dle položky 8b,
a to s přihlédnutím k etiologii potíží, tj. dlouhodobé anamnéze, těžkému postdysplastickému
terénu, předchozímu operačnímu zákroku. Ohledně vertebrogenních potíží u žalobce dominovaly
obtíže z oblasti krční a bederní páteře, které jsou na podkladě degenerativních změn, přítomnosti
hernie disku L4/5 dorzálně a protruse disků L3/4 a L5/S1. Žalobce subjektivně udával bolesti
těchto úseků páteře s omezením hybnosti a s propagací bolesti do dolních končetin. Posudková
komise však uvedla, že objektivně byla prokázána porucha statodynamiky páteře lehkého
až středního stupně, se zachovalou reflexní odpovědí, bez přítomnosti paréz končetin,
bez svalových atrofií, bez kořenového dráždění, bez známek poškození nervu, jak potvrdilo
i CT vyšetření, kterým nebylo shledáno postižení míšních kořenů. Nebyly podle posudkové
komise prokázány poruchy sfinkterových funkcí. Vertebrogenní potíže proto posudková komise
hodnotí funkčně na pomezí lehkého a středního stupně, pro jednoznačné středně těžké funkční
postižení posudková komise postrádá v objektivním nálezu významné neurologické
symptomatologie. Cukrovka žalobce byla léčena perorálními antidiabetiky bez přítomnosti
závažných metabolických kolísání, bez přítomnosti metabolických rozvratů, bez přítomnosti
prokázaných diabetických komplikací. Žalobcovu hypertenzi posudková komise vyhodnotila
jako stav pod medikamentosní kontrolou, bez přítomnosti sekundárních orgánových změn.
Po stránce kardiální byl žalobce plně kompenzován, bez průkazu ischemické choroby srdeční,
bez průkazu funkčně významných srdečních arytmií. K urologickým potížím posudková komise
uvedla, že byla prokázána prostatolithiasa, funkce ledvin ale byla v normě. Jako hlavní příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce posudková komise shledala obtíže plynoucí
z postižení kyčelních kloubů, tj. stavu po oboustranné náhradě kyčelních kloubů se sekundárním
rozvojem vertebrogenních obtíží. Zdravotní stav žalobce posudková komise podřadila
pod kapitolu XV, oddíl B, položku 8b vyhlášky č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní
schopnosti ve výši 40%, tj. při horní hranici možného rozpětí. Posudková komise dále tuto míru
navýšila o 10% dle §3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., s ohledem na ostatní zdravotní postižení
žalobce, tedy na celkových 50% míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce s uvedeným
zdravotním stavem byl podle posudkové komise schopen vykonávat výdělečnou činnost
jen s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti.
[5] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 1. 2013, č. j. 41 Ad 38/2012 – 29, žalobu
jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění uvedl, že vycházel z posudku posudkové komise ze dne
28. 11. 2012, podle kterého se v případě žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo
o invaliditu II. stupně. Posudek posudkové komise krajský soud považoval za objektivní,
neboť vyšel ze všech odborných lékařských zpráv o zdravotním stavu žalobce, a za srozumitelný,
přičemž je z něj patrné, že se posudková komise podrobně zabývala zdravotním stavem žalobce.
Žalobce žádné výhrady vůči posudku nevznesl, pouze trval na svém požadavku vypracování
znaleckého posudku, což krajský soud s ohledem na posudek posudkové komise považoval
za nadbytečné.
[6] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2013, č. j. 41 Ad 38/2012 –
29, podala žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uvedl, že napadá rozsudek
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaná podle stěžovatele při vydání napadeného
rozhodnutí vycházela z nedostatečně zjištěné diagnostické průkaznosti posouzení míry
schopnosti žalobce vykonávat práci, která podle stěžovatele vycházela jen z domněnky a
osobního posouzení posuzovatelů bez jakýchkoliv objektivních opěrných důkazů. Invalidní
důchod byl stěžovateli přiznán z důvodu vrozené dysplazie kyčlí; po nahrazení obou kyčelních
kloubů endoprotézou stěžovateli jeho zdravotní stav nedovoluje plně se zapojit do běžného
života, neboť se u něj projevily problémy s páteří. Stěžovatel proto absolvoval neurologické
vyšetření v nemocnici Kyjov, které však žalovaná nevzala v potaz. Pro tyto skutečnosti mělo být
napadené rozhodnutí krajským soudem zrušeno. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že krajský soud
vycházel z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, neboť toto
ministerstvo je nadřízeným orgánem žalované; stěžovatel tudíž nepovažuje posudek posudkové
komise za objektivní.
[7] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele odmítla vyjádřit s tím, že se jedná
o posouzení invalidity, které závisí na odborném lékařském posudku.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[8] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Brně vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.), kasační
stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny důvody
podle ustanovení §104 s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením
§109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek pouze podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 – 47), ačkoli se stěžovatel dovolával důvodu podle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě
v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
[11] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[12] Brojí-li stěžovatel proti závěru krajského soudu, že jeho zdravotní stav neodpovídá
třetímu stupni invalidity, ale pouze druhému stupni invalidity, Nejvyšší správní soud musí odkázat
na svou judikaturu ohledně posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí
týkajícího se invalidního důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního
řízení je posouzení zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních
věcí ČR, a proto je nutné klást důraz na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku vydaného
touto posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 – 54). Proto Krajský soud v Brně nepochybil, když si v řízení vyžádal
posudek posudkové komise MPSV se sídlem v Brně.
[13] Nejvyšší správní soud neshledává posudek posudkové komise vnitřně rozporným,
případně nesouladným s posouzením učiněnými posudkovými lékaři žalované v rámci správního
řízení. Určité rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení o invalidní důchod pravidlem;
toliko z faktu, že posouzení ve správním řízení a řízení soudním jsou v určitých aspektech
poněkud odlišná, nelze ničeho dovozovat, zejména pokud se ve svých závěrech o řešené otázce
v podstatné míře shodují. Doplnění dokazování v řízení před soudem má sloužit
právě k doplnění skutkových zjištění učiněných správním orgánem.
[14] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Hodonín ze dne
26. 4. 2012, č. j. LPS/2012/2248-HO_CSSZ, stěžovatel trpí chronickým vertebrogenním
algickým syndromem (VAS) polytopním při degenerativních a diskogenních změnách páteře
v L etáži – klinicky cervikalgie, lumbalgie; postdysplastickou coxartrosou bilat. st. p. totální
endoprotéza oboustranně (2004, 2006); diabetem mellitus 2 typu na dietě; st. p. URS vlevo a. a.,
hypertrofie prostaty, prostatolithiasis, Oligosymptom. Posudkový lékař zdravotní stav stěžovatele
vyhodnotil tak, že jde o invaliditu druhého stupně, protože se jedná o dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav na podkladě chron. VAS polytopního při funkčních i degenerativních změnách
páteře (protruze disků L3-4, L5-S1), charakteru cervikalgií, lumbalgií. Potíže jsou převážně
způsobené postdysplastickou coxartrozou řešenou implantací TEP oboustranně pro coxartrozu
IV. stupně a původně nestejnou délkou končetin (2,5 cm) od mládí. Jedná se o poruchu
stereotypu chůze – pozit. Trendelenburg, kulhání. Posudkový lékař nezjistil atrofie, kořenové
dráždění, ani neurogenní močový měchýř. Stěžovatel byl posuzován k profesi technika – OSVČ.
Zdravotní stav stěžovatele je podle posudkového lékaře trvalý, s tendencí k horšení.
Na jeho stavu se navíc podílí diabetes mellitus II. typu na dietě, hypertenze II. stupně. Posudkový
lékař proto zdravotní stav stěžovatele hodnotil při horní hranici pásma dané položky a dále míru
poklesu pracovní schopnosti navýšil kvůli přidruženým nemocím o 10%. Zdravotní stav
stěžovateli ale umožňuje pracovní činnost při dodržování zdravotních a pracovních opatření.
Posudkový lékař jej podřadil pod kapitolu XIII., oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti podle této položky ve výši 40%,
které navýšil na konečných 50%.
[15] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku ČSSZ-
Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení Brno ze dne 24. 7. 2012,
č. j. LPS/2012/559-NR-JHM_CSSZ, vydaného v řízení o námitkách, stěžovatel trpí
postdysplastickou coxartrosou bilateralis IV. stupně, stav po implantaci TEP oboustranně, v roce
2004 vlevo a v roce 2006 vpravo, klinicky s uspokojivým nálezem v současně době; stavem
po operaci kyčelních kloubů v dětství pro vrozenou luxaci kyčelních kloubů; sekundárním
chronickým vertebrogenním algickým syndromem polytopním při degenerativních
a diskogenních změnách páteře v bederní etáži – klinicky cervikalgie, lumbalgie (dle CT vyšetření
protruse disků L3/L4, L5/S1 cca do 4 mm a hernie disku L4/5 dorsálně cca 7mm); diabetem
mellitus 2 typu na dietě a antidiabeticích, kompenzačně neuspokojivá HbA1c, bez diabetických
změn na očním pozadí; sekundární hypercholesterolémií; nefrolithiasis, stav po URS vlevo,
s extrakcí kamínku; benigní hypertrofií prostaty, prostatolithiasis; iatrogenní hypokalémií –
sanována; oligosymptomatickou paroxysmální fibrilací síní, myoskeletální thorakalgií, nejedná
se o chronické ischemické onemocnění srdce; hypertensí – stabilizovaná, bez změn na očním
pozadí; trimitrální regurgitací 2+, hemodynamicky nevýznamná. Posudkový lékař uvedl, že závěr
posudkového lékaře LPS Hodonín vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních
důsledků, o němž nejsou pochybnosti, neboť mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory,
které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. V námitkách nebo v průběhu
řízení o námitkách nebylo namítnuto nezjištění některé skutečnosti týkající se zdravotního stavu
stěžovatele nebo jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Žádná taková
skutečnost nebyla doložena ani lékařským nálezem nově doloženým. Odlišně od posudku OSSZ
Hodonín jako hlavní zdravotní postižení posudkový lékař určil stav po implantaci TEP obou
kyčelních kloubů (tak bylo stanoveno i doposud při předchozích kontrolních lékařských
prohlídkách), a to v horním rozmezí dané položky. Navýšení o 10% míry poklesu pracovní
schopnosti posudkový lékař zvolil pro ostatní zdravotní postižení – sekundární vertebrogenní
algický syndrom při popisovaných degenerativních a diskogenních změnách, stabilizovanou
hypertenzi a kompenzovaný diabetes mellitus, ostatní vyjmenovaná zdravotní postižení nemají
vliv na posudkové hodnocení. V posudkovém hodnocení bylo přihlédnuto ke vzdělání –
stěžovatel je posuzován jako OSVČ, polygrafická výroba, na plný pracovní úvazek. Posudkový
lékař dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti stěžovatele činí 50%, tj. odpovídá
druhému stupni invalidity. Rozhodující příčinou je stav po implantaci TEP obou kyčelních
kloubů pro pokročilou arthrosu kloubů (2004, 2006), v terénu po operacích kyčelních kloubů
v dětství pro vrozenou luxaci, operacemi byla i odstraněna nestejná délka dolních končetin,
v současné době se jedná o uspokojivý pooperační stav, s omezením rozsahu pohybů v kloubech
středního stupně, bez svalových atrofií na končetinách, se značným snížením celkové hybnosti,
kdy některé denní aktivity jsou omezeny, stav je doložen ortopedickým vyšetřením ze dne
12. 3. 2012. Podle posudkového lékaře ale nelze prokázat těžké poruchy, s uvolněním jedné
nebo obou komponent nebo s progresí deformace nebo s neúplnou zlomeninou dříku
nebo s úplnou zlomeninou nebo s recidivující subluxací nebo luxací endoprotézy
nebo s infikovanou endoprotézou nebo stavy se závažnou pooperační poruchou motorických
funkcí na obou dolních končetinách. Stěžovatel ale musí dodržovat léčebná a režimová opatření.
Pro stěžovatele proto není vhodné zaměstnání fyzicky náročné, se zvedáním a přenášením těžších
břemen, s delším stáním a chůzí, zvl. po nerovném terénu, v klimaticky nepříznivém prostředí –
vlhku, chladu, průvanu, ve vynucené poloze. Posudkové zhodnocení zdravotního stavu
podle posudkového lékaře odpovídá přiznání nadále druhého stupně invalidity. Posudkový lékař
další kontrolní lékařskou prohlídku nestanovil vzhledem k charakteru onemocnění (postižení),
možné progresi onemocnění a brzkému dosažení věkové hranice pro odchod do starobního
důchodu. Zdravotní stav stěžovatele posudkový lékař podřadil pod kapitolu XV., oddíl B.,
položku 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti při horní
hranici možného rozpětí, s ohledem na další zdravotní postižení ji zvýšil na celkových 50%.
[16] Pro zdravotní postižení zařazená pod kapitolu XV (Funkční poruchy, postižení
po úrazech, operacích), oddíl B (Postižení končetin), položka 8b (Endoprotézy na dolních
končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu) platí toto posudkové
hledisko: Míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví jen při prokázání omezení rozsahu
pohybu, svalové síly, funkce končetiny a celkové pohyblivosti, chůze, stání a dopadu na celkovou
výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity); středně těžké poruchy (zařazené pod položku
8b) jsou charakterizovány
takto:s poruchou motorických funkcí končetiny, svalovými atrofiemi,
podstatným omezením hybnosti v kolenním nebo kyčelním kloubu, se značným snížením celkové
pohyblivosti, některé denní aktivity omezeny. Míra poklesu pracovní schopnosti činí 30 -40%.
[17] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje v této souvislosti na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 27. 7. 2012.
[18] Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném
od 1. 1. 2010 se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu
pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde
o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný
zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost
využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %
a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je
pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[19] Ohledně posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se tedy jedná o otázku odbornou –
medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí
soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže
učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise
jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[20] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení §16a
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem
je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru
posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit
též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek,
který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi
rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti
a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn,
aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti,
na nichž posouzení invalidity závisí především. Nejvyšší správní soud tedy zdůrazňuje,
že případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují
jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud s ohledem na výše uvedené nahradit vlastní
úvahou, jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti
(obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2009,
č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).
[21] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (ustanovení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí.
[22] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že posudek Posudkové
komise MPSV v Brně (jehož úplný obsah je citován v části I. odůvodnění tohoto rozsudku)
splňuje výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku
a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném případě posudková
komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jako funkční stav po endoprotézách obou kyčelních
kloubů s reziduální středně těžkou poruchou, přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění
pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb. posudková komise uvedla kapitolu XV,
oddíl B, položku 8b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[23] K totožnému závěru ohledně příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
dospěla i Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Brno v posudku ze dne
24. 7. 2012, č. j. LPS/2012/559-NR-JHM_CSSZ, jenž byl vypracován v průběhu správního řízení
před žalovanou. Posudkový lékař OSSZ Hodonín v posudku ze dne 26. 4. 2012,
č. j. LPS/2012/2248-HO_CSSZ, rovněž popsal potíže stěžovatele po endoprotézách kyčelních
kloubů, ale za rozhodující příčinu určil chronický VAS polytopní při funkčních i degenerativních
změnách páteře, který však byl podle posudkového lékaře způsoben právě postdysplastickou
coxartrozou řešenou implantací TEP oboustranně pro coxartrozu IV. stupně. Tento rozdíl
ostatně vysvětlil již posudek Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení Brno
ze dne 24. 7. 2012. I podle těchto posudků vypracovaných posudkovými lékaři žalované
tedy stěžovatelův zdravotní stav není natolik nepříznivý, aby odůvodňoval přiznání invalidity
třetího stupně.
[24] Stěžovatel tyto jednoznačné závěry svou kasační stížností napadá, ale nepřináší
argumentaci, která by byla s to posudkové závěry zpochybnit.
[25] Dovolává-li se stěžovatel toho, že posouzení jeho zdravotního stavu žalovanou bylo
neobjektivní, musí Nejvyšší správní soud poukázat na posudek posudkové komise ze dne
28. 11. 2012, č. j. 2012/2686-BR, který dospívá ke stejnému závěru jako žalovaná,
a to že stěžovatel není invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale pouze druhého stupně. Pouhé
tvrzení neobjektivního posouzení a nedostatečně zjištěné diagnostické průkaznosti posouzení
zdravotního stavu stěžovatele nemůže tyto závěry zpochybnit. Z předložené dokumentace
Nejvyšší správní soud nezjistil, že by posudkoví lékaři vynechali některou z lékařských zpráv
a nálezů popisujících zdravotní stav stěžovatele. Ze všech posudků vypracovaných v průběhu
správního i soudního řízení vyplývá, že bylo přihlédnuto k neurologickému vyšetření stěžovatele
v Nemocnici Kyjově; není proto pravdou, že by posudkoví lékaři tuto zprávu pominuli,
naopak z ní vycházeli a učinili příslušné závěry. Skutečnost, že tyto závěry nejsou pro stěžovatele
(z hlediska jím požadované dávky) příznivé a že se neshodují s jeho subjektivními představami
o výsledku přezkoumání jeho zdravotního stavu, nezakládá nesprávnost tohoto posouzení.
[26] Tvrdí-li stěžovatel, že posudková komise MPSV nemůže být objektivní, Nejvyšší správní
soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. II. ÚS 92/95, podle kterého
„k této námitce navrhovatele, a na to navazujícímu vyjádření Vrchního soudu ohledně pravomoci Ústavního soudu
přezkoumat protiústavnost jednotlivých předpisů se uvádí, že úpravu §4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. neshledal
Ústavní soud protiústavní (čl. 37 Listiny), a to právě s ohledem na ustanovení §250q o.s.ř. i §246c o.s.ř., která
umožňují aplikaci zásady skutečného stavu věci prováděním i jiných důkazů a dále též s ohledem na složení
komisí upravené v §3 vyhl. č. 182/1991 Sb., proto také Ústavní soud ani nepostupoval dle §78 odst. 2 zák.
č. 182/1993 Sb.“ Ze samotného faktu, že posudkové komise MPSV jsou zřízeny Ministerstvem
práce a sociálních věcí proto nelze dovodit jejich neústavnost či neobjektivnost
jejich posudkových závěrů.
[27] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s požadavkem stěžovatele na vypracování dalšího
znaleckého posudku znalcem nebo diagnostickým pracovištěm. Nejvyšší správní soud
v tomto směru v rozsudku ze dne 19. 4. 2012, č. j. 4 Ads 50/2012 – 22, judikoval, že „soudní
znalec, který není znalcem z oboru posudkového lékařství, nedisponuje odbornou kompetencí k posouzení poklesu
pracovní schopnosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě.“ Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku
dále uvedl, že „podle názoru Nejvyššího správního soudu by měl krajský soud v řízení, ve kterém je třeba
posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost účastníka, vycházet především z posudku posudkové komise. Shledá-
li takový posudek neúplným nebo nepřesvědčivým, případně vznese-li účastník řízení námitky, které úplnost
či přesvědčivost posudku zpochybní, měl by si krajský soud od téže posudkové komise vyžádat doplňující posudek
a v žádosti přesně označit skutečnosti, tvrzení či jiná zjištění, k nimž se má posudková komise v doplňujícím
posudku vyjádřit. Krajský soud by v žádném případě neměl rezignovat na hodnocení vypracovaného posudku
ve vztahu k námitkám účastníka řízení, které nemusí být vždy oprávněné či relevantní. Teprve v situaci,
kdy ani doplňující posudek posudkové komise nesplňuje podle názoru soudu požadavky na úplnost
a přesvědčivost, může si soud vyžádat posudek od jiné posudkové komise, případně znalecký posudek. Při volbě
znalce by měl soud klást důraz na to, aby se jednalo o znalce z oboru posudkového lékařství, který si případně
může přibrat konzultanta s určitou specializací.“ Posudek vypracovaný posudkovou komisí MPSV
v předmětné věci podle závěru Nejvyššího správního soudu je úplný a přesvědčivý, proto krajský
soud neměl důvod provádět další dokazování v podobě znaleckého posudku znalcem
nebo diagnostickým pracovištěm.
[28] Na tomto místě proto Nejvyšší správní soud shrnuje, že na základě shodných závěrů
posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a posudků vypracovaných
ve správním řízení nelze mít žádných pochyb o správnosti zjišťované klinické diagnózy
stěžovatelova onemocnění. Posudková komise z ní při zaujetí posudkových závěrů důsledně
vycházela. Přesvědčivě rovněž odůvodnila, z jakého důvodu je třeba rozhodující zdravotní
postižení stěžovatele podřadit pod kapitolu XV, oddíl B, položku 8b) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., u níž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je stanovena
v rozmezí 30-40%, a proč jej navýšila na celkových 50%. Vysvětlila rovněž, že pro stanovení
vyšší procentní míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele nenalezla podklad v jeho zdravotní
dokumentaci, tudíž neshledala důvod pro uznání invalidity třetího stupně. K tomu nutno
pro úplnost dodat, že posouzení zdravotního stavu stěžovatele podle položky 8c, kapitoly XV.,
oddílu B, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., u níž činí míra poklesu pracovní schopnosti 70%,
předpokládá, že jde o těžkou poruchu endoprotézy na dolních končetinách (kyčelního kloubu)
s uvolněním jedné nebo obou komponent nebo s progresí deformace nebo s neúplnou
zlomeninou dříku nebo s úplnou zlomeninou nebo s recidivující subluxací nebo luxací
endoprotézy nebo s infikovanou endoprotézou či se závažnou poruchou motorických funkcí
na obou dolních končetinách. Žádný z uvedených příznaků lékařskými vyšetřeními u stěžovatele
zjištěn nebyl; jeho onemocnění je charakterizováno poruchami zařaditelnými pod položku 8b
téže kapitoly a oddílu.
[29] Nejvyšší správní soud tu nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatel trpí onemocněními,
se kterými jsou imanentně spojena omezení v jeho každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu
správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudková komise uvedla,
že se v případě stěžovatele jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu
ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění ve znění po 31. 12. 2009 stav, který omezuje
tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy
lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatele
však není při objektivním posouzení, jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 – 46)
takového charakteru, aby odůvodňoval přiznání invalidity třetího stupně, podmiňuje
však invaliditu druhého stupně, jak se všechny posudkové orgány shodují.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[30] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně k závěru, že nebyl naplněn tvrzený důvod podání
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle §110 odst. 1 poslední
věty s. ř. s. zamítl.
[31] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci procesně úspěšný,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalované však nelze podle ustanovení §60 odst. 2
s. ř. s. přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve věci týkající se důchodového pojištění,
ačkoli byla procesně úspěšná.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu