ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.104.2013:24
sp. zn. 4 As 104/2013 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. K.,
zastoupeným JUDr. Václavem Stříbným, advokátem, se sídlem Ostrožná 40, Opava,
proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2013, č. j.
58 A 32/2013 – 21,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2011, č. j. 6762-3/ 2011-140100-21 (dále též „napadené
rozhodnutí“), Celní ředitelství Ostrava zamítlo odvolání a potvrdilo rozhodnutí Celního úřadu
Opava ze dne 3. 10. 2011, č. j. 7288-3/2011-096100-021, jímž byl žalobce shledán vinným,
že v garáži umístěné na pozemku parc. č. 2172/44 v k. ú. Opava-Předměstí skladoval neznačené
lihoviny, jak bylo zjištěno při prohlídce dne 3. 12. 2010, čímž se dopustil přestupku dle §20
odst. 1 písm. a) zák. č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o povinném značení lihu“), za což mu byla uložena pokuta ve výši 110.000,- Kč
a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.
[2] Krajský soud v Ostravě na základě žaloby ze dne 16. 12. 2011 napadené rozhodnutí
rozsudkem ze dne 11. 6. 2013, č. j. 58 A 32/2013 – 21, zrušil, neboť dospěl k závěru, že došlo
k zániku odpovědnosti žalobce za předmětný přestupek.
[3] Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2013, č. j. 58 A 32/2013 – 21,
podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 26. 6. 2013.
[4] Podáním ze dne 21. 8. 2013 stěžovatel vzal svou kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2013, č. j. 58 A 32/2013 – 21, zpět.
[5] Podle ustanovení §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí
návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
[6] Protože stěžovatel vzal svou kasační stížnost ze dne 26. 6. 2013 proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2013, č. j. 58 A 32/2013 – 21, zpět, rozhodl Nejvyšší správní soud
tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil podle ustanovení §120 s. ř. s. za přiměřeného použití
ustanovení §47 písm. a) s. ř. s.
[7] Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení (v tomto případě řízení o kasační stížnosti) zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu