ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.70.2013:49
sp. zn. 4 As 70/2013 - 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Vítr Morava, s.r.o.,
IČ: 26944260, se sídlem Sacharova 2242/4, Hodonín, zast. JUDr. Pavlem Holubem, advokátem,
se sídlem Kopečná 14, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem
Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 3. 2013, č. j. 30 A 15/2011 - 93,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 22. 11. 2010, č. j. JMK161260/2010, žalovaný zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kyjov ze dne 6. 8. 2010,
č. j. OŽP31562/10/5622/2009 496. Tímto rozhodnutím Městský úřad Kyjov vydal podle §12
odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů,
nesouhlas se záměrem žalobkyně realizovat výstavbu dvou větrných elektráren V1 a V2 v lokalitě
Dlouhé úlehle na pozemcích parc. č. 3266, 3267, 3268, 3269/1, 3269/2, 3270, 3271 a 3272
v katastrálním území Stavěšice (V1) a parc. č. 3224/1, 3224/2, 3225, 3226, 3227, 3228/1
a 3228/2 v tomtéž katastrálním území (V2).
V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že Městský úřad Kyjov nepostupoval správně,
pokud v zadání odborných podkladů požadoval od zpracovatelů hodnocení právních otázek
a sám z jejich závěrů toliko vyšel. Žalovaný využil pouze relevantní části znaleckých posudků
a dalších podkladů při stanovení hodnoty krajinného rázu a zjišťování přítomnosti
jeho zákonných znaků; poté provedl vlastní hodnocení dopadů předmětného záměru na krajinný
ráz dotčené lokality, aniž přihlížel k názorům znalců na tuto otázku. Z jednotlivých podkladů
žalovaný vybral popis a hodnocení krajiny, přičemž poukázal na některé nedostatky jednotlivých
dokumentů. Zamýšlená stavba dvou větrných elektráren tvořených kuželovým tubusem
s průměrem 2,3 až 4,45 m o výšce 80 m s průměrem listu rotoru 90 m, tj. s celkovou výškou
125 m, umístěná na dominantním vrcholu Dlouhé úlehle v nadmořské výšce 324,8 m, by se stala
výrazným a nepřehlédnutelným prvkem v okolní krajině. Vizuální projev stavby uvedených
parametrů, technicistního charakteru a dynamického projevu (otáčení rotoru) označil žalovaný
za cizorodý a negativní ve vztahu k tradičním hodnotám krajiny a jejích prvků. Z rozboru
viditelnosti ve vztahu ke konfiguraci terénu a na základě empirických zkušeností s viditelností
staveb obdobného charakteru vyplynulo, že stavba by v různých stupních intenzity měla
nezanedbatelný vizuální dopad na krajinu v okruhu do 10 km. Ve větší části potenciálně
dotčeného území se nachází krajina, ve které lze nalézt negativně vnímané projevy
antropogenních činností (velkoplošné zemědělské hospodaření, regulační zásahy, novodobá
zástavba, technické liniové stavby, apod.). Do krajiny jsou však současně začleněny četné
pozitivní jevy zejména kulturně-historického a kulturního charakteru (v bližší vzdálenosti sakrální
stavby, vinohrady, sady, ve větší vzdálenosti městská památková zóna Kyjov, zahrada a zámek
Milotice). V dané oblasti se vyskytují i hodnotné charakteristiky přírodní (zvláště chráněná území,
významné krajinné prvky, louky, dřeviny rostoucí mimo les), včetně výrazného profilování
terénu, kdy vrcholy Kyjovské pahorkatiny a Ždánického lesa z různých úhlů pohledu vytvářejí
krajinotvorné horizonty, jimž výrazně dominuje vrchol Babí lom (417 m n. m.),
kterému konkuruje vrchol Dlouhé úlehle. Menší, avšak významná část vizuálně dotčeného území
vykazuje vyšší stupeň hodnoty krajinného rázu (lokality Věteřovská vrchovina a Ždánický les,
kde převládá krajina s vyšším stupněm harmonie mezi přírodní a přírodě blízkou krajinnou
a lidskou činností). Žalovaný shrnul, že záměr stavby by měl zásadní dopad na krajinu, tedy může
změnit a snížit krajinný ráz. Vizuální dopad na zvláště chráněná území a významné krajinné prvky
shledal žalovaný nikoliv zásadním; tyto instituty by nebyly dotčeny nad přípustnou míru.
Zamýšlená stavba však vykazuje potenciální dopad na kulturní dominanty v rozsahu
zanedbatelném (drobné sakrální stavby, dřevinné porosty), patrném (městská památková zóna
Kyjov, zámek Milotice a jeho zahrada) i významném (vysílač Babí lom, věže kostelů, lánové vsi
a historická plužina, vinice a sady). Vzhledem k počtu zasažených kulturních hodnot žalovaný
vyslovil, že posuzovaný záměr nebere ohled na zachování kulturních dominant. Posuzovaná
stavba by rovněž měla významný negativní vizuální dopad na lokality se zvýšenou hodnotou
krajinného rázu, tj. přírodní park Ždánický les a Věteřovská vrchovina, které lze označit
za harmonickou krajinu. Realizace stavby by narušila stávající vysoké hodnoty krajinotvorných
reliéfů lokality a přirozenou dominanci vrcholu Babí lom. Záměr žalobkyně proto nebere ohled
na zachování harmonického měřítka a vztahů v krajině; dopad na tyto hodnoty označil žalovaný
za nejvýznamnější. Žalovaný uzavřel, že závěr Městského úřadu Kyjov, podle něhož z hlediska
významu dopadů na krajinný ráz nelze vyslovit souhlas s realizací posuzované stavby dvou
větrných elektráren, je věcně správný, a proto napadené rozhodnutí potvrdil.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 3. 2013, č. j. 30 A 15/2011 - 93, žalobu zamítl.
V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný postupoval v souladu s §68 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a plně respektoval závěr rozsudku
Nejvyššího správního soudu, že povinností znalců je vyjádřit se ke zkoumání otázek skutkových,
nikoliv právních. Žalovaný všechny opatřené podklady velmi podrobně zhodnotil,
vyšel pouze ze zjištění skutkových a své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil. Podle názoru
soudu bylo z těchto podkladů možné jednoznačně zjistit současnou hodnotu krajinného rázu
území v místě navrhované stavby a rozsah území, který by byl prokazatelně navrhovanou stavbou
ovlivněn. Soud se plně ztotožnil se závěry žalovaného a poukázal na vysokou odbornost
Mendelovy univerzity v Brně, Agentury ochrany přírody a krajiny a České zemědělské univerzity,
jež podaly odborná vyjádření a znalecké posudky. Žalobkyni soud přisvědčil, že pracovník České
zemědělské univerzity na místě samém skutečně nebyl, měl však k dispozici dostatečné množství
podkladů pro objektivní posouzení skutkového stavu. Žalovaný se řádně vypořádal s revizním
znaleckým posudkem České zemědělské univerzity a zdůvodnil, proč pokládal posudek
Ing. Zímové za správný a posudky Ing. Marťana a Dr. Obsta za nepřijatelné. Z odborného
posouzení, ze znaleckého posudku i z revizního znaleckého posudku jednoznačně vyplývá,
kdo za ustanovené ústavy znalecké posudky a odborné posouzení vypracoval. Skutečnost,
že znalci a pracovníci znaleckých ústavů nebyli před správním orgánem vyslechnuti, podle názoru
soudu v žádném případě nezpochybňuje obsah a závěry znaleckých posudků a odborného
stanoviska. Soud souhlasil se žalobkyní, že znalcům byly nesprávně položeny nejen otázky
skutkové, ale též právní; doplnil však, že žalovaný vzal z předložených znaleckých posudků
i odborného posouzení pouze zodpovězení otázek skutkových a nezabýval se částmi posudků,
které hodnotily otázku právní. S tvrzením žalobkyně o účelovosti podkladů opatřených správními
orgány se soud neztotožnil; posudky a odborné posouzení byly vypracovány proto, aby byl řádně
a objektivně zjištěn skutkový stav a mohlo dojít k právnímu posouzení věci. Soud nepřijal
ani argument, že se pracovníci správních orgánů dopustili tendenčně zaměřeného subjektivního
výkladu posudků, a podotkl, že žalobkyně neuvedla, z čeho tento její dojem vycházel. S ohledem
na tyto skutečnosti soud žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost.
Namítala, že od prvopočátku požadovala, aby byla účastna při kladení otázek pro vypracování
revizního znaleckého posudku a aby znalci osobně zdůvodnili, na základě jakých poznatků
své posudky vypracovali. Navzdory požadavkům soudů nebyli znalci ve správním řízení
vyslechnuti. Stěžovatelka zpochybnila revizní posudek České zemědělské univerzity a poukázala
na účelovost jeho zadání, kterou shledávala v kapciózních otázkách a požadavku na zodpovězení
otázek právních. Připomněla, že znalec nebyl na místě samém a nebyla provedena fotorealistická
vizualizace stavby; 3D screeningy považovala za nedostatečné. Upozornila na subjektivní
a tendenční výklad v posudku užitých abstraktních pojmů (estetická hodnota, harmonické
měřítko, harmonické vztahy) s cílem zamítnout výstavbu větrných elektráren. Podle stěžovatelky
nesplňuje tento posudek požadavky kladené na revizní posudek. Ve vztahu ke stanovisku
Mendelovy univerzity v Brně stěžovatelka namítala, že doc. Salačová je známou odpůrkyní
větrných elektráren; v posudku absentují údaje o znacích snižujících hodnotu krajinného rázu;
stanovisko nespecifikuje estetické hodnoty území, ale výrazně negativní vliv větrných elektráren
uvádí na několika místech; stanovisko nesprávně uvádí, že není brán ohled na přírodní pohledové
dominanty. Stěžovatelka konstatovala, že přírodní parky nemají ochranná pásma, proto se jeví
dostatečnou vzdálenost cca 6 km (hranice zřetelné viditelnosti) od Přírodního parku Ždánický les.
Stanovisko podle stěžovatelky pomíjí skutečnost, že stávající technická infrastruktura se nachází
zpravidla v blízkosti obcí a její vizuální efekt je daleko výraznější než v případě vzdálených
větrných elektráren. Nepoměr navržených staveb s členitou strukturou krajinných prvků
se projevuje pouze v některých pohledech; viditelnost nové stavby nemusí znamenat výrazné
narušení všech dosavadních vztahů. K posudku Agentury ochrany přírody a krajiny stěžovatelka
uvedla, že tato agentura získala od 1. 1. 2006 postavení státního orgánu a její posudek tak může
být zcela tendenční. Zpracovatel tohoto posudku pravděpodobně nebyl na místě samém,
proto uvedl jen obecná hodnocení, neidentifikoval konkrétní znaky a hodnoty krajinného rázu
a nespecifikoval jeho estetickou hodnotu. Posuzovatel neoznačil, které kulturní dominanty krajiny
hodnotil, proto není zřejmé, jak dospěl k závěru, že záměr nebere ohled na zachování
těchto dominant; totéž stěžovatelka namítala ve vztahu k zachování harmonického měřítka
a harmonických vztahů v dotčeném území. Stěžovatelka zdůraznila, že ve správním řízení nebyl
zjištěn skutečný stav věci. Odmítla argumentaci krajského soudu o odbornosti pracovníků
žalovaného a konstatovala, že orgán životního prostředí se vždy staví negativně k jakýmkoliv
industriálním prvkům, natož k výstavbě větrných elektráren. Stěžovatelka dále namítala
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kterou spatřovala v tom, že krajský soud vycházel
z revizního znaleckého posudku, aniž vyzval znalce k vyjádření, na základě jakých podkladů
zpracovali posudky a jakým způsobem odstraní nedostatky. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že argumenty stěžovatelky
korespondují s jejími investičními záměry; z hlediska právního posouzení věci jsou
však irelevantní či nepodložené. Žalovaný neshledal tvrzenou nezákonnost napadeného rozsudku
a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti a jejím doplnění.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení
se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.“
Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti potřebné
pro rozhodnutí o kasační stížnosti.
Dne 18. 7. 2005 podala stěžovatelka žádost o vydání souhlasu k umístění větrných
elektráren V1 a V2 v katastrálním území Stavěšice, část Dlouhé úlehle.
Ze znaleckého posudku Ing. Pavla Marťana ze dne 15. 2. 2006 vyplynulo, že lokalita,
ve které má být realizována stavba větrných elektráren, je ve velké míře poznamenána působením
antropogenních vlivů; územím prochází řada inženýrských sítí. Významnou dominantou je vysílač
na stanovišti Věteřov, Babí lom (417 m n. m.). Ve vzdálenosti 2,5 km od místa výstavby
se nachází regionální biokoridor, cca 900 m jihovýchodně registrovaný významný krajinný prvek
Šardice - terasovitý vinohrad a dále na severozápad přírodní rezervace Sovince a národní přírodní
památka Na Adamcích. Znalec podotkl, že větrné elektrárny bývají viditelné na desítky kilometrů.
Podle znaleckého posudku Ing. Elišky Zimové ze dne 17. 7. 2006 je významným
krajinotvorným horizontem v zájmovém území hřbet Babího lomu (417 m n. m.) a hřbet Dlouhé
úlehle (327 m n. m.), oba horizonty jsou viditelné z jižních svahů Ždánického lesa (přírodní park
vzdálený 5 km) a z velké části území jižně od Ždánického lesa. Posuzovanou lokalitu lze zařadit
do oblasti s částečně dochovaným krajinným rázem vytvořeným syntézou stávající venkovské
zástavby tradičního vzhledu s dobře zachovalou urbanistickou strukturou obce Stavěšice
a přechodem do intenzivně zemědělsky využívané krajiny. V tomto území je třeba především
chránit dochované hlavní typické a individuální znaky krajiny a chybějící znaky v rámci možností
obnovovat. Území ovlivněné navrhovanou stavbou je svým rozsahem mimořádně velké,
podle empirických zkušeností je zřetelná viditelnost vertikálních typů staveb v okruhu blízkých
pohledů 2 km, ve vzdálenějších pohledech 8 km bez rozlišení.
Rozhodnutím ze dne 18. 12. 2006, č. j. ŽP/06/31/43625, Městský úřad Kyjov vyslovil
nesouhlas s umístěním a povolením stavby dvou větrných elektráren V1 a V2 v lokalitě Dlouhé
úlehle v katastrálním území Stavěšice. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2007,
č. j. JMK 12187/2007, zamítl odvolání stěžovatelky a napadené rozhodnutí potvrdil. Krajský
soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 3. 2009, č. j. 30 Ca 115/2007 - 46, zmíněné rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného
proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 24. 7. 2009,
č. j. 6 As 14/2009 - 66. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 21. 10. 2009, č. j. JMK 142639/2009,
zrušil rozhodnutí Městského úřadu Kyjov ze dne 18. 12. 2006, č. j. ŽP/06/31/43625,
a věc mu vrátil k novému projednání.
Z posudku ze dne 28. 5. 2008 zpracovaného na žádost stěžovatelky RNDr. Petrem
Obstem, soudním znalcem v oboru ochrana přírody, vyplynulo, že znalec považoval za neúčelné
opakovat velmi podrobný popis a krajinářský rozbor řešené oblasti obsažený v posudku
Ing. Zimové, a proto nezařadil do svého posudku přírodní a kulturně-historické charakteristiky
území. Znalec stanovil zónu silné viditelnosti větrných elektráren na 0 až 5 km a zónu zřetelné
viditelnosti na 5 až 10 km. Vliv elektráren na krajinný ráz má podle znalce smysl hodnotit
cca do 15 km vzdálenosti, pak již přestává být viditelná podstatná část rotoru. Významněji bude
ovlivněno 136 km
2
v okruhu silné a zřetelné viditelnosti. Znalec upozornil, že významnější
vizuální vliv je dán u vrcholu a jižního svahu kóty Babí lom, v aktuální podobě již ovlivněného
instalovanou vysílací věží a zástavbou obce Strážovice. Převážně mimo vizuální kontakt
s posuzovaným záměrem je jediný registrovaný významný krajinný prvek Šardice - terasový
vinohrad, vzdálený cca 1,5 km. Přírodní park Žďánický les je v nezalesněných partiích při svém
jižním okraji dotčen poněkud výrazněji (málo až středně významná kolize). Dominantním
krajinným prvkem je hřbetnice, jejíž součást tvoří budoucí stavební lokalita Dlouhé úlehle;
ovlivnění této hřbetnice je nutno hodnotit jako velmi významné dotčení. V dominantních
nebo vizuálně výrazných pozicích jsou novodobé účelové objekty a zařízení (vysílač Babí lom,
věže mobilních operátorů a vedení vysokého napětí). Posuzovaný záměr (325 m n. m. + 125 m
elektrárna) bude nejvyšším objektem posuzovaného území, přesáhne kótu Babí lom (417 m
n. m.), nikoliv vrchol vysílače na Babím lomu (417 m n. m. + 80 m vysílač). Znalec shrnul,
že významnější vliv větrných elektráren bude omezen na okruh silné a zřetelné viditelnosti stavby
do 5 - 10 (12) km; v tomto okruhu bude vliv převážně významný až velmi významný s celkově
mírně negativním projevem, daným především rozměry zařízení a jeho pozicí na výrazné elevaci
v pohledově otevřeném území.
V posudku Mendelovy univerzity v Brně ze dne 21. 2. 2010 je podrobně popsána
charakteristika dotčených oblastí Mutěnické pahorkatiny, Věteřovské vrchoviny (Babí lom)
a Ždánického lesa; posudek poukazuje na přírodní, kulturně-historickou a estetickou hodnotu
území. Krajinný ráz v dotčeném území hodnotí jako částečně dochovaný (Mutěnická
pahorkatina) až dobře dochovaný (Babí lom, Ždánický les); je zachována větší část hlavních
typických znaků a je možná obnova znaků chybějících. V zóně nejvýraznějšího vlivu (do 10 km)
budou rozhodujícím způsobem negativně ovlivněny zejména kulturně-historické a estetické
hodnoty území. V posudku jsou dále hodnoceny předchozí posudky, z nichž pouze jeden byl
shledán objektivním (Ing. Zimová).
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky v posudku ze dne 15. 3. 2010 popsala
umístění větrných elektráren a okolní krajinu, která je antropogenně ovlivněna zejména
zemědělstvím, s řadou zachovalých přírodních prvků a s absencí výrazných technicistních
dominant s výjimkou telekomunikační věže Babí lom. V krajině jsou hojně přítomny udržované
drobné sakrální stavby. Mnoho okolních sídel s kostely a kapličkami má zachovalou strukturu,
novější zástavba však mnohdy nerespektuje původní architektonické znaky. Zhruba 1,5 km
severozápadně se nachází národní přírodní památka Na Adamcích, přírodní rezervace Sovince
a přibližně 4,3 km jihozápadně leží přírodní rezervace Hovoranské louky. Asi 2,2 km
severovýchodně leží evropsky významná lokalita Věteřovská vrchovina, cca 4,5 km jihozápadně
ptačí oblast Hovoransko - Čejkovicko a evropsky významná lokalita Zápověď u Karlína.
Přibližně 2,5 km východně se nachází regionální biokoridor Babí lom - Díly za rybníky
a ve vzdálenosti 3 km leží regionální biocentrum Babí lom. Zhruba 5 km severně se rozkládá
přírodní park Ždánický les.
Posudek České zemědělské univerzity v Praze ze dne 22. 3. 2010 hodnotí předchozí
posudky zpracované RNDr. Obstem, Ing. Marťanem a Ing. Zimovou. Uvádí, že znalci opomněli
existenci vinohradů a mnoha dochovaných prostorů původního historického členění „vinařské“
krajiny. Záměr (dvě větrné elektrárny o výšce okolo 125 m) je situován do prostoru mezi obcemi
Nenkovice a Stavěšice na návrší Dlouhé úlehle do nadmořské výšky okolo 320 m. Území
je součástí Kyjovské pahorkatiny, krajina výškově graduje k dominantě Babího lomu (417 m
n. m.) posílené stožárem vysílače působícího jako přirozená kulturní dominanta technicistní
povahy a významný orientační bod. Stavby větrných elektráren budou dobře patrné z krajiny
téměř všech odlesněných prostorů a stanou se součástí významného horizontu Chřibů
a Ždánického lesa ze všech průhledů z Pavlovských vrchů a zejména z Pálavy. Vysílač na Babím
lomu tvoří kulturní dominantu ve smyslu ustanovení §12 zákona o ochraně přírody a krajiny,
větrné elektrárny jako nová dominanta by byly s vysílačem v nežádoucím kontrastu.
V posudku ze dne 20. 5. 2010, zpracovaném na žádost stěžovatelky, znalec v oboru
zemědělství, ekonomika a ochrana životního prostředí Doc. Dr. Ing. Vladimír Šebela, CSc.
popsal dotčené území a vyslovil, že nejvýraznější dominantou v předmětném území je Babí lom
s telekomunikačním vysílačem, který negativně působí na své okolí. Sakrální stavby v přilehlých
obcích jsou dominantami pouze v lokálním měřítku sídelní zástavby. Znalec upozornil
na vzdušná vedení vysokého napětí. Přírodní charakteristiku místa tvoří zejména národní přírodní
památka Na Adamcích, přírodní rezervace Sovince a přírodní rezervace Hovoranské louky.
Přírodní park Ždánický les leží 6 km od pásma možné výstavby větrných elektráren;
k jeho poslání patří zachování a podpora přírodní a kulturní hodnoty vyvážené krajiny
s optimálními podmínkami pro únosnou individuální rekreaci v přírodě. Poslání parku
předpokládá uchování trvalých travních porostů, rozptýlené zeleně a okrajů lesů zpevněných pásy
křovin. Znalec uzavřel, že jeho posudek neodpovídá na otázky vlivu záměru na hodnoty uvedené
v §12 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť se jedná o právní otázku.
Podle vyjádření společnosti EKOAUDIT, spol. s r. o., ze dne 17. 6. 2010 jsou posudky
Mendelovy univerzity v Brně, Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky a České
zemědělské univerzity v Praze zpracovány tendenčně a jsou předpojaté v neprospěch
posuzovaného záměru.
Přípisem ze dne 28. 6. 2010, č. j. OŽP26907/10/5622/2009 496, Městský úřad Kyjov
oznámil účastníkům řízení, že shromáždil podklady pro vydání rozhodnutí, a poučil je o možnosti
vyjádřit se k těmto podkladům.
Městský úřad Kyjov rozhodnutím ze dne 4. 8. 2010, č. j. OŽP31562/10/5622/2009 496,
vydal podle §12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny nesouhlas se záměrem stěžovatelky
realizovat výstavbu dvou větrných elektráren V1 a V2 v lokalitě Dlouhé úlehle. V odůvodnění
podrobně popsal a zhodnotil jednotlivé znalecké posudky, přičemž se přiklonil k posudku
Ing. Zimové. Vyslovil, že umístění dvou větrných elektráren v dané lokalitě by svým vertikálním
rozměrem spojeným s pohybem vrtule a záblesky světelného leteckého překážkového značení,
které nemá v tomto typu krajiny obdoby, snížilo estetickou hodnotu stávající krajiny. Připomněl,
že estetická hodnota krajiny, harmonické měřítko území a harmonické vztahy v krajině Kyjovska
jsou utvářeny dochovanými historickými strukturami krajiny, gradací krajiny k nejvyššímu bodu
Babí lom, vinohrady, sady ovocných dřevin, typickými dominantami kostelních věží,
pravidelnými zorněnými bloky půdy ohraničenými liniemi komunikací a vodních toků, hranicí
lesa či zástavbou, drobnými strukturami porostů, přítomností přírodních a přírodě blízkých
segmentů krajiny vytvářejících přírodní charakter mnoha drobných míst, dochovanými objekty
typických zemědělských usedlostí. Upozornil na to, že vertikální rozměr větrných elektráren
umisťovaných na pohledově exponovaném horizontu by snížil a potlačil harmonické měřítko
krajiny. Rozdíl oproti stávajícím elektrickým vedením a telekomunikačnímu stožáru spatřoval
správní orgán v tom, že se jedná o objekty statické, které na sebe neupoutávají pozornost
pohybem nebo světelnými záblesky. Podotkl, že současná panonská krajina zabírá pouhá 4 %
území České republiky, proto lze hovořit o výjimečném krajinném rázu. Umístění větrných
elektráren by znamenalo změnu typu krajiny ze zemědělské nebo zemědělsko-lesní na krajinu
s dominantními industriálními prvky.
Odvolání stěžovatelky žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 11. 2010, č. j. JMK161260/2010,
zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu Nejvyšší správní soud posoudil jednotlivé
námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud předesílá, že o projednávané věci již v minulosti rozhodoval,
když rozsudkem ze dne 24. 7. 2009, č. j. 6 As 14/2009 - 66, zamítl kasační stížnost žalovaného
proti rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného.
V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud vyslovil, že „[o]tázka, zda realizace
předmětného záměru výstavby větrných elektráren je s to snížit nebo změnit krajinný ráz, je otázkou právní.
Proto již z povahy věci znalec nemůže posuzovat změny krajinného rázu v důsledku jeho realizace, neboť to je věcí
správního orgánu. Znalecké posudky měly toliko zhodnotit krajinný ráz a jeho složky jako významné krajinné
prvky, zvláště chráněná území, kulturní dominanty v krajině a harmonické měřítko a vztahy v krajině.“
Nejvyšší správní soud shledal, že znalecké posudky Ing. Marťana a Ing. Zimové formulovaly
závěry, které znalcům nepřísluší, a tyto závěry poté převzaly oba správní orgány. Upozornil
rovněž na vzájemnou rozpornost posudků a uzavřel, že „… doposud zjištěné podklady neumožňují
učinit spolehlivý závěr o tom, zda realizace záměru výstavby větrných elektráren je způsobilá snížit nebo změnit
krajinný ráz. Krajský soud tedy nepochybil, když rozhodnutí žalovaného kvůli nedostatečně zjištěnému
skutkovému stavu pro vady řízení zrušil.“
Správní orgány poté doplnily podklady pro rozhodnutí o další znalecké posudky,
ze kterých při svém rozhodování vycházely. Nejvyšší správní soud zjistil, že správní orgán
prvního stupně zopakoval vytýkané pochybení, neboť opětovně uložil ustanoveným znalcům,
aby zodpověděli nejen skutkové, ale též právní otázky a závěry znalců poté převzal
do odůvodnění svého rozhodnutí. Na toto pochybení upozornila stěžovatelka v odvolání
a žalovaný je napravil tím, že ze znaleckých posudků použil toliko skutková zjištění, která doplnil
o vlastní právní úvahy, jimiž žalobou napadené rozhodnutí odůvodnil. Jakkoliv tedy nelze postup
správního orgánu prvního stupně považovat za správný, žalovaný zjištěné pochybení odstranil,
neboť při svém rozhodování nepoužil ty části znaleckých posudků, jež se vyjadřovaly k otázkám
právním.
Ve správním řízení je správním orgánům stanovena povinnost zjistit stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad
jeho rozhodnutí s požadavky uvedenými v §2 správního řádu. Žádný právní předpis nevylučuje,
aby správní orgán využil ke zjištění skutkového stavu znaleckých posudků, případně
jejich popisných částí, jak to v projednávané věci učinil žalovaný. Způsob zjištění stavu věci
proto nelze mít za nezákonný. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůrazňuje,
že za rozhodující je nutno považovat výsledek, totiž zda byl stav věci náležitě zjištěn, či nikoliv.
Nejvyšší správní soud připomíná, že účelem zákona o ochraně přírody a krajiny je přispět
k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života,
přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji. Zákon o ochraně přírody
a krajiny chrání mimo jiné krajinu, jakožto část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem,
tvořenou souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky, a prostřednictvím
ustanovení §12 chrání též její ráz. Krajinným rázem je zejména přírodní, kulturní a historická
charakteristika určitého místa či oblasti. Krajinný ráz je chráněn před činností snižující
jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování
a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných
krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, jakož i s ohledem
na harmonické měřítko a vztahy v krajině. Na zachování úrovně krajinného rázu dbá příslušný
orgán ochrany přírody.
Podle §12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny „[k] umisťování a povolování staveb,
jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany
přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit Ministerstvo životního prostředí obecně závazným
právním předpisem.“
Smyslem rozhodování orgánu ochrany přírody podle citovaného ustanovení je tedy
ochrana krajinného rázu před těmi činnostmi, které do něj zasahují tak, že snižují jeho estetickou
či přírodní hodnotu nebo harmonické měřítko či vztahy v krajině. Aby mohl orgán ochrany
přírody souhlas k umístění nebo povolení stavby udělit, musí posoudit dvě dílčí otázky: za prvé,
zda posuzovaná činnost může snížit či změnit krajinný ráz (tj. zejména přírodní, kulturní
a historickou charakteristiku určitého místa či oblasti), a - pokud je odpověď na tuto otázku
kladná - za druhé, zda taková změna či snížení nevylučují zachování kulturních dominant krajiny
a harmonické měřítko a vztahy v krajině (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 4. 2005, č. j. 1 As 17/2004 - 41, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že právě a jedině příslušný orgán ochrany přírody
je nadán patřičnou odbornou kompetencí k posouzení intenzity vlivu stavby nebo jiné činnosti
na krajinný ráz a není oprávněn přenášet svou odpovědnost za rozhodování o této otázce
na soudní znalce. Proto také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 11. 2008,
č. j. 1 As 59/2008 - 77, publikovaném pod č. 1946/2009 Sb. NSS, konstatoval, že „… znalci
je vyhrazeno pouze zkoumání otázek skutkových, právní hodnocení náleží správním orgánům či soudům. Znalec
by se jistě mohl zabývat skutkovými aspekty krajinného rázu - tedy tím, co tvoří přírodní, kulturní a historickou
charakteristiku místa, jaké jsou zde významné krajinné prvky, případně kulturní dominanty, a jaké konkrétní
aspekty staveb jsou určující pro zachování harmonického měřítka a harmonických vztahů v krajině; posouzení
míry a kvality zásahu do krajinného rázu však nelze správním orgánům odejmout.“
Ve shodě s krajským soudem Nejvyšší správní soud podotýká, že z podkladů,
které opatřily správní orgány, bylo možné jednoznačně zjistit současnou hodnotu krajinného rázu
území v místě navrhované stavby a rozsah území, který by byl prokazatelně navrhovanou stavbou
ovlivněn. Potřebné informace byly lehce seznatelné z těch částí jednotlivých znaleckých posudků,
v nichž se znalci zaměřili na popis dotčeného území a jeho krajinného rázu. Nejvyšší správní
soud má tedy za prokázané, že skutkový stav byl v řízení před správními orgány zjištěn řádně
a objektivně, tudíž mohlo dojít k právnímu posouzení věci.
Námitky stěžovatelky vůči postupu při zadávání znaleckých posudků a námitky napadající
jednotlivé závěry těchto posudků shledal Nejvyšší správní soud irelevantními. Žalovaný
totiž nevycházel ze závěrů těchto posudků, zaměřených na právní otázky, nýbrž toliko
ze skutkových zjištění, především popisného rázu. Využil přitom všechny posudky včetně těch,
které předložila stěžovatelka. Vlastní hodnocení vlivu zamýšlené výstavby větrných elektráren
na krajinný ráz poté provedl přímo žalovaný.
Význam pro projednávanou věc nemá ani nepodložené tvrzení stěžovatelky o tendenčním
výkladu pojmů s cílem zamítnout výstavbu větrných elektráren. Závěry znaleckých posudků,
které výstavbu větrných elektráren nedoporučovaly, totiž žalovaný při rozhodování nebral
v potaz a klíčovou právní otázku si v režimu správního uvážení posoudil zcela nezávisle
na jednotlivých znalcích. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatelka
v kasační stížnosti nezpochybňovala vlastní závěry žalovaného, ale pouze obsah znaleckých
posudků.
S ohledem na výše uvedené nepovažoval Nejvyšší správní soud za pochybení ani to,
že správní orgány nevyhověly požadavku stěžovatelky na výslech znalců. Skutkový stav byl
ve správním řízení zjištěn dostatečně a bez důvodných pochybností. Ze znaleckých posudků vzal
žalovaný za základ pro své rozhodnutí toliko objektivně ověřitelné skutečnosti, jejichž další
potvrzování výslechem znalců by bylo zcela nadbytečné.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není pochybením ani skutečnost, že někteří
ze znalců nebyli přítomni na místě samém. Klíčové informace bylo totiž možné získat z ostatních
znaleckých posudků nebo z mapových podkladů, případně z internetu. U správního orgánu
prvního stupně se dá navíc předpokládat, že je s přihlédnutím ke své specializaci seznámen
s krajinou v bezprostřední blízkosti svého sídla. Potenciální nesprávnosti v popisu této krajiny
by tudíž nepochybně odhalil a odstranil.
Namítá-li stěžovatelka, že přírodní parky nemají ochranná pásma, a proto je vzdálenost
cca 6 km mezi větrnými elektrárnami a Přírodním parkem Ždánický les dostatečná, Nejvyšší
správní soud upozorňuje na skutečnost, že podle většiny znaleckých posudků je třeba hodnotit
krajinu ve vzdálenosti nejméně 8 km od zamýšleného místa stavby. Znalecký posudek
RNDr. Obsta, který předložila stěžovatelka, dokonce hovoří o vzdálenosti 15 km. Z hlediska
zásahu do krajinného rázu přitom není rozhodující existence či velikost ochranného pásma,
nýbrž vliv zamýšlené stavby na přírodní, kulturní a historickou charakteristiku daného místa
nebo oblasti.
K námitce stěžovatelky, že nepoměr navržených staveb s členitou strukturou krajinných
prvků se projevuje pouze v některých pohledech a viditelnost nové stavby nemusí nutně
znamenat výrazné narušení dosavadních vztahů v krajině, Nejvyšší správní soud podotýká,
že žalovaný v napadeném rozhodnutí jasně, srozumitelně a výstižně odůvodnil, proč dospěl
k závěru, že souhlas s umístěním stavby nelze v daném případě udělit. Stěžovatelka
ve svých podáních nenabídla argumentaci, která by byla způsobilá vyvrátit závěry správních
orgánů, jež jsou odborně kompetentní k posouzení zásahu do krajinného rázu.
Nepodloženým tvrzením stěžovatelky, že se orgány ochrany přírody vždy staví negativně
k jakýmkoliv industriálním prvkům, se Nejvyšší správní soud s ohledem na jeho obecnost nemohl
blíže zabývat. Na okraj pouze poznamenává, že navzdory této domněnce bylo na území České
republiky vystavěno již mnoho větrných elektráren i dalších technicistních staveb.
Nejvyšší správní soud shrnuje, že žalovaný náležitě zjistil skutkový stav a na jeho základě
vydal rozhodnutí, jež velmi podrobně odůvodnil. Nejvyššímu správnímu soudu tak nevznikl
důvod pochybovat o správnosti závěrů žalovaného; to platí tím spíše za situace, kdy vlastní
námitky stěžovatelky napadají především znalecké posudky opatřené v průběhu správního řízení
a nezpochybňují argumentaci žalovaného.
Tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud rovněž
nezjistil. Napadený rozsudek je srozumitelný a krajský soud se v něm vypořádal
se všemi žalobními body. Vadu řízení před krajským soudem nelze spatřovat ani v tom,
že podle názoru stěžovatelky vycházel z revizního znaleckého posudku, aniž vyzval znalce
k vyjádření, na základě jakých podkladů zpracovali posudky a jakým způsobem odstraní
nedostatky. Jak již bylo uvedeno výše, správní orgány řádně zjistily skutkový stav, proto nebylo
třeba požadovat od znalců jakákoliv vyjádření nebo doplnění.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal žádný ze stěžovatelkou uplatněných důvodů
pro zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2013, č. j. 30 A 15/2011 - 93,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 věty první ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch a plně úspěšný žalovaný žádné náklady řízení
neuplatňoval, proto Nejvyšší správní soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. října 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu