ECLI:CZ:NSS:2013:5.APS.7.2013:26
sp. zn. 5 Aps 7/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: P.
Č., proti žalovanému: předseda Okresního soudu v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická
20, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 15. 4. 2013, č. j. 5 A 55/2013 - 5,
takto:
I. Návrh na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku se zamítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 8. 4. 2013 bylo Městskému soudu v Praze doručeno podání žalobce, jímž napadl
postup justiční stráže v budově Okresního soudu v Českých Budějovicích související s kontrolní
a preventivní činností při vstupech žalobce do budovy soudu; toto jednání připisoval pokynům,
které justiční stráži vydal předseda uvedeného soudu. Předmětné podání městský soud vyhodnotil
jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Tuto žalobu odmítl svým
usnesením ze dne 15. 4. 2013, č. j. 5 A 55/2013 – 5, neboť dospěl k závěru, že žaloba nebyla
podána ve lhůtě dvou měsíců, jak je vyžadováno ustanovením §84 s. ř. s. Městský soud tak
žalobu podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti uvedenému usnesení městského soudu kasační stížnost,
ve které namítal zejména to, že o žalobě rozhodl místně nepříslušný soud. Dále zpochybňoval
závěr městského soudu o tom, že žaloba byla podána opožděně.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním kasační stížnosti
spojen vznik poplatkové povinnosti. Kasační stížnost je podle položky č. 19 sazebníku soudních
poplatků zpoplatněna částkou 5000 Kč. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Stěžovatel svoji poplatkovou povinnost při podání kasační stížnosti nesplnil. Nejvyšší
správní soud jej proto usnesením ze dne 9. 5. 2013, č. j. 5 Aps 7/2013 – 4, vyzval k zaplacení
soudního poplatku ve výši 5000 Kč, a to ve lhůtě jednoho týdne od doručení předmětného
usnesení (výrok I.) a zároveň jej vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení
předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby
ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
předpisů vyžadováno pro výkon advokacie (výrok II.)
Stěžovatel v podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 12. 6. 2013 požádal
o osvobození od soudního poplatku, jakož i ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Svoji žádost odůvodnil neprostým nedostatkem prostředků. Nejvyšší správní soud následně
výrokem I. usnesení ze dne 17. 7. 2013, č. j. 5 Aps 7/2013 – 16, stěžovateli přiznal osvobození
od soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 4500 Kč (tedy ve výši 90 % poplatkové
povinnosti). Výrokem II. citovaného usnesení pak stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 500 Kč.
Stěžovatel byl rovněž poučen o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud
řízení zastaví.
Dne 31. 7. 2013 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žádost stěžovatele
o prodloužení lhůty stanovené pro zaplacení soudního poplatku ve výši 500 Kč. Zároveň
se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí o podané žádosti o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Stěžovatel uvedl, že žádá o prodloužení lhůty pro zaplacení soudního
poplatku nejméně o půl roku, neboť stanovená lhůta je vzhledem k jeho poměrům zjevně krátká
– stěžovatel je nucen se obrátit s žádostí o finanční pomoc na příslušný orgán České republiky,
přičemž vyřízení této žádosti bude nezbytně trvat déle než sedm dní. Stěžovatel také uvedl,
že opakovaně žádá zdejší soud, aby mu neukládal lhůty ke splnění procesní povinnosti kratší než
35 dnů.
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013, č. j. 5 Aps 7/2013 – 16, bylo
stěžovateli doručeno v souladu s §49 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. dne 31. 7. 2013.
Téhož dne si stěžovatel zásilku osobně převzal. Lhůta jednoho týdne pro zaplacení soudního
poplatku tak uplynula stěžovateli dne 7. 8. 2013. Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil,
že stěžovatel ve lhůtě stanovené uvedeným usnesením, ani později, poplatek za kasační stížnost
neuhradil.
Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než řízení o kasační stížnosti podle §9
odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavit.
K uvedenému závěru Nejvyšší správní soud dospěl i proto, že neshledal důvody pro
požadované prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Jak již bylo uvedeno, vzniká
poplatková povinnost již dnem podání kasační stížnosti. Již ve svém usnesení ze dne 17. 7. 2013,
č. j. 5 Aps 7/2013 – 16, zdejší soud uvedl, že vzhledem k procesní aktivitě stěžovatele, který
zahrnuje mj. Nejvyšší správní soud či Ústavní soud stovkami svých podání, je namístě trvat
na regulativní funkci soudních poplatků a je spravedlivé po něm požadovat, aby soudní řízení
inicioval a vedl s vědomím zaplacení alespoň určité části soudního poplatku. Stěžovatel by tak
za účelem těchto svých aktivit, kterými se svérázným způsobem realizuje (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 – 22, www.nssoud.cz) měl
mít vyhrazeny určité prostředky. V daném případě mu bylo zdejším soudem dopřáno dobrodiní
částečného osvobození od soudního poplatku, čímž fakticky došlo k odkladu uvedené
poplatkové povinnosti stanovené zákonem o soudních poplatcích. Rovněž nelze pominout,
že podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích má účastník řízení možnost zaplatit soudní
poplatek za řízení až do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, což stanovenou lhůtu
objektivně znovu prodlužuje. Lze také poznamenat, že např. v rozsudku ze dne 2. 5. 2013,
č. j. 3 As 38/2013 – 24, Nejvyšší správní soud v případě stěžovatele uvedl, že „týdenní lhůta
k zaplacení soudního poplatku je naprosto standardní, přičemž stěžovatele žádným způsobem protiprávně
neomezila v jeho právu na právní pomoc a na přístup k soudu“. Nejvyšší správní soud tak aproboval
postup Krajského soudu v Brně, kterým krajský soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního
poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč, přičemž v nynějším případě je třeba brát v potaz,
že poplatková povinnost stěžovatele byla výrazně nižší.
Nejvyšší správní soud také pro úplnost dodává, že samostatně nerozhodoval o návrhu
stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. V souladu s principem procesní
ekonomie by k ustanovení zástupce přikročil až po zaplacení soudního poplatku, tedy splnění
nutné podmínky řízení.
Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. žádný z účastníků řízení právo na náhradu jeho nákladů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu