ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.148.2012:43
sp. zn. 6 Ads 148/2012 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně:
R. B., zastoupena JUDr. Zuzanou Bětákovou, advokátkou, se sídlem K Nemocnici 18, Nový
Jičín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2012, č. j. 19 Ad 16/2011 - 141,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalované se nepřizn áv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2012, č. j. 19 Ad 16/2011 – 141, kterým byla
v bodě I. výroku zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované České správy sociálního
zabezpečení ze dne 17. 12. 2010, č. j. X1, jímž bylo rozhodnuto o námitkách a potvrzeno
rozhodnutí ČSSZ ze dne 22. 4. 2010, č. j. X, o odnětí invalidního důchodu stěžovatelce od 10. 6.
2010 podle §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín ze dne 26. 3. 2010 stěžovatelka již není
invalidní – podle tohoto posudku poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
její pracovní schopnost pouze o 20 %. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení – bod II. výroku.
Ze žaloby podané k krajskému soudu vyplývalo, že stěžovatelka rozhodnutí o odnětí
invalidního důchodu (stejně jako rozhodnutí o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí
o odnětí invalidního důchodu) nepovažuje za správné, když její zdravotní stav nebyl a není
objektivně zjištěn, i objektivně zjištěné skutečnosti z její zdravotnické dokumentace jsou
nesprávně citovány, interpretovány nebo opomíjeny a neuváděny. Stěžovatelka namítala podjatost
posudkových lékařů s tím, že je přesvědčena, že nebyla správně posouzena míra poklesu pracovní
schopnosti a nebylo v jejím případě přihlédnuto k jejím dalším postižením podle vyhlášky
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity,
(dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Odkazovala na jednotlivé lékařské nálezy a výsledky
vyšetření s tím, že v případě potřeby a v zájmu objektivizace zdravotního stavu a zdravotních
postižení je ochotna se podrobit jakémukoliv vyšetření ve kterémkoliv nezávislém zdravotnickém
zařízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 10. 2012, č. j. 19 Ad 16/2011 – 141, nyní
přezkoumávaným Nejvyšším správním soudem (dále jen „napadený rozsudek“), správní žalobu
stěžovatelky jako nedůvodnou §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí (dále též „PK MPSV“), pracoviště Ostrava, ze dne 17. 3. 2011, srovnávacím posudkem
PK MPSV v Brně ze dne 30. 6. 2011 a doplňky k tomuto posudku zpracovanými
touto posudkovou komisí ze dne 15. 3. 2012, 21. 6. 2012 a 10. 9. 2012. Dále byl proveden důkaz
stěžovatelkou předloženým znaleckým posudkem MUDr. Tibora Viscápiho, znalce z oboru
zdravotnictví, ze dne 1. 7. 2012, jakož i obsahem posudkového spisu. Po zhodnocení
těchto důkazů krajský soud uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného
rozhodnutí byl správně hodnocen dle kapitoly IX, odd. A, položky 1 písm. b přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., jak Okresní správou sociálního zabezpečení Nový Jičín, tak v námitkovém
řízení, a i závěry obou posudkových komisí v Ostravě i Brně byly jednoznačně shodné.
PK MPSV v Ostravě hodnotila v posudku ze dne 17. 3. 2011 pokles pracovní schopnosti 20 %.
PK MPSV v Brně ve srovnávacím posudku ze dne 30. 6. 2011 míru poklesu pracovní schopnosti
v rozmezí 20 – 40 % stanovila na 30 %. Ve zpracovaných doplňujících posudcích PK MPSV
v Brně ze dne 15. 3. 2012, 21. 6. 2012 a 10. 9 2012 setrvala na svém posouzení ze dne 30. 6. 2011
v plném rozsahu. Obě posudkové komise ve svých posudcích řádně zdůvodnily, proč hodnotily
tak, že pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil pouze 20 a 30 %.
Krajský soud v Ostravě dospěl k závěru, že skutkový stav, tedy zdravotní stav
stěžovatelky byl správně zjištěn a také v souladu s právními předpisy náležitě posouzen.
Zdůraznil, že v projednávané věci posudky vypracované v řízení před soudem v té míře,
jak je soud shledal přesvědčivými, soud neměl důvod pochybovat o objektivnosti posouzení
zdravotního stavu stěžovatelky a závěrech, které byly v posudcích PK MPSV v Ostravě ze dne
17. 3. 2011 a PK MPSV v Brně ze dne 30. 6. 2011 a doplňky k tomuto posudku zpracovanými
touto posudkovou komisí ze dne 15. 3. 2012, 21. 6. 2012 a 10. 9. 2012, a hodnotil je jako úplný
a přesvědčivý důkaz.
II. Kasační stížnost
Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka včas podanou kasační stížností
ze dne 15. 11. 2012 a rozsudek napadá v celém rozsahu výroku. Stěžovatelka výslovně uplatňuje
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., t. j. vady řízení před správním
orgánem, a důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., t. j. nepřezkoumatelnost pro vady v řízení
před soudem.
Ve svém rozsáhlém podání stěžovatelka, v němž v mnohém odkazuje na podání ve věci
žaloby – bod 2, 3 a 5 žaloby, vyslovuje nesouhlas se závěry krajského soudu. Stěžovatelka namítá
ve své obšírné polemice, že její zdravotní stav v řízení před správním orgánem nebyl objektivně
zjištěn, i objektivně zjištěné skutečnosti z její zdravotnické dokumentace byly nesprávně citovány,
interpretovány nebo opomíjeny a neuváděny. Opakovaně namítá domnělou podjatost
posudkových lékařů a je přesvědčena, že v jejím případě nebyla správně posouzena míra poklesu
pracovní schopnosti a nebylo přihlédnuto k jejím dalším postižením podle vyhlášky
č. 359/2009 Sb. Dále uvádí, že již v řízení před krajským soudem odkazovala na jednotlivé
lékařské nálezy a výsledky vyšetření, jež byly stěžovatelkou uváděny již v námitkovém řízení.
Stěžovatelka rozsáhle polemizuje se závěry zpracovaných posudků Posudkových komisí
Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě a v Brně. Podle ní provedené důkazy těmito
posudky nesplňují podmínky úplnosti, přesvědčivosti a úplnosti. Závěry soudu vycházející
z těchto posudků podle stěžovatelky neodpovídají skutkovému stavu. Stěžovatelka
je přesvědčena, že v posudcích PK MPSV jsou rozpory a pro tyto rozpory v žalobním řízení
stěžovatelka sama požádala soudního znalce o zpracování znaleckého posudku, který byl
krajskému soudu předložen jako důkaz. Závěr krajského soudu podle stěžovatelky nemá oporu
ve skutkovém stavu a je nelogický, když všechny vypracované posudky soud označuje
ve zdůvodnění míry poklesu pracovní schopnosti za přesvědčivé. Dále uvádí, že během celého
správního i soudního řízení bylo stěžovatelkou i jejím zástupcem opakovaně argumentováno,
že hodnocení posudkových lékařů a komisí neodpovídá výsledkům vyšetření, které byly
nesprávně vyhodnoceny, nesprávně interpretovány, používány selektivně, nebyl vůbec nebo
dostatečně zhodnocen vliv celé řady zdravotních postižení, rodinná anamnéza, nepříznivá
prognóza atd., což bylo stěžovatelkou dostatečně popsáno v podaných námitkách, v žalobě, řadě
písemných vyjádření a i v podané kasační stížnosti. Stěžovatelka uzavírá, že považuje
za nesrozumitelný rozsudek krajského soudu v té části, kdy krajský soud uvedl,
že při přezkoumávání rozhodnutí musí soud vycházet ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu.
Lze shrnout vzhledem již k výše konstatované rozsáhlosti podání stěžovatelky ve věci
kasační stížnosti, že stěžovatelka s napadeným rozsudkem nesouhlasí a vytýká mu
a) že ani jedna z posudkových komisí se nevyjádřila k tomu, proč nebylo využito možnosti
dané vyhláškou č. 359/2009 Sb. v §3 odst. 1 a nebylo provedeno navýšení s ohledem
na více zdravotních postižení, které mají vliv na výrazný pokles pracovní schopnosti
žalobkyně,
b) že mezi posudky jsou neodstraněné rozpory s tím, že pouze posudek znalce
MUDr. Tibora Viscápiho vzal v úvahu všechna zdravotní postižení žalobkyně a stanovil
pokles pracovní schopnosti žalobkyně na 40 %,
c) že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, neboť nevycházelo
ze skutečně zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, když teprve v soudním řízení
se postupně objevovaly nové a nové skutečnosti ohledně jejího zdravotního stavu.
Stěžovatelka proto vzhledem k uvedenému navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 2. 10. 2012, č. j. 19 Ad 16/2011 – 141, a rozhodnutí žalované ČSSZ ze dne
22. 4. 2010, č. j. X, a ze dne 17. 12. 2010, č. j. X1. Zástupkyně stěžovatelky v podání ze dne 4. 12.
2012, v němž předložila plnou moc ze dne 22. 11. 2012 k zastupování stěžovatelky v řízení před
Nejvyšší správním soudem, uvedla, že plně odkazuje na kasační stížnost své mandantky ze dne
15. 11. 2012, a zasílá soudu doklady (potvrzení o vyšetření ve FN Ostravě 9. 5. 2011, propouštěcí
zpráva z 26. 7. 2011 z nemocnice ve Frýdku - Místku, metodika ke změnám posuzování
invalidity) vrácené stěžovatelce Krajským soudem v Ostravě
Nejvyšší správní soud kasační stížnost, jež byla shledána včasnou a přípustnou, zaslal
k vyjádření žalované a vyžádal – kromě spisu krajského soudu sp. zn. 19 Ad 16/2011 - též správní
spisy žalované České správy sociálního zabezpečení..
Žalovaná v podání ze dne 21. 1. 2013 sdělila, že se ke kasační stížnosti nehodlá
vyjadřovat, neboť se jedná o odbornou otázku posouzení zdravotního stavu lékařem
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soud
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ust. §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 3, 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Poté Nejvyšší správní soud přistoupil k vlastnímu projednání kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud se zcela ztotožnil se závěry Krajského soudu v Ostravě uvedenými v rozsudku
ze dne 2. 10. 2012, č. j. 19 Ad 16/2011 – 141, a neshledal v postupu krajského soudu pochybení.
Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na výstižné a vyčerpávající odůvodnění kasační
stížností napadeného rozsudku krajského soudu.
O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usoudil následovně:
V kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatňuje stížnostní důvod podle ust. §103
odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., tedy vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán vycházel, nemá oporu ve spisech, a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních
o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost,
a pro tuto vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit; a dále nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, dostupný na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle §75 odst. 1 s. ř. s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 17. 12. 2010.
Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní,
jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní
schopnosti nejméně o 35 %. Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí,
že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce
doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní
postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace
pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované
pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen
výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem),
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje
jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny posoudit pokles pracovní
schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. Posudkové
řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a č. 582/1991 Sb.) spočívající
v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast
sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu,
jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských
znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě
potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru
posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr
by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít,
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
Správní soud tedy sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává.
Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí
orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové
komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti
a správnosti posudku – srov. konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek
ze dne 25. 9. 2003 č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, z poslední doby např. rozsudek ze dne 3. 4. 2013
č. j. 6 Ads 158/2012 - 24 a mnohé jiné), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná
posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).
V nyní posuzovaném případě stěžovatelka nezpochybňuje, že by příslušné posudkové
komise MPSV, o jejichž závěry opřel krajský soud svůj kasační stížností napadený rozsudek, byly
obsazeny nesprávně, ani ze spisů nic takového neplyne, Nejvyšší správní soud se proto bude
zabývat otázkou, zda posudky PK MPSV obstojí v testu úplnosti, přesvědčivosti a správnosti.
Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom,
že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou
míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení
podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v řízení před krajským soudem byly k důkazu
provedeny posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 17. 3. 2011, srovnávací posudek PK MPSV
v Brně ze dne 30. 6. 2011 a doplňky k tomuto posudku zpracovanými touto posudkovou komisí
ze dne 15. 3. 2012, 21. 6. 2012 a 10. 9. 2012, a dále znalecký posudek MUDr. Tibora Viscápiho
předložený stěžovatelkou. První posudkové zhodnocení na žádost krajského soudu provedla
PK MPSV Ostrava (posudek ze dne 17. 3. 2011) s posudkovým závěrem, že u stěžovatelky šlo
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem
na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, odd. A,
položky 1 písm. b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.; procentní míru poklesu pracovní
schopnosti stanovila PK MPSV Ostrava ve výši 20 %. Dále byl zpracován vzhledem k námitkám
stěžovatelky srovnávací posudek PK MPSV v Brně z 30. 6. 2011, v němž za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní
schopnosti stanovila PK zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, odd. A, položka 1 písm. b
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.; procentní míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí
20 - 40 % stanovila PK MPSV Brně na 30 %. Poté na základě námitek stěžovatelky byl
vypracován doplňující posudek PK MPSV v Brně ze dne 15. 3. 2012 a následně
21. 6. 2012 - PK MPSV setrvala na svém posouzení ze dne 30. 6. 2011 v plném rozsahu.
Na žádost stěžovatelky zpracoval znalec z oboru zdravotnictví MUDr. Tibor Viscápi znalecký
posudek ze dne 1. 7. 2012, který byl stěžovatelkou předložen soudu jako důkaz. Ve znaleckém
posudku bylo uvedeno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
je ischemická choroba srdeční se stavem po katetrizačním intervenčním výkonu s lehkým
poklesem fyzické výkonnosti, postižení odpovídá položce 1b, odd. A, kap. IX přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., a míru poklesu pracovní schopnosti hodnotil znalec 40 %. Následně byl
vypracován doplňující posudek PK MPSV v Brně ze dne 10. 9. 2012 – PK MPSV setrvala
na svém srovnávacím posudku ze dne 30. 6. 2011 a doplňujících posudcích ze dne 15. 3. 2012
a ze dne 21. 6. 2012 v plném rozsahu.
Co se týče konstatace dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho rozhodující
příčiny, PK MPSV Ostrava dospěla ke stejnému posudkovému závěru jako PK MPSV
Brno - obě posudkové komise shledaly za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní
postižení uvedené v kapitole IX, odd. A, položka 1 písm. b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Znalec MUDr. Tibor Viscápi za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
označil ischemickou chorobu srdeční se stavem po katetrizačním intervenčním výkonu s lehkým
poklesem fyzické výkonnosti, s tím, že postižení, jež ohodnotil procentním poklesem ve výši
40 %, odpovídá položce 1b, odd. A, kap. IX přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že – izolovaně posuzovány – by všechny posudky
v řízení vyžádané nebo předložené dostály nárokům testu minimálně co do úplnosti
a přesvědčivosti. Obě PK MPSV i znalec vycházeli z úplné zdravotnické dokumentace týkající
se stěžovatelky a z celé řady lékařských nálezů, ostatně všechny shodně identifikují totožná
zdravotní postižení, jež stěžovatelku sužují. Posudky obsahují shodně též konstataci dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, s uvedením zdravotního postižení, jež má nejvýznamnější dopad
na pokles zdravotní schopnosti stěžovatelky k rozhodnému datu. Co do obsahových náležitostí
všechny posudky rozhodující zdravotní postižení adekvátně podřazují pod příslušné položky
přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb. a stanovují odpovídající procentní pokles pracovní schopnosti
žalobkyně.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry Krajského soudu v Ostravě, že v případě
stěžovatelky se nejedná o invaliditu, k níž se vyžaduje podle platného zákona pokles pracovní
schopnosti nejméně o 35 %, a proto stěžovatelka nesplňovala zákonné podmínky pro přiznání
invalidního důchodu. Posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu stěžovatelky
pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení
rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti,
soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje
potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází
z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Závěr o úplnosti, přesvědčivosti a správnosti
zpracovaných posudků PK MPSV Ostrava a PK MPSV Brno podporuje i skutečnost,
že i srovnávací posudek PK MPSV Brno dospěl ke stejnému hodnocení rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a byť byl při stanovení míry poklesu pracovní
schopnosti pro stěžovatelku o 10 procentních bodů „příznivější“, nic to nemění na tom,
že minimální zákonné hranice pro přiznání invalidity stěžovatelka nedosáhla.
Nejvyšší správní soud se dále ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě,
jak se vypořádal s námitkami stěžovatelky, které stěžovatelka uvedla v žalobě. Krajský soud
se správně přiklonil k posudkům vypracovaným posudkovými komisemi MPSV v Ostravě
a Brně. Soud stěžovatelkou předložený znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví
MUDr. Tibora Viscápiho posoudil jako jeden z důkazů. Krajský soud správně nepřistoupil
k zadání znaleckého posudku, neboť ve světle konstantní judikatury bylo shodně určeno
zdravotní postižení stěžovatelky, PK MPSV v Brně hodnotila s odlišným procentuálním snížením
pracovní schopnosti, avšak totožně s PK MPSV v Ostravě co se stupně invalidity týká.
Nejvyšší správní soud nejprve odkazuje na svou předcházející judikaturu, zejména
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 3 Ads 55/2011 - 109, dostupný
na www.nssoud.cz, ze kterého se podává: Správní rozhodnutí žalované o nároku na invalidní důchod
je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud
věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77
odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím
v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné
jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Dále Nejvyšší správní
soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 81/2009 - 46 ze dne
30. 11. 2009, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že při určování poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv
ze subjektivních pocitů a stesků žalobce.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatelky, že posudky PK MPSV
dostatečně nehodnotily její zdravotní stav, byly v rozporu se zprávami ošetřujících lékařů
a dodatečně tento rozpor neodůvodnily. Nejvyšší správní soud odkazuje na svou předcházející
judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003,
č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého se podává: Ministerstvo práce
a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního
ve věcech důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.). Sama skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce a sociálních věcí, není
důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů; ta má být garantována složením posudkových komisí
předepsaným §3 odst. 1 prováděcí vyhlášky č. 182/1991 Sb., podle níž jsou členy posudkových komisí nejen
posudkoví lékaři a tajemníci z řad pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i odborní lékaři
jednotlivých klinických oborů, tedy osoby odlišné od pracovníků Ministerstva práce a sociálních věcí.
V projednávané věci vypracované posudky posudkové komise provedené v řízení
před krajským soudem nevzbuzují pochybnosti o jejich úplnosti s správnosti. V posudcích
se příslušné posudkové komise MPSV ČR vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
a své posudkové závěry náležitě odůvodnily. Ze zpracovaných posudků je zřejmé, že zdravotní
stav stěžovatelky byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím. V posudcích je uvedeno, že zjištěný zdravotní stav
zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a které zdravotní postižení bylo vzato
za jeho rozhodující příčinu. Posudky též obsahují určení procentní míry poklesu pracovní
schopnosti určenou v souladu s příslušnými právními předpisy.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatelky, že rozsudek krajského
soudu je nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry
Krajského soudu v Ostravě, jak se vypořádal s námitkami stěžovatelky, které stěžovatelka uvedla
v žalobě. Krajský soud po provedení důkazů posudky PK MPSV vzal za svůj závěr, že pracovní
schopnost stěžovatelky poklesla o 20 % a podle srovnávacího posudku o 30 %, takže se nejedná
o invaliditu, k níž se vyžaduje podle platného zákona pokles pracovní schopnosti nejméně
o 35 %, a proto stěžovatelka nesplňovala zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu.
Jak již bylo výše uvedeno s odkazem na konstantní judikaturu správních soudů posouzení
podřaditelnosti zdravotního stavu stěžovatelky pod korespondující ustanovení vyhlášky,
tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet
procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ
odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru
posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.
Rovněž nebyla shledána důvodnou námitka stěžovatelky, že ani jedna z posudkových
komisí se nevyjádřila k tomu, proč nebylo využito možnosti dané vyhláškou č. 359/2009 Sb. v §3
odst. 1 a nebylo provedeno navýšení s ohledem na více zdravotních postižení, které mají vliv
na výrazný pokles pracovní schopnosti žalobkyně. V daném případě PK MPSV v Brně,
jak vyplývá z obsahu soudního spisu, se vyjádřila v doplňku ze dne 21. 6. 2012 k vypracovanému
srovnávacímu posudku ze dne 30. 6. 2011, v němž PK MPSV setrvala na svém posouzení
z 30. 6. 2011 v plném rozsahu. V tomto doplňku bylo posudkovou komisí správně poukázáno,
že navýšení ve smyslu platné právní úpravy nebylo použito, protože je lze použít
pouze pro navýšení horní hranice položky, PK MPSV však posouzením 30 % vyjádřila podíl
ostatních postižení na pokles pracovní schopnosti.
K námitce stěžovatelky, že mezi posudky jsou neodstraněné rozpory s tím, že pouze
posudek znalce MUDr. Tibora Viscápiho vzal v úvahu všechna zdravotní postižení žalobkyně
a stanovil pokles pracovní schopnosti žalobkyně na 40 %, pak soud uvádí, že ve znaleckém
posudku zpracovaném znalcem k žádosti stěžovatelky a předloženém krajskému soud, znalec
neuvedl žádné jiné postižení, ke kterému by posudkovými komisemi MPSV nebylo přihlédnuto.
Rovněž tato námitka nebyla soudem shledána jako důvodná.
Nejvyšší správní soud po posouzení námitky, že rozhodnutí žalované
je nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, neboť nevycházelo ze skutečně zjištěného zdravotního
stavu žalobkyně, když teprve v soudním řízení se postupně objevovaly nové a nové skutečnosti
ohledně jejího zdravotního stavu, dospěl k závěru o nedůvodnosti této námitky, neboť z obsahu
soudního spisu nevyplývá, že by se v průběhu soudního řízení objevovaly nové skutečnosti
ohledně zdravotního stavu stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka trpí
onemocněními, se kterými jsou spojena omezení a obtíže v jejím každodenním životě.
Tento závěr Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků,
neboť obě posudkové komise i znalec uvedli, že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění
zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné
pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok
nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.
Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatelky však nebyl při objektivním posouzení takové
povahy, aby v tuto chvíli a za daných zákonných podmínek zvrátil odnětí invalidního důchodu.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že neshledal naplnění stěžovatelkou
uplatněného kasačního důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., a proto kasační stížnost
podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení
podle zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu