ECLI:CZ:NSS:2013:6.ADS.18.2012:211
sp. zn. 6 Ads 18/2012 - 211
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny
Šimáčkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci
žalobkyně: JUDr. J. S., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2011, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2011, č. j. 41 Ad
29/2011 - 20,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zast avuje .
II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nep řiznáv á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutími ze dne 18. 2. 2011 a 15. 12. 2010, č. j. X, Česká správa sociálního
zabezpečení jako nositel důchodového pojištění v České republice odmítla žalobkyni poskytnout
dorovnání dílčího starobního důchodu z českého důchodového pojištění do takové výše, jako by
všechny doby pojištění do zániku České a Slovenské Federativní Republiky byly získány v českém
systému důchodového pojištění, neboť doby pojištění získané do zániku ČSFR, tj. do 31. 12.
1992, jsou podle čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním
zabezpečení (č. 228/1993 Sb.), jež je od vstupu České republiky do Evropské unie součástí
přílohy III části A nařízení Rady č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na
zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se
v rámci společenství, dobami pojištění Slovenské republiky.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Brně,
který rozsudkem ze dne 7. 12. 2011, č. j. 41 Ad 29/2011 - 20, žalobu zamítl. Žalobkyně napadla
rozsudek krajského soudu kasační stížností u Nejvyššího správního soudu.
[3] Na základě kasační stížnosti žalobkyně se Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
9. 5. 2012, č. j. 6 Ads 18/2012 - 82, obrátil v souladu s čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské
unie ve věci výkladu práva Evropské unie na Soudní dvůr Evropské unie (dále též „Soudní dvůr“)
a předložil mu následující předběžné otázky:
1. Vylučuje nařízení Rady (ES) č. 1408/71, o uplatňování systémů sociálního zabezpečení
na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství (nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení),
ze svého rozsahu rationae personae občanku České republiky, která za okolností, jaké jsou
v projednávané věci, před 1. 1. 1993 podléhala právním předpisům upravujícím důchodové
zabezpečení zaniklého státu (České a Slovenské Federativní republiky), tyto doby se v souladu
s článkem 20 Smlouvy uzavřené 29. 10. 1992 mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním
zabezpečení zapsaném v příloze III nařízení Rady (ES) č. 1408/71 (příloze II nařízení
Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004) považují za doby Slovenské republiky
a podle vnitrostátního pravidla vytvořeného Ústavním soudem ČR současně i za doby České
republiky?
Pokud je odpověď na otázku č. 1 negativní:
2. Brání čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s čl. 4 odst. 2 Smlouvy
o Evropské unii a s čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1408/71 (popřípadě čl. 4 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004) tomu, aby orgány České republiky mohly
za okolností, jaké jsou v projednávané věci, poskytovat preferenční zacházení (vyrovnávací
příspěvek k dávce ve stáří, pokud je výše této dávky přiznané podle článku 20 Smlouvy uzavřené
29. 10. 1992 mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a podle nařízení
Rady (ES) č. 1408/71 (nařízení č. 883/2004) nižší než dávka, která by byla pobírána, kdyby byl
starobní důchod vypočten podle právních předpisů České republiky) toliko občanům České
republiky, pokud k takovému zacházení vede základní právo na zabezpečení ve stáří vyložené
Ústavním soudem ČR specificky ve vztahu k dobám důchodového zabezpečení získaným
v zaniklé ČSFR a vnímané jako součást národní identity, a pokud takové zacházení není
s to narušit právo volného pohybu pracovníků jako základní právo Unie, za situace,
kdy by poskytnutí obdobného zacházení všem ostatním občanům členských států EU,
kteří také získali v zaniklé ČSFR obdobné doby důchodového zabezpečení, vedlo k významnému
ohrožení finanční stability systému důchodového pojištění České republiky?
Pokud je odpověď na otázku č. 2 pozitivní:
3. Brání právo Evropské unie tomu, aby vnitrostátní soud, který je nejvyšším soudem státu
v oblasti správního soudnictví, proti jehož rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky, byl
v souladu s vnitrostátním právem vázán právními posouzeními podanými Ústavním soudem ČR,
pokud se zdá, že uvedená posouzení nejsou v souladu s právem Unie, jak je vyloženo Soudním
dvorem Evropské Unie?
[4] V návaznosti na uvedené předběžné otázky pak Nejvyšší správní soud zmiňovaným
usnesením v souladu s ustanovením §48 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přerušil řízení, aby vyčkal rozhodnutí
Soudního dvora.
[5] Řízení o těchto předběžných otázkách je vedeno Soudním dvorem jako věc
C-253/12 JS v. Česká správa sociálního zabezpečení. Předběžné otázky byly zveřejněny
v Úředním věstníku Evropské unie C 273, 08. 09. 2012, s. 2.
[6] Podáním ze dne 6. 12. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 12. 2012,
žalobkyně vzala svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět a navrhla, aby Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti zastavil.
[7] Usnesením ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 Ads 18/2012 - 191, Nejvyšší správní soud rozhodl
o tom, že v řízení se pokračuje. Dále rozhodl o tom, že bere zpět žádost o rozhodnutí Soudního
dvora o předběžných otázkách podanou Nejvyšším správním soudem na základě usnesení ze dne
9. 5. 2012, č. j. 6 Ads 18/2012 - 82, o níž vede Soudní dvůr řízení ve věci C-253/12 JS v. Česká
správa sociálního zabezpečení.
[8] Přípisem ze dne 22. 4. 2013 Soudní dvůr sdělil, že věc C-253/12 JS v. Česká správa
sociálního zabezpečení byla vyškrtnuta z rejstříku Soudního dvora, a to usnesením předsedy
prvního senátu Soudního dvora ze dne 27. 3. 2013.
[9] Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh
zpět; šlo-li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu
jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí.
[10] Protože žalobkyně vzala svou kasační stížnost ze dne 20. 1. 2012 proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2011, č. j. 41 Ad 29/2011 - 20, zpět, rozhodl Nejvyšší
správní soud tak, že řízení o kasační stížnosti zastavil podle §47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 3 věta druhá s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. V dané věci bylo řízení zastaveno pro pozdější
chování žalované, proto žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti žalované.
Avšak vzhledem k tomu, že žalobkyni žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti
nevznikly, Nejvyšší správní soud jí náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné (ustanovení §53
odst. 3 a §120 s. ř. s.).
V Brně dne 10. května 2013
JUDr. Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu