ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.52.2013:35
sp. zn. 6 As 52/2013 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. K.,
zastoupeného Mgr. Tiborem Stano, advokátem, se sídlem Ústecká 704, Tábor, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 5. 2009, č. j. 580/180/ENV/09, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013, č. j. 5 Ca 74/2009 - 24,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2013,
č. j. 5 Ca 74/2009 - 24, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze z důvodu nezákonnosti ve smyslu §78 odst. 1 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil
rozhodnutí žalovaného (dále též „stěžovatel“) ze dne 4. 5. 2009, č. j. 580/180/ENV/09
a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím žalovaného
bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti usnesení České inspekce životního prostředí, oblastního
inspektorátu Ostrava, ze dne 24. 2. 2009, č. j. ČIŽP/49/OOP/SR01/0811620.042/09/VPD.
Tímto rozhodnutím České inspekce životního prostředí bylo rozhodnuto, že žalobce
není účastníkem řízení ve věci zabavení dvou exemplářů amazoňana kubánského označených
kroužky CZ 032857 a CZ 032858, jednoho exempláře papouška šedého (žako) označeného
kroužkem NL 232211, jednoho exempláře kakadu moluckého označeného drátem na pravém
běháku místo kroužku, dvou exemplářů ary zelenokřídlého označených kroužky 089607 a 089683
a dvou exemplářů ary zelenokřídlého bez označení, podle §34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb.,
zákon o obchodování s ohroženými druhy V. N., narozenému X, trvale bytem K. X, O.
V kasační stížnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského
soudu napadený kasační stížností zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Zároveň stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek
v souladu s ust. 107 s. ř. s. a §73 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel zdůraznil, že rozsudkem Městského
soudu v Praze napadeným kasační stížností bylo zrušeno druhoinstanční rozhodnutí stěžovatele
v tzv. závislém řízení podle §28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád v pochybnostech
o účastenství v řízení hlavním. Hlavním řízením bylo řízení vedené Českou inspekcí životního
prostředí a stěžovatelem na základě §34 odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb. ve věci zabavení
předmětných exemplářů V. N.. Toto hlavní řízení bylo pravomocně ukončeno potvrzujícím
druhoinstačním rozhodnutím stěžovatele č. j. 580/179/ENV/09 ze dne 1. 6. 2009. Proti
rozhodnutí v hlavním řízení podal V. N. správní žalobu, kterou projednává Městský soud v Praze
pod sp. zn. 6 Ca 208/2009, přičemž ve věci nebylo dosud rozhodnuto.
Stěžovatel má proto obavu, že Městský soud v Praze by mohl na základě rozsudku
napadeného kasační stížností dovodit vadu hlavního řízení podle zákona č. 100/2004 Sb.,
spočívající v opomenutí účastníka řízení, a že tato vada by mohla být důvodem pro zrušení
hlavního rozhodnutí stěžovatele. Tento právní následek rozsudku napadeného kasační stížností
by pro stěžovatele znamenal újmu spočívající ve zmaření účelu zabavení nelegálně držených
exemplářů a obnovení protiprávního stavu (vrácení exemplářů neoprávněnému držiteli, případně
nežádoucí satisfakce pokud by již fyzické vrácení nebylo možné). Stěžovatel má za to,
že tato újma je nepoměrně větší než újma, která může vzniknout přiznáním odkladného účinku
jiným osobám (žalobci a V. N.).
Podle názoru stěžovatele by žalobce nebyl účastníkem hlavního řízení ani de facto,
když hlavní řízení je pravomocně ukončeno, ani de iure, když odvolání proti procesnímu usnesení
podle §28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. nemá odkladný účinek. V. N. jsou exempláře
pravomocně zabaveny již téměř čtyři roky (s plným vědomím soudu), takže podle stěžovatele
neexistuje důvod, aby řízení o jeho správní žalobě bylo tímto způsobem „zkráceno a ukončeno,
aniž by byl znám konečný výsledek přezkoumání rozhodnutí stěžovatele o účastenství ve
správním řízení.
Podle názoru stěžovatele je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v souladu
s důležitými veřejnými zájmy, a to zájmy na ochraně přírody, konkrétně na ochraně ohrožených
druhů živočichů zabráněním nezákonnému obchodu a jinému nelegálnímu zacházení s nimi,
a dále s veřejným zájmem na dodržování zákonnosti a „práv nabytých v dobré víře“.
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil podáním
ze dne 9. 5. 2013 tak, že souhlasí s přiznáním dokladného účinku kasační stížnosti stěžovatele,
neboť se domnívá, že podstatné v této věci bude samotné rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu.
Podle ustanovení §107 s. ř. s., nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom přiměřeně užije ustanovení §73
odst. 2 až 5. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s.
se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného
rozhodnutí.
Jak již Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
[Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat
nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena
povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení
č. j. 6 Ads 99/2006 - 33 ze dne 20. 9. 2006 či usnesení č. j. 1 Afs 106/2004 - 49 ze dne 5. 1. 2005,
publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS)].
S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle předcházející judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. 6 Ads 162/2012 – 28) lze však přiznat
odkladný účinek z důvodu hrozícího nežádoucího právního a procesního stavu vzniklého
v případě, že by žalovaný správní orgán byl v mezidobí před rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu nucen postupovat podle zrušujícího rozsudku krajského soudu a vydat nové rozhodnutí
ve věci, zatímco Nejvyšší správní soud by zrušil tento zrušující rozsudek krajského soudu,
což by mělo za následek „obživnutí“ předchozího správního rozhodnutí žalovaného. Ve výsledku
by tak existovaly vedle sebe dvě protichůdná správní rozhodnutí žalovaného správního orgánu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu je situace v projednávané věci podobná,
neboť pokud by Městský soud v Praze postupoval v souladu s pravomocným rozsudkem
napadeným nyní kasační stížností, mohlo by dojít k tomu, že by zrušil správní rozhodnutí
stěžovatele vydané v hlavním řízení. A pokud by Nejvyšší správní soud v mezidobí rozhodl
o zrušení rozsudku napadeného kasační stížností, vyvolalo by to nežádoucí procesní stav,
kdy by muselo být opět zrušeno rozhodnutí Městského soudu o žalobě proti rozhodnutí
stěžovatele v hlavním řízení, jak popisuje stěžovatel. Nejvyšší správní soud také přihlédl k tomu,
že případné zrušení rozhodnutí vydaného stěžovatele v hlavním řízení by mělo za následek
vrácení zabavených exemplářů, pročež by hrozilo také zmaření ochrany zabavených exemplářů
podle zákona č. 100/2004 Sb.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že pozastavení účinků napadeného rozsudku krajského
soudu neúměrně nezvýhodní stěžovatele oproti žalobci; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádný rozpor s důležitým veřejným zájmem, rozhodl, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím o odkladném účinku však Nejvyšší správní soud
nijak nepředjímá rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu