ECLI:CZ:NSS:2013:6.AS.80.2013:21
sp. zn. 6 As 80/2013 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny
Šimáčkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce:
TESORO v.o.s., se sídlem U Habrovky 490/15, Praha 4 – Krč, zastoupeného Mgr. Janem
Válkem, advokátem, se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad
Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 1. 2012, č. j. 150339/2011/KÚSK/OŽP/Mi/8, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013, č. j. 46 A 20/2012 - 28, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný napadl kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013,
č. j. 46 A 20/2012 - 28, kterým krajský soud zrušil jeho rozhodnutí ze dne 23. 1. 2013,
č. j. 150339/2011/KÚSK/OŽP/Mi/8, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Citovaným rozhodnutím
žalovaný rozhodl poté, co jeho předchozí rozhodnutí ve věci ze dne 24. 6. 2008,
č. j. 71705/2008/KÚSK/OŽP/Mi/2, bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
27. 5. 2011, č. j. 9 Ca 263/2008 - 59, a věc mu byla vrácena zpět, a to pro nesprávnou právní
kvalifikaci jednání žalobce posuzovaného ve správním řízení (přitom tato právní kvalifikace,
učiněná žalovaným v odvolacím správním řízení, byla odlišná od právní kvalifikace žalobcova
jednání v prvoinstančním řízení). Tímto jednáním bylo nesplnění opatření uloženého žalobci
orgánem státní správy lesů a spočívajícího v povinnosti žalobce jako vlastníka pozemku zalesnit
určený pozemek stanovenými dřevinami ve lhůtě do 31. 5. 2006. Za popsané jednání byla žalobci
rozhodnutím Městského úřadu Černošice, odboru životního prostředí (dále jen „správní orgán
I. stupně“) ze dne 14. 3. 2008, č. j. ŽP/MEUC-054098/2007/L/Mi, podle §55 odst. 2
písm. d) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon),
ve znění tehdy účinném uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a zároveň byla žalobci uložena
povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč podle §79 odst. 5 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“). Žalobou napadeným rozhodnutím
ze dne 23. 1. 2012 žalovaný tedy opakovaně rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, a to tak, že změnil část výroku napadeného rozhodnutí,
přičemž žalobci byla nově podle shora citovaného ustanovení lesního zákona uložena pokuta
ve výši 60 000 Kč; ve zbytku pak bylo odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno. Uvedené
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2013 bylo následně k žalobě žalobce zrušeno, a to výše
citovaným rozsudkem Krajského soudu v Praze, který přisvědčil žalobní námitce o porušení
zásady zákazu reformatio in peius zakotvené v §90 odst. 3 správního řádu.
[2] Rozsudek krajského soudu napadl žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
v níž jej označil jednak za zčásti nepřezkoumatelný a nesrozumitelný a jednak za nezákonný
pro nesprávné posouzení právní otázky soudem. Stěžovatel zejména zdůraznil, že byly naplněny
podmínky pro změnu prvoinstančního správního rozhodnutí v neprospěch odvolatele v souladu
se správním řádem, neboť jednak pokuta uložená správním orgánem I. stupně byla v rozporu
s veřejným zájmem a jednak stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí nově (odlišně) posoudil
dvě ze zákonných kritérií pro stanovení výše pokuty podle §56 odst. 2 lesního zákona,
a proto byl povinen nově posoudit, v rámci své volné úvahy, rovněž výši sankce za žalobcovo
protiprávní jednání. Vzhledem k tomu, že žalobcovo jednání nově zhodnotil jako trvající déle
a způsobivší další následky, uložil stěžovateli úměrně vyšší pokutu.
[3] Spolu s podáním kasační stížnosti požádal stěžovatel též o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Svou žádost odůvodnil tím, že žalobce již byl povinen plnit z vykonatelného
správního rozhodnutí (vykonatelným se stalo 27. 2. 2012) a zrušení rozhodnutí stěžovatele
ve svém důsledku znamená, že třetí osoba – město Černošice – by měla vrátit částku přesahující
původní výši pokuty. Bude-li však na základě podané kasační stížnosti rozsudek krajského soudu
zrušen, bude žalobce opět povinen částku zaplatit. Proto stěžovatel uzavřel, že jsou naplněny
zákonné předpoklady k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti: výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly újmu, a to újmu v podobě vrácení rozdílu pokuty,
tedy zmenšení majetku a zásahu do veřejného rozpočtu, přičemž by tím bylo postiženo město
Černošice, jehož městský úřad ve věci rozhodoval jako správní orgán I. stupně. Tato újma
je přitom nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a to zejména proto, že na straně žalobce, který již dříve pokutu zaplatil, nedojde
ke změně stavu, tudíž žalobci žádná újma nevznikne. Přiznání odkladného účinku konečně není
ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem; naopak sama pokuta byla uložena v souladu
s veřejným zájmem, neboť sankcionovala prokázané protiprávní jednání žalobce porušující
veřejný zájem (dle lesního zákona). Stěžovatel též připomněl, že spornou otázkou nyní ve věci
není samo protiprávní jednání žalobce rozporné s lesním zákonem, tj. otázka viny, nýbrž toliko
otázka výše uložené pokuty.
[4] Žalobce ve svém vyjádření ke stěžovatelovu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl, že nevidí žádný zákonný důvod pro vyhovění tomuto návrhu. Zdůraznil,
že v současnosti není pravomocně rozhodnuto o jeho povinnosti k zaplacení jakékoliv pokuty
ve věci (tj. ani původní uložené pokuty ve výši 50 000 Kč) a že úvahy stěžovatele o finanční újmě
města Černošice a další jsou zcestné. Žalobce rovněž poukázal na to, že stěžovatel
ve svých úvahách vůbec nezohledňuje skutečnost, že naopak právě žalobce byl v roce 2008
pod hrozbou výkonu rozhodnutí (ze strany správního orgánu I. stupně) přinucen k uhrazení
pokuty ve výši 60 000 Kč, a to aniž by tato pokuta (její výše) byla potvrzena nadřízeným
správním orgánem.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně užije ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[6] Jak již Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak budou
nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce.
[Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu tak například nelze spatřovat
nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena
povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení
ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33, či ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49,
publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS; všechna rozhodnutí zdejšího soudu citovaná v tomto usnesení
jsou dostupná také na www.nssoud.cz)].
[7] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností, jakož i zažádat
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V usnesení ze dne 24. 4. 2007
č. j. 2 Ans 3/2006-49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS (byť k částečně odlišné právní úpravě),
rozšířený senát Nejvyšší správního soudu výstižně vyjádřil, že „[s] ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V témže usnesení pak byly
jako relevantní situace pro udělení odkladného účinku příkladmo uvedeny případy vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi či udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku.
Mimoto rozšířený senát v daném usnesení rovněž konstatoval, že zásadně platí, že zruší-li krajský
soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit
se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí,
bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
[8] V nyní posuzovaném případě spočívá zásadní argument stěžovatele pro přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti ve vzniku újmy správnímu orgánu I. stupně,
který vzhledem ke zrušení stěžovatelova rozhodnutí o udělení pokuty bude muset částku pokuty
stěžovateli vrátit ze svého rozpočtu. S tímto argumentem se však Nejvyšší správní soud nemůže
ztotožnit. Podle §56 odst. 6 lesního zákona, a to ve znění účinném v době rozhodování obou
správních orgánů i nyní, totiž pokuty udělené podle tohoto zákona (§54 a 55) jsou příjmem
Státního fondu životního prostředí; naopak správní orgány, jež pokuty ukládají, je toliko vybírají
(§56 odst. 5 lesního zákona). Totéž ostatně vyplývá i ze samotného žalovaného rozhodnutí
stěžovatele, v jehož výroku je mimo jiné výslovně uvedeno, že pokuta je splatná na účet města
Černošice a že je příjmem Státního fondu životního prostředí. Je tak patrné, že zaplacení udělené
pokuty žalobcem ani (případné) vrácení odpovídající finanční sumy žalobci se nijak nedotýká
ani rozpočtu stěžovatele (Středočeského kraje), ani rozpočtu města Černošice (správního orgánu
I. stupně), ale jedině rozpočtu státního. Právní následky kasační stížností napadeného rozsudku
krajského soudu tedy ani stěžovateli samotnému, ani správnímu orgánu I. stupně tvrzenou
(ani jinou) újmu nezpůsobí. Jen na okraj (neboť to není zákonnou podmínkou přiznání
odkladného účinku) přitom Nejvyšší správní soud podotýká, že právními následky rozsudku
krajského soudu, tj. při nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nebude v zásadě dotčen
ani veřejný zájem (příjmy státního rozpočtu). Pokud totiž Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
vyhoví a napadený rozsudek krajského soudu zruší, stane se žalované rozhodnutí stěžovatele
opět vykonatelným a žalobce bude povinen uloženou pokutu znovu uhradit (a odpovídající
správní orgán bude oprávněn to vymoci; srov. obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49). Ani státní rozpočet tak o svůj legální příjem - pokutu
uloženou v souladu se zákonem – nenávratně nepřijde.
[9] Nevyššímu správnímu soudu tudíž nezbývá než konstatovat, že stěžovatel neprokázal
naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
tj. jemu (správnímu orgánu I. stupně) hrozící újmy plynoucí ze zrušení žalobou napadeného
rozhodnutí krajským soudem. Za této situace tak již není třeba zkoumat naplnění ostatních
zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku, tedy disproporcionalitu případné újmy
a absenci rozporu přiznání odkladného účinku s veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud
tudíž uzavírá, že podanému návrhu stěžovatele nemohl vyhovět pro nesplnění zákonných
podmínek a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
[10] Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí
rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2013
JUDr. Kateřina Šimáčková
předsedkyně senátu