ECLI:CZ:NSS:2013:6.AZS.21.2013:26
sp. zn. 6 Azs 21/2013 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: L. V.,
zastoupené Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou, se sídlem Sokolská třída 1204/08, 702 00
Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, týkající se žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. července 2012, č. j. OAM-146/ZA-ZA06-HA03-2012, o udělení
mezinárodní ochrany, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 17. června 2013, č. j. 61 Az 9/2012 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Lucii Koupilové, advokátce, se sídlem Sokolská
třída 1204/8, 702 00 Ostrava, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci
tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Svou kasační stížností ze dne 3. července 2013, doplněnou podáním ze dne 2. září 2013,
žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě
č. j. 61 Az 9/2012-26 ze dne 17. června 2013 (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“),
kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. července 2012
č. j. OAM-146/ZA-ZA06-HA03-2012, e. č. B001207. Citovaným rozhodnutím žalovaný rozhodl,
že se mezinárodní ochrana stěžovatelce podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, pro nedůvodnost neuděluje.
[2] Krajský soud shledal, že napadené rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem,
a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zabýval se, stejně jako žalovaný, jednotlivými zákonnými
důvody mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14 a §14a a §14b zákona o azylu, jež přicházejí
v úvahu. Krajský soud uvedl, že v daném případě uváděla stěžovatelka v průběhu celého
správního řízení opakovaně stejné důvody. Byly jimi snaha vyhnout se návratu do země původu,
neboť tam nebyla stěžovatelka schopna zajistit si dostatek financí k léčbě svého onemocnění,
a snaha legalizovat pobyt v České republice, neboť na zdejší život si stěžovatelka zvykla a chtěla
by zde žít nadále. Uvedené důvody však podle krajského soudu nepředstavují relevantní azylový
důvod a neobstojí.
[3] Krajský soud se při přezkoumávání rozhodnutí žalovaného zabýval důvodem udělení
mezinárodní ochrany podle §14 zákona o azylu, tj. humanitárního azylu, neboť k porušení
tohoto ustanovení směřovaly žalobní námitky stěžovatelky. Krajský soud přitom poukázal
na obsah protokolu o pohovoru ze dne 28. června 2012, ve kterém uvedla, že vzhledem
ke zdravotním problémům se zrakem (odchlipující se sítnice) se odjela léčit do České republiky.
V současné době se neléčí, ale oči se jí zhoršují a existuje u ní hrozba oslepnutí. V zemi původu
byla stěžovatelce poskytována odpovídající léčba jejího onemocnění a stěžovatelka v průběhu
řízení po příjezdu do České republiky uváděný zdravotní problém nijak neřešila. Proto krajský
soud neshledal uváděné potíže stěžovatelky jako důvod zřetele hodný pro udělení humanitárního
azylu. Uvedeným důvodem není ani nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu stěžovatelky,
neboť tato skutečnost postihuje veškeré obyvatelstvo Moldavské republiky.
[4] V kasační stížnosti podané z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) stěžovatelka argumentovala, že její kasační stížnost je přijatelná
podle §104a s. ř. s., neboť přesahuje její vlastní zájmy tím, že otázka stěžovatelkou vytýkaných
vad (krajský soud a žalované ministerstvo pochybily při zjišťování skutkového stavu, jejich
postup je stižen procesními vadami a zaujetím nesprávného právního názoru) má zcela jistě
význam i pro další případy.
[5] K jednotlivým důvodům kasační stížnosti stěžovatelka uvedla v podstatě totéž, co tvrdila
před krajským soudem. Argumentovala tím, že se žalovaný správní orgán dopodrobna nezabýval
tím, zda existují skutečnosti svědčící pro možnost udělení azylu dle §13 (azyl za účelem sloučení
rodiny), §14 (humanitární azyl) či §14b (doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny) zákona
o azylu. Přestože je v České republice přítomna rovněž dcera stěžovatelky (nar. 19. února 1989),
jež je též žadatelkou o udělení azylu, nezabýval se správní orgán tím, zda je stěžovatelka
rodinným příslušníkem dle §13 zákona o azylu. Žalovaný se rovněž nezabýval tím, zda má
stěžovatelka na území České republiky i jiné rodinné příslušníky. Ohledně splnění podmínek
týkajících se humanitárního azylu, příp. doplňkové ochrany, se správní orgán spokojil
jen s tvrzením stěžovatelky ohledně jejího stavu a prostřednictvím znaleckých posudků
dostatečně nezkoumal, jak vážný je ke dni podání žádosti zdravotní stav stěžovatelky.
[6] K podané kasační stížnosti se vyjádřil rovněž žalovaný, který setrval na svém rozhodnutí,
jež považuje za zákonné a řádně odůvodněné, v podrobnostech odkázal na odůvodnění
napadeného rozsudku krajského soudu, s nímž se ztotožňuje.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a
odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno.
Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší
správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.
[8] Podle §104a s. ř. s. se kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne
pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele;
k tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná
a ustálená judikatura tohoto soudu (např. usnesení ze dne 26. dubna 2006 č. j. 1 Azs 13/2006-39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná také na www.nssoud.cz). Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatelka nic netvrdila;
subjektivní přesvědčení o míře závažnosti tvrzených pochybení krajského soudu, resp. závažnosti
dopadu do hmotněprávního postavení stěžovatelky se týká pouze vlastního zájmu stěžovatelky
a není vůbec důvodem, jenž by mohl založit jeho přesah, natož přesah svým významem
podstatný, pokud současně není podloženo objektivním zjištěním o hrubých procesních
a hmotněprávních pochybeních krajského soudu a jejich zásadní systémovou závažností.
Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. května 2006 č. j. 2 Azs 40/2006-57,
„případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O zásadní právní
pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán
přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž
se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.“. Nejvyšší správní soud žádná pochybení v tomto směru, natož
zásadní pochybení systémového rázu, v napadeném rozsudku krajského soudu neshledal.
[9] Nejvyšší správní soud uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti
a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud poznamenává, že obdobnou kasační stížnost dcery stěžovatelky
též pro nepřijatelnost odmítl usnesením sp. zn. 6 Azs 22/2013 ze dne 2. října 2013.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Stěžovatelce byla usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 21/2013-11
ze dne 29. července 2013 ustanovena k ochraně jejích zájmů ve věci zástupkyně Mgr. Lucie
Koupilová, advokátka, se sídlem Sokolská třída 1204/8, 702 00 Ostrava. Podle §35 odst. 8 část
věty prvé za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného
advokáta stát. Podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění
pozdějších předpisů, náleží ustanovené zástupkyni stěžovatelky odměna za jeden úkon právní
služby podle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (písemné podání ve věci samé,
zde konkrétně doplnění kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, tedy celkem 3 400 Kč.
Ustanovená zástupkyně uvedla, že není plátkyní daně z přidané hodnoty, proto se uvedená částka
dále nenavyšuje. Celkově tak Nejvyšší správní soud přiznal zástupkyni stěžovatelky částku
3 400 Kč coby odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů.
[13] Stěžovatelka prostřednictvím své právní zástupkyně uplatnila ještě úkon právní služby
spočívající v přípravě a převzetí právního zastoupení. Odměnu a paušální náhradu hotových
výdajů za tento úkon však Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť právní zástupkyně nedoložila
uskutečnění porady s klientem ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. října 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu