ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.8.2013:32
sp. zn. 8 As 8/2013 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného JUDr.
PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009, čj. 843/2009-160-SPR/11, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2013, čj. 3 A 138/2012 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n ep ři zn áv á.
IV. Odměna JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry, advokáta se sídlem v Praze, se u rču j e
částkou 4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát hlavního města Prahy vydal dne 2. 7. 2009 rozhodnutí čj. MHMP 556567/2009,
kterým rozhodl o námitkách proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče – žalobce.
[2] Žalobce se odvolal proti rozhodnutí magistrátu. Žalovaný zamítl žalobcovo odvolání
rozhodnutím ze dne 26. 11. 2009, čj. 843/2009-160-SPR/11 (dále též „napadené rozhodnutí“).
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze dne
7. 5. 2012. V doplnění žaloby ze dne 24. 7. 2012 uvedl, že mu rozhodnutí žalovaného
bylo doručeno dne 9. 12. 2009. Žalobce si v té době nemohl dovolit placenou právní pomoc,
a proto nevěděl o zákonné lhůtě k podání žaloby.
[4] Městský soud žalobu odmítl pro opožděnost. Žalobce sám uvedl, že mu bylo žalobou
napadené rozhodnutí doručeno 9. 12. 2009. Toto tvrzení se shoduje s údajem na doručence,
kde je uvedeno stejné datum. Toto datum určuje počátek běhu lhůty pro podání žaloby v souladu
s §40 odst. 2 zákona č. 150/2002 S., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Lhůta k podání
žaloby činí dva měsíce od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 1 s. ř. s.). Tato lhůta
uplynula dne 9. 2. 2010. Žalobce však podal žalobu o více než dva roky později. Zmeškání lhůty
k podání žaloby nelze prominout (§72 odst. 4 s. ř. s.). Proto musel městský soud žalobu
odmítnout.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Namítl,
že se městský soud v Praze spokojil pouze s tím, že si stěžovatel údajně převzal napadené
rozhodnutí dne 9. 12. 2009. Městský soud však nezkoumal, zda bylo stěžovateli napadené
rozhodnutí skutečně doručeno a zda je podpis na doručence ze dne 9. 12. 2009 pravý.
[6] Stěžovatel dále namítl, že městský soud se v odůvodnění nijak nevypořádal s veškerými
žalobními námitkami a tvrzeními. Také uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné,
neboť žalovaný nesprávně kvalifikoval zjištěný skutkový stav a jeho rozhodnutí je nepřesvědčivé.
IV.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s., avšak s ohledem na charakter přezkoumávaného soudního rozhodnutí
je dán toliko důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Tento důvod
je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním.
[11] Stěžovatel vytkl městskému soudu, že se nezabýval tím, zda mu bylo napadené
rozhodnutí skutečně doručeno a zda je jeho podpis na doručence pravý. Obsah žaloby
a správního spisu však neodůvodňoval potřebu podrobnějšího zkoumání těchto okolností.
Stěžovatel totiž sám výslovně tvrdil, že mu rozhodnutí bylo doručeno právě 9. 12. 2009 a datum
doručení nezpochybňoval. Ani obsah správního spisu neodporuje tvrzení stěžovatele.
Za této situace nelze městskému soudu vytýkat, že vycházel ze stěžovatelova výslovného tvrzení
a pouze ověřil, že toto tvrzení odpovídá údaji na doručence. Stěžovatel zpochybnil okamžik
doručení poprvé až v kasační stížnosti, ačkoli bezpochyby mohl případnou nepravost podpisu
na doručence uplatnit již v řízení před městským soudem. Ani v kasační stížnosti však neuvádí
žádná konkrétní tvrzení v souvislosti s pravostí jeho podpisu či průkazností doručování držitelem
poštovní licence. Omezil se pouze na zcela obecnou výtku, že městský soud nezkoumal
tyto okolnosti. Soud to však činit nemusel, protože vycházel z vlastních žalobních tvrzení
stěžovatele, která byla v souladu s obsahem správního spisu.
[12] Stěžovatel rovněž namítl, že se městský soud nevypořádal se všemi žalobními námitkami
a tvrzeními. Městský soud se však těmito námitkami nemohl věcně zabývat právě proto,
že žaloba byla podána opožděně a bylo třeba ji odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Rovněž Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat věcným přezkumem správnosti napadeného
rozhodnutí v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Mohl
pouze posoudit, zda městský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl. Nikoli však to,
jak měl vypadat meritorní přezkum rozhodnutí žalovaného, pokud by k němu stěžovatel
dal podnět včasnou žalobou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
čj. 3 Azs 33/2004-98).
[13] S odkazem na shora uvedené důvody neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
důvodnou, a proto ji zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[15] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil
advokátovi odměnu v částce 1 × 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, za písemné podání soudu
ve věci samé a 1 × 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 4 písm. d), §7, §11
odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v rozhodném znění, celkem ve výši
3 400 Kč, k čemuž se připočítává daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z celkové částky,
protože ustanovený advokát je plátcem této daně. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává
náhrada nákladů v celkové výši 4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu