ECLI:CZ:NSS:2013:8.AZS.4.2013:22
sp. zn. 8 Azs 4/2013 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: E. G., zastoupený JUDr.
Ottou Mrňavým, advokátem se sídlem Tachovské nám. 649/3, Praha 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 3. 2012, čj. OAM-113/ZA-ZA06-ZA04-2011, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, čj. 1 Az 6/2012 – 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi žalobce JUDr. Ottovi Mrňavému se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2012, čj. OAM-113/ZA-ZA06-ZA04-2011, žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
II.
2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji rozsudkem ze dne 4. 3. 2013, čj. 1 Az 6/2012 – 43, zamítl.
3. Podle městského soudu žalobce netvrdil skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Žalobce uvedl, že má obavu o svou rodinu z důvodu krevní msty
ze strany manželčiny rodiny, která byla proti jejich sňatku. Dalším důvodem pro podání žádosti
o mezinárodní ochranu byly útoky ze strany wahhábistů, kteří vytvářejí neklidnou situaci
v Dagestánu. Na místě, kde žalobce a jeho rodina žili, byly časté výbuchy, teroristické útoky
a každodenní násilí.
4. Městský soud připustil, že i obavy ze soukromých osob mohou být za určitých okolností
důvodem pro udělení azylu. Nepostačují však, pokud politický systém v zemi původu dává
občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly
v řízení o udělení azylu vyvráceny (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004,
čj. 3 Azs 22/2004 – 48, a ze dne 19. 2. 2004, čj. 7 Azs 38/2003 – 37, všechny citované rozsudky
Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). Ze zpráv o zemi původu
založených ve správním spisu vyplývá, že šíření wahhabismu je zakázáno již od roku 1999
a bezpečnostní orgány radikálně zasahují vůči jeho představitelům.
5. Rozhodnutí o udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu je věcí správního
uvážení. Žalovaný neshledal zvláště závažné okolnosti, které by odůvodňovaly udělení
humanitárního azylu a své závěry odůvodnil. Soudu proto nepřísluší správní uvážení nahradit.
6. Městský soud přisvědčil žalovanému také v tom, že žalobce nesplňoval podmínky
pro udělení doplňkové ochrany. I pokud by soud připustil, že obavy žalobce z rodiny
jeho manželky jsou skutečné (v pochybnostech ve prospěch), skutková zjištění nenasvědčují
závěru, že by v zemi původu nebyla pro žalobce dostupná kvalifikovaná ochrana ve smyslu čl. 7
odst. 2 směrnice 2004/83/ES o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci
třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka
nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované
ochrany. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 – 70,
„[p]oskytovatelé ochrany uvedení v čl. 7 odst. 1 poskytují zpravidla účinnou ochranu tehdy, (1) pokud činí
přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy, mimo jiné zavedením účinného právního
systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo způsobení vážné újmy,
a (2) pokud stěžovatel má k této ochraně přístup.“ Ze zpráv o zemi původu vyplývá, že v Ruské federaci
existuje systém ochrany práv občanů, jakkoliv je v řadě ohledů nedokonalý. Navíc žalobce
netvrdil, že by mu státní orgány odepřely ochranu. Informace o zemi původu městský soud
považoval za dostačující a objektivní.
III.
7. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
8. Podle stěžovatele městský soud nesprávně posoudil důvody pro udělení azylu (včetně
humanitárního azylu) a doplňkové ochrany. Názor městského soudu neodpovídá skutkovým
zjištěním. Stěžovatel připustil, že odůvodnil svou žádost o mezinárodní ochranu konflikty
s rodinnými příslušníky, doplnil však, že tyto konflikty byly způsobeny odlišným náboženským
přesvědčením. Konflikty se postupně přenášely i na jiné osoby, které smýšlely stejně jako rodinní
příslušníci manželky stěžovatele, a postupně přecházely do různých forem vyhrožování, včetně
vyhrožování smrtí. Stěžovatel proto měl a dosud má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodů náboženského přesvědčení. Statní orgány nemají dostatečnou možnost zasáhnout
vzhledem ke špatným bezpečnostním podmínkám v Dagestánu. Dostupnost obrany
je proto značně omezená.
9. Stěžovatel byl proto přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle §12
písm. b) zákona o azylu. Žalovaný mohl také uvažovat o udělení humanitárního azylu
a doplňkové ochrany. V případě návratu do Dagestánu by totiž stěžovateli hrozilo vážné
ohrožení života, protože v době, kdy tam žil, mu bylo opakovaně vyhrožováno smrtí.
10. Závěrem stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
IV.
11. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek
městského soudu.
V.
12. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti
a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval
např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož
odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.
13. Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura zdejšího soudu poskytuje
na stěžovatelovy námitky dostatečnou odpověď.
14. Nejvyšší správní soud se podrobně vyjádřil k podmínkám, které je třeba kumulativně
splnit pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu (viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008,
čj. 5 Azs 46/2008 – 71, či ze dne 28. 5. 2009, čj. 5 Azs 36/2008 – 119) i doplňkové ochrany
podle §14a téhož zákona (viz např. rozsudek ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008 – 62).
Otázkou, do jaké míry žadatel o mezinárodní ochranu musí prokázat, že nemůže
nebo není ochoten využít ochrany země původu z důvodu pronásledování nebo nebezpečí vážné
újmy ze strany nestátních původců, se zdejší soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 16. 9. 2008,
čj. 3 Azs 48/2007 – 57, ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS,
či výše uvedeném rozsudku čj. 5 Azs 50/2008 – 62). S ohledem na obsah spisu a s ním spojená
skutková zjištění Nejvyšší správní soud neshledal při posouzení těchto podmínek žalovaným
ani městským soudem zásadní pochybení, která by mohla mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
15. K námitce nesprávného posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu Nejvyšší
správní soud připomíná, že na udělení azylu podle §14 zákona o azylu není právní nárok
a posouzení důvodů tvrzených žadatelem o mezinárodní ochranu je otázkou správního uvážení
žalovaného. Správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo
z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování
a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (blíže
viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 – 48, ze dne 11. 3. 2004,
čj. 2 Azs 8/2004 – 55, či ze dne 19. 5. 2004, čj. 5 Azs 60/2004 – 52). Nejvyšší správní soud
neshledal, že by v posuzované věci městský soud vybočil z výše vytyčených mezí soudního
přezkumu způsobem, který by mohl mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
16. Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
17. Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, protože ten je dán ve věcech mezinárodní ochrany
ze zákona (viz §32 odst. 5 zákona o azylu).
18. Stěžovateli byl usnesením městského soudu ze dne 12. 6. 2012, čj. 1 Az 6/2012 – 18,
ustanoven zástupcem advokát JUDr. Otto Mrňavý. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil
odměnu advokáta částkou 3100 Kč za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti)
a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu v souladu s §7, §9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), celkem tedy 3400 Kč.
Advokát není plátcem DPH. Částka v celkové výši 3400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. května 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu