ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.63.2013:14
sp. zn. 9 As 63/2013 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
Ing. arch. M. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve
věci nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013, č. j. 11 A 168/2012 - 70, a o návrhu žalobce na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora
označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým stěžovateli
nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a kterým byl zamítnut jeho návrh
na ustanovení zástupce.
Žalobou podanou k městskému soudu se stěžovatel domáhal ochrany před nečinností
žalovaného ve věci stížnosti podané dne 15. 8. 2012. Uvedenou stížností se stěžovatel domáhal
provedení kontroly činnosti žalovaného, a to v souvislosti s jeho žádostí o uznání rovnocennosti
vzdělání ze dne 9. 6. 2006. Uvedl, že v této věci neobdržel žádnou odpověď, ačkoliv zákonem
stanovená lhůta k vyřízení stížnosti již uplynula. Současně stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Městský soud vyzval stěžovatele k osvědčení a prokázání osobních, rodinných,
výdělkových a majetkových poměrů, na které stěžovatel reagoval předložením vyplněného
formuláře Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození
od soudních poplatků, kopie daňového přiznání za rok 2011 a čestným prohlášením k současné
finanční situaci. Městský soud následně žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce usnesením ze dne 17. 12. 2012, č. j. 11 A 168/2012 – 29, zamítl.
Ke kasační stížnosti stěžovatele však bylo toto usnesení rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9 As 3/2013 – 19, zrušeno a věc byla městskému soudu vrácena
k dalšímu řízení. Kasační soud se v uvedeném rozsudku neztotožnil s názorem městského soudu,
který označil tvrzení stěžovatele o jeho majetkových poměrech jako nevěrohodné
a neprokazující, z čeho jsou hrazeny jeho výdaje.
Městský soud proto o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce rozhodl znovu, a to nyní napadeným usnesením. Dospěl k závěru,
že u stěžovatele nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť v období
od června 2012 do dubna 2013 měl čistý měsíční příjem ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč,
což mu i po úhradě jeho pravidelných výdajů bez větších potíží umožňovalo uhradit soudní
poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč. Uvedený pravidelný měsíční příjem mu rovněž umožňoval
vytvořit si rezervu na jeho úhradu. Neučinil-li tak, nemůže se následně dovolávat toho, že se mu
odpadnutím příjmu ve výši 11 000 Kč měsíčně plynoucím mu od České provincie Tovaryšstva
Ježíšova od května 2013 zásadně zhoršila finanční situace. Hodlá-li stěžovatel bránit svá tvrzená
práva soudní cestou, lze na něm i z těchto důvodů právem požadovat, aby si k tomu potřebné
prostředky zajistil výkonem pracovní činnosti.
Městský soud tak uzavřel, že stěžovatel dle jeho názoru nesplňuje zákonné předpoklady
pro přiznání osvobození od soudních poplatků a jeho žádost proto zamítl. Protože u stěžovatele
nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohou být splněny
ani podmínky pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proto městský soud výrokem II.
usnesení zamítl i návrh stěžovatele, aby mu byl pro řízení soudem ustanoven zástupce.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil přitom, zda napadené
usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77 (všechna zde
citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Zdejší soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8, věty první, s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho
práv, ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší
soud neposuzoval, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, ale zabýval se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně
práv stěžovatele v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost
splnila v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu
stěžovatel považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde
o hodnocení otázky, zda jsou či nejsou příjmy stěžovatele dostatečné pro osvobození
od soudních poplatků, tedy z podstaty věci o nikoli složitou právní otázku, ale o otázku
skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce nezbytně
třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto mu zdejší soud neustanovil zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje jedinou námitku, že městský soud ignoroval jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků, jakož i jeho návrh na ustanovení advokáta. Usnesení
městského soudu proto napadá v celém rozsahu. Namítané pochybení lze dle zdejšího soudu
podle obsahu kasační námitky podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že osvobození
od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana
účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník
doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
zčásti osvobozen od soudních poplatků.
Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě
podmínek pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které
osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud tedy z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti
o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí,
popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
V projednávané věci je přitom nepochybné, že městský soud žádost stěžovatele
reflektoval, neboť právě na základě této žádosti vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních,
majetkových, rodinných a výdělkových poměrů, a to dokonce opakovaně.
Při posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků vycházel
z čestného prohlášení ze dne 10. 12. 2012, z podání ze dne 2. 5. 2013 a zejména z výpisu
bankovního účtu stěžovatele, vedeného u mBank. Z uvedených dokladů lze zjistit, že stěžovatel
je od října 2012 zaměstnán u společnosti REI s.r.o., se sídlem Praha 3, Prokopova 12. V listopadu
2012 byla stěžovateli od uvedeného zaměstnavatele vyplacena částka 12 025 Kč, v prosinci 2012
celkem 13 113 Kč, v lednu 2013 částka 12 867 Kč, v únoru částka 11 940 Kč a v březnu 2013
celkem 12 538 Kč. Dále stěžovatel od června 2012 až do dubna 2013 vykonával technický dozor
na stavbě pro Českou provincii Tovaryšstva Ježíšova, se sídlem Praha 2, Ječná 2, a za výkon této
činnosti pobíral měsíční příjem 11 000 Kč. Za užívání bytu, jehož pronajímatelem je rovněž
Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, stěžovatel dle předložených dokladů měsíčně hradí
5 050 Kč; své celkové měsíční výdaje (včetně nájemného) pak stěžovatel vyčíslil částkou
pohybující se v rozmezí 11 000 Kč až 14 000 Kč. Stěžovatel je svobodný, nemá žádnou
vyživovací povinnost. Nevlastní majetek větší hodnoty. Má závazek vůči svému otci z titulu
půjčky ve výši 50 000 Kč; výše splátek a doba splatnosti však nebyla stanovena.
Na základě shora uvedených zjištění dospěl městský soud zcela správně k závěru,
že nejsou splněny podmínky pro to, aby stěžovateli bylo přiznáno byť jen částečné osvobození
od soudních poplatků. Stěžovatel měl v období od června 2012 do dubna 2013 čistý měsíční
příjem ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravidelných měsíčních
výdajů bez větších potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatek za žalobu, který
v daném případě činí 2 000 Kč.
Soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží nejen k majetkovým
poměrům žadatele, ale také k výši soudního poplatku. Při hodnocení majetkových poměrů
žadatele je třeba zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních
prostředků, ale rovněž i jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí
vždy vycházet z konkrétního posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat
tomu, aby žadateli nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat
nebo bránit své právo. Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě,
která objektivně není schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci
svých práv než cestou soudní. Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele
opatřit si finanční prostředky. Zhodnocení všech rozhodných okolností, které vypovídají
o poměrech žadatele, je věcí úvahy soudu a promítá se do jeho závěru, zda je žadatel s ohledem
na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se majetkovými poměry stěžovatele
podrobně zabýval a jeho aktuální majetkovou situaci ve vztahu k výši soudního poplatku
důsledně vážil a postupoval tak zcela v intencích ustálené soudní judikatury. Na základě
komplexního posouzení potom městský soud dospěl k závěru, že důvody pro osvobození od
soudních poplatků nejsou dány, neboť stěžovatel měl v období od června 2012 do dubna 2013
čistý měsíční příjem ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho
pravidelných měsíčních výdajů bez větších potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatek
za žalobu, který v daném případě činí 2 000 Kč.
S těmito právními závěry se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Zdejší soud v žádném
případě nehodlá nijak zlehčovat finanční situaci stěžovatele, která je jistě ztížená i problémy
s nalézáním pracovního uplatnění, nicméně za dané situace neshledal v hodnocení majetkových
poměrů městským soudem ve vztahu k nároku na osvobození stěžovatele od soudního poplatku
žádné pochybení.
Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce správně uvedl již městský soud, že podle
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát,
pokud jsou splněny předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li
to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení
zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem
pro prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků tak vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že městský soud
neshledal podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna
ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel, který neměl
v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu