ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.65.2013:14
sp. zn. 9 As 65/2013 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S., proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, ve věci
nečinnosti a ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013, č. j. 11 A 199/2012 - 55,
a o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým mu nebylo přiznáno
osvobození od soudních poplatků a kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce.
Žalobou podanou k městskému soudu se stěžovatel domáhal ochrany před nečinností
a nezákonným zásahem žalovaného při vyřizování jeho podnětů ve věci jeho žádosti o uznání
rovnocennosti vzdělání z roku 2006. Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce.
Městský soud vyzval stěžovatele k osvědčení a prokázání osobních, rodinných, výdělkových
a majetkových poměrů, na které stěžovatel reagoval předložením vyplněného formuláře Prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, kopie
daňového přiznání za rok 2011 a čestným prohlášením k současné finanční situaci. Městský soud
následně žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce usnesením
ze dne 1. 2. 2013, č. j. 11 A 199/2012 - 39, zamítl.
Ke kasační stížnosti stěžovatele však bylo toto usnesení rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 4. 2013, č. j. 9 As 17/2013 - 26, zrušeno a věc byla městskému soudu vrácena
k dalšímu řízení. Kasační soud se v uvedeném rozsudku neztotožnil s názorem městského soudu,
který označil tvrzení stěžovatele o jeho majetkových poměrech jako nevěrohodné a neprokazující,
z čeho jsou hrazeny jeho výdaje.
Městský soud proto o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce rozhodl znovu, a to nyní napadeným usnesením. Dospěl k závěru, že u stěžovatele nejsou
dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, neboť v období od června 2012 do dubna
2013 měl čistý měsíční příjem ve výši pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho
pravidelných výdajů bez větších potíží umožňovalo uhradit soudní poplatek za žalobu ve výši
2000 Kč. Uvedený pravidelný měsíční příjem mu rovněž umožňoval vytvořit si rezervu na jeho
úhradu. Neučinil-li tak, nemůže se následně dovolávat toho, že se mu odpadnutím příjmu ve výši
11 000 Kč měsíčně plynoucím mu od České provincie Tovaryšstva Ježíšova od května 2013 zásadně
zhoršila finanční situace. Hodlá-li stěžovatel bránit svá tvrzená práva soudní cestou, lze na něm
i z těchto důvodů právem požadovat, aby si k tomu potřebné prostředky zajistil výkonem pracovní
činnosti.
Městský soud tak uzavřel, že stěžovatel dle jeho názoru nesplňuje zákonné předpoklady
pro přiznání osvobození od soudních poplatků a jeho žádost proto zamítl. Protože u stěžovatele
nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nemohou být splněny ani podmínky
pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Proto městský soud výrokem II. usnesení zamítl
i návrh stěžovatele, aby mu byl pro řízení soudem ustanoven zástupce.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy
předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních
poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak
i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků
osvobozen či nikoliv. K danému srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77 (všechna zde citovaná
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Zdejší soud se však zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8, věty první, s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven
zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému zdejší soud neposuzoval,
zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, ale zabýval
se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele
v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Kasační stížnost splnila v rámci daných
možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené
usnesení městského soudu za nezákonné. V dané věci navíc jde o hodnocení otázky, zda jsou
či nejsou příjmy stěžovatele dostatečné pro osvobození od soudních poplatků, tedy z podstaty věci
o nikoli složitou právní otázku, ale o otázku skutkovou. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr,
že v nynějším řízení není zástupce nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto mu zdejší
soud neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje jedinou námitku, že městský soud ignoroval jeho
žádost o osvobození od soudních poplatků, jakož i jeho návrh na ustanovení advokáta. Usnesení
městského soudu proto napadá v celém rozsahu. Namítané pochybení lze dle zdejšího soudu podle
obsahu kasační námitky podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné nejprve v obecné rovině uvést, že osvobození
od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který
se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků.
Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod. Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou pro osvobození
od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě podmínek
pro ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které osvobození
od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil, že „povinnost doložit
nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36
odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti
nezjišťuje.“ (srov. obdobně např. rozsudek ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud tedy
z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí
především informace, které mu žadatel sám sdělí, popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil
a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
V projednávané věci je přitom nepochybné, že městský soud žádost stěžovatele reflektoval,
neboť právě na základě této žádosti vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních, majetkových,
rodinných a výdělkových poměrů.
Při posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků vycházel z čestného
prohlášení ze dne 24. 1. 2013, v němž stěžovatel sám uvádí, že mu od října 2012 plynou příjmy
ze zaměstnání, přičemž jeho čistý měsíční příjem z tohoto zdroje se pohybuje okolo 12 000 Kč. Dále
je z něj patrno, že stěžovatel vykonával technický dozor investora na stavbě a za výkon této činnosti
pobíral měsíční příjem 11 000 Kč.
Na základě shora uvedených zjištění dospěl městský soud zcela správně k závěru, že nejsou
splněny podmínky pro to, aby stěžovateli bylo přiznáno byť jen částečné osvobození od soudních
poplatků. Stěžovatel měl v období od června 2012 do dubna 2013 čistý měsíční příjem ve výši
pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravidelných měsíčních výdajů bez větších
potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatek za žalobu, který v daném případě činí
2 000 Kč.
Soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků přihlíží nejen k majetkovým
poměrům žadatele, ale také k výši soudního poplatku. Při hodnocení majetkových poměrů žadatele
je třeba zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních prostředků, ale rovněž
i jeho možnosti si tyto prostředky opatřit. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet
z konkrétního posouzení naplnění výše uvedených podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli
nebylo jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo.
Osvobození od soudních poplatků je proto možno přiznat pouze osobě, která objektivně není
schopna soudní poplatek zaplatit a nemá jinou možnost, jak se domoci svých práv než cestou soudní.
Vždy je však nutno přihlížet i ke konkrétním možnostem žadatele opatřit si finanční prostředky.
Zhodnocení všech rozhodných okolností, které vypovídají o poměrech žadatele, je věcí úvahy soudu
a promítá se do jeho závěru, zda je žadatel s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní
poplatky.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se majetkovými poměry stěžovatele
podrobně zabýval a jeho aktuální majetkovou situaci ve vztahu k výši soudního poplatku důsledně
vážil a postupoval tak zcela v intencích ustálené soudní judikatury. Na základě komplexního
posouzení potom městský dospěl k závěru, že důvody pro osvobození od soudních poplatků nejsou
dány, neboť stěžovatel měl v období od června 2012 do dubna 2013 čistý měsíční příjem ve výši
pohybující se kolem 23 000 Kč, což mu i po úhradě jeho pravidelných měsíčních výdajů bez větších
potíží umožňovalo uhradit v plné výši soudní poplatek za žalobu, který v daném případě činí
2 000 Kč.
S těmito právními závěry se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje. Kasační soud v žádném
případě nehodlá nijak zlehčovat finanční situaci stěžovatele, která je jistě ztížená i problémy
s nalézáním pracovního uplatnění, nicméně za dané situace neshledal zdejší soud v hodnocení
majetkových poměrů městským soudem ve vztahu k nároku na osvobození stěžovatele od soudního
poplatku žádné pochybení.
Ve vztahu k žádosti o ustanovení zástupce správně uvedl již městský soud, že podle
ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. lze ustanovit navrhovateli zástupce, kterým může být i advokát, pokud
jsou splněny předpoklady, aby navrhovatel byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně
třeba k ochraně jeho práv. Z uvedeného ustanovení vyplývá přímá návaznost splnění podmínek pro
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení zástupce podle
§35 odst. 8 s. ř. s. Jak Nejvyšší správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, „přiznané osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí
dalších nákladů řízení. (…) Stejně tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení
se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků tak
vylučuje i právo na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že městský soud neshledal podmínky
pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení
zástupce soudem ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
S ohledem na vše výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel, který neměl v řízení
úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s.) Žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu