ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.46.2013:31
sp. zn. Aprk 46/2013 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana
Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: S. V.,
zastoupený JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem Tyršova 12, Ostrava – Moravská
Ostrava, proti žalované: Česká televize, se sídlem Kavčí hory, Praha 4, o žalobě proti
rozhodnutí generálního ředitele žalované ze dne 23. 3. 2012, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 11 A 67/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle
§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích),
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 1. 7. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 7. 2013,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu
podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci
vedené u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 11 A 67/2012
nejpozději do 30. 9. 2013. Svůj návrh odůvodnil navrhovatel tím, že řízení o žalobě bylo zahájeno
dne 27. 4. 2012. Dne 10. 5. 2012 byl vyzván k uhrazení soudního poplatku, tuto povinnost
obratem splnil. Dne 29. 6. 2012 byla zástupkyni navrhovatele zaslána replika žalované s tím,
že soud již další vyjádření nevyžaduje. Od té doby až do dnešního dne soud neprovedl jediný
úkon, a to ani případné vyžádání stanoviska navrhovatele k možné podjatosti soudu
či případného souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání. Navrhovatel současně poukázal
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č. j. Aprk 15/2013 – 36, v němž
soud uvedl, že odkazy na pořadí vyřizovaných věcí nepředstavují důvody, které by mohly být
interpretovány jinak, než jako organizační problémy, které nemohou jít k tíži navrhovatele.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, tak,
že pokud zástupkyně navrhovatele v návrhu na určení lhůty uvádí, že dosud soud nevyzval
navrhovatele ke sdělení stanoviska k možné podjatosti soudu či případného souhlasu
s rozhodnutím bez nařízení jednání, považuje za nutné sdělit, že z obsahu spisu vyplývá,
že zástupkyně tuto výzvu převzala dne 16. 5. 2012. Třebaže je věc po procesní stránce
připravena k rozhodnutí (tj. žalovaná se ve věci vyjádřila a obě strany dostaly možnost vznést
námitku podjatosti a vyjádřit se k tomu, zda souhlasí s rozhodováním bez nařízení jednání), soud
se řídí zákonným pravidlem, podle kterého mají být věci zásadně vyřizovány v pořadí, v jakém
k soudu došly. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu nepatří mezi věci, pro něž je v §56
soudního řádu správního stanoven přednostní režim nebo pro něž lhůtu k rozhodnutí stanoví
zákon. Vzhledem k tomu, že v současné době v senátu 11 A jsou vyřizovány žaloby napadlé
v roce 2010, předmětná žaloba není prozatím v pořadí k projednání, proto městský soud
považuje návrh podaný v této věci za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že soudem shora
popsaný průběh procesních kroků se shoduje s procesními úkony provedenými městským
soudem, tj. výzvou navrhovateli k zaplacení soudního poplatku ze dne 10. 5. 2012, což
navrhovatel učinil dne 22. 5. 2012, a jeho poučením dle §8 odst. 1, 2 a 5 a §51 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vyžádáním správního spisu žalované a jejím vyjádřením k žalobě a jejím poučením a zasláním
vyjádření žalované k žalobě navrhovateli dne 29. 6. 2012.
Nejvyšší správní soud po posouzení obsahu spisu městského soudu a jeho procesních
úkonů konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2, věty druhé, zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první,
tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Pokračování Aprk 46/2013 - 32
Průtahy v řízení tak znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně
pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu,
kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty
k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem
na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení
a na dosavadní postup soudu.
Podstatné je však rovněž to, že městský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně
projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci
dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává
a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení
zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu
a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti
opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění
cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele
(napadeno je rozhodnutí žalované o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání bylo
ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém
k němu došla (blíže viz shora uvedená rekapitulace spisu). Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora
uvedeném smyslu nečinný.
Je skutečností, že soud již potřebné úkony k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout, učinil;
od posledního potřebného úkonu (ze dne 29. 6. 2012) již žádného úkonu třeba nebylo. Věc nyní
čeká v pořadí, v jakém k městskému soudu napadla. Na tomto místě soud opakovaně zdůrazňuje,
že vyhovění každému takovému návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky,
jejichž žaloby napadly dříve než žaloba navrhovatele.
Pokud Nejvyšší správní soud určuje v takovýchto případech soudům lhůtu k provedení
žádaného procesního úkonu, zvažuje, zda řízení jako celek netrvá excesivně dlouhou dobu;
toto posouzení provádí soud vždy ve vztahu k přezkoumávané materii. Excesivní, uvedeným
pravidlům se vymykající dobu, aniž by soud bez závažného důvodu o věci rozhodl, soud popsal
ve své judikatuře (viz např. sp. zn. Aprk 30/2013). O takový případ se však v dané věci nejedná.
K odkazu navrhovatele na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013,
č. j. Aprk 15/2013 – 36, v němž soud určil lhůtu k rozhodnutí ve věci, je nutno uvést, že tento
odkaz je nepatřičný, neboť se jedná ve srovnání s návrhem navrhovatele o věc skutkově zcela
odlišnou. V uvedeném usnesení soud zdůraznil, že projednávanou věcí se zabýval v kontextu
jejích dalších podstatných okolností spočívajících zejména v opakovaném rozhodování soudů
o žádosti navrhovatele o udělení státního občanství podané již na konci roku 2004 (!); tím
se zásadně liší od projednávané věci navrhovatele, které nepředcházelo žádné dřívější opakované
rozhodování soudů mající za následek dlouholeté vyřizování žádosti o poskytnutí informací.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy,
a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu