ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.1.2013:27
sp. zn. Nao 1/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Z. M., zastoupený
Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem Havlišova 15, 612 00 Brno, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2012, č. j. 31 Af 137/2011 – 33,
o námitce podjatosti vznesené ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs
89/2012 vůči soudci Mgr. Radovanu Havelcovi,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodování právní věci vedené pod sp. zn. 2 Afs 89/2012.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 17. 10. 2012 zamítl Krajský soud v Praze celkem 29 žalob, jimiž
se žalobce domáhal zrušení stejného počtu rozhodnutí Celního ředitelství Brno (s účinností
od 1. 1. 2013 přešla jeho působnost na Generální ředitelství cel). Napadenými rozhodnutími celní
ředitelství zamítlo žalobcova odvolání proti platebním výměrům Celního úřadu Břeclav, kterými
bylo žalobci vyměřeno clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty z dovezeného zboží – benzín
automobilový 95 Eurosuper. Proti rozhodnutí krajského soudu podal žalobce kasační stížnost,
která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena k rozhodnutí dne 12. 12. 2012.
[2] Dne 18. 12. 2012 zaslal Nejvyšší správní soud žalobci poučení o složení senátu, který
bude zmíněnou kasační stížnost posuzovat. Na to žalobce v podání doručeném zdejšímu soudu
dne 27. 12. 2012 vznesl námitku podjatosti vůči soudci Mgr. Radovanu Havelcovi. Tvrzenou
podjatost spatřuje žalobce v tom, že jmenovaný soudce dříve působil na správním úseku
Krajského soudu v Brně v senátu s předsedkyní JUDr. Jaroslavou Skoumalovou. Ta přitom
předsedala senátu, který rozhodl výše zmiňovaným rozsudkem o žalobách žalobce. Žalobce
má obavy z toho, aby Nejvyšší správní soud nepřešel v kasační stížnosti namítaná pochybení
bez věnování náležité pozornosti z důvodu soudcovské solidarity nebo pod dojmem
pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 39 T 10/2005,
který žalobce neuznává. Žalobce se svým postupem snaží eliminovat veškeré v úvahu přicházející
vlivy na rozhodování. Dodává, že v dané věci jde o daňovou povinnost stanovenou v rozporu
s právními předpisy, jejíž úhrada je zcela nereálná. Uvádí též, že krajský soud v této věci rozhodl
povrchně, neboť ve srovnání s jinými případy rozhodl v krátké lhůtě. Žalobce vede u Krajského
soudu v Brně celou řadu sporů, nicméně k porušování jeho práv dochází téměř výlučně
ve věcech přidělených senátu 31 Af s předsedkyní JUDr. Jaroslavou Skoumalovou.
[3] Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec ve svém vyjádření ze dne
31. 12. 2012 uvedl, že k projednávané věci, účastníkům a zástupcům nemá žádný poměr a nejsou
mu známy žádné skutečnosti, jež by mohly vyvolat obavy o objektivitě jeho rozhodování.
Na rozhodování v této věci se v minulosti žádným způsobem nepodílel. Důvody uváděné
žalobcem jsou zcela liché a nespadají pod zákonné důvody pro vyloučení soudce. Fakt, že několik
let působil v senátu Krajského soudu v Brně s výše jmenovanou předsedkyní, nemůže, dle jeho
názoru, sám o sobě zavdávat jakékoliv pochybnosti o objektivitě jeho rozhodování.
[4] Věc byla poté postoupena jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí
o námitce podjatosti (§8 odst. 3 s. ř. s. in fine).
[5] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení soudce Mgr. Radovana Havelce
z projednávání a rozhodování dané věci, a to z následujících důvodů
[6] Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů není dán. Mgr. Havelec se rovněž
nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu
ani v předchozím soudním řízení. „Předchozí soudní řízení“ je přitom třeba chápat nikoli časově
(tedy jako jakékoliv soudní řízení, jehož byl žalobce účastníkem, resp. které by se týkalo stejného
předmětu) nýbrž instančně: vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve
v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu.
O tento případ se tu však nejedná.
[8] Žalobcem nadnesená námitka kolegiality, resp. soudcovské solidarity, mezi soudci dvou
soudních instancí pod zákonné důvody podjatosti nespadá. Samotný fakt, že se takoví soudci
znají a případně spolu již dříve spolupracovali na rozhodování jiných věcí, proto nemůže k závěru
o podjatosti soudce vyšší instance vést. Opačný výklad by de facto znamenal, že již samotný
pracovně kolegiální vztah mezi soudci vede k porušování soudcovských povinností a zásad
soudcovské etiky vyplývajících především z §79 a 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), tj. zejména rozhodovat nestranně a spravedlivě, vystupovat nezaujatě
a bez předsudků.
[9] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že dřívější působení soudce Nejvyššího správního
soudu ve specializovaném senátu krajského soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví
nezakládá samo o sobě důvod pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování
kasačních stížností ve věcech, v nichž jednali a rozhodovali jeho někdejší kolegové na krajském
soudu.
[10] Je tudíž zřejmé, že pro vznik pochybností o podjatosti soudce Nejvyššího správního
soudu z důvodu jeho vztahu k soudci nižší instance by musely přistoupit další okolnosti,
jež by ve svém důsledku naplňovaly zákonné důvody pro jeho vyloučení z projednávání
a rozhodování věci. O takovou situaci by se mohlo jednat například tehdy, byl-li by soudce
krajského soudu rozhodující věci ve správním soudnictví účastníkem řízení o kasační stížnosti
a současně by jeho vztahy se soudcem Nejvyššího správního soudu překračovaly běžný pracovně
kolegiální rámec (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001
a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2009, č. j. 3 Ads 15/2009 – 38). O takový
případ však v projednávané věci nejde a žalobce ani netvrdí žádné jiné relevantní okolnosti, které
by svědčily o podjatosti soudce Mgr. Havelce ve spojitosti s jeho vztahem k soudcům krajského
soudu či JUDr. Skoumalové. Samotná existence tohoto vztahu, jak výše uvedeno, důvodem
pro vyloučení Mgr. Havelce není.
[11] Pokud jde o další žalobcem vznášené výtky, týkají se postupu krajského soudu a jeho
rozhodování v této věci a jiných věcech žalobce. Jestliže rozhodování soudce (rozuměj
zde Mgr. Havelce) v jiných věcech nemůže vést podle §8 odst. 1 s. ř. s. k jeho vyloučení,
tím spíše nemůže být vyloučen z důvodu postupu a rozhodování soudců nižší instance
v takových věcech, na něž nemůže mít jakýkoliv vliv. Zpochybňovat rozhodnutí krajského soudu
jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti vůči
soudci Nejvyššího správního soudu.
[12] Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu