ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.12.2013:126
sp. zn. Nao 12/2013 - 126
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) Z. K., b) O. K.,
zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti
žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, v řízení o
kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2011, č. j. 4 A
3/2011 - 44, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 88/2011, o námitce
podjatosti vznesené žalovaným vůči soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslavu
Vlašínovi,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín není v y l o u č e n z
projednávání a rozhodnutí právní věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As
88/2011.
Odůvodnění:
U Nejvyššího správního soudu probíhá pod sp. zn. 7 As 88/2011 řízení o kasační
stížnosti podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2011, č. j. 4 A
3/2011 – 44. Tímto napadeným rozsudkem bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného ze
dne 23. 10. 2009 č. j. 45740/2009 – OSH – 30.1.-8.10.09, kterým bylo rozhodnuto o odvolání
žalobců proti rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje ze dne 21. 7. 2009 č. j.
3949/2009/BM/PRAV. Tímto rozhodnutím byli žalobci uznáni vinnými ze spáchání přestupku
na úseku zdravotnictví uvedeným v §29 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., zákon o
přestupcích, který spáchali tím, že jako osoby odpovědné ve smyslu §46 odst. 4 zákona č.
258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve spojení s §4 odst. 1 vyhlášky č. 537/2006 Sb.,
o očkování proti infekčním nemocem, nezajistili, aby se jejich nezletilý syn R. K. podrobil u
zvolené praktické lékařky MUDr. J. E. stanovenému druhu pravidelného očkování.
V tomto řízení rozhodl sedmý senát Nejvyššího správního soudu dne 2. 2. 2012
usnesením čj. 7 As 88/2011-79 o postoupení věci rozšířenému senátu, přičemž zároveň seznámil
účastníky se složením rozšířeného senátu a poučil je o možnosti vznést námitku podjatosti vůči
jednotlivým členům rozšířeného senátu. Žalovaný (dále též „stěžovatel“) vznesl námitku
podjatosti vůči osobě soudce rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který má ve věci
rozhodovat, JUDr. Jaroslavu Vlašínovi.
V odůvodnění své námitky stěžovatel uvedl, že má za to, že JUDr. Jaroslav Vlašín je
podjatým pro jeho poměr k věci, neboť třetí senát Nejvyššího správního soudu, jehož členem byl
právě i JUDr. Jaroslav Vlašín, rozhodl rozsudkem ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ads 42/2010 - 92,
v obdobné věci žalobců G. a V. Č. tak, že z právní úpravy na úseku pravidelného očkování proti
infekčním nemocem nelze vyvodit správní odpovědnost povinných zákonných zástupců
nezletilého dítěte, a to přesto, že ve věci byl již judikován jiným senátem Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 As 17/2005 - 66, odchylný právní názor. Podle
stěžovatele tedy věc vedená pod sp. zn. 3 Ads 42/2010měla být předložena rozšířenému senátu.
Podle názoru stěžovatele tak třetí senát, jehož členem byl JUDr. Jaroslav Vlašín, v dané věci
nepostupoval ani v souladu se soudním řádem správním, ani s čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Z těchto okolností pak stěžovatel vyvozuje, že soudce třetího senátu JUDr.
Jaroslav Vlašín je v projednávané věci podjatý.
Soudce JUDr. Jaroslav Vlašín k námitce podjatosti uvedl, že mu nejsou známy žádné
skutečnosti, které by mohly vést k důvodným pochybnostem o jeho nepodjatosti. Nemá žádný
vztah k projednávané věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům. Skutečnosti uváděné
stěžovatelem se týkají předchozí rozhodovací činnosti třetího senátu a nemohou proto být
s ohledem na ustanovení §8 odst. 1 věta poslední důvodem k vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci. K odůvodnění námitky vznesené stěžovatelem pak podotýká, že rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ads 42/2010-92, jejž stěžovatel
zpochybňuje, nabyl právní moci, stal se vykonatelným a nebyl nikdy zrušen. Naopak rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2006, č. j. 5 As 17/2005-66, na nějž se stěžovatel
odvolává, byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 449/06 ze dne 3. 2. 2011. Usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu k dané problematice pak bylo vydáno až dne
3. 4. 2012, pod č. j. 8 As 6/2011-120. V době vyhlášení napadeného rozsudku Městského soudu
v Praze tak zde neexistovala žádná rozporná judikatura Nejvyššího správního soudu, rozsudek
třetího senátu byl jediným relevantním judikátem Nejvyššího správního soudu k dané otázce
a soud byl povinen ho respektovat, což také učinil.
Námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k rozhodnutí čtvrtému
senátu Nejvyššího správního soudu.
Námitka podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Vlašína není důvodná.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na
jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodování
o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce může
v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo
jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti
nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze
dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz).
Stěžovatelem vznesená námitka podjatosti soudce JUDr. Jaroslava Vlašína míří na jeho
poměr k věci, když se soustředí jednak na tvrzený chybný procesní postup a jednak údajně
nesprávné rozhodnutí třetího senátu Nejvyššího správního soudu ve věci skutkově a právně
podobné.
Pokud jde o poměr soudce k projednávané věci, Nejvyšší správní soud opakovaně vyložil,
že tento důvod pro vyloučení soudce může vyplývat především z přímého právního zájmu
soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Ve svém usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18,
publikovaném pod č. 53/2004 Sb. NSS pak Nejvyšší správní soud vysvětlil, že „podíl soudce na
rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení,
se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní
věci, byť by se i týkala týchž účastníků.“ Z toho plyne, že zákonný důvod pro vyloučení soudce pro
jeho poměr k věci by nastal např. tehdy, pokud by se jeden a týž soudce podílel na rozhodování
totožné věci nejprve u správního orgánu či krajského soudu a poté i u Nejvyššího správního
soudu. Naopak důvodem pro vyloučení soudce nemůže být sám fakt, že daný soudce se již
v minulosti podílel na rozhodování skutkově či právně podobné věci (zde navíc v obou
případech jako soudce Nejvyššího správního soudu). Tato námitka tak není důvodná.
Pokud dále stěžovatel jako důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci
uvádí z jeho pohledu nesprávnou rozhodovací činnost třetího senátu, nezbývá zdejšímu soudu
než konstatovat, že i tato námitka je vzhledem ke shora citovanému znění §8 odst. 1 věta třetí s.
ř. s. nezpůsobilá založit zákonný důvod k vyloučení soudce.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudce JUDr. Jaroslava
Vlašína pro rozhodování ve věci stěžovatele vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7
As 88/2011 neshledal, a proto rozhodl tak, že předmětný soudce není z projednávání a
rozhodování této věci vyloučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu