ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.17.2013:55
sp. zn. Nao 17/2013 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: P. P.,
proti žalovaným: 1) Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Strojnická 27, 170
89 Praha 7, a 2) Magistrát hl. města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 00 Praha 1, týkající
se žaloby „o přezkoumání zákonnosti neprovedení správního řízení“ ze dne 25. ledna 2013,
doručené Městskému soudu v Praze 30. ledna 2013 a zapsané pod sp. zn. 2 A 6/2013, v řízení
o návrhu žalobce ze dne 6. února 2013 obsahujícím námitku podjatosti a návrh na vyloučení
soudce Městského soudu v Praze Mgr. Jiřího Tichého,
takto:
Soudce Městského soudu v Praze Mgr. Jiří Tichý ne n í vyloučen z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 A 6/2013.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 30. ledna 2013 u Městského soudu v Praze žalobu, datovanou dnem
25. ledna 2013, na „přezkoumání zákonnosti neprovedení správního řízení (causa ulice plzeňská praha motol),
resp. neprovedení spravedlivého řízení“, již Městský soud v Praze vyhodnotil, jak vyplývá
z jeho usnesení č. j. 2 A 6/2013 - 22 ze dne 4. února 2013 o neustanovení zástupce pro řízení,
resp. z usnesení č. j. 2 A 6/2013 - 24 z téhož dne o zamítnutí návrhu na osvobození od placení
soudního poplatku, jako žalobu na zrušení usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie
hl. města Prahy, vedoucího služby odboru dopravní policie ze dne 26. dubna 2012,
č. j. KRPA-20174/ČJ-2012-0000DI, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení
Krajského ředitelství policie hl. města Prahy ze dne 13. března 2012, kterým dle §64 odst. 1
písm. c) správního řádu bylo přerušeno řízení o žádosti žalobce o obnovu řízení ukončeného
pravomocným rozhodnutím vydaným v blokovém řízení č. j. PSP-1582/DI-1-BP-2006
ze dne 28. srpna 2006 a toto usnesení potvrzeno, neboť toto rozhodnutí žalobce považoval
za nezákonné.
Žalobce podáním datovaným dnem 6. února 2013 podal návrh na vyloučení soudce Jiřího
Tichého, s „odvoláním na [jeho] extrémně nepřátelský postoj [vůči žalobci] ... a se zřetelem
na jeho prokázanou ochranu zvěrstvům a lumpárnám, podvodům a lžím, syčárnám a falšování skutečností
v přestupkových řízeních k neprospěchu a ke škodě nevinných řidičů ... v plodné spolupráci s podvody obecních
úředníků ... [atd.]“.
Městský soud v Praze posléze předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o uplatněné námitce podjatosti. Soudce Mgr. Jiří Tichý k věci uvedl, že mu nejsou známy žádné
skutečnosti, pro které by mohl být z projednávání a rozhodování ve věci vyloučen. K účastníkům,
ani k projednávané věci žádný vztah nemá a okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
v projednávané věci, ani v jeho rozhodování v jiných věcech, nejsou dle §8 odst. 1 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“) důvodem k jeho vyloučení.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování
a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát
(ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je příslušnost zásadně dána, a postup,
kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno
chápat jako postup výjimečný. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit
jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003-16, dostupné na www.nssoud.cz).
Jak Nejvyšší správní soud již dříve poznamenal v usnesení č. j. Nao 48/2009 - 162
ze dne 22. 7. 2009, „dřívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem
žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti
soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil,
je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží
opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní stížnost, nikoli námitka podjatosti“.
Podstata námitky podjatosti vznesená žalobcem tedy neobstojí, neboť jeho
nespokojenost s rozhodováním v jiných věcech žalobce či věcech jiných žalobců,
jak lze dovozovat z textu jeho námitky, výslovně podle zákona nemůže zakládat důvod
k vyloučení soudce. Vedle toho, námitka podjatosti a návrh na vyloučení soudce Mgr. Jiřího
Tichého neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, jež by mohly vést k pochybnosti o nepodjatosti
tohoto soudce a založit důvod k jeho vyloučení. Proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku
tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. května 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu