ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.36.2013:50
sp. zn. Nao 36/2013 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího
Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce:
Mgr. Ing. L. V., proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2013,
č. j. 30 A 32/2013 – 28, vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 93/2013,
o námitce podjatosti vznesené žalobcem vůči soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáši
Langáškovi,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 As 93/2013.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 6. 5. 2013 doručena kasační stížnost žalobce
(dále též „stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2013,
č. j. 30 A 32/2013 – 28, kterým byla podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta žaloba, v níž se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 11. 2012, č. j. KUJI 71997/2012, OOSČ 930/2012 OOSC/2,
jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí tajemníka Městského úřadu Polná ze dne 30. 7. 2012,
č. j. MUPO-TAJ/133-2012, jímž byla zamítnuta námitka podjatosti úřední osoby – Magdy
Smejkalové, vedoucí odboru správního a sociálního Městského úřadu Polná, vznesená v podání
stěžovatele ze dne 23. 3. 2012, v rámci řízení o návrhu L. U. na zrušení údaje o místu trvalého
pobytu stěžovatele na adrese: X. Stěžovatel zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 5. 2013, č. j. 6 As 93/2013 – 19, návrhy
stěžovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl, stěžovatele vyzval,
aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení buď předložil plnou moc udělenou
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal,
že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Dále stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč a za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1000 Kč.
Na výše uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu reagoval stěžovatel podáním
ze dne 7. 6. 2013, v němž mimo jiné uvedl, že podává návrh na „vyloučení soudce NSS JUDr. Tomáše
Langáška v této věci, neboť rozhoduje již stejnou věc pod č. j. 6 As 32/2013 (správně má být uvedeno
6 As 34/2013) a rozhodování věci pod č. j. 6 As 94/2013, by byl sám osobě soudce k této věci osobně podjatý“.
Podle žalobce tak je nutné, aby v posuzované věci rozhodoval jiný nezávislý soudce, který nebude
vázán právním názorem JUDr. Tomáše Langáška v předchozí věci a rozhodne nezávisle.
Z předmětného podání stěžovatele ze dne 7. 6. 2013, tak je zřejmé, že stěžovatel uplatnil
námitku podjatosti soudce JUDr. Tomáše Langáška. Stěžovatel má za to, že tento soudce je
vyloučen z projednání a rozhodnutí předmětné věci, neboť se již dříve podílel na projednávání
a rozhodování jiné kauzy, v níž byl stěžovatel rovněž účastníkem řízení. Na základě výše
uvedeného tak dle mínění stěžovatele existují důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Tomáš Langášek se k námitce podjatosti
vyjádřil tak, že se necítí být podjatý, ke stěžovateli ani k věci žádný vztah nemá a stěžovatele
osobně nezná. Vyjádřil přesvědčení, že důvodem pro jeho vyloučení nemůže být skutečnost,
že jako soudce zpravodaj působil v řízení o kasační stížnosti stěžovatele ve věci
sp. zn. 6 As 34/2013, které bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne
13. 6. 2013, č. j. 6 As 34/2013 – 54, a v řízení o kasační stížnosti ve věci sp. zn. 6 Ans 5/2013,
v níž je stěžovatel rovněž účastníkem řízení.
Námitka podjatosti byla v souladu s rozvrhem práce přidělena k rozhodnutí čtvrtému
senátu Nejvyššího správního soudu.
Námitka podjatosti soudce JUDr. Tomáše Langáška není důvodná.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s., soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Rozhodování
o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
může v zásadě dojít teprve tehdy, pokud je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům
nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 dostupný na nalus.usoud.cz nebo usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné
na www.nssoud.cz).
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro vyloučení soudce JUDr. Tomáše Langáška z projednávání a rozhodování věci
vedené pod sp. zn. 6 As 93/2013 nejsou dány. Stěžovatel totiž neuvádí žádný konkrétní důvod
ani skutečnost, ze které by bylo možné podjatost uvedeného soudce dovodit. Namítá toliko,
že shora jmenovaný soudce rozhodoval také v jiné jeho věci, aniž by však namítal některý z výše
uvedených zákonných důvodů pro jeho vyloučení.
Z ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. sice plyne, že jedním z důvodů pro vyloučení soudců
je skutečnost, že se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení, musí jít však o totožnou věc. Taková situace
však v posuzované věci nenastala. Lze přitom odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikováno pod č. 53/2004 Sb. NSS,
v němž bylo jasně vyloženo, že „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci,
byť by se i týkala týchž účastníků.
Nejvyšší správní soud má za to, že skutečným důvodem návrhu stěžovatele na vyloučení
soudce JUDr. Tomáše Langáška je jeho přesvědčení o předchozím nesprávném postupu v jiné
věci. To však (i kdyby takový postup byl skutečně nesprávný, což v nyní rozhodované věci nelze
zkoumat) nemůže být legitimním důvodem, který by mohl znamenat vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování ve věci. Soudce může být vyloučen z rozhodování
jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení žalobce o nespravedlnosti vedení
řízení, které zpochybňovat jistě lze. K tomu však slouží opravné prostředky a nikoli námitka
podjatosti. Existence odlišných názorů stěžovatele na věc pak s podjatostí soudce nemá
nic společného. Zákon v §8 odst. 1 na konci s. ř. s. ostatně výslovně uvádí, že důvodem
pro vyloučení soudce nemůže být jeho postup v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech, což, jak vyplývá z obsahu podání stěžovatele ze 7. 6. 2013,
je skutečným důvodem pro uplatnění námitky podjatosti.
Lze tedy uzavřít, že námitky žalobce neobsahují žádné skutečnosti, které by bylo
možno podřadit pod důvody podjatosti a ani z vyjádření shora jmenovaného soudce 6. senátu
Nejvyššího správního soudu neplyne nic, z čeho by bylo možno pochybovat o jeho nepodjatosti;
tyto skutečnosti nevyplynuly ani ze soudního spisu.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů podjatost soudce JUDr. Tomáše
Langáška pro rozhodování ve věci stěžovatele vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 6 As 93/2013 neshledal, a proto rozhodl tak, že není z projednávání a rozhodování
této věci vyloučen.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu