ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.53.2013:8
sp. zn. Nao 53/2013 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích a předseda Krajského soudu v Českých
Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, v řízení ve věci vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 84/2013, o námitce podjatosti všech
soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Českých
Budějovicích,
takto:
I. Soudci specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského soudu v Českých
Budějovicích j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 84/2013.
II. Věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Na 84/2013
se přikazuje Krajskému soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 6. 9. 2013 napadá žalobce postup Krajského soudu v Českých
Budějovicích a předsedy tohoto soudu. Jednání žalovaných, kteří mu brání v nahlížení do spisů,
považuje žalobce za nezákonný zásah. Současně žalobce namítal „objektivní strannost“ všech
soudců správního senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích s tím, že odpůrcem je orgán
státní správy uvedeného soudu a z toho důvodu požadoval žalobce přikázání věci jinému
krajskému soudu. Nad tento rámec uvedl žalobce, že judikatura Nejvyššího správního soudu
hodnotí podjatost v podobných případech rozporuplně.
Krajský soud předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce
podjatosti podle ust. §8 odst. 5 s. ř. s. s vyjádřením soudkyň oddělení správního soudnictví
JUDr. Věry Balejové, JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové, které shodně prohlásily,
že se necítí být podjatými a že k žalobci nemají žádný osobní či jiný vztah, který by vznesenou
námitku opodstatňoval.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ust. §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
V dané věci je třeba v prvé řadě posoudit, zda jsou dány pochybnosti o nepodjatosti
soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o podání, kterým je zpochybňován postup předsedy
soudu, u něhož sami působí. Při posouzení této otázky Nejvyšší správní soud vycházel
z rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70 (www.nssoud.cz), v němž již byl vysloven
názor, že u soudců, kteří rozhodovali o rozhodnutí místopředsedy soudu, u něhož sami působí,
lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Tento závěr lze přitom aplikovat i v dané věci.
Rovněž lze poukázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008,
č. j. Nad 4/2008 - 47, v němž byl vyjádřen názor, že „je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu
„nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty
musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady
spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva,
C. H. Beck, Praha 1995, str. 83). Nejvyšší správní soud se také plně ztotožňuje s právními názory, které
ve svých rozhodnutích vyjádřil Ústavní soud [např. nález ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. II ÚS 218/97,
(www.judikatura.cz) nebo ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. IV ÚS 466/97, Sb. n. u.US Svazek č. 10 Nález č. 38
str. 251] o rozdělení a přísném oddělení soudní moci na složku jurisdikční a správní, ale současně poukazuje
na to, že tyto závěry je nutno při jejich aplikaci posuzovat v kontextu, který vyjádřil Ústavní soud v nálezu pléna
ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 18/06 [č. 397/2006 Sb.]. V něm Ústavní soud vyslovil, že „výkon státní
správy soudů neodpovídá svojí povahou obecnému vymezení výkonu státní správy. Jedná se v tomto případě
o specifickou činnost vykonávanou pouze uvnitř soudní soustavy a podmiňující více či méně vlastní rozhodovací
činnost soudů.“
V dané věci lze mít důvodnou pochybnost o nepodjatosti soudců správního úseku
Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť žalobce brojí proti postupu předsedy soudu
a dle svého tvrzení též tohoto soudu jak celku. Nejvyšší správní soud respektuje prohlášení
soudkyň úseku správního soudnictví, ale za dané situace je třeba akcentovat objektivní náhled
vyslovený v citovaných rozhodnutích, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má
být založeno nikoliv na prokázané podjatosti, ale také tehdy, lze-li mít o jeho nepodjatosti
pochybnost. Proto jsou podle názoru Nejvyššího správního soudu splněny podmínky
pro vyloučení všech soudců specializovaných senátů úseku správního soudnictví Krajského
soudu v Českých Budějovicích z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto krajského
soudu pod shora uvedenou spisovou značkou.
Shodně zdejší soud rozhodl i v jiných věcech téhož stěžovatele a žalovaného
(viz např. usnesení ze dne 29. 8. 2013, č. j. Nao 43/2013 - 7). Stěžovatel sice poukazuje na to,
že ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. Nao 62/2012 bylo rozhodnuto opačně, k tomu
však je nutno uvést, že se tomu tak stalo proto, že podání namítající podjatost zůstalo dle soudu
neodůvodněno a nerozvedeno. V ostatních věcech vedených zdejším soudem bylo rozhodnuto
tak, jak se tomu stalo i v nyní projednávané věci.
Protože Nejvyšší správní soud shledal důvody pro vyloučení všech soudců
specializovaných senátů správního úseku Krajského soudu v Českých Budějovicích z důvodu
podjatosti, není u tohoto soudu možné sestavit specializovaný senát, který by ve věci rozhodl.
Nejvyšší správní soud proto postupoval podle ust. §9 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze
sestavit senát.
Vzhledem k tomu, že jsou splněny podmínky pro postup podle citovaného ustanovení,
Nejvyšší správní soud rozhodl o přikázání věci Krajskému soudu v Plzni, který je soudem místně
nejbližším.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu