ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.65.2013:9
sp. zn. Nao 65/2013 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci navrhovatele: P. Č.,
o podání ze dne 23. 9. 2013 vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 Na 95/2013, o námitce podjatosti soudkyň správního senátu Krajského soudu
v Českých Budějovicích JUDr. Marie Krybusové, JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové,
takto:
Soudkyně správního senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Marie
Krybusová, JUDr. Věra Balejová a Mgr. Helena Nutilová, n ejsou v y loučen y
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích
pod sp. zn. 10 Na 95/2013.
Odůvodnění:
[1] Krajskému soudu v Českých Budějovicích bylo dne 4. 10. 2013 doručeno podání
navrhovatele, které je u tohoto soudu vedeno pod sp. zn. 10 Na 95/2013. V rámci tohoto podání
vznesl navrhovatel námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích
a domáhal se přikázání věci jinému krajskému soudu.
[2] Námitku podjatosti soudců všech soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích
zdůvodnil navrhovatel tím, že u tamního soudu dochází podle jeho názoru po léta k machinacím
s nápadem. Navrhovatel dále uvedl, že v jeho věcech nešlo o rozhodovací činnost soudu,
nýbrž o odnímání soudce, protože 98 % jeho žalob je odmítáno asistentem soudce.
Podle navrhovatele „není uvěřitelné, aby navrhovatel byl takový pablb, že by nebyl způsobilý či schopný podat
návrh na zahájení řízení se všemi náležitostmi“, což má potvrzovat jeho názor o svévolné manipulaci
u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Navrhovatel spatřoval machinaci i v tom, že žádný
jiný krajský soud si nedovoloval „zapsat všechny žaloby do rejstříku k tomu neurčenému, ba 40 % či 98 %
návrhů odmítat pro údajné vady.“ Navrhovatel dále uvedl, že Krajský soud v Českých Budějovicích
mu svévolně od července roku 2013 odmítal stvrdit přijetí podání v elektronické podobě razítkem
na předloženém podání v listinné podobě. Podjatost soudců Krajského soudu v Českých
Budějovicích má být podle navrhovatele doložena i tím, že všechny jeho předešlé žaloby
směřující proti Jihočeské univerzitě byly odmítnuty.
[3] Soudkyně správního senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích se k námitce
podjatosti vznesené navrhovatelem vyjádřily tak, že se necítí podjaté, neboť nemají žádný osobní
vztah k navrhovateli ani k věci, která je předmětem jeho podání.
[4] Věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti
(případně k rozhodnutí ohledně delegace vhodné) podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Nao 19/2003 - 16 ze dne
29. 4. 2003, dostupné na www.nssoud.cz).
[8] Co se týče nyní posuzované námitky podjatosti, Nejvyšší správní soud se zaměřil
na její hodnocení ve vztahu k soudcům správního úseku krajského soudu, kteří mají ve věci
vedené pod sp. zn. 10 Na 95/2013 rozhodnout. V souladu s judikaturou zdejšího soudu
totiž nemá význam rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti soudcům, kteří se nemají
účastnit rozhodování ve věci (k tomu srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2012,
č. j. Nao 44/2012 - 19). Námitka podjatosti tak byla hodnocena ve vztahu k soudkyním
JUDr. Marii Krybusové, JUDr. Věře Balejové a Mgr. Heleně Nutilové.
[9] Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu.
[10] Ve vztahu k subjektivnímu důvodu pro vyloučení zmíněných soudkyň, který byl nastíněn
výše, nebyl dán důvod přisvědčit námitce podjatosti. Všechny jmenované soudkyně
totiž ve svém vyjádření výslovně popřely, že by měly k navrhovateli jakýkoli subjektivní vztah.
Ani sám navrhovatel v daném ohledu nepoukazoval na to, že by zde takový subjektivní vztah
existoval.
[11] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věta třetí, podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jak Nejvyšší
správní soud poznamenal v usnesení ze dne 22. 7. 2009, č. j. Nao 48/2009 - 162, dostupném
na www.nssoud.cz, „[d]řívější rozhodování soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem
žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti
soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil,
je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží
opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní stížnost, nikoli námitka podjatosti“.
[12] Navrhovatel odůvodnil námitku podjatosti de facto pouze výhradami k procesnímu
postupu soudu. Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Pro závěr o podjatosti soudců není dostačující obecné
a subjektivní přesvědčení navrhovatele. Na základě obsahu vznesené námitky nelze navrhovateli
přisvědčit, že by vůči němu byly uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, případně
že by docházelo k machinacím s nápadem krajského soudu, které by nasvědčovaly porušení
povinnosti nestranného a nezaujatého soudního řízení. Soudci jsou na základě čl. 82 odst. 1
Ústavy České republiky při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí
nikdo ohrožovat.
[13] Jako výhradu týkající se procesního postupu soudu je třeba hodnotit také navrhovatelovy
výtky směřující k tomu, že některé procesní úkony provádějí asistenti soudců. K tomu Nejvyšší
správní soud nad rámec uvádí, že postavení asistentů soudců krajského soudu je upraveno v §36a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích). Ustanovení §4 a 5 uvedeného zákona stanovuje,
že „[a]sistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní
zákon nebo rozvrh práce. Asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu
stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí
ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.“ Na základě toho je nutno konstatovat,
že je zcela v souladu se zákonem, pokud asistent soudce krajského soudu vykonává
některé procesní úkony, kterými ho příslušný soudce pověří.
[14] Vzhledem k tomu, že navrhovatelem uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu §8
odst. 1 s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudkyně
správního senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Marie Krybusová, JUDr. Věra
Balejová a Mgr. Helena Nutilová, nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování této věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu