ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.115.2014:23
sp. zn. 1 As 115/2014 – 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: INLOBO s. r. o.,
společnost v insolvenčním řízení, se sídlem Lobodice 7, zastoupená JUDr. Milenou Bódiovou,
insolvenční správkyní, se sídlem Stodolní 835/17, Ostrava, proti žalované: Státní zemědělská
a potravinářská inspekce, se sídlem Květná 15, Brno, proti rozhodnutí žalované ze dne
31. 1. 2014, č. j. SZPI/AD886-12/2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 22. 7. 2014, č. j. 65 A 16/2014 – 27,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 22. 7. 2014,
č. j. 65 A 16/2014 – 27, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou ze dne 17. 6. 2014 podanou ke Krajskému soudu v Brně, která byla usnesením
ze dne 24. 4. 2014, č. j. 30 A 28/2014 – 23, postoupena Krajskému soudu v Ostravě, pobočce
v Olomouci, se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného
rozhodnutí žalované. Krajský soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku, ta však
ve stanovené lhůtě tuto výzvu nesplnila, a tak soud řízení v záhlaví označeným usnesením
pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[2] Stěžovatelka usnesení krajského soudu napadla včasnou kasační stížností. Namítala,
že je od placení soudních poplatků ze zákona osvobozena, neboť ještě před zahájením řízení
o správní žalobě bylo u Krajského soudu v Ostravě ve věci stěžovatelky zahájeno insolvenční
řízení a usnesením ze dne 16. 5. 2014, č. j. KSOS 36 INS 5236/2014-A9, pak byl zjištěn úpadek
dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs. Dle ustanovení §11 odst. 2 písm. o) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je od soudních
poplatků osvobozen dlužník a insolvenční správce v insolvenčním řízení. Zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku v dané věci je tedy nezákonné. Proto navrhla, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dle ní není citované ustanovení
zákona o soudních poplatcích na toto řízení aplikovatelné. Z výkladu tohoto ustanovení
je zřejmé, že se vztahuje na dlužníka a insolvenčního správce pouze v řízení insolvenčním, nikoli
však v řízení ve správním soudnictví. Takový výklad dle žalované koresponduje s judikaturou
(např. unesení NSS ze dne 7. 8. 2013, č. j. 9 Afs 69/2013 – 21). Soudní poplatek je dle §4 odst. 1
písm. d) v návaznosti na §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích splatný dnem podání žaloby,
a proto pozdější prohlášení úpadku je ve vztahu k placení soudních poplatků irelevantní. Řízení
tedy bylo zastaveno v souladu se zákonem, a proto by měl soud kasační stížnost
pro nedůvodnost zamítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
[5] Kasační stížnost byla podána Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou, která byla zmocněna
zastupovat žalobkyni v předcházejícím řízení před krajským soudem, a to až do rozhodnutí
o úpadku a prohlášení konkursu na majetek stěžovatelky. Tímto okamžikem dle §252 odst. 1
zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, (dále jen „insolvenční zákon“), předmětná plná moc
zanikla. V intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 2371/11, posoudil
Nejvyšší správní soud podání kasační stížnosti advokátkou dle ustanovení §252 odst. 2
citovaného zákona jako kasační stížnost podanou osobou oprávněnou, neboť zde bylo nebezpečí
zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti stěžovatelkou. Podmínky pro aplikaci tohoto
ustanovení však odpadly, a tak nadále již soud jedná se správkyní konkursní podstaty, jako
osobou oprávněnou jednat za dlužníka po prohlášení konkursu dle §40 odst. 1 ve spojení s §229
odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona.
[6] Soud rovněž poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Pokud předmět kasačního přezkumu souvisí s nezaplacením soudního poplatku, trvání
na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost by znamenalo jen další řetězení
téhož problému (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77).
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud se pro posouzení věci nemusel vůbec zabývat věcnými námitkami
stěžovatelky. Dle §109 odst. 4 s. ř. s. soud není vázán důvody kasační stížnosti, bylo-li řízení před
krajským soudem zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé.
[9] Dle §140a insolvenčního zákona se rozhodnutím o úpadku přerušují soudní a rozhodčí
řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být
v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou. V těchto řízeních nelze pokračovat po dobu trvání
účinků rozhodnutí o úpadku. Dle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že jakmile se soud
příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení, vyrozumí o tom účastníky
řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky
rozhodnutí o úpadku. Totožný účinek má i prohlášení o konkursu (§263 insolvenčního zákona).
V řízení lze pokračovat pouze na návrh insolvenčního správce (§264 insolvenčního zákona).
[10] Ke svými účinky totožnému ustanovení dřívější právní úpravy se Nejvyšší soud vyjádřil
v usnesení ze dne 11. 6. 1997, č. j. 2 Cdon 434/96,
takto:„Pokračoval-li odvolací soud v řízení a vydal-li
rozhodnutí v době, v níž bylo řízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb.,
o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přerušeno, je řízení předcházející vydání rozhodnutí
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. K této vadě řízení odvolací soud přihlédne,
i když nebyla dovolatelem uplatněna.“ K totožnému právnímu názoru dospěl Nejvyšší soud například
i v usnesení ze dne 21. 6. 2007, č. j. 20 Cdo 647/2005.
[11] Protože oba předpisy upravovaly účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu
na probíhající soudní řízení totožně, závěry Nejvyššího soudu ke staré právní úpravě jsou plně
přenositelné na nyní posuzovaný případ a není žádný důvod pro to, aby Nejvyšší správní soud
na obdobnou situaci, která nastala v řízení u krajského soudu ve správním soudnictví, nahlížel
jinak. Žaloba byla podána dne 3. 4. 2014. Dne 16. 5. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o úpadku
stěžovatelky a na její majetek byl prohlášen konkurs. V tomto okamžiku bylo soudní řízení
ze zákona přerušeno. Rozhodl-li soud po tomto okamžiku, zatížil soudní řízení vadou, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (§109 odst. 4 s. ř. s.). Nezákonnost
nutno spatřovat především v tom, že řízení mělo být přerušeno, popř. v něm mohlo být
pokračováváno pouze na návrh insolvenčního správce. Takovýto návrh správce soudu však
nedal. Soud tedy napadeným usnesením rozhodl za situace, kdy rozhodnout nemohl a nesměl.
[12] Ve světle výše uvedeného soud zhodnotil i žádost insolvenční správkyně ze dne
17. 9. 2014, ve které soud žádala o zaslání spisu k prostudování na Krajský soud v Ostravě.
Vyhovění této žádosti by nebylo s to na závěrech soudu nic změnit. Po právní moci tohoto
rozsudku bude spis vrácen krajskému soudu, kde insolvenční správkyně může v rámci dalšího
řízení do spisu nahlédnout a zároveň i disponovat s celým sporem.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud, aniž by se mohl zabývat námitkami
uplatněnými v kasační stížnosti, napadené usnesení krajského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je krajský soud vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. září 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu