ECLI:CZ:NSS:2014:10.AFS.30.2014:35
sp. zn. 10 Afs 30/2014 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: CED Office, s. r. o.,
se sídlem K Horkám 1385/36, Praha 10 – Hostivař, zast. JUDr. Milenou Novákovou,
advokátkou se sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov, proti žalovanému: Finanční úřad
pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2014, čj. 3 A 124/2013-34,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2014, čj. 3 A 124/2013-34, se r uší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a vymezení sporu
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 5. 2. 2014,
kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného.
Stěžovatel nezákonný zásah spatřoval především v nezákonně zahájených postupech k odstranění
pochybností o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového přiznání
k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2012, srpen 2012 a září 2012
a dále v účelovém prodlužování postupu, který přechází v nečinnost.
[2] Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda stěžovatel před podáním žaloby vyčerpal
ve smyslu ustanovení §85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) jiné
prostředky ochrany nebo nápravy. V této souvislosti městský soud konstatoval, že správcem daně
zvolený postup k odstranění pochybností dle ustanovení §89 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“), ve své podstatě
nahradil vytýkací řízení upravené v ustanovení §43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků; dosavadní judikaturu vztahující se k vytýkacímu řízení lze tudíž aplikovat i na postup
k odstranění pochybností v režimu daňového řádu. Městský soud proto dospěl k závěru,
že v daném případě konání postupů k odstranění pochybností nepředstavuje nezákonný
zásah, proti kterému by bylo možné se bránit žalobou podle ustanovení §82 s. ř. s.,
neboť žalobci svědčí jiný právní prostředek ochrany, a sice žaloba podle ustanovení §65 s. ř. s.
podaná proti konečnému rozhodnutí odvolacího správního orgánu ve věci vyměření daně.
[3] Ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010,
čj. 9 Aps 5/2010-81 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz), nedošlo dle městského soudu v daném případě ze strany
pracovníka správce daně ani k jinému faktickému úkonu, proti kterému by se ještě před
samotným vyměřením daně bylo možné bránit zásahovou žalobou. Důvodnou neshledal
městský soud podanou žalobu ani z hlediska délky řízení, odkázal přitom stěžovatele na možnost
domáhat se ochrany proti nečinnosti správního orgánu.
[4] Na základě shora uvedeného městský soud podanou žalobu z důvodu nevyčerpání jiných
prostředků ochrany nebo nápravy ve smyslu ustanovení §85 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl.
[5] Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které namítal rozpor
závěru městského soudu s aktuální judikaturou Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá,
že dřívější judikatura vztahující se k ustanovení §43 zákona o správě daní a poplatků je v režimu
daňového řádu pro postup k odstranění pochybností neaplikovatelná. Prostředkem obrany
proti účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností je tak žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. e), tj. nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[9] Spornou otázkou v projednávané věci je přípustnost obrany proti tvrzenému nezákonně
zahájenému a účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností prostřednictvím
zásahové žaloby.
[10] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že institut postupu k odstranění pochybností
byl s účinností od 1. 1. 2011 zaveden daňovým řádem; navázal přitom na předchozí právní
úpravu obdobného instrumentu, a to vytýkacího řízení (§43 zákona o správě daní a poplatků).
[11] Městský soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že postup k odstranění
pochybností, stejně jako dosavadní vytýkací řízení, vždy končí vydáním meritorního rozhodnutí
(platebního výměru); v takovém případě je v souladu s ustálenou judikaturou na místě
domáhat se obrany žalobou podle ustanovení §65 s. ř. s. proti konečnému rozhodnutí
ve věci, resp. nečinností žalobou proti průtahům řízení. Stěžovatel naproti tomu namítal,
že judikaturu vztahující se k vytýkacímu řízení na postup k odstranění pochybností použít nelze.
Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, do jaké míry lze aplikovat judikaturní závěry
vyslovené ve vztahu k předchozí právní úpravě zákona o správě daní a poplatků i na institut
postupu k odstranění pochybností zavedený daňovým řádem.
[12] Městský soud ve svých závěrech vyšel z rozsudku ze dne 16. 11. 2010,
čj. 9 Aps 5/2010-81, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že „vytýkací řízení může
být zahájeno až po předložení příslušného přiznání k dani, a to pouze na základě konkrétních
pochybností o údajích v něm uvedených, a na rozdíl od daňové kontroly končí vždy vydáním
rozhodnutí“. Na základě tohoto předpokladu dospěl zdejší soud v citovaném rozsudku
k závěru, že „[p]rostředkem právní ochrany proti tvrzenému nezákonnému zahájení vytýkacího řízení
(§43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je žaloba dle §65 a násl. s. ř. s. podaná
proti konečnému rozhodnutí správce dně ve věci vyměření daně, nikoli žaloba na ochranu před nezákonným
zásahem dle §82 s. ř. s. Prostředkem právní ochrany proti účelově prodlužovanému vytýkacímu řízení
(§43 zákona o správě daní a poplatků) je žaloba nečinnostní podaná dle §79 a násl. s. ř. s.“
[13] Daňový řád upravuje jednotlivé procesní kroky vedoucí k ukončení postupu k odstranění
pochybností v ustanovení §90, které stanoví, že „[o] průběhu postupu k odstranění pochybností sepíše
správce daně podle povahy odpovědi protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede vyjádření nebo důkazní
prostředky, na jejichž základě považuje pochybnosti za zcela nebo zčásti odstraněné, a případné důvody
přetrvávajících pochybností“ [odst. 1]. „Nedošlo-li k odstranění pochybností a výše daně nebyla prokázána
dostatečně věrohodně, sdělí správce daně daňovému subjektu výsledek postupu k odstranění pochybností.
Daňový subjekt je oprávněn do 15 dnů ode dne, kdy byl seznámen s dosavadním výsledkem postupu k odstranění
pochybností, podat návrh na pokračování v dokazovaní spolu s návrhem na provedení dalších důkazních
prostředků.“ [odst. 2] „Pokud správce daně shledá důvody k pokračování v dokazování, zahájí v rozsahu
těchto důvodů daňovou kontrolu. Neshledá-li správce daně důvody k pokračování v dokazování, vydá do 15 dnů
ode dne, kdy daňový subjekt podal návrh na pokračování v dokazování, rozhodnutí o stanovení daně.“ [odst. 3]
„Neposkytne-li daňový subjekt potřebnou součinnost k odstranění pochybností, může správce daně stanovit daň
podle pomůcek.“ [odst. 4].
[14] Ze shora citovaného ustanovení §90 daňového řádu vyplývá, že oproti předchozí právní
úpravě zákona o správě daní a poplatků může správce daně vedle vydání rozhodnutí o dani
ukončit postup k odstranění pochybností i jiným způsobem, a to zahájením daňové kontroly.
Nelze se tudíž ztotožnit se závěrem městského soudu, který své rozhodnutí postavil na totožnosti
způsobu ukončení obou zmiňovaných procesních institutů, a tedy i shodném žalobním režimu.
[15] Nová právní úprava daňového řádu změnila možné způsoby ukončení postupu
k odstranění pochybností; dřívější judikaturu vztahující se k ustanovení §43 zákona o správě daní
a poplatků proto nelze pro účely závěru o případné soudní obraně použít. V tomto kontextu
Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 10. 10. 2012, čj. 1 Ans 10/2012-52, dospěl k závěru,
že soudní obranou proti účelově prodlužovanému postupu k odstranění pochybností
je žaloba podle ustanovení §82 a násl. s. ř. s. na ochranu před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu, a poukázal na možnou aplikaci judikatury
vztahující se k prostředkům ochrany proti nezákonně vedené daňové kontrole (viz např. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004-110).
Rovněž tedy zahájení i provádění postupu k odstranění pochybností může být podle okolností
nezákonným zásahem, proti kterému je možné podat žalobu podle ustanovení §82 a násl. s. ř. s.
[16] Odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2012,
čj. 8 Aps 5/2011-130, není v projednávané věci přiléhavý, neboť v daném skutkovém případě
krajský soud, a posléze Nejvyšší správní soud, posuzoval přípustnost zásahové žaloby v situaci,
kdy daňové řízení bylo zahájeno v režimu zákona o správě daní a poplatků, tedy coby vytýkací
řízení. Jak současně vyplývá z obsahu citovaného rozhodnutí, žalobce se v daném případě
domáhal vydání rozsudku, kterým mělo být žalovanému zakázáno pokračovat v porušování práv
žalobce vedením řízení, přičemž nezákonný zásah žalovaného spatřoval žalobce ve vedení
vytýkacích řízení. Přestože se tedy následně změnila v průběhu řízení právní úprava a vytýkací
řízení bylo nahrazeno postupem k odstranění pochybností, soud vycházel z formulace žalobního
petitu a ze skutečnosti, že nezákonný zásah spatřoval žalobce právě v zahájení a vedení
vytýkacích řízení.
[17] Nejvyšší správní soud dospěl na základě shora uvedeného k závěru, že v projednávané
věci nebyly dány důvody pro odmítnutí žaloby stěžovatele s odkazem na nutnost využití jiných
žalobních typů, neboť v případě vedení postupu k odstranění pochybností není splněn základní
předpoklad, podle něhož daňové řízení vždy vyústí ve vydání rozhodnutí. Městský soud pochybil
ve své úvaze o způsobu ukončení postupu k odstranění pochybností a možné aplikaci dosavadní
judikatury, Nejvyšší správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou.
[18] Závěrem zdejší soud připomíná, že v projednávané věci nebyly předmětem přezkumu
ostatní podmínky řízení před soudem ani otázka důvodnosti podané žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem, nýbrž výlučně posouzení správnosti konkrétního závěru městského
soudu o nepřípustnosti podání zásahové žaloby. Nejvyšší správní soud tak svým rozhodnutím
nijak nepředjímá další postup městského soudu v projednávané věci.
III. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud dospěl na základě všech uvedených důvodů k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, dle §110 odst. 1 s. ř. s. proto usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení městský soud v souladu se závěry
vyjádřenými v tomto rozhodnutí znovu posoudí žalobní tvrzení stěžovatele.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
dle §110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu