ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.122.2014:31
sp. zn. 10 As 122/2014 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. H., zast. JUDr.
Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec 2, proti žalovanému:
Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2013, č j. ČOI 41936/13/O100/2500/13/HI/Št, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
ze dne 13. 5. 2014, čj. 59 A 80/2013-58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti
[1] Napadeným usnesením krajského soudu bylo zastaveno řízení pro nezaplacení
soudního poplatku žalobcem (dále jen „stěžovatel“) poté, kdy krajský soud usnesením ze dne
6. 11. 2013 stěžovatele od soudních poplatků neosvobodil a stěžovatel k výzvě krajského soudu
(navzdory řádnému poučení o následcích nezaplacení) poplatek nezaplatil.
[2] Stěžovatel podal včasnou kasační stížnosti z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Současně požádal
o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti.
[3] V kasační stížnosti uplatněné námitky jsou shodné s námitkami kasační stížnosti,
kterou stěžovatel prostřednictvím téhož zástupce podal k Nejvyššímu správnímu soudu
proti usnesení krajského soudu ze dne 6. 11. 2013. Dle stěžovatele krajský soud věcně i právně
chybně posoudil splnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků .
II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že s ohledem na předmět posuzované věci,
kterým je kasační stížnost směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, netrval na zaplacení soudního poplatku stěžovatelem za řízení o kasační stížnosti,
a to z důvodu předejití řetězení řešeného problému (srov. rozsud ky Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2007, čj. 9 As 3/2007- 77, ze dne 13 . 9. 2007, čj. 9 As 43/2007-36, ze dne
19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012- 22, nebo ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 138/2013- 10).
[5] Pokud stěžovatel brojil kasační stížností proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení,
přichází zde z povahy věci v úvahu pouze kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Nejvyšší správní soud
je v takovém případě v řízení o kasační stížnosti oprávněn zkoumat pouze to, zda rozhodnutí
krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem;
jeho úkolem není věcně přezkoumávat, zda je žaloba stěžovatele důvodná a zda rozhodnutí
žalovaného bylo zákonné či nikoliv.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatelem uvedené kasační námitky obsahově směřují proti usnesení krajského
soudu ze dne 6. 11. 2013 o nepřiznání stěžovateli osvobození od soudních poplatků;
nijak jimi nedošlo ke zpochybnění rozhodovacích důvodů krajského soudu uvedených
v napadeném usnesení. Nejvyšší správní soud připomíná, že o těchto námitkách již rozhodoval
ve věci sp. zn. 9 As 146/2013 v řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení krajského
soudu ze dne 6. 11. 2013 a věcné posouzení shodných námitek již tedy nemůže být předmětem
v nyní projednávané věci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2012,
čj. 4 Ads 66/2012-22, a ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 138/2013- 10).
[8] Nejvyšší správní soud současně konstatuje, že napadené usnesení neshledal nezákonným.
Řízení bylo zastaveno poté, kdy stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, a to ač byl k jeho zaplacení
krajským soudem řádně vyzván i s poučením o následcích nezaplacení; krajský soud
rovněž přehledně a srozumitelně v napadeném usnesení vysvětlil svůj postup, jakož i uvedl
relevantní zákonná ustanovení [§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.]. Zastavení řízení bylo nevyhnutelným a zákonu
zcela odpovídajícím důsledkem vlastního stěžovatelova postupu.
[9] Nejvyšší správní soud pro úplnost podotýká, že kasační stížnost nezasílal žalovanému
k vyjádření, neboť pro takový postup neshledal důvod s ohledem na zásadu ekonomie a rychlosti
řízení. Případné vyjádření žalovaného by na rozhodnutí o kasační stížnosti ne mohlo ničeho
změnit.
III. Závěr a náklady řízení
[10] Pro uvedené Nejvyšší správní soud nedůvodnou kasační stížnost dle §110 odst. 1, věty
druhé, s. ř. s. zamítl.
[11] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu