ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.45.2014:36
sp. zn. 10 As 45/2014 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing.arch. M. S., proti
žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti a před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, č. j. 8 A 181/2012 –
76,
takto:
I. Stěžovateli se ne us t a nov uje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud), kterým bylo zastaveno
soudní řízení o žalobě stěžovatele na ochranu proti nečinnosti a před nezákonným zásahem
z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu.
[2] Městský soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 15. 1. 2013, č. j. 8 A 181/2012 – 18,
doručeným stěžovateli dne 22. 1. 2013, k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu
ze dne 28. 12. 2012. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval žádostí o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Městský soud usnesením ze dne 23. 9. 2013,
č. j. 8 A 181/2012 – 62, uvedenou žádost stěžovatele zamítl. Stěžovatel napadl citované usnesení
kasační stížností, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013,
č. j. 1 As 107/2013 – 17, zamítnuta. Městský soud následně vyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku usnesením ze dne 9. 1. 2014, č. j. 8 A 181/2012 – 71, které bylo stěžovateli
doručeno dne 22. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani přes tuto opětovnou výzvu
městského soudu soudní poplatek nezaplatil, městský soud napadeným usnesením řízení o žalobě
stěžovatele zastavil.
[3] Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou namítá,
že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská práva, právní tradice, zvyklosti
a základní procesní zásady. Městský soud stěžovateli nedal možnost vyjádřit se k podkladům
rozhodnutí před jejich vydáním. Současně stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnost
směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) netrval
na zaplacení soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti z důvodu řetězení řešeného problému (k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77). Bylo však nutno se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce
a v souvislosti s tím vyhodnotit potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
[5] Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro rozhodnutí ustanovení zástupce v řízení
zákon vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek, jednak nedostatek prostředků,
který by odůvodňoval osvobození od soudních poplatků, jednak též nezbytnou potřebu
takového rozhodnutí k ochraně práv účastníka. Z důvodu již výše zmíněného řetězení
řešeného problému posouzení majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození
od soudních poplatků zdejší soud neposuzoval splnění podmínek pro osvobození
od soudního poplatku.
[6] Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele v kasačním řízení
prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a stěžovatel
v ní srozumitelně vysvětlil, proč považuje napadené usnesení městského soudu
za nezákonné a z jakých důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání,
aby o stěžovatelem formulované kasační stížnosti věcně rozhodl. Za této situace
tedy Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
zamítl.
[7] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Stěžovatel nezpochybňuje, že soudní poplatek nezaplatil.
[8] Jedinou kasační námitkou, která směřuje proti usnesení o zastavení řízení, je tvrzení
stěžovatele, že městský soud mu nedal možnost se k věci vyjádřit. Tato námitka však není
důvodná. Městský soud ve věci samé vůbec nerozhodoval, a tudíž stěžovatel nemohl být
na svých právech namítaným způsobem zkrácen. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil
soudní poplatek za podanou žalobu, k čemuž byl ze strany soudu opětovně vyzván, řízení
dále nepokračovalo, v jeho průběhu nebylo ani nařízeno ústní jednání a soud řízení zastavil.
[9] Zbývající námitky ohledně žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a jeho návrhu na ustanovení advokáta nesměřují
proti nyní přezkoumávanému usnesení. Zdejší soud se těmito námitkami již zabýval v rozsudku
ze dne 6. 11. 2013, č. j. 1 As 107/2013 – 17.
[10] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta druhá s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch, žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu