ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.89.2014:19
sp. zn. 10 As 89/2014 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013, č. j. 35105/13/7001-31001-505350, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2014, č. j. 15 Af 164/2013
– 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým soud stěžovateli
nepřiznal osvobození od soudních poplatků a současně nevyhověl jeho žádosti o ustanovení
zástupce pro řízení před krajským soudem.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Žalobou ze dne 16. 10. 2013 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí
žalovaného, případně vyslovení jeho nicotnosti, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání
proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2012. V průběhu řízení
stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Krajský soud pro účely rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zaslal stěžovateli
k vyplnění formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
(dále též „prohlášení“) spolu s poučením, že je stěžovatel povinen tento formulář řádně a úplně
vyplnit a svá tvrzení doložit. Prohlášení zaslané následně stěžovatelem nicméně dle krajského
soudu nebylo vyplněno v souladu s předtištěnými pokyny pro jeho vyplnění a po formální
a obsahové stránce se neshodovalo s tiskopisem zaslaným soudem. Krajský soud
proto stěžovatele přípisem ze dne 16. 1. 2014 opakovaně vyzval k vyplnění přiloženého
formuláře a specifikoval konkrétní nedostatky, které v předchozím stěžovatelem vyplněném
prohlášení spatřoval. Na výzvu stěžovatel reagoval podáním, ve kterém uvádí, že své majetkové
poměry dostatečným způsobem prokázal a doložil a požadavky soudu označil za účelové.
Své podání spojil stěžovatel se vznesením námitky podjatosti proti soudci zpravodaji,
o které Nejvyšší správní soud rozhodl pod sp. zn. Nao 58/2014 tak, že soudce není
z projednávání věci vyloučen.
[4] Krajský soud na základě předložených podkladů dospěl k závěru, že u stěžovatele nebyly
splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje poskytnuté
stěžovatelem nejsou úplné, neboť neposkytují ucelený přehled o majetkové a sociální situaci
žalobce. Krajský soud poukázal zejména na to, že z prohlášení stěžovatele lze usuzovat, že vlastní
majetek větší hodnoty, nicméně s odůvodněním, že je tento majetek postižen exekucemi
a stěžovatel s ním nemůže disponovat, dále již neuvedl, o jaký konkrétní majetek se jedná,
a žádným způsobem soudu nesdělil ani věrohodným způsobem nedoložil, že na jeho majetek byl
skutečně nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Obdobně krajský soud hodnotil prohlášení
stěžovatele, že má dluhy ve výši 10 mil. Kč, jestliže neuvedl, kdo je jeho věřitelem, konkrétní výši
a důvod vzniku dluhu. Krajský soud vzal dále v úvahu, že stěžovatel žije ve společné domácnosti
se svojí manželkou, na které je finančně závislý, a se kterou společně hospodaří s částkou
připadající na její měsíční invalidní důchod ve výši 11 155 Kč. Z prohlášení stěžovatele naopak
nelze dle krajského soudu zjistit, že by hradil jakýkoliv měsíční výdaj (nájemné, elektřinu
nebo jiný náklad na domácnost). Stěžovatel tak dle krajského soudu neunesl břemeno tvrzení
ani břemeno důkazní a neposkytl soudu dostatek rozhodných skutečností pro meritorní
hodnocení jeho majetkových poměrů.
III. Řízení o kasační stížnosti
[5] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Důvody kasační stížnosti
jsou podle svého obsahu podřaditelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Stěžovatel se domáhal přehodnocení závěrů krajského soudu, tedy aby krajský soud
stěžovateli požadované osvobození od soudních poplatků přiznal a ustanovil mu pro řízení
zástupce z řad advokátů. Stěžovatel současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[8] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnost
směřující proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce) netrval
na zaplacení soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem z důvodu předejití
řetězení řešeného problému (k tomu srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 10. 200,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004, dostupné na www.nssoud.cz).
[9] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k věcnému přezkumu kasační stížností napadeného
usnesení krajského soudu.
[10] Krajský soud dospěl v dané věci k závěru, že stěžovatel nedostatek prostředků
na zaplacení soudních poplatků řádně netvrdil ani neprokázal. Nejvyšší správní soud tento závěr
prověřil dle §36 odst. 3 s. ř. s., který zakotvuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních
poplatků. Podle tohoto ustanovení může být zčásti osvobozen od soudních poplatků účastník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky. Citované "doložení" je praxí soudů formalizováno
a účastníci žádající o osvobození od soudních poplatků jsou vyzýváni k poskytnutí komplexních
informací potřebných pro rozhodnutí soudu formou prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech. Tímto prohlášením soud účastníkům mimo jiné sděluje, jaké údaje
považuje v řízení o osvobození od soudních poplatků za relevantní a nezbytné.
[11] V prohlášení, které bylo stěžovateli zasláno, je u oddílu VII. - Osobní majetek zcela
jednoznačný pokyn: "Žadatel(ka) uvede veškerý majetek větší ceny, který mu patří (včetně majetku, jenž má
se svým manželem ve společném jmění) v době podání tohoto potvrzení." Stěžovatel navzdory břemenu
tvrzení a břemenu důkaznímu uvedl pouze obecné prohlášení, že nemá žádný majetek,
se kterým by mohl disponovat (z důvodu exekučních řízení) a má dluhy v určité souhrnné výši
(10 mil. Kč). Tato svá tvrzení nekonkretizoval ani nedoložil (např. výpisy z katastru nemovitostí,
rozhodnutími o nařízení exekuce, smlouvami či jinými listinami prokazujícími dluhy a věřitele
stěžovatele). Jediný konkrétní údaj uvedený k osobnímu majetku v oddílu VIII. prohlášení
o majetkových poměrech je spisová značka 37 Cm 386/98 a 5 Nc 4172/2008, s poznámkou,
že se jedná o nepravomocné nalézací řízení. Z takového údaje zejména bez uvedení souvislostí
tohoto řízení s osobním majetkem stěžovatele (a následně i soudu, který uvedená řízení vede),
nelze dovodit žádné závěry ohledně existence a hodnoty osobního majetku, k jehož uvedení je
stěžovatel prohlášením výslovně vyzýván. Stěžovatel tak nedal krajskému soudu možnost jeho
majetkové poměry komplexně posoudit. Krajský soud stěžovatele opakovně přípisem ze dne
16. 1. 2014, č. j. 15 Af 164/2013 – 27, vyzval k doplnění chybějících údajů v prohlášení a přesně
označil údaje, které jsou pro účely jeho posouzení rozhodné. Srozumitelně přitom stěžovateli
vysvětlil, jakým způsobem má chybějící náležitosti prohlášení vyplnit, aby mohly být pro účely
rozhodnutí soudu o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků podrobeny
meritornímu přezkumu. Krajský soud tak dostatečně prostřednictvím zaslání prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a doplňujících dvou výzev stěžovatele
informoval o tom, jaké skutečnosti jsou při rozhodování o osvobození od soudních poplatků
relevantní, a současně jej poučil o negativních důsledcích nevyhovění těmto výzvám. Povinností
stěžovatele bylo tyto skutečnosti, včetně veškerého osobního majetku, uvést. Je jeho
nezpochybnitelným právem sdělit soudu všechny okolnosti týkající se tohoto majetku, například
omezení jejich disponibility v důsledku exekučního řízení, údaje mající vliv na zvýšení či snížení
ceny majetku, atd. Po splnění těchto povinností se může domáhat komplexního posouzení všech
sdělených skutečností. Stěžovatel však i přes jednoznačné a srozumitelné poučení uvedené
v prohlášení soudu nesdělil dostatečné údaje o svém osobním majetku s odůvodněním,
že nemůže být zpeněžen. K tomuto hodnocení je však oprávněn v rámci rozhodnutí
o osvobození od soudních poplatků pouze soud, nikoliv stěžovatel. V reakci na doplňující výzvu
krajského soudu stěžovatel setrval ve svém přesvědčení, že údaje poskytnuté soudu byly
dostatečné a odůvodňující přiznání osvobození od soudních poplatků. Za těchto okolností
dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že postup krajského soudu byl zcela v souladu
se zákonem, krajský soud nad rámec své povinnosti opakovaně vyzval stěžovatele k vyplnění
údajů v prohlášení a podklady předložené stěžovatelem správně hodnotil jako neúplné
a nezpůsobilé meritornímu hodnocení majetkových a sociálních poměrů stěžovatele.
[12] Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, problematika soudních poplatků není zpravidla
předmětem ústavní ochrany, neboť výrok o nepřiznání osvobození od soudních poplatků
zpravidla nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv či svobod, nicméně
za určitých okolností může i rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků
zasáhnout do sféry práva osoby na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod. Takovými případy budou zejména situace, kdy soud opomene o žádosti
o osvobození od soudních poplatků rozhodnout, dále kdy není rozhodnutí o nepřiznání
osvobození od soudních poplatků dostatečně (srozumitelně a přezkoumatelně) odůvodněno,
anebo kde by byly právní závěry obecného soudu v extrémním rozporu s provedenými
skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního
rozhodnutí nevyplývaly, tj. případy libovůle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010,
sp. zn. I. ÚS 1439/09, ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 218/09, nebo ze dne 27. 2. 2013,
sp. zn. IV. ÚS 3543/12, dostupné na www.nalus.usoud.cz). Žádné takové pochybení krajského
soudu však Nejvyšší správní soud v dané věci neshledal a má za to, že právo stěžovatele
na přístup k soudu nebylo usnesením krajského soudu porušeno.
IV. Závěr, náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud na základě všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1,
věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[14] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného
odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[15] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu