ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.92.2014:17
sp. zn. 10 As 92/2014 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, čj. 6 A 174/2012 – 31, ze dne 4. 3. 2014,
čj. 6 A 174/2012 – 27 a ze dne 2. 10. 2013, čj. 6 A 174/2012 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013,
čj. 6 A 174/2012-17 a ze dne 4. 3. 2014, čj. 6 A 174/2012-27 se odmítá.
II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se domáhal ochrany před nečinností žalovaného. Přitom žádal o osvobození
od soudních poplatků. Usnesením ze dne 2. 10. 2013 uvedeným v záhlaví městský soud žádost
o osvobození od soudních poplatků zamítl. Proti tomuto usnesení žalobce brojil kasační stížností,
které ovšem Nejvyšší správní soud nevyhověl (rozsudek ze dne 4. 12. 2013,
čj. 1 As 147/2013-12). Městský soud následně usnesením ze dne 4. 3. 2014 žalobce opětovně
vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu a posléze usnesením ze dne 9. 4. 2014 řízení
o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (obě usnesení též uvedena v záhlaví).
[2] Proti všem třem v záhlaví uvedeným usnesením podává žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je kasační stížnost přípustná.
[4] Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou v zásadě usnesení vydávaná
v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí
možnosti brojit proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení
nikterak nezkracuje.
[5] Zdejší soud již v usnesení ze dne 27. 2. 2006, čj. 5 As 15/2005-47, č. 973/2006 Sb. NSS
konstatoval, že usnesení krajského soudu, kterým byl žalobce vyzván k úhradě soudního
poplatku, je právě rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení [srov. též rozsudek NSS ze dne
16. 4. 2008, čj. 1 As 2/2008-47 nebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006,
sp. zn. I. ÚS 664/03 (N 56/40 SbNU 547)]. Kasační stížnost je tedy nepřípustná v části,
ve které stěžovatel brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2014,
čj. 6 A 174/2012-27.
[6] Kasační stížnost je nepřípustná i v tom rozsahu, v němž stěžovatel zpochybňuje usnesení
téhož soudu ze dne 2. 10. 2013, čj. 6 A 174/2012-17. V tomto případě brání přezkumu
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. O této věci totiž Nejvyšší správní soud již rozhodoval rozsudkem
čj. 1 As 147/2013-12 cit. v bodě [1] shora.
[7] Nad rámec již zmíněných důvodů nepřípustnosti částí kasační stížnost Nejvyšší správní
soud poznamenává, že kasační stížnost proti oběma usnesením byla navíc podaná opožděně.
[8] Kasační stížnost proti usnesení městského soudu ze dne 9. 4. 2014, kterým bylo řízení
o žalobě zastaveno, byla podána včas a podle §102 a násl. s. ř. s. je přípustná. Nejvyšší správní
soud se mohl důvody kasační stížnosti zabývat jen v rozsahu námitek, které směřují
proti tomuto usnesení.
[9] Dle stěžovatele městský soud zapírá, že v této věci stěžovatel třikrát emailem
požádal o prodloužení lhůty k dodání důkazů. Městský soud všechny žádosti prý ignoroval
(pozn. NSS: stěžovatel zřejmě myslel žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku,
jež dne 27. 3. 2014 doručil emailem městskému soudu). Stěžovatel soudu vytýká, že soudcovská
lhůta nebyla v této věci přiměřená, neboť nedostal reálný časový prostor k zaplacení soudního
poplatku. Brání se také proti označování své osoby jako kverulanta, neboť jeho postup
ve všech řízeních není fakticky totožný. Soud si nesmí dovolit zpochybnit žádost účastníka řízení.
Nesmí dospět k závěru, že není vážně míněna, neboť jedna ze sta jeho žalob může být důvodná.
[10] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Důvod kasační
stížnosti odpovídá důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Přitom soud na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval
(blíže viz rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, čj. 4 Ads 66/2012 – 22).
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Z napadeného usnesení vyplývá, že městský soud stěžovatele opětovně vyzval k úhradě
soudního poplatku ve lhůtě 10 dnů. Stěžovatel však žádal o prodloužení této lhůty
o několik měsíců. Vhledem k tomu, že předcházející obdobné žádosti stěžovatele v jiných věcech
byly neúspěšné a stěžovateli v nich nešlo o úspěšné dovedení řízení do konce, nýbrž se snažil
o neustálé prodlužování sporu, městský soud nerozhodoval o žádosti o prodloužení lhůty
samostatným usnesením. Městský soud proto také odkázal na argumentaci v jiných rozhodnutích
téhož stěžovatele.
[14] Právní úprava zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je obsažena
v §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích,
dle kterého platí, že „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí;
po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Soud tedy může řízení zastavit, jestliže žalobce
soudní poplatek nezaplatil, přestože byl před zastavením řízení k jeho zaplacení soudem vyzván.
Oba tyto předpoklady byly v případě stěžovatele splněny.
[15] Nejvyšší správní soud má za to, že městský soud žádost o prodloužení lhůty k zaplacení
soudního poplatku neignoroval. Soud při posuzování této žádosti mohl vycházet i z informací
získaných v dosavadních řízeních toho samého stěžovatele. Na jejich základě pak mohl vyvodit
závěry o stěžovatelových rutinních procesních strategiích a praktikách. Městský soud ve svém
usnesení přesvědčivě odůvodnil, proč nebylo namístě této žádosti vyhovět.
[16] Důvodná není ani námitka, že lhůta k zaplacení soudního poplatku byla pro stěžovatele
příliš krátká. Soud dal stěžovateli 10 dnů od doručení výzvy k zaplacení (tato lhůta uplynula
28. 4. 2014). Takto určenou lhůtu nelze považovat za nepřiměřenou s ohledem na skutečnost,
že šlo o lhůtu náhradní (tj. lhůtu ke splnění povinnosti, k níž byl stěžovatel povinen již dříve,
neboť poplatek za žalobu byl splatný dnem jejího podání; stěžovateli tak byla dána možnost
dodatečně soudní poplatek zaplatit). Stěžovatel navíc mohl soudní poplatek zaplatit i po uplynutí
této lhůty, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení, která nastala dne 22. 4. 2014
(dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích totiž usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci). Městský soud řádně objasnil, proč napadeným
usnesením řízení zastavil, poukázal na všechna relevantní zákonná ustanovení, která na věc
dopadají, a řádně je na věc aplikoval. Ostatně jiný postup než zastavení řízení nebyl
v projednávané věci možný.
[17] Zbývající námitky ohledně žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a jeho návrhu na ustanovení advokáta nesměřují proti nyní přezkoumávanému usnesení. Nejvyšší
správní soud se však většinou těchto námitek zabýval již v rozsudku čj. 1 As 147/2013-12
cit. v bodě [1] shora.
[18] Vzhledem k výše uvedenému stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Z tohoto důvodu
soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel neměl
ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu