ECLI:CZ:NSS:2014:14.KSE.8.2013:115
sp. zn. 14 Kse 8/2013 - 115
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, JUDr. Tomáše Homoly,
Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Petra Škvaina a JUDr. Karla Urbana, o návrhu ministra
spravedlnosti ze dne 26. 3. 2012, č. j. 614/2011-OD-ENA/10, na zahájení kárného řízení proti
Mgr. P. D., soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu Beroun, se sídlem Palackého 31/2,
Beroun 1, zast. Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem, se sídlem Hořejší nábřeží 786/21,
Praha 5, při ústním jednání konaném dne 10. 2. 2014,
takto:
Mgr. P. D., nar. X,
soudní exekutor Exekutorského úřadu Beroun,
I.
j e v i n e n , ž e
1. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 015 Ex 68/2006 k vymožení
peněžité částky, poté co provedl dne 24. 4. 2009 exekuci prodejem nemovitostí povinného
patřící do společného jmění povinného a jeho manželky: budova č. p. 281 – Z., na parc. č.
1383, zastavěná plocha a nádvoří na parc. č. 1383, o výměře 703 m
2
, zahrada, zemědělský
půdní fond na parc. č. 1384, o výměře 533 m
2
, všechny zapsané na listu vlastnictví č. 534,
pro katastrální území č. 791679 Z., okres č. CZ0721 Kroměříž, obec č. 589187 Z., u
katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, dne 6. 5. 2009, tuto
vydraženou nemovitost povinného v rozporu se zákonem předal vydražiteli,
tedy
závažně porušil své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem,
t í m s p á c h a l
kárné provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.
Podle §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu se mu ukládá
p o k u t a v e v ý š i 5 0 0 0 0 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14082013.
II.
s e z p r o š ť u j e
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, návrhu Ministra spravedlnosti ze dne 26. 3. 2012,
č. j. 614/2011-OD-ENA/10, v části, jíž mu bylo kladeno za vinu, že:
1. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 015 Ex 68/2006 k vymožení
peněžité částky dne 6. 5. 2009 fakticky provedl vyklizení nemovitosti povinného J. S. ve Z.,
ačkoliv k takovému úkonu nejenže neměl vydražitel exekuční titul, ale ani soudní exekutor
nebyl provedením exekuce vyklizením této nemovitosti pověřen,
2. jako soudní exekutor pověřený provedením exekuce sp. zn. 015 Ex 70/2007 k vymožení
peněžité částky, poté, co dne 21. 10. 2011 provedl exekuci prodejem nemovitostí povinného
patřící do společného jmění povinného a jeho manželky: budova č. p. 281 – Z., na parc. č.
1383, zastavěná plocha a nádvoří na parc. č. 1383, o výměře 703 m2, zahrada, zemědělský
půdní fond na parc. č. 1384, o výměře 533 m2, všechny zapsané na listu vlastnictví č. 534,
pro katastrální území č. 791679 Z., okres č. CZ0721 Kroměříž, obec č. 589187 Z., u
katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, dal pokyn svým
vykonavatelům panu R. K. a panu L. O., aby poskytli „asistenci“ vydražiteli při převzetí
vydražené nemovitosti; fakticky tak dne 27. 10. 2011 provedl vyklizení vydražené
nemovitosti, ačkoliv k takovému úkonu nejenže neměl vydražitel exekuční titul, ale ani
soudní exekutor nebyl pověřen provedením exekuce vyklizením předmětné nemovitosti,
neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro které se řízení vede.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
Ministr spravedlnosti podal dne 26. 3. 2012 návrh na zahájení kárného řízení (kárnou
žalobu) proti Mgr. P. D., soudnímu exekutorovi, konkrétně pro devět skutků. Při jednání
konaném dne 19. 11. 2013 rozhodl kárný senát o vyloučení skutku č. 8 a skutku č. 9 kárné žaloby
k samostatnému projednání a o skutcích 1 – 7 rozhodl věcně. S ohledem na to, že předmětem
tohoto řízení jsou pouze tyto dva vyloučené skutky, změnil kárný senát jejich označení oproti
kárné žalobě – o skutku pod bodem 8 kárné žaloby je jednáno jako o skutku č. 1 a skutek
žalovaný pod bodem 9 je označován jako skutek č. 2. Přitom ovšem skutek č. 1 v sobě obsahoval
dvě různá skutková jednání, jež bylo proto nutno při jejich posouzení rozdělit, což se ve výroku
projevilo jako označení I. 1. a II. 1.
V žalovaných skutcích spatřoval kárný žalobce závažné porušení povinností stanovených
právním předpisem. Vycházel přitom ze stížností povinného M. S., jehož tvrzení považoval za
prokázané na základě prověření spisů soudního exekutora. Kárně obviněnému je tak vytýkáno, že
se jak osobně, tak prostřednictvím svých vykonavatelů, kterým měl udělit pokyn k asistenci při
převzetí nemovitosti, dopustil závažného pochybení tím, že bez jakéhokoliv pověření fakticky
celkem dvakrát „vyklidil“ povinného i s rodinou z nemovitosti, jejíž dražbu provedl. Přesné
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 116
vymezení žalovaných skutků plyne z výroků tohoto rozhodnutí. Kárný žalobce v kárné žalobě
navrhl, aby kárný senát uznal kárně obviněného vinným ze spáchání uvedených kárných
provinění a uložil mu kárné opatření podle §116 odst. 3 písm. d) exekučního řádu – odvolání z
exekutorského úřadu.
II. Vyjádření kárně obviněného
Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření ze dne 15. 6. 2012 k žalovaným skutkům
uvedl, že přesvědčení kárného žalobce stojí ve velké míře na nepřesných, či přímo lživých
tvrzeních povinného, který navíc u prvního skutku nebyl ani přítomen. Povinný je, podle jeho
názoru, notorickým stěžovatelem, jenž si stěžuje proti všemu a všem, což kárně obviněný
podepřel seznamem podaných opravných prostředků a návrhů.
K samotnému skutku č. 1 kárně obviněný uvedl, že se dne 6. 5. 2009 skutečně dostavil
do předmětné nemovitosti spolu s vydražitelem a právním zástupcem oprávněné, avšak výlučně
za účelem provedení soupisu movitých věcí v rámci mobiliární exekuce. Tato exekuce a její
průběh je zachycen v protokolu o soupisu movitých věcí, č. j. 15 Ex 68/2006 – 109. Rovněž
z protokolu o předání nemovitosti vydražiteli, č. j. 15 Ex 68/2006 – 108, plyne, že nemovitost
nebyla vyklizována, nýbrž dobrovolně předána rodinnými příslušníky povinného; protokol byl
jimi podepsán bez námitek. Pravdivé není ani tvrzení o zapečetění nemovitosti. Poněvadž
se povinný tohoto úkonu vůbec neúčastnil, jsou jeho tvrzení o jeho průběhu zcela irelevantní.
Kárně obviněný proto k tomuto skutku uzavřel, že jeho přítomnost na místě při výkonu
mobiliární exekuce byla zárukou zákonného postupu prováděného v souladu s právními předpisy.
Při samotném aktu předání nemovitosti vydražiteli se kárně obviněný nijak neangažoval.
Pokud jde o skutek č. 2, kárně obviněný zdůraznil, že svým vykonavatelům nikdy nedal
pokyn, aby poskytli vydražiteli asistenci při převzetí vydražené nemovitosti a dne 27. 10. 2011
neprovedl fakticky ani jinak vyklizení vydražené nemovitosti. Pokud by nebyl výslovně požádán
právním zástupcem oprávněné, aby provedl soupis movitých věcí před tím, než dojde k převzetí
nemovitosti vydražitelem, nebyl by již další pokus, s ohledem na neúspěšný pokus ze dne
4. 10. 2011, prováděn. Proto kárně obviněný svým vykonavatelům sdělil, aby v rámci výjezdu
provedli soupis movitých věcí v předmětné nemovitosti, informoval je, že po soupisu věcí má
dojít k převzetí nemovitosti vydražitelem, dále jim nařídil, aby na místě zůstali až do převzetí
pro kontrolu, zda věci, které si bude povinný s rodinou odnášet, nejsou způsobilé pro mobiliární
exekuci. Kárně obviněný nikdy svým vykonavatelům nedal pokyn, aby asistovali při převzetí
nemovitosti vydražitelem, ani aby povinného násilím vystěhovali z nemovitosti. Vykonavatelé byli
navíc výslovně upozorněni na to, že povinný je notorickým stěžovatelem, takže mu nesmí dát
jakoukoliv záminku ke stížnostem.
Kárně obviněný se následně od vykonavatelů dozvěděl, že poté, co se dne 27. 10. 2011
dostavili k předmětné nemovitosti, byl již na místě přítomen vydražitel s další osobou. Povinný
dobrovolně pustil vykonavatele do předmětné nemovitosti a ti začali provádět soupis movitých
věcí. Při té příležitosti doručili povinnému též usnesení o příklepu, o což byl kárně obviněný
požádán zástupcem vydražitele. Poté začala manželka povinného vynášet movité věci z domu.
Povinný v té době zavolal na policii, načež se na místo dostavila hlídka, která na místě neshledala
porušení právních předpisů. Povinnému se pak udělalo nevolno a byl ošetřen přivolanou
záchrannou službou. V této době již byly věci povinného z nemovitosti vyneseny a vydražitel
nemovitost převzal, to vše za přítomnosti hlídky Policie ČR.
Pokud jde o zámkové vložky, na ty se dotázal vydražitel vykonavatelů, neboť chtěl
vyměnit veškeré zámky v nemovitosti. Vykonavatelé mají vložky do zámku standardně s sebou
na výjezdních akcích, a proto je poskytli. Protože je vydražitel narozen v roce 1933 a v ten den
měl pohmožděnou ruku, byla na jeho výslovné přání vložka u vstupních dveří vyměněna
vykonavateli, čistě v rámci občanské výpomoci. Povinnému tato částka účtována nebyla. Účet
ve spise má toliko identifikační význam; nemá ani číslo jednací a byl založen do spisu pouze jako
příloha. Vykonavatelé byli tudíž na místě toliko pro soupis věcí pro mobiliární exekuci. Protokol
o soupisu odmítl povinný podepsat.
Kárně obviněný odmítl tvrzení kárného žalobce, že tento protokol byl vytvořen účelově,
když nebyl založen ve spise předloženém ministerstvu. Tento nedostatek byl zapříčiněn právě
neustálými podáními povinného a tedy i neustálým pohybem spisu. Ve vytýkaném případě bylo
se spisem pracováno z důvodu podání odvolání proti usnesení o příklepu a bylo připravováno
vyjádření pro kárného žalobce. V dané době se spisem pracovala koncipientka kárně obviněného.
Kárně obviněný tudíž vyjádřil názor, že se žalované skutky nestaly tak, jak jsou
popisovány kárným žalobcem, jenž vyšel z nepravdivých tvrzení povinného, nýbrž zcela
standardním a zákonným způsobem. Kárný návrh proto považuje za neopodstatněný.
III. Replika kárného žalobce
Kárný žalobce v replice ze dne 30. 7. 2012 k uvedeným skutkům sdělil, že trvá
na podaném kárném návrhu.
K podkladům kárné žaloby uvedl, že jeho možnosti zjišťování skutkového stavu jsou
omezené právě na tvrzení stěžovatelů a exekutora a prověření exekutorského spisu. Pokud jde
o skutek č. 1, vyšel kárný žalobce z listiny založené pod č. l. 108 spisu sp. zn. 015 Ex 68/2006
nazvané „Protokol o předání vydražené nemovitosti“ sepsané na hlavičkovém papíře kárně
obviněného. Na č. l. 109 spisu je pak založen protokol o soupisu movitých věcí, který ovšem
neobsahuje podpisy žádné z přítomných osob ani není uvedeno, že by jej tyto osoby odmítly
podepsat. Co se týče skutku č. 2., vycházel kárný žalobce z obsahu předmětného exekučního
spisu a stěžejní byl též záznam přítomné hlídky Policie ČR. Na základě zhodnocení všech
dostupných informací usoudil kárný žalobce, že je zde důvodné podezření ze spáchání
žalovaných skutků kárně obviněným.
Pokud jde o doručení přípisu právního zástupce vydražitele povinnému, kárný žalobce
upozornil, že takové oprávnění (povinnost) exekutorovi nestanoví v rámci exekučního řízení
žádný právní předpis. Jedná se tak o porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, podle něhož státní moc lze
vykonávat pouze v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Jednalo se o nezákonný
postup, který byl součástí nezákonného postupu kárně obviněného a jeho zaměstnanců v rámci
neoprávněného vyklizení nemovitosti povinného.
Co se týče vyjádření kárně obviněného, že se u výměny stavebních vložek jednalo pouze
o občanskou výpomoc, když doklad o jejich koupi byl ve spise zařazen pouze jako příloha bez
jednacího čísla, nutno pak též minimálně další čtyři faktury, seznam dražitelů, doručenku
potvrzující doručení usnesení o příklepu, protokol o soupisu movitých věcí ze dne 4. 10. 2011,
protokol z místního šetření ze dne 5. 10. 2011, či výpis z centrální evidence obyvatel považovat
za dokumenty zvláštní povahy, když jsou založeny mimo spis bez čísla jednacího jako přílohy. Jen
stěží lze předpokládat, že ani tyto listiny nebude kárně obviněný uplatňovat (zejména znalečné,
inzerci, či pronájem salonku). Kárnému žalobci není též zřejmé, proč jsou doručenka, či
protokoly, také zařazeny pouze jako přílohy a nejsou zažurnalizovány ve spisu.
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 117
Kárný žalobce setrval na podané žalobě v přesvědčení, že oba skutky kladené kárně
obviněnému za vinu se staly a jsou závažným porušením povinností soudního exekutora.
IV. Doplnění vyjádření kárně obviněného
V doplnění vyjádření ke kárné žalobě ze dne 13. 11. 2013 kárně obviněný zopakoval své
stanovisko, že předání nemovitosti v obou žalovaných případech proběhlo zcela standardním
způsobem a tvrzení kárného žalobce o faktickém vyklizení jsou jenom velice účelovou
interpretací skutečnosti.
Kárně obviněný setrval též na svých předchozích tvrzeních a poukázal na základní znaky
vyklizení podle §341 občanského soudního řádu a zdůraznil, že k žádnému z tam uvedených
kroků nedošlo. V obou případech se jednalo toliko o provádění mobiliární exekuce a přítomnost
kárně obviněného, popř. jeho vykonavatelů, na místě byla pouze z důvodu kontroly, zda
povinným, či jeho rodinnými příslušníky nejsou odnášeny věci, jež by bylo lze takto postihnout.
Kárně obviněný dále rozvinul svá tvrzení o kverulatorní povaze povinného, což opětovně doložil
soupisem jeho třiceti pěti podání.
Závěrem upozornil na další případ převzetí předmětně nemovitosti stejným vydražitelem,
poté co nově určený exekutor JUDr. M. M. udělil tomuto vydražiteli dne 9. 4. 2013 příklep.
Tohoto převzetí se na žádost vydražitele účastnil za účelem sepisu exekutorského zápisu o
převzetí nemovitosti vydražitelem Mgr. R. M., exekutorský kandidát pověřený JUDr. T. V.,
soudním exekutorem se sídlem v Přerově; v tomto případě ovšem kárné řízení zřejmě vedeno
není. Proto se i nadále domnívá, že se žádného kárného provinění nedopustil.
V. Splnění předpokladů pro věcné projednání žaloby
Kárný senát nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení kárného řízení splňuje předpoklady
pro jeho věcné projednání. Kárná žaloba byla podána dne 26. 3. 2012, tj. za účinnosti exekučního
řádu ve znění do 31. 12. 2012. Podle §117 odst. 3 exekučního řádu kárná žaloba musela být
podána do 6 měsíců ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty
se nezapočítávala doba, pro kterou se prováděly přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému
provinění došlo, nejvýše však v délce dvou měsíců.
Kárný žalobce se o žalovaných skutcích dozvěděl ze stížnosti povinného M. S. doručené
Ministerstvu spravedlnosti dne 14. 10. 2011 a jejího doplnění doručeného dne 10. 11. 2011.
Průběh prověřování stížnosti není z hlediska dodržení subjektivní lhůty podstatný, neboť kárná
žaloba byla podána dne 26. 3. 2012, tedy v základní šestiměsíční lhůtě. Subjektivní lhůta tak byla
dodržena. Tato kárná žaloba splňuje i lhůtu objektivní, když nejstarší žalovaný skutek se udál dne
24. 4. 2009, tj. méně než 3 roky od podání kárné žaloby.
Za této situace kárný senát shledal, že kárná žaloba byla podána osobou k tomu
oprávněnou a z hlediska subjektivní a objektivní lhůty včas a účinně.
VI. Průběh soudního jednání
VI.1. Průběh soudního jednání dne 19. 11. 2013
VI.1.1. Vyjádření účastníků řízení
Před tím, než došlo v řízení vedeném pod sp. zn. 14 Kse 5/2012 k vyhlášení usnesení
o vyloučení skutků, jež jsou předmětem tohoto řízení k samostatnému projednání, byla k těmto
skutkům podána následující vyjádření.
Kárný žalobce zrekapituloval podanou žalobu a v detailech odkázal na svá písemná
podání.
Kárně obviněný ve své výpovědi k prvnímu skutku (výrok I. 1. a II. 1.) uvedl,
že se na místě nacházel z důvodu intenzivního naléhání právního zástupce oprávněné. Cílem jeho
přítomnosti bylo zmapovat existenci movitých věcí a případně je sepsat a zajistit ještě před
převzetím nemovitosti vydražitelem, což se také stalo; byla sepsána řada movitých věcí, které byly
následně zajištěny. Dále uvedl, že pokud si vzpomíná, nedošlo na místě k žádnému konfliktu,
manželka povinného odešla dobrovolně a asi podepsala též protokol o soupisu movitých věcí.
K dotazu soudu na sepis protokolu o předání nemovitosti vydražiteli, kárně obviněný odpověděl,
že tento protokol osobně sepsal a podepsal, a to na intenzivní přání právního zástupce
oprávněné. Připustil, že se nejedná o běžnou praxi, nicméně v tom nespatřuje porušení právních
předpisů. K dotazu kárného žalobce na zajištění sepsaných věcí uvedl, že tyto věci byly zajištěny
a odvezeny osobními auty do exekučního skladu v Berouně, přičemž objemnější věci byly
ponechány na místě.
K druhému skutku kárně obviněný konstatoval, že vykonavatelé si sami připravují
výjezdy. V tomto případě byli na místě dva vykonavatelé, pan O. a pan K., stejně jako v
předchozím případě na naléhání právního zástupce oprávněné. K dotazu soudu uvedl, že plány
výjezdů mu jsou předkládány ke schválení; bezdůvodný výjezd by neschválil. Dále kárně
obviněný sdělil, že o průběhu žalovaného skutku byl svými vykonavateli informován. K dotazu
kárného žalobce uvedl, že sklad movitých věcí má v Berouně a vykonavatelé na delší cesty jezdí
dodávkovým automobilem, přičemž velmi objemné věci se ponechávají na místě a případně
se operativně zajišťují následně. Na četnost úkonů v měsíci říjnu 2011 si nevzpomíná, nicméně
všechny byly činěny na základě naléhání zástupce oprávněné. K dotazu soudu na pravomoci
exekutora při ujmutí se držby vydražené nemovitosti vydražitelem uvedl, že v daném případě k
žádné asistenci nedošlo ani v jednom případě, a přítomnost jeho samotného nebo jeho
vykonavatelů na místě byla pouze z důvodu provedení mobiliární exekuce.
VI.1.2. Dokazování
Ke skutku č. 1 byl konstatován spis Exekutorského úřadu Beroun
sp. zn. 015 Ex 68/2006. Na č. l. 108 se nachází protokol o předání vydražené nemovitosti
opatřený „hlavičkou“ kárně obviněného, přičemž v bodě I. je konstatováno vydražení
nemovitosti A. Z. a v bodě II. je uvedeno, že dnešního dne, tj. dne 6. 5. 2009 byla vydražená
nemovitost předána vydražiteli (…), podpisy přítomných vypočteny nejsou, je nicméně zřetelný
podpis paní S., právního zástupce p. P. a jeden nečitelný podpis, který byl po nahlédnutí kárně
obviněným do protokolu ztotožněn jako jeho podpis. Na č. l. 109 se nachází nepodepsaný
protokol o soupisu movitých věcí a stejný soupis psaný rukou. K připomínce kárného žalobce
byly konstatovány rozdíly v uvedení časových údajů, jak v počátku, tak v ukončení soupisu. K
tomuto rozdílu se vyjádřil kárně obviněný tak, že se muselo jednat pouze o nepřesný přepis.
Ke skutku č. 2 byl konstatován spis sp. zn. 015 Ex 70/2007 a úřední záznam Policie ČR,
OO Policie Morkovice – Slížany ze dne 27. 10. 2011. Kárný žalobce navrhl doplnit dokazování
o protokol o soupisu movitých věcí ze dne 4. 10. 2011, který obdržel jako přílohu
v elektronickém spisu soudního exekutora, soud konstatoval, že v předloženém spise
se nenachází.
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 118
VI.2. Průběh soudního jednání dne 10. 2. 2014
VI.2.1. Pokračování v dokazování
Toto jednání navázalo na jednání konané dne 19. 11. 2013, přičemž úkony tam provedené
vzhledem k shodnému složení senátu nebylo třeba opakovat.
Nejprve byl proveden důkaz protokolem o soupisu movitých věcí ze dne 4. 10. 2011,
který byl obsahem elektronického spisu sp. zn. 015 Ex 70/2007. Následně bylo prováděno
dokazování výslechy svědků.
Svědek L. O., vykonavatel soudního exekutora, vypovídal pouze ke skutku č. 2, neboť u
prvního skutku nebyl přítomen. Sdělil, že v inkriminované době byli s kolegou K. na výjezdu po
„Kroměřížsku“ a v předmětné nemovitosti povinného byli provádět soupis movitého majetku na
opakovanou žádost právního zástupce oprávněné, který komunikoval přímo s vykonavateli, neví
s kým osobně. Výjezdy si plánují sami, předkládají je ke schválení soudnímu exekutorovi nebo
jeho zástupci. Zástupce oprávněné byl předem informován o datu provádění soupisu a rovněž
svědek věděl, že na místě bude pan M. Pokud jde o samotný průběh úkonu, po příjezdu je pan
Slavík vpustil do nemovitosti dobrovolně, legitimovali se a sdělili mu důvod své přítomnosti –
provedení soupisu movitého majetku. Pan S. zavolal policii, volal rovněž svému právnímu
zástupci. Pokud jde o policejní hlídku, která přijela na místo, té se s kolegou legitimovali a
předložili exekuční příkaz na provedení soupisu movitých věcí. Poté, co se panu S. udělalo
nevolno, byla přivolána sanitka. Po ošetření panu S. nijak nebránili ve vstupu do nemovitosti.
Před odjezdem z místa pomohl panu M. vyměnit vložku u hlavních dveří, neboť tento měl
pohmožděnou pravou ruku v důsledku nějaké předchozí potyčky s panem S. K dotazu soudu
uvedl, že zámkové vložky jsou běžnou výbavou auta při výjezdech. K dotazům obhájce kárně
obviněného svědek uvedl, že z nemovitosti se nic neodnášelo, neboť při soupisu nebyl nalezen
žádný hodnotnější majetek; věci si vynášela paní S., a něco též pan S. K poukazu obhájce na
policejní záznam, podle něhož měli policii tvrdit, že předávají nemovitost vydražiteli, svědek
sdělil, že policista celou situaci pravděpodobně špatně pochopil, neboť převzetí nemovitosti není
součástí oprávnění vykonavatelů. Je možné, že si to policista myslel proto, že se na místě nacházel
vydražitel. V průběhu úkonů nevolal do exekutorského úřadu, neboť nestandardní situace na
místě se netýkala jejich úkonu. Nakonec, poté co paní S. vynesla věci, pan M. uzamkl nemovitost
a všichni odjeli. K dotazu obhájce, zda byla situace následně projednávána na exekutorském
úřadu, svědek odpověděl, že poté, co se věc začala řešit na nejvyšší úrovni, byl mu jeho postup
důrazně vytknut. Svědek ovšem skutečnost, že pomohl panu M. vyměnit zámkovou vložku,
považuje toliko za lidskou pomoc s ohledem na věk a zdravotní stav pana M.
Svědek R. K., vykonavatel soudního exekutora, byl přítomen toliko u skutku č. 2. Uvedl,
že dne 27. 10. 2011 měli s kolegou O. výjezd do oblasti Brno, Znojmo, přičemž prováděli místní
šetření u povinných. Na základě žádosti právního zástupce oprávněné provedli též soupis
movitých věcí u povinného S. Snažili se vyjít vstříc advokátovi oprávněné přesto, že už předtím
soupis prováděn byl. O podobných kontaktech s klienty se záznamy nevedou, hovory jsou často
konány v terénu. Od advokátní kanceláře měli též informaci, že se na místě bude nacházet
vydražitel pan M. Pokud jde o samotný průběh, vstoupili do nemovitosti, kam je dobrovolně
vpustil povinný, po nich vstoupil vydražitel. Oni začali provádět soupis a vydražitel se začal bavit
s panem S. a trval na tom, aby rodina S. opustila nemovitost. Protokol o soupisu movitých věcí se
nesepisoval, neboť nebyly nalezeny nové položky, vyhotovil se pouze záznam. Po příchodu
přivolané policejní hlídky se legitimovali a předložili též příkaz k provedení soupisu movitých věcí
a usnesení o příklepu, jež měli sebou a také policistům popsali situaci. Výměnu zámku
neprováděl, vydražiteli pomohl kolega. Mezi povinným a vykonavateli nedošlo k žádnému
fyzickému konfliktu. Manželka se synem povinného vynášeli věci. Protože se panu S. udělalo
nevolno, byla přivolána sanitka. Po opuštění sanitky se pan S. nevrátil do nemovitosti, neboť mu
pan M. již nepředal klíče. K dotazu soudu uvedl, že s advokátní kanceláří oprávněné byl v
kontaktu přímo on sám a jejich požadavek vyřizoval také osobně; s kárně obviněným postup
nekonzultoval. I když při úkonu byla situace vypjatá, další postup nijak nekonzultoval s
exekutorským úřadem, neboť to nepovažoval za nutné; na místě byla policejní hlídka a situace
nebyla příliš vyhrocena. Následně celou situaci řešili na úřadě, a bylo mu vytknuto, že v takové
situaci nekontaktovali úřad a nevyžádali si pokyny. K dotazu obhájce kárně obviněného uvedl, že
na místě neprováděli žádný úkon, který se provádí při vyklizování nemovitosti.
Svědek J. M., vydražitel předmětné nemovitosti (skutek č. 2), uvedl, že si pamatuje toliko,
že telefonoval s kárně obviněným a pak se asi po týdnu dostavil do předmětné nemovitosti, kde
byli jeho vykonavatelé. Dle jeho názoru „nedělali nic špatné“, on sám odšrouboval kliku na hlavních
dveřích a oni vyměnili zámkovou vložku, vyměnili pak také vložku vzadu na garáži, a to z jeho
iniciativy. K dotazu na vztah k advokátovi Mgr. P. uvedl, že ten mu pouze pomáhal najít peníze,
což se nakonec povedlo, měl s ním i nějakou smlouvu, ale nic mu neplatil.
Svědek M. S., povinný (stěžovatel), byl také přítomen pouze u druhého skutku. Uvedl, že
dne 27. 10. 2011 k němu přijeli vykonavatelé K. a O. a řekli mu, že si pan M. přišel převzít
nemovitost, takže se má i s rodinou sbalit a vystěhovat. Doručili mu též dopis od právního
zástupce pana M., Mgr. P., o tomto převzetí. Doma byl též mentálně postižený syn a manželka.
Protože se svědek domníval, že na to nemají vykonavatelé právo, zavolal policejní hlídku. Sednul
si do křesla a řekl vykonavatelům, že nikam nepůjde. Podle jeho názoru vykonavatelé uvedli v
omyl též policii, když hlídce tvrdili, že na základě usnesení o příklepu mohou vyklidit nemovitost.
Policie proto nijak nezasahovala a byla tam pouze jako dohled. Svědkovi se následně udělalo
nevolno a policie přivolala záchranku. Poté, co přijela záchranka, odešel svědek z domu k
ošetření v sanitce a pak jej již vykonavatelé zpátky dovnitř nepustili; stoupli si do dveří a bránili
mu ve vstupu, on se přes ně projít silou nepokoušel vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.
Manželka se synem to viděli a dále balili věci. Pracovníci exekutora, nebo pan M. vyměnili zámky,
což osobně neviděl, neboť již nebyl vpuštěn do domu. K dotazu kárného žalobce svědek sdělil,
že nebyl předem informován o příjezdu vykonavatelů exekutora, měli s sebou nějaké listiny,
kterými se prokazovali, ale neukázali mu je, nýbrž řekli jen, že má vyklidit nemovitost. On sám o
vydražení nemovitosti věděl, neboť byl přítomen na dražebním jednání. K dotazu, zda
vykonavatelé prováděli též soupis věcí, svědek sdělil, že si movité věci neprohlíželi, neboť tam
byli cca tři týdny před tím, právě kvůli jejich soupisu. Na dotaz obhájce kárně obviněného svědek
uvedl, že se s panem M. setkal též po dražbě a pak ještě jednou v době před žalovaným skutkem;
žádný konflikt s ním neměl. Dále k dotazu připustil, že vede proti kárně obviněnému spor o
náhradu škody. K dotazům kárného senátu uvedl svědek, že odmítl podepsat listinu o potvrzení
doručení přípisu Mgr. P. O tom, že by vykonavatelé nebo kdokoli prováděl odečety energií neví,
sám si stavy zapsal do svého sešitu.
Svědek P. S., syn povinného uvedl, že si toho moc nepamatuje vzhledem ke svému
psychickému stavu; s ohledem na jeho psychický a zdravotní stav (rozrušení z povinnosti svědčit)
nebyl schopen při výslechu mluvit srozumitelně a od jeho výslechu bylo následně upuštěno.
Svědkyně J. S., manželka povinného, se vyjádřila k oběma skutkům.
Ke skutku č. 1 uvedla, že dopoledne přijel kárně obviněný, pan P. a pan Z. a kárně
obviněný jí řekl, že se musí do půl hodiny vystěhovat; vzít si mohla osobní věci a léky. Z. šel na
dvůr a do garáže, v domě se moc nezdržoval. Podepsala nějaký protokol, který jí byl předložen
kárně obviněným. Svědkyně si nevzpomíná, že by byl prováděn soupis movitých věcí, neboť ten
byl prováděn již dříve a věci byly označeny. Svědkyně tedy balila se synem věci. Některé věci jí
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 119
exekutor sbalit nepovolil, např. porcelán, staré cizí mince, a to odvezl. Pamatuje si též, že na
místo přijeli policisté, kárně obviněný se jim prokázal a oni odjeli. Pak jí přítomní pomohli vynést
igelitky na dvůr, kárně obviněný vyměnil zámky a polepil dveře. K dotazu senátu i obhájce
obviněného svědkyně uvedla, že si je jistá výměnou zámků, neboť u ní byla přítomna. Po
předestření protokolu o předání nemovitosti sdělila, že si není jista, zda se prováděl soupis
movitých věcí či nikoliv. Popřela, že by výpověď s někým probírala, jen si znovu přečetla svou
výpověď učiněnou na policii.
Ke skutku č. 2, svědkyně uvedla, že v nemovitosti pouze přespávala po dobu cca tří nocí,
neboť se kvůli synovi stěhovala z Kroměříže do Z. Uvedeného dne přijeli pan K., pan O. a pan
M. s přítelkyní. Vykonavatelé jim řekli, že se mají vystěhovat. Vykonavatelé neoznačovali movitý
majetek, neboť ten byl již označen. Manžel zavolal na policii, poté seděl v křesle a ona se synem
balili věci, které pak vynášela ven. Po příjezdu sanitky musel manžel na ošetření; po něm ho již
vykonavatelé dovnitř nevpustili a říkali mu, že se musí vystěhovat a dovnitř už nepůjde. Neví o
tom, zda vykonavatelé manželovi něco doručovali, neví nic ani o schůzkách manžela s panem M.
To, že vykonavatelé bránili manželi ve vstupu do domu, viděla, když vynášela igelitky z domu.
Neviděla výměnu zámkových vložek. Není si jista, zda spolu s manželem a synem nepodala proti
kárně obviněnému žalobu o náhradu škody.
Svědek A. Z., vydražitel nemovitosti, jenž byl přítomen u prvního skutku, se vyjádřil tak,
že na místo přijel, neboť měl od advokáta P., který jej zastupoval rovněž při dražbě, informaci, že
se má dostavit převzít nemovitost. Ví, že tam byl prováděn soupis movitých věcí, jinak si moc
nepamatuje. Určitě se nikdo nestěhoval. Když odcházel, S. (syn a manželka povinného) byli v
domě. Nikdo neměnil zámkové vložky a policie tam taky nebyla. Po předestření protokolu o
předání nemovitosti, uvedl, že jej podepsal, ale už si nevzpomíná, o čem protokol byl a
nevzpomíná si, zda měl k nemovitosti klíče.
Svědek J. H., příslušník Policie ČR, byl přivolán v průběhu své služby dne 27. 10. 2011 do
Z. v souvislosti se skutkem č. 2. Vypověděl, že na policii volal pan S., že jsou u něj exekutoři a
neoprávněně jej chtějí vystěhovat. S kolegou S. přijeli na místo, byli tam mj. pracovníci exekutora,
kteří se legitimovali a ukázali rovněž usnesení o udělení příklepu. Policisté po konzultaci s
nadřízenými měli za to, že exekutoři vědí, co dělají, proto spíš dohlíželi, aby nedošlo k násilí.
Panu S. se pak udělalo nevolno, tak přivolali záchranku. Pan Slavík již po ošetření nebyl
vykonavateli vpuštěn dovnitř budovy. Manželka se synem balili věci, a když policisté odcházeli,
byli již všichni před domem. Na zamykání, či výměnu zámků si nevzpomíná, ani si nepamatuje,
že by vykonavatelé vynášeli nějaké věci; násilnosti se tam neudály, maximálně odstrkování.
Svědek M. S., příslušník Policie ČR, byl jako člen policejní hlídky přivolán k nemovitosti
do Z. ke skutku č. 2. Vypověděl, že na místě byli exekutoři a vydražitel, kteří chtěli rodinu S.
vystěhovat a předat nemovitost panu M., prokázali se usnesením o udělení příklepu. Panu M. se
udělalo špatně, byla přivolána sanitka. Po ošetření se vše ukončilo, neboť nepřítomnost pana S.
byla využita k sepsání stavu měřících zařízení a k zamknutí nemovitosti. Vykonavatelé již pana S.
dovnitř nevpustili. Nevybavil si, že by vykonavatelé vynášeli nějaké věci, problém s klíči, ani neví,
kdo v jakém pořadí odjížděl.
Předvolaný svědek Mgr. P. se omluvil; kárně obviněný nadále netrval na jeho výslechu a
dokazování bylo ukončeno.
VI.2.2. Závěrečné návrhy
Kárný žalobce setrval na svém návrhu, přičemž považoval za prokázané, že oba skutky
se staly tak, jak bylo popsáno v žalobě. Dle jeho názoru se jedná o závažná provinění a navrhl
proto uložit sankci odvolání z exekutorského úřadu.
Obhájce kárně obviněného zaujal názor, že ani jedním důkazem nebylo prokázáno,
že by v případě prvního skutku došlo k předání nemovitosti či k jejímu faktickému vyklizení.
Došlo toliko k provedení soupisu movitých věcí. Protokol o předání věci byl pochybením, mělo
se jednat o osvědčení o skutkovém stavu. Jedná se pouze o pochybení ve formě právního úkonu.
Skutek se tedy tak, jak je definován v žalobě, vůbec nestal.
Ke skutku č. 2 obhájce kárně obviněného uvedl, že vykonavatelé měli na místě dodat
určitou vážnost prováděnému úkonu na žádost advokáta oprávněné a zároveň vydražitele. Na
místě nedocházelo k žádným násilnostem. Skutečnost, že po propuštění ze sanitky již pan S.
nebyl vpuštěn do nemovitosti, byla důsledkem toho, že ji dobrovolně opustil a držby se ujal pan
M. Úprava převzetí nemovitosti vydražitelem den po vydání usnesení o příklepu je sice kusá,
nicméně vydražitel byl, s ohledem na znění §336 l odst. 1 občanského soudního řádu, oprávněn
nemovitost převzít. Další závěry kárného žalobce stojí pouze na tvrzeních pana S. Lze chápat, že
povinnému je celá situace nepříjemná, nicméně on svými postupy působí újmu také oprávněné
paní T., která není již mnoho let schopná vymoci svou pohledávku, či panu M., který se
opakovaně pokoušel převzít jím vydraženou nemovitost. Kárně obviněný má za to, že tvrzení
pana S. nejsou věrohodná. Dalším důvodem jejich nevěrohodnosti je skutečnost, že odsouzení
kárně obviněného před kárným soudem by bylo k jeho prospěchu, neboť žaluje kárně
obviněného o náhradu škody. Dále bylo prokázáno, že obviněný nebyl na místě samém.
Žalovaný skutek má spočívat v tom, že kárně obviněný dal svým zaměstnancům pokyn k
asistenci vydražiteli a k faktickému vyklizení. Z okolností případu je patrné, že nebyl dán výslovný
pokyn k „divokému“ vyklizení nemovitosti. Zaměstnanci možná úplně nezvládli situaci, když
pomohli panu M. vyměnit zámky a nezavolali ve vypjaté situaci o pokyny na exekutorský úřad;
exekutor nicméně nemůže za toto jejich jednání nést odpovědnost. Závěrem uvedl, že považuje
navrhovaný trest za nepřiměřený a domnívá se, že již samotné projednání skutku před kárným
soudem je dostačující.
VII. Posouzení věci kárným senátem
VII.1. Rozhodné právo
Kárný senát se zabýval otázkou, jaké znění zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) je pro posouzení věci rozhodné. Exekuční řád byl
totiž v ustanoveních upravujících kárnou odpovědnost výrazně novelizován zákonem
č. 396/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013. Přechodná ustanovení obsažená v čl. IV. odst. 1 stanoví,
že se zahájená řízení dokončí podle dosavadních předpisů. Kárné řízení spočívá v posouzení
odpovědnosti za porušení právních či stavovských předpisů, při němž se postupuje přiměřeně
podle zákona č. 7/2002 Sb. a podle trestního řádu. Odpovědnost exekutora plyne
z hmotněprávního předpisu, kterým je exekuční řád. Časovou působnost, ač její úpravu exekuční
řád výslovně neobsahuje, je třeba ve smyslu uvedeného přechodného ustanovení vnímat
obdobně jak je to běžné i u jiných předpisů upravujících trestání. Tak např. trestní zákoník
stanoví v §2 odst. 1, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl trestný
čin spáchán; podle pozdějšího zákona se postupuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele
příznivější. Tato zásada je zakotvena i čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Přesto,
že kárné řízení není řízením trestním, musela by být i v něm tato zásada respektována. V daném
případě novela provedená zákonem č. 396/2012 Sb. je ve svém celku i v jednotlivých
ustanoveních upravujících kárná opatření výrazně přísnější, než tomu bylo doposud. Z toho
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 120
všeho je třeba dovodit, že o kárné žalobě je nutno rozhodovat podle exekučního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2012.
VII.2. Posouzení odpovědnosti
Kárný senát při posouzení odpovědnosti soudního exekutora vycházel z dosavadní
soudní judikatury, z níž konstantně plyne, že stát exekučním řádem přenesl stát část výkonu své
moci – specificky moci soudní, jíž je třeba rozumět soudní řízení počínaje nalézacím až po řízení
vykonávací – na soudní exekutory. Jimi sice jsou fyzické osoby, avšak tato skutečnost má význam
toliko právně technický, či organizačně institucionální. Z hlediska funkcionálního vykonávají
soudní exekutoři státní moc. Tento fakt pak také zdůvodňuje významné ingerence státu
do výkonu jejich činnosti formou dohledu, návrhovým oprávněním státu v kárných řízeních
a především zdůvodňuje primární odpovědnost státu za škodu způsobenou exekutorem. V tomto
směru se postavení exekutorů z hlediska jejich kárné odpovědnosti blíží postavení soudců, byť
kárná odpovědnost je v §116 odst. 2 exekučního řádu vymezena poměrně přísně. Z dikce tohoto
ustanovení lze dovodit, že kárným proviněním exekutora je jednání, kterým závažně nebo
opětovně poruší povinnost stanovenou tímto zákonem, případně občanským soudním řádem,
upravujícím postup exekutora při výkonu funkce nebo jestliže jeho chováním byla závažně nebo
opětovně narušena důstojnost exekutorského povolání. Jde tedy o jednání popsané intenzity
či opětovnosti, které je buď protiprávní, nebo samo o sobě nemusí být ještě protiprávní,
ale narušuje důstojnost exekutorského povolání. Při hodnocení závažnosti porušení povinnosti
exekutorem je ovšem třeba vycházet ze všech okolností konkrétního případu [blíže viz Kasíková,
M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2010, s. 417 a násl.].
Kárným proviněním podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu je závažné nebo
opětovné porušení povinnosti stanovené právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením
Komory.
VII.2.1. Uznání viny – Skutek č. 1 – výrok I. 1.
Žalovaným skutkem č. 1 bylo kárně obviněnému kladeno za vinu, že dne 6. 5. 2009 předal
vydražiteli nemovitost a fakticky provedl její vyklizení, ačkoli k takovému jednání nebyl oprávněn.
Z provedeného dokazování vzal kárný soud za zásadní důkaz protokol o předání
vydražené nemovitosti sepsaný dne 6. 5. 2009 ve Z. pod „hlavičkou“ soudního exekutora Mgr. P.
D. Na přední straně tohoto protokolu je uvedeno, že dne 6. 5. 2009 byla vydražená nemovitost
předána vydražiteli A. Z. spolu s příslušenstvím tří klíčů od vchodu. Zapsány jsou také stavy
elektroměru a vodoměru. Protokol je podepsán paní S., Mgr. P. a Mgr. D. Na zadní straně
protokolu je rukou psaný text, z nějž plyne, že při převzetí nemovitosti vydražitelem panem Z.
bylo umožněno odnést z převzaté nemovitosti všechny věci osobní povahy všech členů
domácnosti povinného M. S. Dále se v něm nachází prohlášení, že veškeré věci zanechané v
nemovitosti mimo soupis movitých věcí exekutora, se prohlašují za bezcenné a bude s nimi
naloženo dle uvážení vydražitele. Tato strana je podepsána, kromě paní S., Mgr. P. a Mgr. D., též
vydražitelem panem Z..
Jedná se o zásadní důkaz, který byl navíc podpořen též výpověďmi svědků A. Z., jenž v
průběhu svědecké výpovědi na tomto protokole identifikoval svůj podpis a výpovědí svědkyně J.
S., z níž plyne, že nemovitost byla předávána vydražiteli, že podepsala nějaký protokol a se synem
se v důsledku tohoto předání museli vystěhovat i se svými osobními věcmi. Určité nepřesnosti v
její svědecké výpovědi jsou logické s ohledem na časový odstup a nečiní její výpověď
nevěrohodnou.
Kárně obviněný ve svém vyjádření při jednání konaném dne 19. 11. 2013 rovněž potvrdil,
že tento protokol, ač jej nepovažuje za běžnou praxi, vydal na naléhání právního zástupce
oprávněné. Totéž lze dovodit i z písemného vyjádření kárně obviněného ze dne 15. 6. 2012,
ve kterém uvedl, že z předmětného protokolu plyne dobrovolné předání nemovitosti vydražiteli,
neboť jej bez námitek podepsali přítomní členové domácnosti povinného.
Kárný soud tak vzal za prokázané, že kárně obviněný fakticky předal vydražiteli
vydraženou nemovitost.
Kárně obviněný se hájil tím, že protokol o předání nemovitosti, ač jej nepovažuje
za běžnou praxi, vyhotovil na základě opakovaného naléhání právního zástupce oprávněné.
V tomto postupu však lze spatřovat porušení povinnosti dodržovat nestrannost v činnosti kárně
obviněného.
Kárný senát se již v minulosti např. v rozhodnutí ze dne 1. 9. 2010, č. j. 11 Kse 23/2009 -
100 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz) vyjádřil
k povinnosti dodržovat nestrannost v rámci exekučního řízení. Je zřejmé, že postavení soudního
exekutora nelze beze zbytku přirovnat k postavení soudu. Kárný senát neopomíjí, že soudní
exekutor vystupuje při své činnosti v postavení podnikatele dle obchodního zákoníku. Na rozdíl
od soudu tedy provádí exekuční činnost za účelem dosažení zisku a ve vztahu k oprávněnému
na vlastní riziko (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 150/04,
dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Ústavního
soudu). Po zahájení samotné exekuční činnosti však vystupuje exekutor, na něhož je v určitém
rozsahu přenesen výkon státní moci, ve vrchnostenském postavení vůči ostatním účastníkům
řízení. Není jistě vyloučeno, aby soudní exekutor zohlednil pokyny či návrhy vznesené některým
z účastníků řízení, avšak vždy musí dodržovat zásadu jejich rovnosti, nestrannost a vázanost
právními předpisy. Soudní exekutor si musí být těchto zmíněných povinností vědom
a s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem případu musí rozhodnout, kdy je návrh
účastníka řízení akceptovatelný a kdy již překračuje zákonem stanovené meze spravedlivého
procesu. Pokud exekutor případnému podnětu účastníka k nestandardnímu postupu vyhoví
a navíc jej nezaznamená ani v exekučním spisu jako v tomto případě, vystavuje se nebezpečí,
že nebude schopen obhájit vedení řízení v souladu se zákonem. Postup soudního exekutora není
sice vzhledem k účastníkům řízení svázán natolik přísnými pravidly jako je tomu v řízení
soudním, přesto však jednání s některým z účastníků a jeho výsledek v žádném případě nemůže
vzbuzovat pochybnosti o nestrannosti soudního exekutora. Ostatně, i pouhá pochybnost ohledně
poměru k účastníkům řízení zakládá dle §29 exekučního řádu důvod vyloučení exekutora
z provedení exekuce. Exekutor tedy vzhledem ke svému vrchnostenskému postavení
při exekučním řízení nemůže mít k oprávněnému jakožto jednomu z účastníků řízení podobný
vztah, který má například advokát ke svému klientovi a vyhovět tak jeho „naléhání“.
Soukromoprávní povaha vztahu, která je vlastní pro poměr mezi klientem a právním zástupcem,
je neslučitelná s vrchnostenským postavením soudního exekutora ve fázi provádění exekuce.
Shodně se k této otázce vyjádřil Nejvyšší soud ve svém stanovisku k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., sp. zn. Cpjn 200/2005, bod XIV., dostupném na www.nsoud.cz, dle něhož: „Pro řízení o výkon
rozhodnutí (a totéž musí platit i pro řízení exekuční) je příznačné, že obecné civilněprocesní zásady dispoziční
a projednací (zejména ve stadiu provedení výkonu, resp. exekuce) jsou nepřehlédnutelně omezeny; nejde zde jen
o subjektivní zájem té či oné procesní strany, nýbrž současně o autoritu státu ve vztahu k právu vůbec, konkrétně
pak k tomu jeho poslání, jímž ztělesňuje garance jeho faktické vynutitelnosti (tj. reálné vykonatelnosti
kvalifikovaných titulů). Právní stát je povinen ji zajistit nikoliv jakkoli, nýbrž opět v mezích práva, tedy též
se zřetelem k principu adekvátní ochrany povinného, a tudíž i nestranně (srov. též citované ustanovení §29
ex. ř.)“. Stejně, příp. ještě výrazněji, nutno tyto zásady vztáhnout na situaci, byl-li požadavek
resp. naléhání vznesen právním zástupcem nejenom oprávněné ale též vydražitele, který nebyl
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 121
účastníkem exekučního řízení. Akceptování takového pokynu, který je v rozporu se zákonem,
neohrožuje toliko nestrannost ale též nezávislost exekutora, jako vrchnostenského orgánu.
Soudní exekutor tedy nemůže přizpůsobovat řízení (nezákonným) pokynům jednoho z účastníků
exekučního řízení a už vůbec tak nemůže činit, jedná-li se o pokyn osoby, která účastníkem řízení
není. Obrana kárně obviněného tvrzením o vyhovění opakovanému naléhání právního zástupce
oprávněné a vydražitele proto není na místě.
Nelze akceptovat ani argumentaci kárně obviněného, že se u této listiny jedná toliko
o vadu formy, když protokol o předání vydražené nemovitosti měl být vlastně formálně
exekutorským zápisem o osvědčení skutkového děje.
Sepisování exekutorských zápisů spadá pod tzv. další činnost soudního exekutora (§77
an. exekučního řádu). Výsledkem této činnosti jsou veřejné listiny, kterými mohou být prokázány
nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem. Tento efekt však nastává pouze
v případě, splní-li exekutor při jejich sepsání formální a obsahové náležitosti stanovené
exekučním řádem. Protokol o předání vydražené nemovitosti, č. j. 15 Ex 68/2006 – 108, však
formální náležitosti podle §79 exekučního řádu nesplňuje, když se na něm nachází toliko podpis
soudního exekutora, nikoliv však zákonem požadovaný otisk jeho úředního razítka. Kromě
požadavku na formální správnost exekutorských zápisů, stanoví zákon také zvláštní režim jejich
uschovávání vzhledem k důsledkům, které z nich mohou plynout. Exekuční řád v §86 ukládá
exekutorovi povinnost uložit neprodleně exekutorské zápisy ve své kanceláři pod uzávěrou.
Ustanovení §100 exekučního řádu pak určuje, že exekutor musí exekutorské zápisy uschovávat
odděleně od spisů v kovové skříni. Poněvadž byl předmětný dokument v této věci označen jako
„protokol“ a nikoliv jako exekutorský zápis, nenachází se na něm úřední razítko soudního
exekutora a je součástí exekučního spisu tehdy probíhající exekuce, nelze žádným způsobem
dovozovat, že úmyslem kárně obviněného bylo toliko osvědčit skutkový stav a na jím vytvořenou
listinu nahlížet jako na exekutorský zápis, jak se to snažil navodit obhájce kárně obviněného
ve své závěrečné řeči. O povaze tohoto dokumentu jako exekutorského zápisu tak s ohledem
na uvedené nelze vůbec uvažovat a jedná se toliko o účelovou argumentaci kárně obviněného.
Kárný soud má vzhledem k provedenému dokazování za prokázané, že kárně obviněný
předal dne 6. 5. 2009 vydraženou nemovitost vydražiteli. Poněvadž soudní exekutor
při provádění exekuční činnosti vystupuje ve vrchnostenském postavení, může konat pouze
v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky).
Oprávnění (povinnost) k předání vydražené nemovitosti vydražiteli však soudnímu exekutorovi
žádný právní předpis neumožňuje, a proto je nutné toto jeho jednání považovat za jednání
v rozporu s právními předpisy; toto jednání je přitom závažné.
Na základě uvedených skutečností shledal kárný soud kárně obviněného vinným z toho,
že předal vydraženou nemovitost vydražiteli, čímž spáchal kárné provinění podle §116 odst. 2
písm. a) exekučního řádu. Toto jednání kárný senát vyčlenil z žalovaného skutku č. 1 a rozhodl
o něm samostatným výrokem.
VII.2.2. Zproštění kárné žaloby
VII.2.2.1. Skutek č. 1 – výrok II. 1.
Shora bylo konstatováno, že žalovaný skutek č. 1 v sobě zahrnoval dvě samostatná
jednání, spočívající jednak v předání nemovitosti vydražiteli, jednak v jejím faktickém vyklizení.
Pokud jde o druhou část žalovaného skutku č. 1, tedy jednání spočívající ve faktickém
vyklizení nemovitosti, dospěl kárný senát po provedeném dokazování k závěru, že faktické
vyklizení nemovitosti kárně obviněným nebylo prokázáno ani výslechy svědků ani obsahem spisu
či dalšími listinnými důkazy. Prokázáno naopak bylo, že po předání nemovitosti vydražiteli
opustila paní S. spolu se synem nemovitost dobrovolně a kárně obviněný se tedy na vystěhování
rodiny S. z nemovitosti aktivně nepodílel. Vzhledem k uvedenému zjištění kárný senát toto
samostatné jednání od skutku vymezeného kárnou žalobou oddělil a v této části kárně
obviněného návrhu kárného žalobce zprostil, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, tak jak
byl žalován.
VII.2.2.2. Skutek č. 2 – výrok II. 2.
Kárný žalobce skutkem č. 2 kladl kárně obviněnému za vinu, že dal pokyn svým
vykonavatelům R. K. a L. O., aby poskytli „asistenci“ vydražiteli při převzetí vydražené
nemovitosti. Tím měl fakticky dne 27. 10. 2011 provést vyklizení vydražené nemovitosti, ačkoliv
k takovému úkonu nejenže vydražitel neměl exekuční titul, ale ani soudní exekutor nebyl
provedením exekuce vyklizením předmětné nemovitosti pověřen.
K tomuto skutku bylo provedeno obsáhlé dokazování, jímž bylo prokázáno, že dne
27. 10. 2011 přijeli do nemovitosti povinného S. ve Z., vykonavatelé kárně obviněného, kteří byli
obeznámeni s tím, že v té době bude na místě rovněž vydražitel nemovitosti pan M. Z
provedeného dokazování bylo dále zjištěno, že kárně obviněný, schvaloval výjezdy svých
vykonavatelů před jejich uskutečněním. Jak kárně obviněný, tak oba vykonavatelé, byli při svých
výpovědích jednotní v tom, že předmětný výjezd byl rovněž schválen a do předmětné
nemovitosti byli vykonavatelé kárně obviněného vysláni za účelem provedení posledního soupisu
movitých věcí před tím, než si nemovitost převezme vydražitel, a to na opakovanou žádost
právního zástupce oprávněné (a zároveň vydražitele) Mgr. P. Kárný senát tak má za prokázané,
že kárně obviněný schválil výjezd svých vykonavatelů do nemovitosti povinného S. na den 27. 10.
2011, ačkoli mu bylo známo či mělo být známo, že soupis movitého majetku tam byl prováděn již
dne 4. 10. 2011, o čemž svědčí mj. protokol o soupisu movitých věcí, jímž byl proveden důkaz.
Pokud jde o samotné jednání vykonavatelů na místě, vzal soud za prokázané, že vykonavatelé
kárně obviněného pomohli vydražiteli vyměnit zámkovou vložku u hlavních dveří, a dále též, že
nevpustili povinného S. do nemovitosti poté, co byl ošetřen v přivolané sanitce.
Předně nutno uvést, že obecně je soudní exekutor, jako monokratický orgán, odpovědný
za činnost vlastních zaměstnanců. Tato odpovědnost našla své vyjádření v §32 exekučního řádu,
jímž je upravena objektivní odpovědnost soudního exekutora za škodu způsobenou činností jeho
zaměstnanců. Pokud jde ale o kárnou odpovědnost soudního exekutora za činnost jeho
zaměstnanců v rozhodné době, vychází kárný senát, přes rozpornou judikaturu kárných senátů
v této otázce, z převažujícího závěru, že kárná odpovědnost soudních exekutorů je odpovědností
za zavinění. Tato judikatura kárných senátů vychází z toho, že exekutor je za činnost svých
zaměstnanců, kteří plní úkoly jeho jménem, kárně odpovědný, nicméně i jeho kárná odpovědnost
má své meze. Předpokladem kárné odpovědnosti soudních exekutorů podle §116 odst. 2
písm. a) exekučního řádu je zaviněné závažné nebo opětovné porušení jejich povinností stanovených právním
nebo stavovským předpisem nebo usnesením Exekutorské komory, které musí být v příčinné souvislosti
se skutkem, který je předmětem návrhu na zahájení kárného řízení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 14 Kse 6/2011 – 299).
Pokud jde o skutek, který je žalován, ten spočívá v tom, že kárně obviněný měl dát pokyn
svým vykonavatelům k poskytnutí asistence vydražiteli při převzetí vydražené nemovitosti, čímž
měl fakticky vyklidit předmětnou nemovitost. Kárný soud vážil, zda termín „dát pokyn“ lze
naplnit tím, co bylo v průběhu kárného řízení prokázáno, tedy schválením výjezdu za účelem
provedení opakovaného soupisu movitých věcí, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Pojem „dát
pokyn“ k určité konkrétní činnosti v sobě zahrnuje úmyslné jednání soudního exekutora (přímý
úmysl). V průběhu řízení však nebylo prokázáno, že by kárně obviněný vydal nějaký speciální
Pokračování 14 Kse 8/2013 - 122
pokyn svým zaměstnancům, jak konkrétně mají ve věci postupovat, nebo že by je nabádal
k určitému postupu. Prokázáno bylo pouze určité zanedbání řídící činnosti soudního exekutora
schválením zjevně neúčelného výjezdu k provedení opětovného soupisu movitého majetku, navíc
na naléhání právního zástupce oprávněné (o nestrannosti soudního exekutora viz argumentaci
ke skutku č. 1 – výrok I. 1.). Schválení tohoto výjezdu s uvedeným „obsahem,“ tedy pokynem
k provedení soupisu movitých věcí, však nepředstavuje ani nedbalostní zavinění soudního
exekutora za žalovaný skutek, když tento nemohl žádným způsobem předvídat následné excesivní
počínání svých zaměstnanců.
Kárný senát tak v projednávaném případě nemohl přistoupit ani k reformulaci žalovaného
skutku podle toho, co bylo prokázáno, neboť by se již jednalo o skutek jiný, a tím by byla
porušena zásada zachování totožnosti skutku (a contrario rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 3. 2012, č. j. 14 Kse 9/2011 - 149).
Pokud se konečně jedná o prokázané jednání vykonavatelů kárně obviněného, které
eventuálně svědčí o tzv. faktickém vyklizení, když vykonavatelé asistovali vydražiteli při výměně
zámkové vložky, či nevpustili povinného S. do nemovitosti poté, co byl ošetřen v sanitce rychlé
záchranné služby, nejsou tato jednání předmětem kárné žaloby, neboť nebyl prokázán pokyn
kárně obviněného k těmto úkonům, který byl žalován jako předpoklad odpovědnosti kárně
obviněného za provedení „faktického vyklizení“. Vzhledem k neprokázání zavinění kárně
obviněného, nutno jednání jeho zaměstnanců, k němuž neměli předchozí pokyn a ke kterému
si ani v průběhu nevyžádali pokyny, považovat za jednání excesivní, za které soudní exekutor
nenese kárnou odpovědnost. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že tento nesprávný
postup byl vykonavatelům kárně obviněným následně vytknut.
S ohledem na tyto skutečnosti kárný senát dospěl k závěru, že nebylo prokázáno,
že se skutek č. 2 – tak, jak byl žalován – stal, a tudíž kárně obviněného této části žaloby zprostil.
VIII. Kárné opatření
Kárný žalobce navrhl kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu. Obhájce kárně
obviněného oproti tomu konstatoval, že považuje navrhovaný trest za nepřiměřený a domnívá se,
že již samotné projednání skutku před kárným soudem je dostačující. Kárný senát není těmito
návrhy vázán.
Při rozhodování o druhu kárného opatření vycházel kárný senát ze všech okolností
případu. Vycházel jak z povahy porušení povinnosti, tak z následků tohoto porušení. Po zvážení
všech rozhodujících kriterií spoluurčujících povahu a závažnost kárného provinění, které narušuje
důvěru v nezávislost a nestrannost exekutorské profese, dospěl kárný soud k závěru,
že adekvátním kárným opatřením v dané věci bude pokuta podle §116 odst. 3 písm. c)
exekučního řádu ve výši 50.000 Kč. Kárný senát má za to, že uložené kárné opatření vystihuje
všechny okolnosti případu a přispěje k vyšší motivaci kárně obviněného k řádnému výkonu
funkce soudního exekutora tak, aby kárný senát v případném příštím kárném řízení nemusel
uplatnit kárné opatření přísnější.
Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 14008013.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně kárného senátu