ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.35.2014:104
sp. zn. 2 As 35/2014 - 104
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. M. Š.,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy –
Obvodní ředitelství Praha IV, se sídlem U Plynárny 972/2, na ochranu před nezákonným
zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 28. 1. 2014, č. j. 11 A 69/2013 - 81, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] V záhlaví označeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
bylo ve výroku I. vysloveno, „že zásah Policie České republiky vůči žalobci, k němuž došlo dne 12. 3. 2013
v odpoledních hodinách v Praze 10, Vršovické ulici v blízkosti Vršovického nádraží, kdy byl žalobce donucován,
aby předložil svůj občanský průkaz, byl nezákonný“. Výrokem II. byla žalované uložena povinnost
do třiceti dnů od právní moci rozsudku zničit nebo zajistit zničení obrazových záznamů žalobce pořízených dne
12. 3. 2013 při nezákonném zásahu uvedeném výše a výrokem III. zaplatit žalobci náklady řízení.
[2] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu včasnou kasační
stížností, jíž vytýkala zejména nedostatek pasivní legitimace, nepřezkoumatelnost pro nedostatek
důvodů, neuvedení důkazů, o něž soud opřel svá skutková zjištění a s tím související absenci úvah
při hodnocení důkazů, pominutí tvrzení a důkazů předestřených stěžovatelkou, což ve svém
souhrnu způsobilo nezákonnost rozsudku. Navrhla zrušení rozsudku v celém rozsahu a vrácení
věci městskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Podáním doručeným soudu dne 20. 5. 2014 navrhla stěžovatelka, aby její kasační stížnosti
byl přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnila tím, že kasační stížnost podala z relevantních
důvodů a Nejvyšší správní soud ji podle jejího názoru shledá opodstatněnou. Splnění
povinnosti zničit či zajistit zničení obrazových záznamů žalobce pořízených při nezákonném
zásahu by bylo překážkou pro její další soudní obranu a případné další řízení ve věcech
služebního poměru se zasahujícími příslušníky, k němuž by na základě rozhodnutí soudu mohlo
dojít. Výkon rozhodnutí by tedy byl v rozporu s veřejným zájmem a přitom je zřejmé, že přiznání
odkladného účinku by pro žalobce neznamenalo žádnou újmu.
[4] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že neobsahuje žádné skutečnosti,
které by naplňovaly podmínky pro přiznání odkladného účinku. Domníval se, že stěžovatelka
žádné řízení ve věcech služebního poměru policistů nezahájila a zahájit nehodlá, neboť kvůli
marnému uplynutí lhůty odpovědnost policistů za kázeňský přestupek již zanikla. Sporný
videozáznam je navíc doslovně přepsán ve stížnostním spisu. Žalobce spatřoval skutečný důvod
podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v tom, že proti žalované zahájil
exekuční řízení, neboť nesplnila povinnost uloženou jí soudním rozhodnutím a nevyplatila
mu náklady řízení ve výši 2000 Kč.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle ustanovení §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním
odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[6] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou
nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud omezenější míře,
než jak tomu bude na straně žalobce. [Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu
tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému (dle dřívější dikce §73
odst. 2 s. ř. s.) v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku
důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. září 2006
č. j. 6 Ads 99/2006 - 33 či usnesení ze dne 5. ledna 2005 č. j. 1 Afs 106/2004 - 49,
publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz)].
[7] V nyní posuzovaném případě městský soud závazně určil, že zásah stěžovatelky
spočívající v donucování žalobce k předložení občanského průkazu v konkrétní situaci (určené
časem a místem) byl nezákonný. Takový výrok nezakládá žalované přímo žádné povinnosti,
u nichž by bylo možno uvažovat o výkonu rozhodnutí, a ani jiné právní následky bezprostředně
s nabytím právní moci rozsudku nenastávají. Výrok soudu deklarující nezákonnost provedeného
zásahu veřejné moci, který již netrvá, má v prvé řadě význam jako satisfakce pro osobu
jím dotčenou, ale působí i jako interpretační vodítko do budoucna tím, že zpřesňuje meze,
v nichž je veřejná správa oprávněna uplatňovat svou zákonnou pravomoc. Přestože to není zcela
vyloučeno (např. když respektování závazného názoru soudu zásadně mění dosavadní správní
praxi), pozastavení účinků rozhodnutí soudu do konečného vyřešení věci zde bude připadat
v úvahu jen zcela výjimečně. Stěžovatelka ostatně ve vztahu k deklaratornímu výroku městského
soudu vznik jakékoli újmy ani netvrdila.
[8] Výrok ad II. zavazuje stěžovatelku ke zničení obrazového záznamu jednání žalobce
pořízeného policistou proto, že v důsledku výroku deklarujícího nezákonnost zásahu ztratilo
opodstatnění uchovávání záznamu jednání osoby, proti níž bylo nezákonně zasaženo (záznam
podle soudu nebyl pořízen k dokumentování úkonu policisty v rámci jeho zákonné pravomoci,
ale mimo ni). Stěžovatelka v kasační stížnosti zpochybňuje náležité zjištění skutkového stavu věci
městským soudem. Namítá-li, že se incident udál jinak, tedy brojí-li proti skutkovým otázkám,
může předmětný obrazový a zvukový záznam v řízení sloužit jako důkaz o části skutkového děje.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že jeho zničení v souladu s výrokem městského soudu
by mohlo způsobit újmu stěžovatelce tím, že přijde o možnost prokazovat pomocí
tohoto důkazního prostředku svou verzi skutkového děje, o níž se domnívá, že by mohla vést
k jinému závěru o povaze proběhnuvšího zásahu. Naproti tomu práva žalobce, jehož chování
je předmětem záznamu, nedojdou významnější újmy tím, že se zničení záznamu uchovávaného
žalovanou, i když bude shledáno důvodným, oddálí do konečného vyřízení věci. Újmu
stěžovatelky shledává Nejvyšší správní soud nepoměrně větší, než újmu protistrany.
Jelikož nespatřuje ani rozpor s veřejným zájmem, uzavírá, že byly naplněny zákonné podmínky
§73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Tvrzení stěžovatelky o využitelnosti záznamu pro účely případného řízení ve věci
služebního poměru zasahujících policistů může nasvědčovat tomu, že je ve veřejném zájmu
jej uchovat. Žalovaná svým procesním postupem však jednoznačně dává najevo, že nesouhlasí
s posouzením zásahu jako nezákonného, takže do konečného vyřízení věci nelze očekávat
její iniciativu v postihu zasahujících policistů podle služebního zákona. Pokud však rozsudek
městského soudu v přezkumu obstojí, připadá v úvahu i využití záznamu pro navazující řízení.
Vzhledem k tomu, že návrh na přiznání odkladného účinku neobsahuje bližší zdůvodnění,
proč i pro takové jiné řízení by předmětný záznam byl nepostradatelný, považoval zdejší soud
tuto argumentaci pouze za podpůrnou ve vztahu k doložení souladu dočasného odložení účinků
pravomocného soudního rozhodnutí s veřejným zájmem. Sama o sobě by k vyhovění návrhu
nevedla.
[10] Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá, jak bude rozhodnuto ve věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu