ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.93.2014:22
sp. zn. 2 As 93/2014 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o žalobě na ochranu proti
nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
14. 4. 2014, č. j. 9 A 118/2013 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobou ze dne 3. 5. 2013 podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích
se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal ochrany proti nečinnosti žalované a neprodleného
vydání rozhodnutí o jeho žádosti o určení advokáta ze dne 18. 3. 2013. Krajský soud
v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 5. 2013, č. j. 10 Na 45/2013 – 3, postoupil věc
Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jenž stěžovatele přípisem ze dne 6. 8. 2013,
č. j. 9 A 118/2013 – 11, vyzval k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby. Stěžovatel
na tuto výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků. Dne 1. 10. 2013 obdržel
městský soud podání žalované, z něhož mimo jiné vyplynulo, že žalovaná stěžovateli přípisem
ze dne 30. 9. 2013 sdělila, z jakého důvodu nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta. S ohledem
na to městský soud požádal stěžovatele o sdělení, zda trvá na podané žalobě nebo zda ji bere
zpět. V reakci na to přípisem ze dne 26. 10. 2013 vznesl stěžovatel vůči všem členům devátého
senátu městského soudu námitku podjatosti, odůvodněnou údajným „komplotem“ a „uváděním
v útisk“ ze strany městského soudu. Tuto námitku Nejvyšší správní soud usnesením dne
12. 11. 2013, č. j. Nao 82/2013 – 34, shledal nedůvodnou.
[2] Usnesením ze dne 14. 4. 2014, č. j. 9 A 118/2013 – 38, městský soud žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků zamítl, neboť dle jeho názoru stěžovatel zneužívá institutu
osvobození od soudních poplatků. Tento postup odůvodnil množstvím stěžovatelových žalob
a stereotypním průběhem jím vedených sporů, přičemž i okolnosti tohoto sporu podle
městského soudu svědčily o tom, že stěžovateli nejde o vyřešení sporné otázky, naopak
jeho záměrem je vyvolání a vedení sporu jako takového. Stěžovatel odmítá brát zřetel
na rozhodnutí městského soudu, který je tak nucen opakovaně posuzovat tytéž otázky. Městský
soud v této souvislosti poukázal na skutečnosti, které nyní posuzovaný spor vyvolaly: Stěžovatel
požádal o určení advokáta k poskytnutí právní služby, žalovaná jeho žádosti v plném rozsahu
vyhověla. Určený advokát požádal stěžovatele o nezbytnou součinnost, kterou mu však stěžovatel
odmítl poskytnout a opětovně žalovanou požádal o určení advokáta v téže věci. Následně
stěžovatel podal žalobu proti nečinnosti, na níž setrval, přestože mu žalovaná po podání žaloby
výslovně sdělila, z jakého důvodu nelze jeho opětovné žádosti vyhovět. Na základě toho měl
městský soud za to, že pokud stěžovatel hodlá svá práva vymáhat soudní cestou, a to výše
popsaným způsobem, je spravedlivé po něm požadovat, aby tyto spory vedl s vědomím existence
nákladů řízení.
[3] Proti napadenému usnesení podal stěžovatel kasační stížnost. V ní namítl, že nežádal
o osvobození od všech soudních poplatků, ale toliko od jednoho. Dle názoru stěžovatele
městský soud odmítá pochopit, že osoba žádající o osvobození od poplatku nemůže
být osvobozena, jde-li o zjevně neúspěšný žalobní návrh. Procesního práva přitom vůbec nelze
zneužít, sousloví „zneužití práva“ je tak další nesoudnou hrou se slovy k očerňování některých
účastníků řízení. Dle stěžovatele jej městský soud nesprávně poučil o opravném prostředku,
neboť kasační stížnost proti dočasnému rozhodnutí není přípustná. K tomu odkázal na věc
předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012.
[4] Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a oprávněnou osobou (§102 s. ř. s.). Za situace,
kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen další řetězení téhož problému
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, všechna
zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). S ohledem na tuto
situaci tedy nebylo nutné, aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud netrval ani na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost.
[6] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Zkoumal přitom,
zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109
odst. 4 s. ř. s.).
[7] Rozhodovacím důvodem napadeného usnesení byla kverulační povaha sporu,
jež je projevem zneužití práva. S tímto závěrem městského soudu Nejvyšší správní soud zcela
souhlasí. Při zkoumání naplnění podmínek stanovených v §36 odst. 3 s. ř. s. je totiž zcela
namístě, aby soud zhodnotil také povahu sporu a způsob jeho vedení ze strany stěžovatele
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 8 As 22/2010 – 91), kterému
i dle názoru zdejšího soudu nejde o úspěšné dovedení řízení do konce, nýbrž se snaží o neustálé
prodlužování sporu. Stěžovatel totiž vede mnoho dalších soudních řízení, které se svým obsahem
podobají nyní projednávané věci a jeho postup je de facto ve všech řízeních totožný. Svůj právní
názor Nejvyšší správní soud stěžovateli opakovaně a zcela zřetelně vyjevil již v mnoha svých
předchozích rozhodnutích týkajících se jeho sporů; mimo jiné též s konstatováním,
že nemajetnost nemůže být sama o sobě důvodem, aby nemajetné osoby mohly bez jakýchkoliv
omezení bezplatně vést spory dle své libosti (viz rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 10. 2011,
č. j. 7 As 10 1/2011 – 66, nebo ze dne 6. 6. 2012, č. j. 2 Ans 6/2012 - 12). Cílem institutu
osvobození od soudních poplatků je zajištění toho, aby v případech, kdy osoby nemají dostatek
prostředků, a přitom je namístě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající
jejich životní sféry), jim nedostatek materiálních prostředků nebránil v účinné soudní ochraně.
Takovou povahu však tento spor nemá (viz rekapitulace průběhu sporu v odst. [1] a [2] tohoto
rozsudku). Za této situace lze souhlasit s názorem městského soudu, že není spravedlivé,
aby náklady na vedení takových sporů, které je zásadně povinen hradit každý žalobce,
za stěžovatele pravidelně nesl formou osvobozování od soudních poplatků stát.
[8] Jako nedůvodnou je třeba zamítnout i kasační námitku týkající se nesprávného poučení
o možnosti podat opravný prostředek proti napadenému usnesení. Možnost podání kasační
stížnosti proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků totiž potvrzuje
i konstantní judikatura zdejšího soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, či ze dne 28. 7. 2011, č. j. 8 As 65/2010 – 106). Na této skutečnosti
nemohlo nic změnit ani to, že ve věci sp. zn. 3 As 125/2012, na niž stěžovatel odkazoval
v kasační stížnosti, byla v době vydání napadeného usnesení rozšířenému senátu zdejšího soudu
předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti rozhodnutí o neosvobození
od soudních poplatků. Po vydání napadeného usnesení totiž rozšířený senát zdejšího soudu
usnesením ze dne 20. 5. 2014, č. j. 3 As 125/2012 – 43, potvrdil, že proti usnesení krajského
soudu, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, je kasační stížnost
přípustná.
[9] K ostatním stěžovatelovým námitkám, které s podmínkami pro přiznání osvobození
od soudních poplatků vůbec nesouvisí (stěžovatel v nich například napadá postup žalované,
vytýká městskému soudu, že o žalobě uvažuje v minulém čase, uvedl ho v útisk a zorganizoval
proti němu komplot, nazval své rozhodnutí přípisem a soukromoprávní písemnosti podáním
atp.), lze souhrnně konstatovat, že nejsou vůbec způsobilé zpochybnit zákonnost či správnost
napadeného usnesení.
[10] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení; žalované pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad
rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu