ECLI:CZ:NSS:2014:2.AZS.99.2014:50
sp. zn. 2 Azs 99/2014 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Kar la Šimky v právní věci žalobce: J. A., zast. Mgr. Barborou
Barcalovou, advokátkou, se sídlem Gorazdova 11, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2014,
č. j. OAM-308/ZA-ZA15-P07-2013, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2014, č. j. 29 Az 8/2014 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Barboře Barcalové, advokátce, se sídlem Gorazdova
1995/11, Praha 2, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů
ve výši 3 400 Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal dne 25. 9. 2013 žádost o mezinárodní ochranu,
o níž žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 14. 1. 2014, č. j. OAM-308/ZA-ZA15-P07-2013
(dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že mu mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neudělil.
[2] Stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí dne 21. 1. 2014 ke Krajskému soudu
v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu, v níž obecně vyjádřil nesouhlas s postupem
žalovaného a uvedl, že další okolnosti doplní po odborné konzultaci s advokátní kanceláří
a svým právním zástupcem. Krajský soud ho tedy usnesením ze dne 27. 1. 2014,
č. j. 29 Az 8/2014 – 11, které nabylo právní moci dne 27. 3. 2014, vyzval k doplnění žaloby
do 2 týdnů od doručení tohoto usnesení. Když stěžovatel v uvedené lhůtě ani později
nijak nereagoval, krajský soud usnesením ze dne 7. 5. 2014, č. j. 29 Az 8/2014 – 19
(dále jen „napadené usnesení“), žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §37 odst. 5 s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému usnesení podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. V ní připustil, že krajský soud ho vyzval k doplnění žaloby,
ale k tomuto doplnění mu neustanovil advokáta. Krajskému soudu přitom muselo být zřejmé,
že občan Nigérie bude jen stěží sám doplňovat žalobu ve správním soudnictví. Krajský soud
se tak mohl jeho žalobou zabývat podle obsahu spisového materiálu, který si měl vyžádat
od žalovaného, nebo mu pro dané řízení ustanovit advokáta. Namísto toho se přiklonil
k nejpohodlnějšímu řešení, a sice k odmítnutí žaloby. Stěžovatel dále uvedl, že jeho kasační stížnost
nelze odmítnout pro nepřijatelnost ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s., neboť je křesťan a v rámci
Nigérie operuje teroristická skupina Boko Haram, která se snaží popřít křesťanské vyznání v celé
zemi. Není tak možné, aby se přestěhoval v rámci Nigérie do jiné části, kde by byl v bezpečí,
protože se důvodně obává o svůj život v celé zemi. Dodal, že podaná kasační stížnost podstatně
přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť nemá zprávu o tom, že by Nejvyšší správní soud žádost
o mezinárodní ochranu z důvodu křesťanské víry v Nigérii již projednával.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že stěžovatelem podaná
kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy a navrhl její odmítnutí
pro nepřijatelnost, případně zamítnutí pro nedůvodnost.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou
její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační st ížnost je nepřijatelná.
Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pr o nepřijatelnost
odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění,
Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení
připojuje.
[7] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odm ítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní
ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna
zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), z něhož mimo jiné plyne,
že „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je - kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu
řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana ind ividuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž
také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“ O přijatelnou kasační stížnost
se tak prakticky může jednat v případě, že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu nebo jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně, přičemž rozdílnost v judikatuře může nastat na úrovni krajských soudů
i Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní
odklon. To znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a o důvodněných případech sezná,
že je namístě změnit výklad určité právní otázky řešené dosud správními soudy jednotně.
Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O takové pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval- li krajský soud
ustálenou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto n erespektování nebude docházet
i v budoucnu nebo krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že pokud by k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení, především procesního charakteru, proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby byla důvodem přijatelnosti kasační stížnosti.
[8] Stěžovatel v závěru své kasační stížnosti uvedl, že jeho kasační stížnost splňuje podmínky
přijatelnosti, jelikož dle jeho názoru Nejvyšší správní soud žádost o mezinárodní ochranu z důvodu
křesťanské víry v Nigérii ještě neprojednával. K tomu je třeba je uvést, že pokud byla žaloba
odmítnuta (tj. nebyla splněna některá procesní a ve své podstatě formální podmínka věcné
projednatelnosti žaloby) a krajský soud se jí tedy věcně ani nezabýval, Nejvyšší správní soud může
přezkoumávat pouze to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek, věcný
obsah žaloby přezkoumávat nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006,
č. j. 2 As 45/2005 – 65). Námitka stěžovatele poukazující na to, že by mohl být jako křesťan
v Nigérii pronásledován, tedy za dané procesní situace, kdy krajský soud stěžovatelovu žalobu
odmítl pro neodstranění jejích vad, nemůže ani hypoteticky založit důvod přijatelnosti jeho kasační
stížnosti.
[9] Kasačními námitkami způsobilými založit přijatelnost stěžovatelovy kasační stížnosti
jsou tak pouze výtky směřující proti procesnímu postupu krajského soudu. Domnívá-li
se stěžovatel, že krajský soud si měl navzdory neodstranění vad žaloby vyžádat od žalovaného
spisový materiál a sám posoudit důvodnost jeho žaloby, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že v otázce postupu krajského soudu při nedostatečné formulaci žalobních bodů v žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu již existuje konstantní a ustálená judikatura zdejšího soudu
(viz rozsudek ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS ,
rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný pod č. 835/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 - 54). Ke stěžovatelově námitce,
že mu krajský soud neustanovil advokáta, lze konstatovat, že dle §35 odst. 8 s. ř. s. může
navrhovateli předseda senátu ustanovit zástupce pouze na návrh , který ovšem nebyl podán.
Toto pravidlo plyne bez jakýchkoliv pochybností již ze znění citovaného zákonného ustanovení,
proto ani tato právní otázka nemůže založit důvod přijatelnosti stěžovatelovy kasační stížnosti .
Pro úplnost lze dodat, že sám stěžovatel v žalobě uvedl, že žalobu doplní po konzultaci s advokátní
kanceláří a jeho právním zástupcem; nic tedy nenasvě dčovalo tomu, že „Krajskému soudu v Hradci
Králové muselo být zřejmé, že občan Nigérie jen stěží sám bude doplňovat žalobu ve správním soudnictví.“
Za takové situace výše popsaný postup krajského soudu nemohl vést k nezákonnému odnětí práva
stěžovatele na věcné projednání jeho žaloby a tím také nemohl zasáhnout do jeho hmotněprávního
postavení a založit důvod přijatelnosti jeho kasační stížnosti.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení městského
soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého
pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu
tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v sou ladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Stěžovateli byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2014,
č. j. 2 Azs 99/2014 - 22, ustanovena k ochraně jeho zájmů ve věci zástu pkyně Mgr. Barbora
Barcalová, advokátka, se sídlem Gorazdova 1995/11, Praha 2. Podle §35 odst. 8 část věty prvé
za středníkem s. ř. s. platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného advokáta stát.
Podle §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží
ustanovené zástupkyni stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby [písemné podání ve věci
samé, zde konkrétně doplnění kasační stížnosti ze dne 14. 8. 2014, podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu] ve výši 3100 Kč a podle §13 odst. 3 advokátního tarifu náhrada hotových
výdajů v paušální částce 300 Kč za jeden úkon, celkem tedy 3400 Kč. K výplatě této částky stanovil
Nejvyšší správní soud přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu