ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.152.2014:14
3Ads 152/2014 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce Ing. V. L.,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížova 25, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2014, č. j. 41 Ad
33/2013 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2013, č. j. X, žalovaná zamítla námitky žalobce a tím potvrdila
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 4. 2013, č. j. X. Rozhodnutí žalované
napadl žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou; ten ji rozsudkem ze dne 18. 6. 2014, č. j. 41
Ad 33/2013 - 39, zamítl. Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“)
kasační stížností, v níž namítal kasační důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání
kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu
vzešlo (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost však nepodal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), ačkoliv byl
v napadeném rozsudku náležitě poučen o délce lhůty k podání kasační stížnosti i o počátku jejího
běhu.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání
lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel nebyl
v době vydání rozsudku krajského soudu zastoupen advokátem, proto byl napadený rozsudek
doručován přímo stěžovateli. Vzhledem k tomu, že stěžovateli byla zřízena datová schránka
podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), byl mu rozsudek zaslán
elektronicky do datové schránky (§42 odst. 1 s. ř. s.). Z doručenky na rubu č. l. 42 vyplývá,
že rozsudek byl do datové schránky stěžovatele dodán dne 2. 7. 2014. Ve čtvrtek 3. 7. 2014
se stěžovatel do datové schránky přihlásil a tím došlo k doručení rozsudku (§17 odst. 3 zákona
č. 300/2008 Sb.). Podle §17 odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb. platí, že doručení dokumentu podle
odstavce 3 téhož ustanovení má stejné právní účinky jako doručení do vlastních rukou.
Dne 17. 7. 2014 byla Nejvyššímu správnímu soudu dodána do datové schránky plná moc
ze dne 11. 7. 2014, zmocňující advokáta JUDr. Františka Novosada k zastupování stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti proti napadenému rozsudku (avšak bez doložky o autorizované
konverzi dokumentu podle §22 zákona č. 300/2008 Sb.). Dále byl v datové zprávě přiložen
napadený rozsudek. Žádné podání, obsahující samotnou kasační stížnost, však dodáno nebylo.
Následně byla dne 29. 7. 2014 Nejvyššímu správnímu soudu dodána do datové schránky
samotná kasační stížnost, aniž by bylo přiloženo jakékoliv bližší zdůvodnění či vysvětlení daného
postupu stěžovatele. Kasační stížnost byla zapsána pod samostatnou spisovou značku
3 Ads 152/2014. Všechna podání, která Nejvyšší správní soud do datové schránky obdržel,
byla odesílána z datové schránky stěžovatele.
Ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. byl dnem, kdy nastala skutečnost určující
počátek lhůty pro podání kasační stížnosti, čtvrtek 3. 7. 2014. Dnem následujícím počala běžet
dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti. Konec dvoutýdenní lhůty pro podání kasační
stížnosti tak podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s., připadl na den, který se svým pojmenováním
shodoval se dnem určujícím počátek běhu lhůty, tedy na čtvrtek 17. 7. 2014. Tento den
byl posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Nejpozději tohoto dne by tedy muselo
být podání dodáno do datové schránky soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 7. 2010, č. j. 9 Afs 28/2010 – 79, publikované pod č. 2131/2010 Sb. NSS). Podání,
obsahující samotnou kasační stížnost, však bylo Nejvyššímu správnímu soudu dodáno do datové
schránky až dne 29. 7. 2014; kasační stížnost byla tedy podána opožděně. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že pozdní podání kasační stížnosti jde k tíži stěžovatele, přičemž toto pochybení nelze
nikterak zhojit, neboť zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani výše zmiňovaný fakt, že poslední den
lhůty pro podání kasační stížnosti (17. 7. 2014) dodal stěžovatel do datové schránky Nejvyššího
správního soudu datovou zprávu, která obsahovala plnou moc a kopii napadeného rozsudku.
Tyto dokumenty měly pravděpodobně tvořit přílohu kasační stížnosti, avšak ta v datové zprávě
přiložena nebyla; Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nebylo poslední den lhůty dodáno žádné
podání, způsobilé zahájit řízení o kasační stížnosti. Podle §32 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu. Samotný návrh, tj. kasační stížnost, došla soudu
až dne 29. 7. 2014. Dne 17. 7. 2014 došly soudu toliko přílohy, doposud nepodané kasační
stížnosti; nebylo je tak možno přiřadit k žádnému probíhajícímu řízení a ani tyto dokumenty
samy o sobě nebyly způsobilé řízení o kasační stížnosti zahájit, protože plnou moc pro řízení
o kasační stížnosti a napadený rozsudek nelze ve svém celku považovat ani za blanketně podanou
kasační stížnost. Z těchto dvou dokumentů lze sice vysledovat vůli stěžovatele kasační řízení
zahájit a vést, nicméně taková vůle by musela být alespoň v minimální míře formalizována
do odpovídajícího podání. To se však nestalo.
Je vhodné též zmínit, že na podání stěžovatele ze dne 17. 7. 2014 zareagoval Nejvyšší
správní soud přípisem ze dne 24. 7. 2014, č. j. Na 283/2014 – 9, kterým se advokáta
JUDr. Novosada dotázal, k jakému podání zaslané přílohy patří, a zda hodlá podat jménem
stěžovatele kasační stížnost, případně zda již byla podána (na tuto výzvu nebylo nikterak
reagováno). Tento postup zdejšího soudu byl odůvodněn tím, že v té době mu ještě nebyl
předložen spis krajského soudu; existovala přitom možnost, že kasační stížnost byla podána
u Krajského soudu v Brně, což zákon připouští (viz §106 odst. 4 věta za středníkem s. ř. s.).
Nebylo možné také vyloučit, že v rámci otevřené lhůty byla kasační stížnost podána cestou
poštovní přepravy a z nějakého důvodu nebyla zdejšímu soudu dosud doručena. Tyto eventuality
se však nepotvrdily.
Nejvyšší správní soud při svém rozhodování zohlednil i právní názor vyslovený Ústavním
soudem v nálezu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2637/08, dostupném z http://nalus.usoud.cz,
podle něhož je „s ohledem na specifickou právní úpravu ve správním soudnictví (…) třeba do budoucna
na Nejvyšší správní soud apelovat, aby při odmítání kasační stížnosti pro její opožděnost byl pečlivý a obezřetný
a aby posuzoval, zda účastník řízení měl v konkrétním případě reálnou možnost předvídat hrozbu odmítnutí
kasační stížnosti pro opožděnost a podle toho již v kasační stížnosti argumentovat, resp. navrhovat důkazy.“
Tento apel Ústavního soudu směřoval především na problematiku náhradního doručování
fyzickým osobám, což není nyní posuzovaný případ. Stěžovateli byl napadený rozsudek doručen
datovou zprávou do jeho datové schránky; tj. šlo o doručení, které má stejné účinky jako
doručení do vlastních rukou. V napadeném rozsudku byl stěžovatel náležitě poučen o délce
a počátku běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Požadavku Ústavního soudu na maximálně
obezřetný přístup při posuzování existence podmínek pro odmítnutí návrhu zdejší soud plně
dostál, neboť zohlednil všechny aspekty posuzovaného případu a výše zmiňovaná podání
stěžovatele hodnotil v kontextu celé věci. Pokud celá situace vznikla tím, že stěžovatel hodlal
odeslat kasační stížnost společně s přílohami v poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti
(17. 7. 2014), avšak podání, obsahující kasační stížnost, opomněl do datové zprávy přiložit, jde
o pochybení lidsky pochopitelné, na běh lhůty pro podání kasační stížnosti však takové
subjektivní pochybení nemůže mít vliv. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze
prominout ani z takového důvodu.
Nejvyšší správní soud tedy z uvedených důvodů kasační stížnost proti rozsudku
krajského soudu odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., jako opožděně
podanou.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. září 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu