ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.85.2014:24
sp. zn. 3 Ads 85/2014 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobkyně: A. L.,
zastoupená Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 14. 8. 2012, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2014, č. j. 33 Ad 44/2012 – 109,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2012, č . j. X, byly zamítnuty námitky žalobkyně (dále
„stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2012, č . j. X, kterým byla zamítnuta
žádost stěžovatelky o invalidní důchod.
Proti tomuto rozhodnutí žalované o námitkách podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému
soudu v Brně (dále „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem ze dne 11. 3. 2013, č. j. 33 Ad
44/2012 - 49, žalobu stěžovatelky zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádnému
z účastníků se tato náhrada nepřiznává. Ke kasační stížnosti stěžovatelky bylo toto rozhodnutí
krajského soudu zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads
24/2013 – 34, a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud
v tomto rozsudku konstatoval, že posudek o invaliditě vypracovaný posudkovou komisí MPSV
v Brně ze dne 18. 1. 2013 nesplňoval požadavky jednoznačnosti, určitosti a přesvědčivosti a tento
nedostatek nebyl odstraněn ani doplňujícím posudkem téže posudkové komise ze dne
22. 2. 2013. Nejvyšší správní soud zároveň krajský soud zavázal k vyžádání nového doplňujícího
posudku, v němž posudková komise zejména jednoznačně zhodnotí zdravotní stav stě žovatelky
a dospěje-li k závěru, že zdravotní stav stěžovatelky je třeba hodno tit podle kapitoly XIII,
oddíl E, položka 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pak také přesvědčivě a úplně
zdůvodní, proč nelze zdravotní stav stěžovatelky hodnotit podle kap itoly XIII, oddílu E, položky
1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Nejvyšší správní soud též dodal, že k rajský soud
je oprávněn požádat posudkovou komisi o doplnění posudku i v jiném, než naznačeném směru,
či provést další důkazy, pokud taková potře ba vyjde v dalším řízení najevo,
a že při pochybnostech o objektivitě dalšího doplňujícího posudku si krajský soud opatří
srovnávací posudek od jiné posudkové komise.
Krajský soud v řízení následujícím po uvedeném zrušujícím rozsudku Nejvyššího
správního soudu ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 24. 3. 2014, č. j. 33 Ad 44/2012 – 109,
kterým žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Rozsudek Krajského soudu v Brně
Krajský soud si v řízení následujícím po výše citovaném zrušujícím rozsudku Nejvyššího
správního soudu nejprve vyžádal doplňující posudek posudkové komise MPSV Brno.
V doplňujícím posudku vypracovaném dne 24. 1. 2014 tato posudková komise uvedla, že není
schopna svůj závěr obsažený v posudku ze dne 18. 1. 2013 zdůvodnit medicínsky více
přesvědčivě. V posudku ze dne 18. 1. 2013 připust ila posudková komise MPSV Brno možnost
vyslovení dvou posudkových závěrů kvůli ne zcela jasné aplikaci posudkových kritérií daných
přílohou vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování
invalidity“) na zjištěný zdravotní stav. Konkrétní postižení nejvíce odpovídá kapitole XIII,
oddíl E, položka 1b. Při hodnocení celkových důsledků onemocnění pro pracovní i nepracovní
aktivity stav ale funkčně neodpovídá kritériím lehkého funkčního postižení, jak stanoví citovaná
položka, neboť stěžovatelka je dle názoru posudkové komise o mezena středně těžce
a to i při běžném zatížení. Rovněž jsou omezeny některé denní aktivity, což odpovídá položce 1c
citované kapitoly a oddílu. Podle položky 1c však nelze prokázat podstatnější neurologické
postižení, což je obvykle rozhodujícím kritériem pro užití položky 1c. Pokud by posudková
komise stanovila míru poškození zdravotního stavu stěžovatelky dle položky 1c, jednalo
by se o odchylku od běžné posudkové praxe a tento závěr by pravděpodobně nebyl potvrzen
případnými srovnávacími posudky. Posudková komise uvedla, že ne vždy je (pro variabilitu
zdravotních postižení a funkčních omezení) možné každý stav „šablonovitě“ podřadit kolonkám
daným vyhláškou o posuzování invalidity. V závěru svého posudku posudková komise žádala
autoritativní stanovisko k uvedenému případu například judikátem Nejvyššího správního soudu.
Tento doplňující posudek posudkové komise MPSV Brno krajský soud nevyhodnotil jako
přesvědčivý, proto si vyžádal srovnávací posudek po sudkové komise MPSV Hradec Králové.
Ve srovnávacím posudku ze dne 7. 3. 2014 posudková komise MPSV Hradec Králové stanovila
pokles pracovní schopnosti stěžovatelky podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b vyhlášky
o posuzování invalidity na 20%. Horní hranici procentního rozpětí volila vzhledem
k neurologickému nálezu a opakujícímu se kořenovému dráždění. Za užití §3 vyhlášky
o posuzování invalidity posudková komise s ohledem na nemožnost vykonávat dosavadní
zaměstnání navýšila základní procentní hodnotu poklesu pracovní schopnosti o 10%
na celkových 30%. To ovšem nic neměnilo na závěru, že stěžovatelka k datu vydání napadeného
rozhodnutí nebyla invalidní.
Při jednání dne 24. 3. 2014 zástupce stěžovatelky vyjádřil nesouhlas s posouzením
zdravotního stavu stěžovatelky posudkovou komisí MPSV Hradec Králové. Posudku vytkl,
že neobjasňuje vyústění posudku posudkové komise MPSV Brno, který stále připouští hodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky podle položky 1c. Zástup ce stěžovatelky navrhl,
aby byl vypracován další posudek (např. posudkovou komisí MPSV Ostrava), jenž by veškeré
předchozí posudky ve věci provedené revidoval. Zástupce stěžovatelky požadoval, aby se další
posudková komise zabývala alternativním návrhem uvedeným posudkovou komisí MPSV Brno.
Zástupkyně žalované považovala provedené posouzení zdravotního stavu za dostatečné.
Žalobkyně uvedla, že od 19. 11. 2013 je poživatelkou invali dního důchodu pro invaliditu
I. stupně, ale považuje za křivdu, že po ukončení vyplácení nemocenských dávek se ocitla
absolutně bez prostředků. Krajský soud poučil účastníky, že řízení je přezkumné a že zdravotní
stav stěžovatelky je posuzován k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 14. 8. 2012.
Zástupce stěžovatelky rovněž navrhl znalecké dokazování zaměřit také na charakter a důsledky
dlouhodobých bolestí, jimiž stěžovatelka trpí a na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.
Krajský soud konstatoval závěr vyplývající z judikatury, že správní soud v řízení o žalobě
proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje
pouze, zda posudek posudkové komise je úplný a přesvědčiv ý. Krajský soud konstatoval,
že doplňující posudek posudkové komise MPSV Brno ze dne 24. 1. 2014 se pouze odvolal
na předcházející posudky a neurčil jednoznačně a přesvědčivě, proč nelze zdravotní stav
stěžovatelky posuzovat podle položky 1c předmětné kapitoly a oddílu vyhlášky o posuzování
invalidity. Proto si krajský soud vyžádal srovnávací posudek posudkové komise MPSV Hradec
Králové. Tento posudek ze dne 7. 3. 2014 již podle názoru krajského soudu splňuje požadavky
úplnosti, přesvědčivosti a správnosti. Posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími
skutečnostmi (zejména s těmi, které stěžovatelka namítala) a své posudkové závěry náležitě
odůvodnila.
K argumentaci stěžovatelky, že již nyní je poživatelkou invalidního důchodu soud uvedl,
že předmětem jeho přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 201 2
a k tomuto datu byl též zdravotní stav stěžovatelky přezkoumáván. Došlo -li k přiznání
invalidního důchodu od 19. 11. 2013, je tím potvrzeno, že stěžovatelka k datu vydání napadeného
rozhodnutí (14. 8. 2012) invalidní nebyla.
V řízení nebylo shledáno pochybení v postupu správního orgánu, nebylo prokázáno,
že by zdravotní stav stěžovatelky odpovídal invaliditě, a proto k rajský soud žalobu stěžovatelky
zamítl.
Kasační stížnost
Kasační stížností ze dne 25. 4. 2014 napadá stěžovatelka rozsudek krajského soudu
v celém rozsahu. Explicitně neuvádí konkrétní důvody dle §103 odst. 1 s. ř. s., z obsahu kasační
stížnosti je ovšem zřejmé, že krajskému soudu vytýká chyby v dokazování [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.] a jednak to, že se neřídil pokyny Nejvyššího správního soud v předcházejícím zrušujícím
rozsudku.
Stěžovatelka uvádí, že doplňujícím posudkem posudkové komise MPSV Brno ze dne
24. 1. 2014 nedošlo k odstranění nejednoznačnosti posudkového hodnocení, jak bylo vyžadováno
Nejvyšším správním soudem. Posudková komise setrvala na svém závěru o možnosti
alternativního hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky a neuvedla, proč nelze zdravotní stav
stěžovatelky hodnotit podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování
invalidity.
Srovnávací posudek ze dne 7. 3. 2014, vypracovaný posudkovou komisí MPSV Hradec
Králové, podle stěžovatelky vykazuje vady. První vadu srovnávacího posudku stěžovatelka
spatřuje v tom, že tento posudek se dostatečně nevyjadřuje k původnímu posudku posudkové
komise MPSV Brno a jejímu alternativnímu závěru o možné invaliditě stěžovatelky. Te nto
posudek proto nelze hodnotit jako srovnávací ve smyslu pokynu Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelka poukazuje na to, že posudková komise MPSV Hradec Králové na jedné
straně zpochybňuje lékařskou zprávu MUDr. K., současně však rozporně tvrdí, že tuto zprávu
nehodnotí. Podle názoru stěžovatelky z toho vyplývá podjatost této posudkové komise. Proto
stěžovatelka v rámci řízení navrhla vypracování skutečně nezávislého a objektivního znaleckého
posudku soudním znalcem. To však krajský soud odmítl, ač v současné době existují de facto dva
na sobě nezávislé posudkové názory - jeden s alternativním výrokem na 40% pokles pracovní
schopnosti, druhý na 30% pokles pracovní schopnosti. Navíc existují stanoviska několika
lékařských zařízení (a nesporné autority v daném oboru, MUDr. K.), doporučující invalidní
důchod stěžovatelce přiznat.
Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud měl v rámci nového řízení posuzovat lékařskou
zprávu MUDr. J. K. ze dne 12. 3. 2013. Krajský soud se s ní však nijak nevypořádal a ne zabývala
se jí ani posudková komise MPSV Hradec Králové . Tato lékařská zpráva měla být provedena jako
důkaz a měla být předložena současně s ostatními podklady nezávislému soudnímu znalci, což se
však nestalo.
Stěžovatelka shrnuje, že krajský soud pochybil v tom, že nezajistil, aby se posudkové
komise řádně vypořádaly s původním alternativním závěrem o poklesu pracovní schopnosti
o 40%. Tento závěr nebyl dosud jednoznačně vyloučen, jak to vyžadoval Nejvyšší správní soud.
Fakticky nebyl dodržen ani pokyn Nejvyššího správního soudu k vypracování srovnávacího
posudku, neboť posudek posudkové komise MPSV Hradec Králové nelze považovat
za srovnávací.
Stěžovatelka navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje důvody podřaditelné
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ; jedná se tak o důvody přípustné. V řízení o kasační
stížnosti je stěžovatelka též zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka napadá
kasační stížností rozsudek krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci znova
po předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu. V souladu s ust. §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s. však není tato opakovaná kasační stížnost stěžovatelka nepřípustná, neboť
stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu z důvodu nerespektování závazného právního
názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného v předcházejícím zrušujícím rozsudku. Kasační
stížnost jako celek tedy je přípustná.
Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán
jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Přitom neshledal vady uvedené v ust. §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud považuje za nesporné, že doplňující posudek posudkové komise
MPSV Brno ze dne 24. 1. 2014 neodstranil nejednoznačnost spočívající v připuštění
alternativního hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky podle položky 1c kapitoly XII oddílu E
přílohy vyhlášky o posuzování invalidity (tedy jako závažnějšího z pohledu přílohy vyhlášky
o posuzování invalidity). K tomuto závěru dospěl krajský soud a ostatně i stěžovatelka tuto
skutečnost konstatuje ve své kasační stížnosti. Sporné však je, zda tuto nejednoznačnost
v hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky skutečně odstranil srovnávací posudek zpracovaný
na žádost krajského soudu posudkovou komisí MPSV Hradec Králové dne 7. 3. 2014.
Posudková komise MPSV Brno v doplňujícím posudku ze dne 24. 1. 2014 uvedla:
„Obvykle se při stanovení posudkového závěru více hledí na konkrétní posudková kritéria uvedená
pod jednotlivými položkami. Vzhledem k této obvyklosti se PK rozhodla podřadit postižení pod položku 1b,
jelikož tomu nejvíce odpovídá konkrétní zdravotní postižení. Při hodnocení celkových důsledků onemocnění
pro pracovní i nepracovní aktivity stav ale funkčně neodpovídá kritériu lehkého funkčního postižení (jak stanovuje
položka 1b), jelikož posuzovaná je dle našeho názoru omezena středně těžce a je omezena i při běžném zatížení .
Rovněž některé denní aktivity jsou omezeny, což jsou kritéria odpovídající již položce 1c, ovšem naopak nelze
dle litery této položky prokázat podstatnější neurologické postižení, což je ale obv ykle rozhodujícím kritériem
pro stanovení této položky. Pokud by PK stanovila položku 1c, jednalo by se o odchýlení od běžné posudkové
praxe a tento závěr by pravděpodobně nebyl potvrzen případným srovnávacím posudkem či posudky.“
Posudková komise dále uvedla, ž e podle jejího názoru je zřejmé, že posuzovaná je zdravotně
handicapovaná natolik, že dlouhodobě není a nebude schopna na plný úvazek vykonávat běžné
manuální práce. Za této situace je proto otázkou, zda přiznat položku 1c například srovnávacím
výrokem a tak odůvodnit invaliditu prvního stupně, nebo vycházet z jednotlivých konkrétních
postižení, které ovšem invaliditu neodůvodňují. Posudková komise zdůraznila, že variabilita
zdravotních postižení provázená různými funkčními omezeními je značná a ne vždy je možné
každý stav „šablonovitě“ zařadit do kolonek daných vyhláškou o posuzování invalidity.
Hlavním důvodem, proč posudková komise MPSV Brno připustila možnost
alternativního hodnocení zdravotního stavu podle položky 1c, tedy bylo omezení vykonávání
denních aktivit při běžném zatížení odpovídající právě p oložce 1c. V příloze vyhlášky
o posuzování invalidity je stanoveno pro položku 1b kapitoly XIII oddílu E „některé denní aktivity
vykonávány s obtížemi“ a pro položku 1c předmětné kapitoly a oddílu je stano veno „se závažným
snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny“ . (Pro položku 1c
je též stanoveno „s funkčně významným neurologickým nálezem“.)
Posudková komise MPSV Hradec Králové ve srovnávacím posudku ze dne 7. 3. 20 14
podrobně přezkoumala předcházející posouzení zdravotního stavu (OSSZ Znojmo ze dne
20. 12. 2011, OSSZ Znojmo dne 28. 5. 2012, posouzení v námitkovém řízení dne 7. 8. 2012,
OSSZ Znojmo dne 18. 6. 2013, posudek z námitkového řízení ze dne 25. 9. 2013), př ičemž
některé z těchto posudkových závěrů komise zkorigovala. Na několika místech vlastního
poměrně obsáhlého posudkového závěru posudková komise uvedla, že některé denní aktivity
jsou vykonávány s obtížemi. V závěrečné části posudkového závěru pak posudková komise
MPSV Hradec Králové uvedla: „Žaloba byla podána proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 14. 8. 2012, proto
PK MPSV Hradec Králové hodnotí zdravotní stav posuzované k tomuto datu na základě doložených nálezů
jak ošetřující lékařky, tak i odborných nálezů. Zcela jednoznačně se dle těchto nálezů jednalo o lehké postižení
jednoho úseku páteře, s omezením hybnosti tohoto úseku páteře, s poruchou statiky a dynamiky tohoto úseku
páteře, s občasným kořenovým drážděním, s lehkým neurologickým nálezem, ale bez známek poškození nervu,
kdy některé denní aktivity byly vykonávány s obtížemi.
V žádném případě se nejednalo o středně těžké postižení se závažnou poruchou statiky a dynamiky
jednoho úseku páteře, ani o insuficienci svalového korsetu v tomto úseku páteře, ani o funkčně významný
neurologický nález, ani o poškození nervu, ani o symptomatologii neurogenního močového měchýře, ani nedošlo
k závažnému snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení.
Zcela jednoznačně se jedná o lehké funkční postižení jednoho úseku páteře, tedy o bederní páteř ,
což je procentně hodnoceno rozmezím 10-20%. PK MPSV Hradec Králové s ohledem na nálezy hodnotí
při horní hranici daného rozpětí, nejedná se tedy o žádné hraniční hodnocení. Navýšení základního procentního
poklesu pracovní schopnosti o 10% je s ohledem na nemožnost vykonávat dosavadní zaměstnání posuzovanou.“
Z posudkového závěru srovnávacího posudku tedy vyplývá, že posudková komise MPSV
Hradec Králové vůbec nezjistila (na rozdíl od posudkové komise MPSV Brno), že by některé
denní aktivity stěžovatelky byly v rozhodné době relevantně omezeny. Zároveň tato posudková
komise jednoznačně vyloučila možnost hodnocení zdravotního postižení stěžovatelky jako
středně těžkého (tedy odpovídajícího položce 1c předmět né kapitoly a oddílu vyhlášky
o posuzování invalidity). Tento závěr posudková komise v Hradci Králové též zdůvodnila tím, že
nejsou přítomna funkční postižení intenzity vyžadované vyhláškou pro posuzování invalidity pro
stanovení položky 1c (jako jsou právě závažná porucha statiky a dynamiky jednoho úseku páteře,
insuficience svalového korsetu, funkčně významný neurologický nález, o poškození nervu atd.).
Nejvyšší správní soud podotýká, že nepovažuje za správné, že se posudková komise
MPSV Hradec Králové ve srovnávacím posudku přímo výslovně nevyjádřila k pochybnostem
ohledně posudkového zhodnocení vyjádřeným v doplňujícím posudku posudkové komise MPSV
Brno ze dne 24. 1. 2014. Na druhou stranu však ze srovnávacího posudku jasně vyplývá,
že posudková komise MPSV Hradec Králové v žádném případě neshledala zdravotní stav
stěžovatelky jako hraniční, jednoznačně zdravotní stav podřadila položce 1b kapitoly XIII oddílu
E přílohy vyhlášky o posuzování invalidity a ani neshledala omeze ní některých denních aktivit
či závažné snížení celkové výkonnosti stěžovatelky při běžném zatížení. Vyjádření
k posudkovému hodnocení posudkovou komisí MPSV Brno tedy implicitně provedeno bylo.
Srovnávací posudek poskytl krajskému soudu jednoznačné zhodnocení zdravotního stavu,
zdůvodnil, proč nemůže být zdravotní stav hodnocen alternativně podle položky 1c (odpovídající
závažnějšímu zdravotnímu postižení), a zároveň konstatoval, že vůbec nebylo shledáno omezení
denních aktivit, které podle dřívějšího posudku odpovídalo „závažnější“ položce 1c (a které také
vedlo posudkovou komisi MPSV Brno k vyjádření závěru o alternativní možnosti hodnocení
zdravotního stavu). Za těchto specifických okolností tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že posudek posudkové komise MPSV Hradec Králové ze dne 7. 3. 2014 splňuje požadavky
jednoznačnosti, určitosti, úplnosti a přesvědčivosti, kladené na posudky o invaliditě ustálenou
judikaturou, a zároveň jej lze považovat za dostačující srovnávací posudek. Krajský soud tedy
požadavkům vyjádřeným v předcházejícím zrušujícím rozsudku zdejšího soudu dostál.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v projednávané věci bylo srovnávacím
posudkem PK MPSV Hradec Králové jednoznačně vyvráceno hraniční hodnocení zdravotního
stavu stěžovatelky, které vyplývalo z předchozích posudků PK MPSV Brno. Hodnocení
zdravotního stavu stěžovatelky ve srovnávacím posudku PK MPSV Hradec Králové bylo zcela
jednoznačné. S ohledem na to tedy ani nevznikl interpretační pr oblém s ustanoveními vyhlášky
o posuzování invalidity, který by mohl Nejvyšší správní soud vyjasnit svým stanoviskem,
jak navrhovala PK MPSV Brno ve svém doplňujícím posudku.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 28. 4. 2011, č. j. 4 Ads
19/2011 – 66) vyplývá, že na otázku podjatosti posudkové ko mise dopadá ust. §14 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Podle §14 odst. 1 správního řádu každá
osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (úřední osoba),
o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo
jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti,
je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by moh la výsledek řízení ovlivnit.
Za poměr k věci se považuje osobní zájem úřední osoby na jejím výsledku (srov. rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 12. 1996, č. j. 6 A 21/95 - 29, č. 480/1999 Soudní judikatury
ve věcech správních). Pro poměr k věci je vyloučena též úřední osoba, která o ní získala poznatky
jiným než procesně stanoveným způsobem.
V projednávané věci stěžovatelka spatřovala podjatost posudkové komise MPSV Hradec
Králové v tom, jakým způsobem se tato komise vyjádřila ve svém posudku k nálezu MUDr. K.
a v tom, že v rozporu s tím v posudku zároveň uvedla, že tento nález nehodnotila. Tato
skutečnost ovšem ničím ani nepřipomíná důvody podjatosti podle §14 odst. 1 správního řádu,
jak byly citovány výše. Nelze z ní dovodit jakýkoliv poměr posudkové komise k věci, účastníkům
či jejich zástupcům. Námitka naopak směřuje proti postupu posudkové komise při hodnocení,
který však sám o sobě založit podjatost posudkové komise nemůže. Tato námitka stěžovatelky
tedy žádné pochybnosti nevyvolává a nepředstavuje a nelze ji charakterizovat jako důvod pro
vypracování posudku soudním znalcem.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu není nezbytnost vypracování znaleckého
posudku dána ani tím, že ve věci existují dva posudkové názory, z nichž jeden (posudková
komise MPSV Brno) pracuje s možností alternativního hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky
odpovídající poklesu pracovní schopnosti o 40% a druhý stanovuje pokles pracovní schopnosti
o 30%. Z judikatury zdejšího soudu vyplývá, že pokud krajský soud považuje posudek komise
za správný, přesvědčivý a svůj názor zdůvodní, není dokazování znaleckým posudkem na místě,
neboť neexistují pochybnosti, které by znalec musel svým posudkem rozptýlit
(srov. např. rozsudek ze dne 28. 5. 2014, č. j. 3 Ads 88/2013 – 73, nebo přiměřeně rozsudek
ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50). V projednávané věci krajský soud založil
své rozhodnutí na srovnávacím posudku posudkové komise MPSV Hradec Králové ze dne
7. 3. 2014, v čemž nelze spatřovat žádné pochybení krajského soudu, neboť tento posudek
všechny požadavky kladené na posudky v řízení o soudním přezkumu rozhodnutí o invalidním
důchodu splňoval (jak bylo zdůvodněno výše).
Námitka stěžovatelky, že posudková komise MPSV Hradec Králové se nezabývala
lékařskou zprávou MUDr. K. ze dne 12. 3. 2013, je nedůvod ná. Z posudku této posudkové
komise ze dne 7. 3. 2014 sice vyplývá, že posudková komise zahrnula uvedenou zprávu mezi
citované podklady (srov. rekapitulaci zprávy na str. 10 posudku a odkaz na zprávu na str. 15
posudku), zároveň však správně uvedla v závěru svého posudku, že zprávy z období
od 30. 1. 2013 do 7. 1. 2014 nehodnotí, neboť zdravotní stav stěžovatelky je posuzován k datu
vydání napadeného rozhodnutí (14. 8. 2012). Posudková komise tedy uvedenou lékařskou zprávu
nepominula (zahrnula ji do podkladů pro vypracování posudku), ale vzhledem k tomu, že zpráva
nebyla relevantní pro posouzení zdravotního stavu ke dni 14. 8. 2012, tuto zprávu nehodnotila.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle ust. §75 odst. 1 s. ř. s. p ři přezkoumání správního
rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu. Zdravotní stav stěžovatelky tak byl hodnocen ke dni 14. 8. 201 2 a pozdější
zpráva MUDr. K. by mohla být relevantní pouze tehdy, pokud by objasňovala zdravotní stav
stěžovatelky k tomuto dni. Nic takového však z posudku posudkové komise MPSV Hradec
Králové ani ze zprávy samotné nevyplývá. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v této lékařské
zprávě uvedené doporučení MUDr. K., týkající se vhodnosti invalidního důchodu, není pro
posudkovou komisi závazné. Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
při posuzování zdravotního stavu samozřejmě přihlížejí k relevantním výsledkům doložených
funkčních vyšetření ošetřujících lékařů, avšak doporučení ošetřujících ohledně invalidity
posuzovaného pro ně nejsou závazná. K posouzení invalidity posuzovaného jsou povolány právě
posudkové komise, které jsou odborně erudované v oboru posudkového lékařství a také
za posouzení invalidity odpovídají.
Lze tedy uzavřít, že kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. d) nebyl dán. Celkově
tak Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou a jako takovou ji dle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti vůči stěžovateli rozhodl Nejvyšší správní soud
podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve s pojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto
mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované právo na náh radu nákladů řízení nenáleží
ze zákona v souladu s ust. §60 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu