ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.99.2013:133
sp. zn. 3 Ads 99/2013 - 133
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: L. J.,
zast. JUDr. Františkem Váchou, advokátem, se sídlem AK Zenklova 486/8, Praha 8, na adrese
Mazurská 526/21, Praha 8, proti žalovanému: Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní
pojišťovny ČR, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne
25. 4. 2012, č. j. 2143 + 2144/12/Mi, sp. zn. 1912002321, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 7. 11. 2013, č. j. 11 Ad 8/2013 - 58,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupce stěžovatele, JUDr. Františka Váchy, advokáta, se u r č u j e
částkou 2.600 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady zastoupení nese stát.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla jako opožděná odmítnuta jeho žaloba ze dne
28. 4. 2013, směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2012, č. j. 2143 + 2144/12/Mi,
sp. zn. 1912002321. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeny platební výměry,
které byly vydány Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR, regionální pobočkou - Krajská
pobočka pro hlavní město Prahu, dne 21. 2. 2012, č. 4241200090 a č. 2141200620, jimiž byla
žalobci uložena povinnost uhradit dlužné pojistné ve výši 5.300 Kč a penále ve výši 3.147 Kč.
Městský soud v Praze v napadeném usnesení uvedl, že žaloba byla podána opožděně.
Soud posuzoval včasnost podání žaloby jednak ve spojení s přiloženým usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 8, ze dne 12. 4. 2013, č. j. 0NC 1122/2012-10, a dále ve spojení s přiloženým
podáním ze dne 5. 11. 2012, adresovaným sice Městskému soudu v Praze, avšak s odkazem
na sp.zn. 27 C 125/2012.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 4. 2013, č. j. 0NC 1122/2012 - 10,
bylo zastaveno řízení o žalobě žalobce proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne
25. 4. 2012 s odůvodněním, že jde o žalobu, která spadá do rozhodování ve správním soudnictví.
V tomto usnesení byl žalobce současně poučen, že za podmínek upravených zákonem
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) může podat
žalobu ve správním soudnictví u příslušného Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě jednoho
měsíce od právní moci tohoto usnesení s tím, že v takovém případě platí, že žaloba byla podána
dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. U obvodního soudu
pro Prahu 8 se jednalo o žalobu ze dne 28. 8. 2012, předanou k poštovní přepravě dne 3. 9. 2012.
Usnesení ze dne 12. 4. 2013 o zastavení řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 v předmětné
věci nabylo právní moci dne 3. 5. 2013. Téhož dne byla žalobcem podána žaloba ze dne
28. 4. 2013, která je předmětem nynějšího přezkumného řízení.
Městský soud podanou žalobu posuzoval z pohledu dodržení lhůt předepsaných §72
s. ř. s., a zjistil, že jemu podaná žaloba ze dne 28. 4. 2013 byla podána v rámci jednoměsíční lhůty
od právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 o zastavení řízení o jemu podané žalobě
(§72 odst. 3 s. ř. s.), avšak Obvodnímu soudu pro Prahu 8 žaloba nebyla podána v rámci
předepsané dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí žalované (§72 odst. 1
s. ř. s.).
S ohledem na skutečnost, že žalobce k žalobě ze dne 28. 4. 2013 připojil také podání,
ze dne 5. 11. 2012, které bylo sice adresováno Městského soudu, ale s odkazem na spisovou
značku Obvodního soudu pro Prahu 8, městský soud si vyžádal jeho spis sp. zn. 27 C 125/2012.
Z jeho obsahu potom vyplynulo, že žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne
25. 4. 2012 k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 také žalobu, kterou datoval dnem 30. 5. 2012
a soudu byla doručena 22. 6. 2012. O této žalobě Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením
ze dne 23. 10. 2012, č. j. 27 C125/2012 tak, že řízení zastavil a žalobce poučil o možnosti podat
proti napadenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu žalobu ve správním soudnictví
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí. Toto usnesení nabylo právní moci dne
10. 11. 2012, žaloba proti němu však byla ze dne 28. 4. 2013, a podána soudu byla až 3. 5. 2013.
Městský soudu takto zjistil a vyhodnotil, že tato žaloba byla k Obvodnímu soudu
pro Prahu 8 sice podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§72 odst. 1 s. ř. s.), avšak ke správnímu
soudu byla tato žaloba podána až po uplynutí jednoho měsíce od právní moci usnesení
o zastavení řízení (§72 odst. 3 s. ř. s.).
Proto ani na základě spisu sp. zn. 27 C 125/2012 nebylo možno učinit závěr, že by žaloba
ze dne 28. 4. 2013 byla proti napadenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podána včas.
Z uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobu ze dne 28. 4. 2013, podanou proti
napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2012, nyní napadeným usnesením ze dne
7. 11. 2013 odmítl jako opožděnou.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel v zákonem stanovené
lhůtě kasační stížnost, ve které uvádí, že žaloba, kterou se již dva až tři roky domáhá
spravedlivého řešení, nebyla úmyslně projednána všemi stranami, jež mohou rozhodnout ve věci
od začátku vedení dané právní věci. Obracel se na VZP ČR, Obvodní soud pro Prahu 8,
a dále na Městský soud v Praze, přičemž podle jeho názoru VZP ČR měla přes svoje odmítavé
stanovisko právní věc postoupit sama příslušnému soudu a nečekat, až to učiní stěžovatel.
Městský soud místo toho hledal časové prodlevy, aby kauzu nemusel řešit. Stěžovatel se současně
vyjadřuje k poměrům v České republice a požaduje právní, mravní a humánní vyřešení
jeho žaloby. V doplnění kasační stížnosti ustanoveným zástupcem potom stěžovatel dodává,
že lhůtu pro podání žaloby nezmeškal. Žalobu proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8
ze dne 12. 4. 2012 podal Městskému soudu v Praze dne 3. 5. 2013, tedy v zákonné lhůtě a včas.
Je toho názoru, že Městský soud v Praze svým posouzením běhu lhůt k podání správní žaloby
před tím podané u Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci sp. zn. 0Nc 1122/2012 dospěl
k závěrům, které se neopírají o zákonnou úpravu. Usnesení o odmítnutí žaloby
je proto nezákonné. Zdůrazňuje, že včas byla podána i žaloba u Obvodního soudu pro Prahu 8.
Proto stěžovatel závěrem kasační stížnosti navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ke kasační stížnosti podal na výzvu soudu svoje vyjádření žalovaný, v němž vyjevil
nesouhlas s uváděnými námitkami. Zejména uvedl, že řízení proti rozhodnutí žalovaného
(v tomto případě proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu VZP ČR) je ří zením návrhovým
a zahajuje se podáním žaloby u příslušného soudu. K podání žaloby je legitimován
ten, kdo byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Jedinou oprávněnou
osobou k podání žaloby proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu VZP ČR byl pouze sám žalobce
jako účastník správního řízení, vedeného Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Žalovaný
se dále ztotožnil se s právním názorem městského soudu stran posouzení otázky včasnosti
podání žaloby z pohledu §72 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti je jeho úkolem posoudit, zda v předchozím řízení byly dány důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s., specifikované stěžovatelem.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla odmítnuta, přichází v úvahu toliko důvod vymezený
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu.
Takovou nezákonnost však Nejvyšší správní soud v napadaném rozhodnutí neshledal.
Důvodem kasační stížnosti byl důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy stěžovatelem tvrzená nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Stěžovatel je přesvědčen
o tom, že Městský soud v Praze svým posouzením běhu lhůt k podání správní žaloby
před tím podané u Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci sp. zn. 0Nc 1122/2012 dospěl
k závěrům, které se neopírají o zákonnou úpravu. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že po přezkoumání věci dospěl k závěru, že zrušení rozhodnutí Městského soudu nepřichází
v úvahu, jelikož jeho výrok o opožděném podání žaloby je správný.
V souzené věci vydal žalovaný své rozhodnutí dne 25. 4. 2012, stěžovateli bylo
podle údajů obsažených ve spisu doručeno dne 30. 5. 2012. Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu
proti rozhodnutí správního orgánu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem,
nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Napadené rozhodnutí z hlediska lhůt pro podání správní
žaloby nepodléhá žádnému zvláštnímu režimu. Žaloba tedy měla být s ohledem na citované
zákonné ustanovení s. ř. s. podána nejpozději dne 30. 7. 2012, aby lhůta pro její podání
byla zachována. Zmeškání lhůty nelze prominout.
Stěžovatel žalobu ze dne 28. 8. 2012 podal dne 3. 9. 2012, a to u Obvodního soudu
pro Prahu 8. Tento soud poté usnesením 12. 4. 2013, č. j. 0NC 1122/2012-10, v souladu s §104b
odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil, neboť se jednalo o věc, kterou měl rozhodnout soud ve správním
soudnictví. Soud současně stěžovatele poučil o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci
rozhodnutí podat správní žalobu k věcně a místně příslušnému soudu rozhodujícímu věci
správního soudnictví (§72 odst. 3 s. ř. s.). Žaloba k Městskému soudu v Praze byla podána
v průběhu lhůty jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí soudu rozhodujícího v občanském
soudním řízení, tato lhůta byla tedy zachována.
Při posuzování včasnosti správní žaloby podané u správního soudu poté, kdy bylo
soudem v občanském soudním řízení pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení,
je však nezbytné kromě toho, zda byla správní žaloba podána ve lhůtě jednoho měsíce od právní
moci rozhodnutí obecného soudu, zkoumat i skutečnost, zda již při podání žaloby k obecnému
soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená soudním řádem správním,
případně zvláštním zákonem. Pokud by nebyla tato zásada uplatňována, bylo by možno „zhojit“
opožděné podání podáním žaloby u nepříslušného obecného soudu a nikoliv u příslušného
správního soudu. K tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005,
č. j. 3 As 30/2005 - 66, www.nssoud.cz.
Odmítnutí žaloby v dané věci je správné proto, že opožděné bylo již podání žaloby
k Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Podle §72 odst. 3 s. ř. s. platí, že v případě zastavení řízení
soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a následném podání správní žaloby ve lhůtě
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu platí, že žaloba byla podána dnem,
kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Smyslem tohoto ustanovení
je umožnit projednání jinak bezvadné správní žaloby, u níž došlo toliko k nesprávnému
podání u nepříslušného soudu, ovšem za toho předpokladu, že ostatní podmínky pro projednání
žaloby - mimo jiné i včasnost jejího podání - žalobce splnil. Jak již bylo výše uvedeno, posledním
dnem pro podání žaloby v nyní posuzované věci byl den 30. 7. 2012. Žaloba však byla podána
u Obvodního soudu pro Prahu 8 až dne 3. 9. 2012, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty
pro podání žaloby, jež je stanovena v §72 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutí Městského soudu v Praze
tedy bylo vydáno v souladu se zákonnou úpravou.
K námitce stěžovatele, že VZP ČR měla přes svoje odmítavé stanovisko právní
věc postoupit sama příslušnému soudu a nečekat, až to učiní stěžovatel, Nejvyšší správní soud
poznamenává, že s účinností od 1. 1. 2012 (novelizace provedená zákonem č. 303/2011 Sb.)
žalobu s účinky pro zachování lhůty pro její podání, nelze podávat prostřednictvím správního
orgánu, proti němuž rozhodnutí směřuje. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím
je rozhodnutí ze dne 25. 4. 2012, je zřejmé, že podání žaloby v dané věci mohlo dojít
až po 1. 1. 2012, a nebylo ji tedy možné podat prostřednictvím žalovaného správního orgánu.
Výjimkou v tomto směru jsou ve smyslu přímo použitelných předpisů práva EU toliko případy
ve věcech sociálního zabezpečení, kterou však posuzovaná věc není.
K hodnocení poměrů v České republice stěžovatelem v obsahu kasační stížnosti
se Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší se vyjadřovat.
Nejvyšší správní soud dospěl ze všech shora uvedených důvodů k závěru, že důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. není dán a s oud proto kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch
měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu
nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, JUDr. František Vácha, byl ustanoven
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci za zastupování v řízení o kasační
stížnosti odměnu v celkové výši 2.600 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.
za dva úkony právní služby (á 1.000 Kč - §11 odst. 1 b/ a d/ve spojení s §9 odst. 2 v návaznosti
na §9 odst. 4 písm. d/ cit. vyhlášky) a dvou režijních paušálů (á 300 Kč - §13 odst. 3
téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu