ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.3.2014:39
sp. zn. 4 As 3/2014 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní v právní věci žalobce: J.
R., zast. JUDr. Petrem Dítě, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem Horní náměstí 19, Olomouc,
proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11.
2013, č. j. 22 A 184/2011 - 49,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2013, č. j. 22 A 184/2011 - 49,
se zrušuje .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 1. 7. 2011,
č. j. KUOK 75126/2011, sp. zn. KÚOK/48848/2011/OSL-P/7430, se z r u š u j e
a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti
11.250 Kč, k rukám jeho právního zástupce, do jednoho měsíce od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 1. 7. 2011, č. j. KUOK 75126/2011,
sp. zn. KÚOK/48848/2011/OSL-P/7430, změnil rozhodnutí Magistrátu města Přerova (dále
také „správního orgánu prvního stupně“) ze dne 19. 4. 2011, č. j. MMPr/058015/2011,
sp. zn. MMPr/017484/2011, tak, že text ve výrokové části „provedený záznam 12 bodů se ke dni
18. 1. 2011 potvrzuje“ nahradil textem „provedený záznam dvou bodů ke dni 26. 10. 2007, jednoho bodu
ke dni 25. 9. 2008, dvou bodů ke dni 14. 10. 2008, dvou bodů ke dni 12. 11. 2008, dvou bodů ke dni
25. 4. 2010, dvou bodů ke dni 18. 8. 2010, dvou bodů ke dni 18. 1. 2011 se potvrzuje“. Tímto
rozhodnutím žalovaný upřesnil rozhodnutí správního orgán prvního stupně, kterým byly
zamítnuty námitky žalobce podle ustanovení §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním
provozu“), ve znění pozdějších předpisů, proti provedení záznamu 12 bodů do registru řidičů
ke dni 18. 1. 2011. Stěžovatel postupně dosáhl zápisu 12 bodů do registru řidičů na základě
a. přestupku ze dne 26. 10. 2007, kdy mu byly připsány 2 body pro naplnění skutkové
podstaty ustanovení §22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 sb., o přestupcích (dále též
„přestupkový zákon“), ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, za porušení §6
odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu při jízdě bez připoutání bezpečnostním
pásem;
b. přestupku ze dne 25. 9. 2008, kdy mu byl připsán 1 bod pro naplnění skutkové podstaty
ustanovení §22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona za porušení §32 odst. 1 zákona
o silničním provozu při jízdě bez rozsvícených obrysových a potkávacích světel;
c. přestupku ze dne 14. 10. 2008, kdy mu byl připsány 2 body pro naplnění skutkové
podstaty ustanovení §22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona za porušení §6 odst. 1
písm. a) zákona o silničním provozu při jízdě bez připoutání bezpečnostním pásem;
d. přestupku ze dne 12. 11. 2008, kdy mu byl připsány 2 body pro naplnění skutkové
podstaty ustanovení §22 odst. 1 písm. f) bodu 4 přestupkového zákona za porušení §18
odst. 4 zákona o silničním provozu při překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci
30 km/h jízdou rychlostí 37 km/h;
e. přestupku ze dne 25. 4. 2010, kdy mu byly připsány 2 body pro naplnění skutkové
podstaty ustanovení §22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona za porušení §6 odst. 1
písm. a) zákona o silničním provozu při jízdě bez připoutání bezpečnostním pásem;
f. přestupku ze dne 18. 8. 2010, kdy mu byl připsány 2 body pro naplnění skutkové podstaty
ustanovení §22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona za porušení §6 odst. 1 písm. a)
zákona o silničním provozu při jízdě bez připoutání bezpečnostním pásem;
g. přestupku ze dne 18. 1. 2011, kdy mu byl připsány 2 body pro naplnění skutkové podstaty
ustanovení §22 odst. 1 písm. l) přestupkového zákona za porušení §6 odst. 1 písm. a)
zákona o silničním provozu při jízdě bez připoutání bezpečnostním pásem.
[2] Žalobce se v žalobě podané dne 3. 8. 2011 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného
pro jeho tvrzenou nezákonnost a dále navrhoval přiznání odkladného účinku žalobě. Namítal,
že mu bylo zapsáno do registru řidičů šest záznamů, jejichž podkladem byly přestupky (ze dne
26. 10. 2007, 14. 10. 2008, 12. 11. 2008, 25. 4. 2010, 18. 8. 2010 a 18. 1. 2011) spočívající v jízdě
bez připoutání bezpečnostním pásem. Žalobci ale v užití bezpečnostních pásů bránily zdravotní
důvody spočívající v dlouhodobém chronickém výskytu kožních výrůstků, které mohly být
mechanickým drážděním pásu poškozeny. Žalobce je přesvědčen, že neporušil ustanovení §6
odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, protože nebyl povinen být pásem při jízdě
ze zdravotních důvodů připoután. V případě přestupků ze dne 25. 4. 2010 a 18. 8. 2010 neměl
žalobce lékařské potvrzení; u přestupku ze dne 18. 1. 2011 již ale žalobce vystavené potvrzení
ve vozidle měl. Žalobce se proto domníval, že nespáchal uvedené přestupky, protože jeho
zdravotní stav neumožňoval užití bezpečnostního pásu a jízdou bez připoutání tak nenaplnil
materiální stránku přestupků, když neporušil ani neohrozil zájem společnosti. Rozhodnutí
o uložení blokové pokuty podle žalobcových námitek dále neobsahovala předepsané náležitosti
podle §85 přestupkového zákona a u některých blokových řízení navíc nebyl prokázán souhlas
žalobce s projednáním přestupku. Pokutové bloky vydané na základě blokových řízení
u přestupků spáchaných dne 26. 10. 2007, 25. 9. 2008, 14. 10. 2008 a 12. 11. 2008 neobsahovaly
náležitosti podle §85 přestupkového zákona, a proto nemohly být podkladem pro výkon
rozhodnutí nebo provedení záznamu v registru řidičů. Pokutový blok č. 2987285 o přestupku
ze dne 26. 10. 2007 neobsahoval identifikaci pachatele přestupku, popis jednání a jeho právní
kvalifikaci. Pokutový blok č. 3076663 o přestupku ze dne 25. 9. 2008 neobsahoval identifikaci
pachatele přestupku, popis jednání a jeho právní kvalifikaci. Pokutový blok č. 3076969
o přestupku ze dne 14. 10. 2008 neobsahoval dobu spáchání přestupku a pokutový blok
č. 3076970 neobsahoval dobu spáchání přestupku, chyběl popis jednání a podpis žalobce.
Pokutový blok o přestupku ze dne 12. 11. 2008 neobsahoval dobu spáchání přestupku, jako
místo spáchání přestupku byla uvedena toliko ulice „Rooseveltova“ bez uvedení konkrétní obce,
protiprávní jednání bylo vymezeno obecně a žalobce si nepamatoval, že by uvedený přestupek
spáchal. Žalobce navíc nedal souhlas s projednáním přestupku ze dne 12. 11. 2008 v blokovém
řízení. Na pokutovém bloku chyběl podpis žalobce a zaznamenané číslo občanského průkazu
na pokutovém bloku neodpovídalo číslu občanského průkazu žalobce. Žalobce ohledně
náležitostí pokutových bloků poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 12. 2010, sp. zn. 8 As 68/2010, ve kterém zdejší soud vymezil za okamžik
rozhodnutí v blokovém řízení podpis pokutového bloku, jímž obviněný stvrdil svůj souhlas
se spolehlivým zjištěním přestupku a jeho projednáním v blokovém řízení, a na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 775/2000. Rozhodnutí správních orgánů
byla nepřezkoumatelná, protože se správní orgány výše uvedenými námitkami nezabývaly.
[3] Krajský soud v Ostravě tuto žalobu rozsudkem ze dne 25. 11. 2013,
č. j. 22 A 184/2011-49, zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění rozsudku krajský soud posuzoval jednotlivé pokutové bloky, na jejichž základě
byly prováděny žalobci zápisy v registru řidičů. Po jejich zhodnocení dospěl soud k závěru,
že žalobcovy námitky nejsou důvodné. Za přestupek ze dne 26. 10. 2007 byly vystaveny
dva pokutové bloky a blok nižšího čísla obsahoval identifikaci žalobce, popis skutku i jeho právní
kvalifikaci; obdobná situace nastala i v případě přestupku ze dne 25. 9. 2008. U přestupku ze dne
14. 10. 2008 byly vydány dva bloky, které oba obsahovaly dobu spáchání přestupku, a druhý
z nich obsahoval dostatečně určitou charakteristiku protiprávního jednání uvedením ustanovení
právního předpisu [§6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu]. Přestupek ze dne
12. 11. 2008 obsahoval v pokutovém bloku dobu spáchání přestupku, protiprávní jednání bylo
dostatečně vymezeno [zápis naměřené rychlosti 37 km/h a právní kvalifikace podle ustanovení
§22 odst. 1 písm. f) bod 4 přestupkového zákona] a podle razítka soud dovodil, že přestupek byl
projednán na území Statutárního města Olomouc. Nečitelnost jedné cifry čísla občanského
průkazu neposoudil soud jako vadu, která by znemožňovala identifikovat žalobce nebo
by způsobila nezákonnost pokutového bloku. Žalobcovo tvrzení, že si přestupek nepamatoval,
vyhodnotil soud jako naprosto obecné, když neuvedl žádné argumenty na jeho podporu. Absence
podpisu pak nepokládal soud podle ustanovení §85 odst. 3 přestupkového zákona za zákonnou
podmínku, která musí být naplněna při zaplacení pokuty na místě; s tímto závěrem nebyl
v rozporu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 – 81,
který pojednával o pokutě na místě nezaplacené. Námitky k přestupkům ze dne 25. 4. 2010,
18. 8. 2010 a 18. 1. 2011 ohledně zdravotního stavu měly být uplatněny v podnětu
k přezkumnému řízení, neboť spočívaly v kvalifikaci samotných přestupků. Nad rámec rozsudku
krajský soud uvedl, že ze sdělení Policie ČR ze dne 8. 3. 2011 a 30. 3. 2011 vyplynulo,
že u prvních dvou přestupků žalobce žádné lékařské potvrzení neměl. V posledním případě soud
vyhodnotil tvrzení žalobce, že opomněl hlídce ukázat lékařské potvrzení, za účelové. Žalobce
tvrdil hlídce, že lékařské potvrzení nemá, a soudu naopak při jednání sdělil, že si lékařské
potvrzení zapomněl vyzvednout u lékaře. Krajský soud neshledal rozhodnutí žalovaného
i správního orgánu prvního stupně za nepřezkoumatelné, protože oba správní orgány se pečlivě
vypořádaly s žalobcovými námitkami.
[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 3. 1. 2014 včasnou
kasační stížnost z důvodů podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tedy pro nesprávné
posouzení právní otázky krajským soudem a pro vady řízení spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisu.
Konkrétní důvody kasační stížnosti pro přezkum rozsudku krajského soudu se obsahově shodují
s důvody stěžovatelovy žaloby podané dne 3. 8. 2011 (srovnej výše) vyjma tvrzení ohledně
lékařského potvrzení dokládajícího jeho zdravotní omezení při silniční kontrole dne 18. 1. 2011.
Ve správní žalobě stěžovatel tvrdil, že měl vystavené lékařské potvrzení, které bylo v době
kontroly ve vozidle; v kasační stížnosti naopak uvádí, že mu lékařské potvrzení bylo vystaveno,
ale u v době kontroly ho u sebe neměl. Stěžovatel se neztotožňuje s hodnocením krajského
soudu, zejména v posouzení jednotlivých pokutových bloků, jako podkladů pro záznam bodů
do registru řidičů, a jeho zdravotní způsobilosti. Proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud uvedený rozsudek zrušil a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na její obsahovou totožnost
se správní žalobou, což považuje za rozporné s §106 odst. 1 s. ř. s. Kasační stížnost neobsahuje
konkrétní důvody, pro které stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu, a jako taková není
způsobilým podáním, na základě které by bylo možné přezkoumat rozsudek krajského soudu.
V dalších bodech odkazuje žalovaný pro totožnost žaloby i kasační stížnosti na své vyjádření
ke správní žalobě. Žalovaný dále považuje tvrzení ohledně existence lékařského potvrzení v době
silniční kontroly ze dne 18. 11. 2011 za nedůvěryhodné, protože žalobce uváděl v průběhu
správního řízení a v řízení před krajským soudem několik různých skutkových verzí. Žalovaný
proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem
(§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti a jejím doplnění. Neshledal
přitom vady podle ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Stěžovatel předně brojí proti přestupkům ze dne 25. 4. 2010, 18. 8. 2010 a 18. 1. 2011
tvrzením, že v daných případech neporušil §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu
pro jeho zdravotní stav, který mu objektivně bránil v užití bezpečnostního pásu. V posledním
případě pak jeho zdravotní stav dokládalo i lékařské potvrzení, jež stěžovatel neměl toliko u sebe
ve vozidle.
[10] Hranice mezi námitkami, které je možné uvádět pouze v přestupkovém řízení, nebo
naopak v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů, je důležitým kritériem
pro posouzení jejich přípustnosti v rámci předmětného řízení o soudním přezkumu rozhodnutí
o námitkách stěžovatele proti záznamu bodů. Předmět námitkového řízení Nejvyšší správní soud
již v minulosti vymezil v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44, (tento i všechny
další rozsudky NSS jsou dostupné na www.nssoud.cz), oproti přestupkovému řízení
tak, že „[v] řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal
skutek definovaný zákonem o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů;
dále jen „zákon o přestupcích“), či v jiném právním předpisu, jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho
spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku (zavinění
atd.). V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení,
zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo
pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd.“ V rozsudku
ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16, Nejvyšší správní soud k povaze námitkového řízení
pak doplnil, že „[s]právní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů
veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné,
zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným
postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci)“.
[11] Určitý význam při záznamu bodů do registru řidičů může mít vlastnictví
lékařského potvrzení, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 3. 2012,
č. j. 5 As 118/2011 - 103, „pokud stěžovatel byl již v době silniční kontroly osobou, která byla
držitelem příslušného oprávnění o zdravotní indispozici, nemohl se dopustit skutkem spočívajícím v nepřipoutání
se bezpečnostními pásy protiprávního jednání, za který by jej bylo lze postihnout, neboť zde zcela absentuje
materiální stránka přestupku. Bez ohledu na skutečnost, zda stěžovatel listinu deklarující zdravotní indispozice
(příslušné oprávnění) měl u sebe, de iure et de facto naplňoval dikci zákona, tzn. byl objektivně osobou, která
nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, což prokázal dodatečně potvrzením vydaným lékařem.
Skutečnost, že stěžovatel nepředložil toto oprávnění policistovi při kontrole, mohla však naplňovat skutkovou
podstatu jiného přestupku (např. §23 odst. 1 písm. f zákona o přestupcích; přitom za spáchání tohoto přestupku
se body nezaznamenávají)“. V uvedeném případě stěžovatel namítal, že souhlasil sice s blokovým
řízením, ale to za přestupek spočívající v nepředložení lékařského potvrzení, jehož spáchání
nepodléhá záznamu bodů do registru řidičů, a nikoli za přestupek spočívající v nepoužití
bezpečnostního pásu, který se záznamem bodů naopak spojen je. V takovém případě je třeba
trvat na tom, aby pokutový blok jednoznačně určoval, jaký přestupek řidič spáchal a aby tak řidič
vyjádřil svůj souhlas s projednáním takto určeného přestupku v blokovém řízení.
[12] Podle §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu „[ř]idič motorového vozidla je kromě
povinností uvedených v §4 a 5 dále povinen být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím
je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu“. Z uvedeného pravidla platí podle §6
odst. 2 písm. c) citovaného zákona výjimka pro případy, kdy je řidič ze zdravotních důvodů
v užívání bezpečnostních pásů omezen. Zdravotní stav je ale podle §6 odst. 6 uvedeného zákona,
mimo případy, „kdy aktuální zdravotní stav zřejmě vypovídá o nenadálých zdravotních potížích“, nutné
dokládat lékařským potvrzením, které je povinen mít řidič u sebe a na výzvu policisty
ho předložit.
[13] Při posuzování důvodnosti stěžovatelovy námitky, že pro jeho zdravotní stav a vydané
lékařské potvrzení nemohl spáchat uvedené přestupky, vycházel Nejvyšší správní soud
ve správním a soudním spise z následujících skutečností.
i. Oznámením ze dne 21. 1. 2011 doručeným stěžovateli dne 25. 1. 2011 sdělil správní
orgán prvního stupně stěžovatelovi dosažení 12 bodů v registru řidičů a vyzval
ho k odevzdání řidičského průkazu do 5 pracovních dnů od doručení oznámení.
ii. Podáním ze dne 1. 2. 2011 vznesl stěžovatel námitky proti provedenému
záznamu; upozornil na svůj podaný podnět k přezkumnému řízení ve věci přestupků
ze dne 25. 4. 2010, 18. 8. 2010 a 18. 1. 2011; a navrhl přerušení námitkového řízení
do doby skončení přezkumného řízení.
iii. V podnětu na zahájení přezkumného řízení ze dne 1. 2. 2011 podaném Krajskému
ředitelství policie Olomouckého kraje stěžovatel uvedl, že v případě přestupků ze dne
25. 4. 2010 a 18. 8. 2010 neměl lékařské potvrzení a policii tehdy sdělil důvod, proč nebyl
připoután; v případě přestupku ze dne 18. 1. 2011 měl stěžovatel lékařské potvrzení
u sebe, ale zapomněl ho ukázat.
iv. Ve sdělení ze dne 8. 3. 2011 k podnětu na zahájení přezkumného řízení ve věci přestupků
ze dne 25. 4. 2010 a 18. 1. 2011 Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje sdělilo,
že při silniční kontrole dne 25. 4. 2010 byl přestupek spolehlivě zjištěn, byly splněny
veškeré podmínky pro vyřízení přestupku v blokovém řízení a stěžovatel svůj souhlas
s tímto postupem stvrdil svým podpisem. Stěžovatel během této kontroly neměl u sebe
lékařské potvrzení a jeho zdravotní stav zřejmě nevypovídal o nenadálých zdravotních
potížích. Při silniční kontrole dne 18. 1. 2011 byl přestupek spolehlivě zjištěn, byly
splněny veškeré podmínky pro vyřízení přestupku v blokovém řízení a stěžovatel svůj
souhlas s tímto postupem potvrdil svým podpisem. Stěžovatel během této kontroly neměl
u sebe lékařské potvrzení a jeho zdravotní stav zřejmě nevypovídal o nenadálých
zdravotních potížích. Policejní hlídka se dotázala na zdravotní stav a vlastnictví
lékařského potvrzení, ale stěžovatel žádné potíže neuvedl a vyjádřil, že lékařské potvrzení
nevlastní.
v. Ve sdělení ze dne 8. 4. 2011 k podnětu na zahájení přezkumného řízení ve věci přestupku
ze dne 18. 8. 2010 se Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje vyjádřilo, že nebyl
shledán důvod k zahájení přezkumného řízení.
vi. V posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel ze dne 17. 1. 2011
posoudil MUDr. L. K. stěžovatele jako zdravotně způsobilou osobu k řízení, která
nemůže ze zdravotních důvodů užívat bezpečnostní pásy.
vii. Ve správní žalobě ze dne 3. 8. 2011 stěžovatel tvrdil, že v případě silniční kontroly
dne 18. 1. 2011 měl vystavené lékařské potvrzení, jež bylo ve vozidle.
viii. Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 25. 11. 2013, č. j. 22 A 184/2011 - 49, uvedl,
že stěžovatel při nařízeném ústním jednání soudu sdělil, že si zapomněl lékařské potvrzení
vyzvednout u lékaře. Takto je výpověď stěžovatele zachycena i v protokolu ze soudního
jednání z 25. 11. 2013.
ix. V kasační stížnosti ze dne 3. 1. 2014 stěžovatel uvedl, že v případě silniční kontroly
dne 18. 1. 2011 měl již vystavené lékařské potvrzení, které ale neměl u sebe v autě.
[14] Stěžovatel v případě silničních kontrol ze dne 25. 4. 2010 a 18. 8. 2010 nevlastnil lékařské
potvrzení dokládající zdravotní omezení, které by mu neumožňovalo užívat bezpečností pásy.
Ve sděleních ze dne 8. 3. 2011 a 8. 4. 2011 Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje uvedlo,
že neshledalo důvody pro zahájení přezkumného řízení uvedených přestupků. Stěžovatel
v případě přestupku ze dne 25. 4. 2010 netrpěl nenadálými zdravotními komplikacemi
a stěžovatel souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení podpisem a zaplacením pokuty
na místě. Nejvyšší správní soud dospěl z předložených důkazů k závěru, že se na stěžovatele
v uvedených případech nevztahovala výjimka v §6 odst. 2 písm. c) zákona o silničním provozu,
protože neměl v době spáchání přestupků lékařské potvrzení a z jeho zdravotního stavu nebyla
zřejmě patrná závažnější omezení pro neužití bezpečnostního pásu. Dokazování zdravotního
stavu není navíc obiter dictum předmětem řízení o námitkách proti záznamu do registru řidičů.
[15] Neužití bezpečnostních pásů při silniční kontrole ze dne 18. 1. 2011 by naproti
tomu mohlo být důvodnou námitkou v případě, kdy stěžovatel vlastnil lékařské potvrzení,
které toliko neměl u sebe. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 10. 2013,
č. j. 4 As 102/2013 - 38, posuzoval podobný skutkový stav. V onom případě „[…]pokutový blok
ze dne 14. 11. 2009, č. NF/2007 1585196, nebyl za dané procesní situace způsobilým podkladem
pro záznam bodů, neboť z popisu přestupkového jednání není jednoznačné, zda žalobce lékařské potvrzení
nepředložil, protože je v době spáchání přestupku nevlastnil, nebo (toliko) proto, že je v době silniční kontroly
neměl u sebe, což v řízení opakovaně tvrdí žalobce s tím, že je ponechal v jiném automobilu. Předmětný pokutový
blok nebylo možno použít jako podklad pro záznam 2 bodů v evidenční kartě žalobce jako řidiče, a to zejména
s ohledem na to, že se žalovaný zákonným způsobem nevypořádal se skutečností, že žalobce v průběhu
řízení doložil, že v inkriminované době, tedy ke dni 14. 11. 2009, byl držitelem lékařského potvrzení,
které ho opravňovalo nebýt za jízdy připoután bezpečnostním pásem a které mu bylo vydáno na období
od 23. 10. 2009 do 17. 12. 2009“. Pro posouzení důvodnosti stěžovatelovy námitky ve smyslu
citovaného rozsudku je proto rozhodné prokázání skutečnosti, zdali byl stěžovatel v době silniční
kontroly držitelem lékařského potvrzení.
[16] Žalobce ve shora citovaném rozsudku opakovaně tvrdil a dokládal, že byl v rozhodné
době držitelem lékařského potvrzení, které toliko neměl při kontrole u sebe. V nyní
posuzovaném případě je situace ale odlišná. Žalovaný při posuzování námitky existence
lékařského potvrzení vycházel ve svém rozhodnutí ze sdělení Krajského ředitelství policie
Olomouckého kraje, které nezjistilo důvody pro zahájení přezkumného řízení [přestupky
pod písm. e), f) a g)]. Žalovaný proto námitku rovněž neuznal za důvodnou. Stěžovatel proti
zamítnutí své námitky brojil a postupně v námitkovém řízení, ve správní žalobě a i v kasační
stížnosti uváděl různé výpovědi (srovnej výše), proč při silniční kontrole dne 18. 1. 2011
nepředložil lékařské potvrzení. V řízení před krajským soudem stěžovatel navíc výslovně přiznal,
že lékařské potvrzení v době silniční kontroly nevlastnil, neboť jej dosud nevyzvedl u lékaře.
Nejvyšší správní soud proto považuje za prokázané, že stěžovatel v době předmětné silniční
kontroly dne 18. 1. 2011 příslušným lékařským potvrzením nedisponoval. Z tohoto důvodu
nemohlo být pochybností o tom, že stěžovateli byla uložena pokuta za přestupek podle §22 odst.
1 písm. l) přestupkového zákona za porušení §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu
(a za tento přestupek byly stěžovateli rovněž odečteny příslušné body) a nikoli za přestupek podle
§23 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích. Krajský soud se s touto námitkou správně vypořádal,
pokud jí jako nedůvodnou zamítl.
[17] Stěžovatel dále namítá nezpůsobilost pokutových bloků vydaných u přestupků ze dne
12. 11. 2008, 14. 10. 2008, 25. 9. 2008 a 26. 10. 2007 být podklady pro záznam do registru řidičů
pro nedostatky formálních zákonných náležitostí.
[18] Splnění základních formálních náležitostí pokutového bloku je předpokladem pro to,
aby mohlo být rozhodnutí vydané v blokovém řízení podkladem pro záznam bodů
do registru řidičů. Nejvyšší správní soud na jednu stranu v rozsudku ze dne 13. 10. 2010,
č. j. 1 As 16/2010 - 105, uvedl že „[k] tomu, aby mohl správní orgán provést záznam v registru řidičů,
je třeba, aby rozhodnutí o přestupku bylo srozumitelné a aby z něj jednoznačně vyplývaly skutečnosti nutné pro
závěr o dosažení 12 bodů. Takovéto skutečnosti nebudou vyplývat typicky z rozhodnutí, které je vnitřně
nesrozumitelné nebo rozporné“, na druhou stranu podle rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. 9. 2012,
č. j. 7 As 94/2012 - 20, „[p]ři zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité
formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje
ust. §85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno
natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací,
jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění.
Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky
doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona
o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím,
že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti
pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku
přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit
i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, jak
je tomu u pokutového bloku L 4443991. U něho se totiž jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení
zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují. […]
Dalším údajem na přestupkovém bloku je, že přestupek byl spáchán dne 22. 1. 2010 v 19.10 hod. v Karviné
na tř. 17. listopadu. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace
všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se stěžovatel dopustil a kdy a kde se to stalo.
Důvodná není ani stížní námitka, že pokutové bloky E 6762646 a E 6762647 jsou nezpůsobilým podkladem
pro zápis do registru, neboť není vyplněna jejich středová část, a je lhostejné, že se jedná o bloky související s pokutovým
blokem E 6762645. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu a krajského úřadu, že je logické,
že byly vypsány tři pokutové bloky po 100 Kč při celkové výši pokuty 300 Kč a z označení a datování všech tří bloků
je zřejmé, že spolu souvisí. Jsou tedy společně způsobilým podkladem pro zápis bodů do registru“.
[19] Důležitou náležitostí pokutového bloku je i podpis. Podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu „[…]požadavek podpisu na pokutovém bloku je třeba vztáhnout na oba typy bloků,
tj. blok na pokutu na místě zaplacenou i na pokutu na místě nezaplacenou“ (rozsudek NSS ze dne
9. 1. 2013, č. j. 9 As 128/2012 - 81). Existence podpisu na pokutovém bloku je nezbytnou
podmínkou pro ověření souhlasu přestupce s projednáním přestupku v blokovém řízení, neboť
„[…] je souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení podmínkou sine qua non tohoto řízení. Neudělení
takového souhlasu osobou označenou na pokutovém bloku má proto za následek nemožnost vycházet
ze skutkových zjištění učiněných v blokovém řízení a pokládat přestupek za spolehlivě zjištěný“ (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 as 21/2010 - 65,
č. 2838/2013 Sb. NSS). Podpis je zároveň důležitým předpokladem pro určení právní moci
rozhodnutí vydaného v blokovém řízení „[u]vádí-li NSS, že nabytí právní moci rozhodnutí musí být
ve všech případech určováno identickým způsobem, má na mysli, že musí být shodně určeno jak v případě pokuty
na místě zaplacené, tak i pokuty na místě nezaplacené. Podpis přestupce je okamžikem, kdy je rozhodnutí vydané
v blokovém řízení vydáno, „doručeno“ a nabývá právní moci. Zaplacení pokuty, byť by k němu došlo
bezprostředně, je pouze dobrovolným splněním uložené povinnosti“ (rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2013,
č. j. 9 As 128/2012 - 25), neboť „[n]abytí právní moci rozhodnutí o uložení blokové pokuty nelze činit
závislým na časově tak obtížně uchopitelném a nejistém okamžiku, jako je ústní souhlas obviněného z přestupku,
obzvláště za situace, kdy jde ve většině případů de facto o pouhé vyjádření souhlasu s navrhovanou výší blokové
pokuty. Opačný závěr, zvolený krajským soudem, by umožňoval, aby obviněný případným odvoláním (ústního)
souhlasu, jež by se projevilo v odmítnutí podpisu bloku, jednak s obdobnou argumentací jako v této věci zabránil
dalšímu správnímu řízení pro namítaný zákaz dvojího postihu, a současně zajistil absenci exekučního titulu,
kterým je dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu právě pokutový blok podepsaný obviněným.“
(rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, č. 2264/2011 Sb. NSS).
[20] V souladu s výše uvedenou judikaturou posoudil Nejvyšší správní soud stěžovatelovu
námitku ohledně nedostatečných náležitostí rozhodnutí vydaných v blokových řízeních dne
26. 10. 2007, 25. 9. 2008, 14. 10. 2008 a 12. 11. 2008.
[21] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s přezkumem náležitostí pokutových bloků ze dne
26. 10. 2007 a 25. 9. 2008 krajským soudem a s jeho právními závěry. V blokovém řízení
pro přestupek ze dne 26. 10. 2007 byly vydány dva bloky série JI/2006 2987284
a JI/2006 2987285, každý v hodnotě 100 Kč, jimiž byla stěžovateli uložena pokuta ve výši
200 Kč. Na bloku JI/2006 2987285 chybí vyplněná středová část. Ze sériových čísel a stejného
časového údaje vystavených bloků jasně vyplývá, že blok JI/2006 2987285 věcně souvisí
s blokem JI/2006 2987284. V blokovém řízení pro přestupek ze dne 25. 9. 2008 byly obdobně
vydány dva bloky, každý v hodnotě 100 Kč, jimiž byla uložena pokuta ve výši 200 Kč. I zde
obdobně ze stejných časových a místopisných údajů vystavených bloků jasně vyplývá, že spolu
věcně souvisí. Na uvedených blocích je navzdory tvrzení stěžovatele uvedeno, jaký přestupek
stěžovatel spáchal.
[22] Krajský soud správně posoudil i pokutové bloky u přestupku ze dne 14. 10. 2008.
V blokovém řízení pro uvedený přestupek byly vydány dva bloky série JI/2006 3076969
a JI/2006 3076970. Pokutový blok JI/2006 3076969 v rozporu s tvrzením stěžovatele obsahuje
dobu spáchání přestupku a pokutový JI/2006 3076970 tvoří pro souslednost sériových čísel,
identitu časových a místopisných údajů logicky s prvně jmenovaným blokem celek. Pokutový
blok rovněž obsahuje podpis stěžovatele.
[23] V případě přestupku ze dne 12. 11. 2008 namítá stěžovatel u pokutového bloku neúplný
místopisný údaj, absenci podpisu a nesprávně uvedené číslo občanského průkazu. Stěžovatel
si navíc nepamatuje, zdali uvedený přestupek spáchal, a pokud ano, nedal souhlas s jeho
projednáním v blokovém řízení. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s argumenty krajského soudu
v části, v níž se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal s neúplným místopisným údajem
a chybou v číslu občanského průkazu. Název ulice bez uvedení obce ve spojení s razítkem města
je dostatečným vymezením místa spáchání přestupku a zjevná chyba v jedné cifře čísla
občanského průkazu není vadou, která by znemožňovala jednoznačně určit stěžovatele za situace,
kdy ostatní identifikační údaje souhlasí.
[24] Naproti tomu Nejvyšší správní soud hodnotí jako důvodnou kasační námitku týkající
se absence podpisu přestupce (stěžovatele) na pokutovém bloku ze dne 12. 11. 2008. Vzhledem
k výše rekapitulované konstantní judikatuře je třeba pokládat absenci podpisu přestupce
na pokutovém bloku, kterým přestupce stvrzuje svůj souhlas s projednáním věci v blokovém
řízení, za závažnou vadu rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, která neumožňuje vzít
přestupkový blok za podklad způsobilý pro provedení záznamu do registru řidičů. Názor
krajského soudu, vyjádřený v napadeném rozsudku, že podpis přestupce je obligatorní náležitostí
pokutového bloku pouze v případě, že přestupce neuhradí pokutu na místě, je tedy nesprávný.
Tím byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť krajský
soud nesprávně posoudil pro věc relevantní právní otázku.
[25] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud sice správně vyhodnotil přestupkové
bloky ze dne 26. 10. 2007, 25. 9. 2008, 14. 10. 2008 a oznámení týkající se přestupků ze dnů
25. 4. 2010, 18. 8. 2010 a 18. 1. 2011 za podklady způsobilé pro provedení záznamu v registru
řidičů. Přestupkový blok ze dne 12. 11. 2008 naproti tomu nemohl být pro absenci podpisu
použit jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[26] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů přistoupil ke zrušení napadeného
rozsudku krajského soudu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného je rovněž založeno
na nesprávném právním posouzení věci a podmínky pro jeho zrušení byly dány již v době
rozhodování krajského soudu, zrušil Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110 odst. 2
písm. a) s. ř. s. zároveň i napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[27] Podle ustanovení §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný vázán
v dalším řízení právním názorem Nejvyššího správního soudu.
[28] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, aniž
by mu věc vrátil k dalšímu řízení, bylo třeba rozhodnout znovu o nákladech řízení před krajským
soudem. Z protokolu o jednání konaném u krajského soudu dne 25. 11. 2013 Nejvyšší správní
soud zjistil, že se stěžovatel zcela vzdal práva na náhradu nákladů řízení. Žalovaný pak neměl
ve věci úspěch (§60 odst. 1 s. ř. s.), proto nemá ani právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem
k těmto skutečnostem Nejvyšší správní soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem.
[29] O nákladech řízení o kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel měl ve věci úspěch, a proto má vůči žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení, o kasační stížnosti. Uplatnitelné náklady řízení před Nejvyšším
správním soudem sestávají ze zaplacených soudních poplatků, včetně poplatku za návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, v úhrnné výši 6.000 Kč (5.000 Kč za kasační
stížnost a 1.000 za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti) a dále z nákladů
právního zastoupení. V řízení před Nejvyšším správním soudem má žalobce právo na náhradu
odměny za právní zastupování za dva úkony jeho právního zástupce [§11 odst. 1 písm. d) a §11
odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů],
tj. podání kasační stížnosti a doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku ze dne 8. 1. 2014
(za tento úkon náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny) ve výši po 3.100 Kč za úkon [§9
odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 advokátního tarifu], tj. celkem 4.650 Kč. Vzhledem k tomu,
že zástupce stěžovatele zastupoval již v řízení před krajským soudem, mu nemohla být přiznána
odměna za převzetí právního zastoupení. Stěžovatel má dále právo na náhradu hotových výdajů
ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu), tj. celkem 600 Kč.
Stěžovatel tak má nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 5.250 Kč. Právní
zástupce stěžovatele přes výzvu nedoložil soudu, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty,
proto se náklady právního zastoupení nezvyšují o částku daně. Stěžovatel má právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti celkem ve výši 11.250 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu