ECLI:CZ:NSS:2014:5.AFS.123.2013:17
sp. zn. 5 Afs 123/2013 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně
A. H., bytem proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova
31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové 8. 11.
2013, č. j. 31 Af 58/2013 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení výše označeného
rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále „krajský soud“), kterým bylo zastaveno
řízení o žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2013,
č j. 15001/13/5000 - 14502-706053 z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
V kasační stížnosti stěžovatelka obecně vyjadřuje nesouhlas s vydaným usnesením,
namítá, že se soud nezabýval skutkovým stavem věci; stěžovatelka má za to, že žaloba byla
podána včas a řádně a že bylo soudu objektivně prokázáno její osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud předesílá, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatelky advokátem (ust. §105 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel
přitom z faktu, že osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže
k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení (ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.).
Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost
z důvodu nezaplacení soudních poplatků, přitom stěžovatelka sama má za to, že takové důvody
zde „objektivně existují“, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační
stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému,
resp. setrvání na těchto podmínkách, vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení, by
vedlo k popření cíle, který účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka současně
s podáním žaloby nesplnila poplatkovou povinnost, byla proto usnesením krajského soudu
ze dne 9. 10. 2013, č. j. 31 Af 58/2013 - 13 vyzvána k tomu, aby uhradila soudní poplatek
za žalobu a dále poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku; současně byla upozorněna
na to, že řízení bude zastaveno, pokud ve stanovené lhůtě nebude poplatková povinnost splněna;
rovněž tak se jí dostalo poučení o možnosti podat návrh na osvobození od soudního poplatku,
má-li stěžovatelka za to, že u ní existují důvody pro osvobození od soudního poplatku.
Písemnost byla stěžovatelce doručována do vlastních rukou na jí uvedenou adresu nám.
M. 219, S.; z přiložené doručenky je zjevné, že stěžovatelka nebyla zastižena, proto jí byla dne
14. 10. 2013 zanechána výzva s informací o uložení písemnosti; protože v úložní době nebyla
písemnost vyzvednuta, byla dne 25. 10. 2013 vhozena stěžovatelce do schránky.
Podle ust. §49 odst. 4 o. s. ř. (per ust. §42 odst. 5 s. ř. s). Nevyzvedne-li si adresát
písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost
posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující
orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané
schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové
schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
Stěžovatelka ve stanovené lhůtě ani později do dne vydání usnesení krajského soudu
o zastavení řízení soudní poplatky neuhradila, ani nepožádala o osvobození od soudních
poplatků; krajský soud proto řízení podle ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
dne 8. 11. 2013 zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 11. 2013.
Stěžovatelka podala dne 11. 11. 2013 u krajského soudu podání, v němž konstatuje,
že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání, současně navrhla, aby jí soud přiznal
osvobození od soudních poplatků a k ochraně jejích práv jí ustanovil zástupce z řad advokátů,
přitom odkázala na údaje uvedené ve formuláři, který soudu zaslala k jiným zde vedeným věcem,
majetkové poměry stěžovatelky jsou tedy soudu známy z jeho úřední povinnosti.
Podle ust. §9 odst. zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech
správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci. V daném případě však tak
stěžovatelka neučinila. Z výše uvedené dikce zákona nevyplývá oprávnění soudu zrušit usnesení
o zastavení řízení z jiného důvodu. Pokud stěžovatelka měla za to, že je třeba k ochraně jejích
práv ustanovit zástupce, resp. jsou u ní důvody pro osvobození od soudního poplatku, měla
a mohla tak nepochybně učinit již současně s podanou žalobou, kdykoliv ve lhůtě stanovené
jí pro uhrazení soudních poplatků; ostatně o tom byla též náležitě poučena. Stěžovatelka
si písemnost obsahující výzvu k uhrazení poplatků vč. poučení totiž vyzvedla, resp. tak reálně
učinit mohla do dne 25. 10. 2013, kdy jí byla písemnost vhozena do poštovní schránky; mohla
tedy o osvobození požádat i po uplynutí stanovené lhůty, a to ještě kdykoli poté, a to až do doby
vydání usnesení o zastavení řízení, tj. do 8. 11. 2013. je třeba podotknout, že není zcela jistě
povinností soudu vyhledávat ex offo skutečnosti, které by měly a mohly svědčit pro osvobození
stěžovatelky od soudních poplatků; tato iniciativa je výlučně na tom, kdo o takové dobrodiní
zákona žádá.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud postupoval zcela v souladu s ust.
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s ust. §47 písm. c) s. ř. s., pokud řízení
o žalobě zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti zdejší soud rozhodoval podle ustanovení
§60 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná, nepřísluší
jí proto náhrada nákladů řízení podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. Žalovanému, kterému
by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, protože mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (ustanovení
§53 odst. 3, ustanovení §120 s. ř. s.).
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu