ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.92.2014:26
sp. zn. 6 As 92/2014 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje
JUDr. Karla Šimky a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci
žalobce: Ing. P. M., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, obor živnostenský a
občanskoprávní, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, č. j. 10 A 27/2014 – 13,
takto:
I. Žalobci se p ř i z n á v á osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost.
II. Kasační stížnost se z amí t á.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 26. 3. 2014, č. j. 10 A 27/2014 – 13, Městský soud v Praze nepřiznal
žalobci (dále jen „stěžovatel“) osvobození od soudních poplatků a žalobě podané stěžovatelem
nepřiznal odkladný účinek, neboť stěžovatel nereagoval na výzvu soudu v usnesení
ze dne 26. 2. 2014, č. j. 10 A 27/2014 - 11, k doložení svých majetkových poměrů a doplnění
návrhu na přiznání odkladného účinku.
[2] Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost spojenou s žádostí o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce, kterou blíže neodůvodnil a pouze uvedl, že žádá
z důvodů, „které uvedl v řízení u Městského soudu v Praze pod č. j. 10 A 27/2014“. Dne 21. 7. 2014
bylo zdejšímu soudu doručeno další podání stěžovatele datované 1. 7. 2014, ve kterém stěžovatel
k výše uvedené výzvě na doplnění kasační stížnosti k důvodům podání kasační stížnosti uvedl,
že „kasační stížnost byla podána ve smyslu ustanovení §103 odst. 1) písm. a), b), c) a e). Podjatý soudce,
nesprávně posoudil právní otázku, která je v rozporu se spisem a tím došlo i k nezákonnému rozhodnutí
v řízení.“ K důvodům žádosti o přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že „odkladný účinek
žaloby byl podán z důvodů, že vymáhání napadeného rozhodnutí dopadne na žalobce velmi tíživě, jak uvádí
v prohlášení o příjmech. Již dnes někdy hladoví, protože nemá na jídlo, pokud mu nepomohou přátelé. Újma
žalovanému pozastavením výkonu rozhodnutí nevznikne.“ Zároveň stěžovatel odkázal na prohlášení,
které doložil městskému soudu a podle něhož jeho výdaje přesahují jeho příjmy. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu stěžovatel splňuje v tomto řízení podmínky pro osvobození
od soudních poplatků ve smyslu ust. §36 odst. 3 s. ř. s, přičemž u případné budoucí žádosti
stěžovatele by již bylo nutno posoudit, nakolik jsou jednotlivé v současnosti vysoké výdaje
vynakládány stěžovatelem v delším časovém horizontu účelně a nakolik je jeho situace způsobena
vlastním zapříčiněním. Zdejší soud tak přiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků,
a to v plné míře, jež odpovídá jeho současným majetkovým poměrům. Netrval přitom na
povinném zastoupení stěžovatele advokátem, neboť by to v posuzované věci nepřispělo
k ochraně práv stěžovatele a trvání na této podmínce řízení by znamenalo jen další
řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77).
[3] Nejvyšší správní soud se v návaznosti na kasační stížnost zabýval pouze důvody zastavení
řízení. K tomu městský soud přistoupil poté, co stěžovatel nereagoval na výzvu k doložení svých
majetkových poměrů. Ze soudního spisu, který zdejší soud vyžádal, je zřejmé, že stěžovatel
současně s podáním žaloby navrhl, aby byl osvobozen od soudního poplatku a byl mu ustanoven
právní zástupce. Tuto žádost však nijak neodůvodnil. Bylo tedy na místě, aby jej městský soud
vyzval k doložení svých majetkových poměrů, neboť podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, může být osvobozen od soudních poplatků pouze účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky. Takovou žádost městský soud stěžovateli zaslal dne 26. 2. 2014
a poučil ho, že nebudou-li potřebné doklady ve stanovené lhůtě doloženy, bude soud vycházet
z předpokladu, že stěžovatel podmínky pro osvobození od soudních poplatků neprokázal.
Na tuto výzvu stěžovatel v určené desetidenní lhůtě od doručení dne 10. 3. 2014 nereagoval
a prohlášení o svých majetkových poměrech zaslal městskému soudu teprve poté, co městský
soud dne 26. 3. 2014 o návrhu stěžovatele rozhodl tak, že jej napadeným usnesením zamítl.
[4] V postupu městského soudu neshledal Nejvyšší správní soud žádné pochybení. Nedoloží-
li totiž žalobce přes výzvu soudu své majetkové poměry, je to důvodem pro zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků. V daném případě stěžovatel přes výzvu soudu
své majetkové poměry doložil teprve po uplynutí poskytnuté lhůty, kterou lze považovat
za dostatečně dlouhou, i po rozhodnutí soudu o návrhu. Napadené usnesení městského soudu
proto netrpí nezákonností ani jinou namítanou vadou, a proto Nejvyšší správní soud kasační
stížnost podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady
s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu